Rand honem pátral po dalších cílech, ale uvědomil si, že Luis Therin přestal usměrňovat. Stále měl husí kůži, takže Kadsuane a Alivia držely jedinou sílu, stále cítil saidín v Logainovi, ale ani on už nesetkával žádné další sítě. Venku ležel koberec těl a částí těl po celém poli téměř až k zámeckým zdem. Končil jen několik kroků od nich. Pár koní patřících myrddraalům dosud stálo a jeden měl zvednutou přední nohu, jako by ji měl zlomenou. Bezhlavý myrddraal klopýtal kolem a divoce máchal mečem a tu a tam sebou nějaký trollok trhl či se pokusil vstát, ale nic jiného se nehýbalo.
Je po všem, pomyslel si. Je po všem. Luisi Therine, už můžeš pustit saidín. Harilin s Enailou stály na stole, zahalené, s oštěpy v rukou. Min byla vedle nich, tvářila se ponuře a držela vrhací nože. Pouto bylo plné strachu, ale nejspíš ne kvůli sobě. Zachránili mu život, ale teď si ho musel zachránit sám.
„To bylo těsné,“ zamumlal Logain. „Kdyby se to stalo před mým příchodem… Těsné.“ Otřepal se, propustil pravý zdroj a otočil se od vysypaného okna. „Hodlal jsi ta nová tkaniva držet pro své oblíbence jako Taim? Ty průchody. Kam ty trolloky vlastně poslaly? Já jenom tvoje tkanivo přesně zopakoval.“
„Nezáleží na tom, kam vedly,“ opáčil Rand nepřítomně. Plně se soustředil na Luise Therina. Ten šílenec, zatracený hlas v jeho hlavě, natáhl hlouběji z jediné síly. Pusť, člověče. „Zplozenec stínu cestu průchodem nepřežije.“
Chci zemřít, řekl Luis Therin. Chci se připojit k Ilieně.
Jestli jsi chtěl opravdu zemřít, proč jsi zabíjel trolloky? pomyslel si Rand. Proč jsi zabil toho myrddraala? „Lidi najdou hromady mrtvých trolloků a možná myrddraala bez jediné stopy násilí,“ řekl nahlas.
Vzpomínám si na umírání, mumlal Luis Therin. Už si vzpomínám, jak jsem to udělal. Natáhl ještě hlouběji a Randa rozbolely spánky.
„Ale ne moc na jednom místě. Konečné místo se změní pokaždé, když se smrtonosný průchod otevře.“ Třel si spánky. Ta bolest byla varováním. Už byl skoro na hranici, kolik saidínu udrží, aniž by ho to zabilo nebo aniž by vyhořel. Ještě nemůžeš umřít, řekl Luisi Therinovi. Musíme být v Tarmon Gai’donu, jinak svět zahyne.
„Smrtonosný průchod,“ zopakoval Logain hlasem prodchnutým nechutí. „Proč pořád držíš jedinou sílu?“ zeptal se náhle. „A tolik. Jestli se mi snažíš ukázat, že jsi silnější než já, tak to už vím. Viděl jsem, jak velké jsou tvoje… tvoje smrtonosné průchody ve srovnání s mými. A řekl bych, že držíš každou kapku saidínu, jakou bezpečně zvládneš.“
To upoutalo pozornost všech. Min schovala nože a seskočila ze stolu. Pouto bylo náhle plné strachu, úplně tepalo. Harilin s Enailou si vyměnily ustarané pohledy a pak se zase zadívaly z okna. Neuvěří, že jsou trolloci mrtví, dokud nebudou mrtvoly tři dny zakopané. Alivia udělala krok k němu a zamračila se, ale on nepatrně zavrtěl hlavou a ona se vrátila ke svému oknu, i když mračit se nepřestala.
Kadsuane přeplula místnost, hladkou tvář vážně usebranou. „Co cítí?“ zeptala se Min. „Nehraj si se mnou, holka. Znáš cenu. Já vím, že se s tebou spojil, a ty víš, že to vím. Bojí se?“
„Nikdy se nebojí,“ odsekla Min. „Leda kvůli mně nebo…“ Umíněně zavřela pusu, založila si ruce a upřela na Kadsuane zamračený pohled, vyzývající zelenou sestru, ať se teda předvede. Podle zmatené směsi pocitů, sahajících od strachu k hanbě, že se jí nepodařilo pouto utajit, měla poměrně slušnou představu, jak se Kadsuane dokáže předvést.
„Stojím ti přímo pod nosem,“ podotkl Rand. „Jestli chceš vědět, jak se cítím, zeptej se mě.“ Luisi Therine? pomyslel si. Žádná odpověď, ale saidín v něm nepolevil. Ve spáncích mu začalo tepat.
„No?“ štěkla Kadsuane netrpělivě.
„Cítím se úplně v pořádku.“ Luisi Therine? „Ale mám pro tebe jedno pravidlo, Kadsuane. Už nikdy Min nevyhrožuj. Vlastně ji necháš na pokoji.“
„To se podívejme. Kluk cení zuby.“ Zlaté rybky a ptáčci, hvězdičky a měsíce se kývaly, jak potřásla hlavou. „Jenom jich neceň moc. A mohl by ses té mladé ženy zeptat, jestli o tvou ochranu stojí.“ Min se kupodivu zamračila na něj a poutem proniklo podráždění. Světlo, bylo už tak špatné, že nechtěla, aby si kvůli ní dělal starosti. Teď se zřejmě chtěla pustit do Kadsuane sama. Něco, do čeho by se sám pouštěl jen nerad.
Můžeme umřít v Tarmon Gai’donu, řekl Luis Therin a náhle jediná síla vyprchala.
„Pustil to,“ řekl Logain, jako by náhle stál na Kadsuanině straně.
„Já vím,“ sdělila mu a on překvapeně otočil hlavu.
„Min si to s tebou může vyřídit, jak bude chtít,“ prohlásil Rand a zamířil ke dveřím, „ale nevyhrožuj jí. Ano, pomyslel si. Můžeme umřít v Tarmon Gai’donu.
20
Zlatý jeřáb
Vítr utichl spolu s mizejícím deštěm, ale šedivé mraky dál zakrývaly slunce. Mrholení však stačilo Randovi smočit vlasy a zlatém krumplovaný černý kabátec měl také navlhlý, jak procházel mezi mrtvými trolloky. Logain spředl štít ze vzduchu, takže se od něj dešťové kapky odrážely nebo klouzaly jakoby po ničem a stékaly kolem něj, ale Rand nehodlal riskovat, že Luis Therin se opět zmocní saidínu. Ten muž se nemohl dočkat Poslední bitvy, aby mohl zemřít, ale jak dalece se dá šílenci v čemkoliv věřit?
Šílenci? šeptal Luis Therin. Jsem snad šílenější než ty? Divoce se rozchechtal. Nandera se občas ohlédla přes rameno po Randovi. Vysoká, šlachovitá žena s prošedivělými vlasy schovanými pod hnědou šufou, vedla Děvy, přinejmenším ty na této straně Dračí stěny, ale rozhodla se, že povede jeho tělesnou stráž osobně. Zelené oči, které jediné byly vidět z jejího opáleného obličeje nad černým závojem, byly bezvýrazné, ale určitě jí dělalo starosti, že se nechrání před deštěm. Děvy si všímaly, když se dělo něco neobvyklého. Doufal, že si to nechá pro sebe.
Musíš mi věřit, říkal Luis Therin. Věřit mi. Ach Světlo, doprošuju se hlasu ve vlastní hlavě! Musím být šílený. Nandera a ostatní z padesátky zahalených Děv vytvořily kolem Randa velký kruh, stály skoro těsně vedle sebe a šťouchaly oštěpy do každého trolloka a myrddraala, jehož minuly, a lhostejně překračovaly utrhané končetiny a hlavy s rohy, kly či ostrými zubisky. Občas nějaký trollok zasténal nebo se pokoušel odplazit – či se na ně s vrčením vrhnout – ale nikdy to netrvalo dlouho. Válka s trolloky byla jako válka se vzteklými psy. Zabijete je, nebo oni zabijí vás. Neexistovalo příměří, kapitulace, střední cesta.
Déšť udržoval supy mimo, ale vrány a krkavci poletovali všude. Černé peří se jim mokře lesklo a pokud někteří z nich byli očima Temného, nebránilo jim to vydloubávat trollokům oči nebo trhat maso. Žádný pták se však nepřiblížil k myrddraalům, i trollokům poblíž myrddraalú se vyhýbali. To ale ukazovalo jen na opatrnost. Myrddraalové jim nejspíš nevoněli. Myrddraalí krev dokázala rozleptat i železo, pokud působila dost dlouho. Krkavcům a vránám musela být cítit jako jed.