Anaijella se uculovala ještě mdleji a nepatrně se přikrčila.
Weiramon byl ale z jiného těsta. „Můj pane Draku, budu ti sloužit, kde přikážeš, ale nejlíp ti můžu sloužit na své rodné hroudě. Znám ty vzbouřence a vím, kde se jim věřit dá a kde—”
„Co nejdřív!“ štěkl Rand a praštil pěsti do lenochu, až dřevo hlasitě zavrzalo.
„Jedna,“ řekla Kadsuane zcela zřetelně a zcela nepochopitelně.
„Rozhodně ti radím, abys udělal, co říká, pane Weiramone.“ Nyneiva se na Weiramona bezvýrazně podívala a napila se vína. „Poslední dobou je hrozně vzteklý, víc než dřív, a nechceš, aby se naštval na tebe.“
Kadsuane ztěžka vydechla. „Nepleť se do toho, holka,“ vyjela ostře. Nyneiva se na ni zamračila, otevřela ústa, udělala obličej a zase je zavřela. Popadla se za cop a odplula k Min a Caraline. Posledni dobou jí to pluti vážně šlo moc dobře.
Weiramon si chvíli prohlížel Kadsuane a zakláněl se u toho, takže se na ni díval svrchu. „Jak Drak Znovuzrozený přikazuje,“ pronesl nakonec, „tak Weiramon Saniago koná. Moje loď může být připravená k vyplutí zítra, myslím. Bude to stačit?“
Rand krátce kývl. Bude to muset stačit. Nehodlal vyplýtvat ani okamžik, aby udělal průchod a poslal ty dva hlupáky tam, kam patřili, už dneska. „Ve městě je hlad,“ poznamenal a prohlížel si zlatého medvěda – na kolik dní by tolik zlata Tear nakrmilo? Z pomyšlení na jídlo se mu stáhl žaludek – a čekal na odpověď, která přišla rychle, ač ne od toho, od koho čekal.
„Darlin nechal do města přihnat krávy a ovce,“ řekla Caraline přívětivě. Teď dostával pohledy plné dýk Rand. „V dnešní době…“ Zaváhala, i když žár z jejího zraku nevyprchal. „V dnešní době je maso nejedlé dva dny po porážce, tak nechal přihnat zvířata a přivést vozy plné obilí. Estanda a její společníci to všechno zabavili pro sebe.“
Darlin jí věnoval laskavý úsměv, ale mluvil omluvným tónem. „Zkusil jsem to třikrát, ale Estanda je zjevně chamtivá. Neviděl jsem pak důvod zásobovat své nepřátele. Tvé nepřátele.“
Rand kývl. Aspoň že ten člověk situaci ve městě neignoroval. „Za hradbami jsou dva kluci, Doni a Kom. Neznám víc než jména. Je jim asi deset. Jakmile se to vyřeší s těmi vzbouřenci a ty budeš moct opustit Kámen, ocenil bych, kdybys je našel a dohlédl na ně.“ Min vydala hrdelní zvuk a z pouta se nesl smutek tak bezútěšný, až téměř zakryl příval lásky, který přišel s ním. Takže musela vidět smrt. Ale s Moirain se zmýlila. Třeba to vidění může ta’veren změnit.
Ne, vyl Luis Therin. Její vidění se nesmí změnit. Musíme zemřít! Rand si ho nevšímal.
Darlina ta žádost udivila, ale přislíbil. Ostatně, co jiného mohl dělat, když o to žádal Drak Znovuzrozený?
Rand už chtěl nanést důvod své návštěvy, když do místnosti vstoupila Bera Harkin, další Aes Sedai, kterou poslal do Tearu, aby to vyřídila se vzbouřenci, a mračila se přes rameno, jako by jí Děvy snad dělaly nějaké potíže. Možná dělaly. Aielové považovaly Aes Sedai, které mu přísahaly věrnost, za učednice moudrých a Děvy využívaly každé příležitosti, aby učednicím připomněly, že ještě nejsou moudré. Bera byla podsaditá, s krátkými hnědými vlasy kolem hranatého obličeje, a přes zelené hedvábí by bez aessedaiovské bezvěkosti vypadala jako selka. Selka, vládnoucí svému domu a hospodářství pevnou rukou, která by řekla i králi, ať jí nenosí bláto do kuchyně. Nakonec, byla ze zeleného adžah se vší tou zelenou pýchou a povýšeností. Zamračila se i na Alivii se vším opovržením Aes Sedai k divožence, což se změnilo v chlad, když zahlédla Randa.
„No, musím říct, že by mě nemělo překvapovat, že tě tu vidím, vzhledem k tomu, co se dnes dopoledne stalo,“ prohlásila. Odepjala si z pláště jednoduchou stříbrnou sponu, připjala si ji na váček u pasu a plášť si složila přes ruku. „I když to mohla být zpráva, že ostatní jsou den cesty západně od Erinin.“
„Ostatní?“ opáčil Rand tiše. Tiše a tvrdě jako ocel.
Na Beru to neudělalo dojem. Dál si upravovala záhyby pláště. „Ostatní vznešení páni a paní, samozřejmě. Sunamon, Tolmeran, ti všichni. Zjevně spěchají do Tearu tak rychle, jak to koně jejich ozbrojenců zvládají.“
Rand vyskočil tak rychle, že se mu meč zachytil pod lenochem. Jen na chvilku, protože pozlacené dřevo, oslabené předchozím úderem, hlasitě prasklo a lenoch spadl na koberec. Ani se na to nepodíval. Ti hlupáci! Seančané jsou na hranicích Altary a oni se vracejí do Tearu? „Copak si už nikdo nepamatuje, jak se poslouchá?“ zahřměl. „Okamžitě k nim vyšleš posla! Vrátí se do Illianu rychleji, než odešli, nebo je nechám všechny pověsit!“
„Dva,“ řekla Kadsuane. Co ve Světle to počítá? „Menší rada, chlapče. Zeptej se jí, co se stalo dneska ráno. Cítím dobrou zprávu.“
Bera nadskočila, když si uvědomila, že je Kadsuane v místnosti. Úkosem se po ní podívala, taky ostražitě, a přestala si pohrávat s pláštěm. „Dosáhli jsme dohody,“ řekla, jako by byla položena otázka. „Tedosian a Simaan jako obvykle kolísali, ale Heame byl skoro stejně umíněný jako Estanda.“ Potřásla hlavou. „Myslím, že Tedosian se Simaanem by byli obrátili dřív, ale nějací lidé s divným přízvukem jim slibovali zlato a muže.“
„Seančani,“ řekla Nyneiva. Alivia otevřela ústa, ale zase je zavřela, aniž by promluvila.
„To je možné,“ připustila Bera. „Vyhýbají se nám a dívají se na nás, jako bychom byli vzteklí psi, kteří je každou chvíli pokoušou. To zní jako to málo, co jsem o Seančanech slyšela. V každém případě ani ne před hodinou se začala Estanda najednou ptát, jestli jí pán Drak vrátí tituly a panství, a všichni se k ní hned přidali. Dohoda zní takto. Darlin je přijat jako správce Tearu pro Draka Znovuzrozeného, všechny zákony, které jsi udělal, zůstanou nezměněny, a zaplatí potraviny pro město na rok jako pokutu za vzpouru. Na oplátku dostanou všechno zpátky, Darlina korunují králem Tearu a oni mu odpřísáhnou věrnost. Merana s Rafelou připravují dokumenty pro podpisy a pečeti.“
„Králem?“ ozval se Darlin nevěřícně. Caraline ho šla vzít za ruku.
„Všechno zpátky?“ zavrčel Rand a odhodil číši, až víno vystříklo. Z pouta se od Min nesla ostražitost a varování, ale byl příliš rozzlobený, než aby tomu věnoval pozornost. Nevolnost krouticí mu vnitřnostmi krmila i jeho vztek. „Krev a zatracenej popel! Zbavil jsem je panství a titulů, protože proti mně povstali. Zůstanou bez titulů a odpřísáhnou mi věrnost!“
„Tři,“ řekla Kadsuane a Randovi naskočila husi kůže okamžik předtím, než ho něco udeřilo přes zadek jako proutek. Bera ohromeně otevřela ústa a plášť jí spadl na zem. Nyneiva se zasmála. Rychle to potlačila, ale zasmála se! „Nenuť mě, abych ti připomínala slušné vychování, chlapče,“ pokračovala Kadsuane. „Alanna mi sdělila podminky, které navrhuješ, než odešla – Darlin jako správce, tvoje zákony budou platit, všechno ostatní je otevřené jednání – a zřejmě to odsouhlasili. Můžeš si samozřejmě dělat, co chceš, ale další rada. Když někdo přijme podmínky, které nabízíš, drž se jich.“
Jinak ti nebude nikdo věřit, řekl Luis Therin a mluvil úplně normálně. Prozatím.
Rand se zamračil na Kadsuane, pěsti zaťaté, na pokraji setkání něčeho, co by ji sežehlo. Cítil na zadku podlitinu a v sedle ji ucítí ještě víc. Jako by pulsovala a jeho hněv pulsoval s ní. Ona se na něj klidně dívala přes číši. Byl v jejím pohledu náznak výzvy, ať se jen opováží usměrnit? Ta ženská ho celou dobu, co byla s ním, vyzývala! Potíž byla v tom, že její rada byla dobrá. Sdělil Alanně tyto podmínky. Čekal, že budou smlouvat tvrději, získají víc, ale získali to, oč skutečně žádal. Ba víc. Pokuta ho nenapadla.