Alanna, sedící v křesle, vzhlédla, když vstoupil, a natáhla zlatý pohár k jedné ze dvou služek v čemozlaté, aby jí dolila tmavé víno z vysokého zlatého džbánu. Štíhlá, v šedých, zeleně prostříhávaných jezdeckých šatech, byla dost krásná, aby si Luis Therin začal pobrukovat. Rand si málem pohladil ušní lalůček, než strhl ruku dolů. Náhle si nebyl jistý, jestli to je jeho gesto nebo šílencovo. Alanna se usmála, ale ponuře, a přeměřila si Min, Nyneivu, Alivii a Kadsuane. Z pouta se nesla podezíravost, nemluvě o hněvu a trucovitosti. Ty dva pocity kvůli Kadsuane ještě zesílily. Akdyž jí pohled padl na něj, objevila se i radost, přimíšená k ostatnímu. Ne že by se to projevilo v jejím hlase. „Inu, kdo by to byl čekal, můj pane Draku?“ zamumlala s nádechem příkrosti. „Opravdové překvapení, co myslíš, můj pane Astorile?“ Takže nakonec nikoho nevarovala. Zajímavé.
„Velmi příjemné překvapení,“ poznamenal postarší muž v kabátě s červenomodře pruhovanými rukávy, vstal a poklonil se, přičemž si hladil naolejovanou bradku zastřiženou do špičky. Vznešený pán Astoril Damara měl vrásčitý obličej a vlasy po ramena bílé a řídnoucí, ale záda rovná a tmavé oči bystré. „Na tento den jsem se už nějakou dobu těšil.“ Znovu se poklonil, tentokrát Kadsuane a po chvilce i Nyneivě. „Aes Sedai,“ řekl. Poměrně zdvořile na Tear, kde usměrňování, byť ne Aes Sedai samotné, bylo nezákonné, dokud Rand ten zákon nezměnil.
Darlin Sisnera, vznešený pán a správce Tearu pro Draka Znovuzrozeného, v zeleném hedvábném kabátci se žlutými pruhy na rukávech a zlatem obíjených holínkách, byl o hlavu menší než Rand, nosil nakrátko ostříhané vlasy a špičatou bradku a měl smělý nos a modré oči, jež byly v Tearu vzácné. Když se obrátil od hovoru s Caraline Damodredovnou před krbem, ty oči vykulil. Cairhienská šlechtična vyvolala u Randa leknutí, i když čekal, že ji tu uvidí. Málem začal odříkávat litanii, již používal k zakalení své duše v ohni, než se stačil zarazit. Caraline byla štíhlá, bledá, s velkýma očima a malým rubínem visícím na čele na zlatém řetízku vpleteném do černých vlasů, spadajících jí ve vlnách až k ramenům, byla neskutečně podobná své sestřenici Moirain. Ze všech věcí měla dlouhý modrý kabát s vyšitými zlatými spirálami místo vodorovných červených, zelených a bílých pruhů od krku po lem, a k tomu těsné zelené spodky a modré holínky na podpatku. Takže móda se očividně šířila. Udělala pukrle, i když to v těchto šatech vypadalo podivně. Luis Therin zabroukal hlasitěji, až si Rand přál, aby měl ten chlap obličej a on ho mohl praštit. Moirain byla vzpomínkou zatvrzující duši, ne aby si kvůli ní někdo pobrukoval.
„Můj pane Draku,“ pravil Darlin a škrobeně se uklonil. Nebyl na něco takového zvyklý. Kadsuane se neuklonil, jen po ní vrhl nasupený pohled, než ji zcela přestal brát na vědomí. Nějakou dobu ho s Caraline držela v Cairhienu jako „hosty“. To mohl těžko zapomenout, natož odpustit. Na jeho pokyn jim dvě služebné šly nabídnout víno. Jak se dalo čekat, Kadsuane se svou bezvěkou tváří obdržela číši jako první, ale kupodivu druhou dostala Nyneiva. Drak Znovuzrozený byl jedna věc, žena nosící prsten s Velkým hadem něco zcela jiného, dokonce i v Tearu. Kadsuane si odhrnula plášť a postavila se ke stěně. Nebylo pravděpodobné, že by odešla. Odtamtud ale mohla sledovat všechny naráz. Alivia zaujala místo u dveří, bezpochyby ze stejného důvodu. „Jsem rád, že je ti lépe, než když jsem tě viděl naposledy,“ pokračoval Darlin. „Prokázal jsi mi velikou čest. I když bych kvůli tomu mohl ještě přijít o hlavu, pokud se tvým Aes Sedai nepovede lépe než dosud.“
„Netrucuj, Darline,“ zamumlala Caraline a v hrdelním hlase jí zaznívalo pobavení. „Muži trucují, viď, Min?“ Z nějakého důvodu Min vyprskla smíchy.
„Co tady děláte?“ chtěl vědět Rand od dvou lidí, které tu nečekal. Vzal si číši od jedné služky, zatimco druhá váhala mezi Min a Alivii. Min vyhrála, možná proto, že Aliviiny modré šaty byly obyčejné. Min se napila vína a zamířila ke Caraline – na její znamení Darlin poodešel a křenil se přitom – a ony daly hlavy dohromady a něco si šeptaly. Rand, naplněný jedinou silou, zachytil sem tam slovo. Své jméno, Darlinovo.
Weiramon Saniago, také vznešený pán Tearu, nebyl malý, stál rovně jako meč, ale působil jako naparující se kohout. Prošedivělá bradka, naolejovaná a zastřižená do špičky, se mu doslova třásla pýchou. „Sláva Jitřnímu pánovi,“ pronesl s úklonou. Nebo to spíš odrecitoval. Weiramon uměl skvěle recitovat a deklamovat. „Proč jsem tady, můj pane Draku?“ Ta otázka ho zjevně zmátla. „Inu, když jsem se doslechl, že Darlina oblehli v Kameni, co jsem mohl dělat jiného, než mu přijít na pomoc? Ať shoří moje duše, snažil jsem se přesvědčit ostatní, aby mě doprovodili. Estandu a celou tu bandu bychom vyřídili na to šup, to přísahám!“ Zaťal ruce v pěst, aby ukázal, jak by vzbouřence rozdrtil. „Jenže kuráž sebrala pouze Anaijella. Cairhieňané byli hrozné padavky!“ Caraline se odmlčela a střelila po něm pohledem, po němž by si byl začal hledat na těle bodnou ránu, pokud by si ho byl ovšem všiml. Astoril našpulil rty a jal se studovat své víno.
Vznešená paní Anaijella Narencelona také měla kabát, obtažené spodky a holínky na podpatcích, i když ona si ještě přidala krajkové okruží a zelený kabát měla pošitý perlami. Na tmavých vlasech jí seděl také perlový čepeček. Byla štíhlá, hezká a s culením předvedla pukrle, přičemž to vypadalo, že chce Randovi polibit ruku. Kuráž nebylo slovo, které by u ní použil. Na druhou stranu, drzost… „Můj pane Draku,“ zavrkala. „Kéž bychom mohli hlásit naprostý úspěch, ale můj podkoní padl při boji se Seančany a ty jsi nechal většinu mých ozbrojenců v Illianu. Přesto se nám podařilo jim tvým jménem zasadit úder.“
„Úspěch? Úder?“ Alanna se zamračila na oba, Weiramona i Anaijellu, než se otočila zpátky k Randovi. „Přistáli v Kameni s jednou lodí, ale většinu svých ozbrojenců a všechny žoldnéře, které najali, vyložili o něco výš na cairhienském břehu. S rozkazy vstoupit do města a zaútočit na vzbouřence.“ Znechuceně frkla. „Jediným výsledkem byla spousta mrtvých a naše vyjednávání se vzbouřenci zase zpátky na začátku.“ Anaijellino uculování dostalo ošklivý zvrat.
„Měl jsem v plánu provést výpad z Kamene a napadnout je z obou stran,“ bránil se Weiramon. „Darlin to odmítl. Odmítl!“
Teď se Darlin nekřenil. Rozkročil se a vypadal jako muž, který lituje, že v ruce nedrží meč místo vína. „Řekl jsem ti to už tehdy, Weiramone. Pokud bych zbavil Kámen obránců, vzbouřenci by proti nám měli ohromnou přesilu. Příliš velkou. Najali si každý prodejný meč od Erinin po Remarský záliv.“
Rand se posadil a přehodil ruku přes opěradlo. Těžké lenochy neměly vepředu žádnou oporu, takže neměl problém s mečem. Caraline a Min se zjevně vrátily k debatě o odívání. Aspoň si ohmatávaly navzájem kabáty a zaslechl slova jako zadní steh a šikmý střih, ať už to znamenalo cokoliv. Alanna přeskakovala pohledem mezi ním a Min. Cítil, jak se v poutu sváří nevíra s podezřením. „Nechal jsem vás v Cairhienu, protože jsem vás chtěl v Cairhienu,“ prohlásil. Nevěřil nikomu, ale v Cairhienu nemohli napáchat větší škody, protože tam byli cizinci bez vlivu. Do hlasu mu vstoupil hněv rozpálený nevolností. „Naplánujete si návrat co nejdřív. Co nejdřív.“