Do stanu vklouzla Nisao a světlo saidaru kolem ní po příchodu pohaslo. V té kratičké chvíli, než se stanová chlopeň zavřela, byl venku vidět její plešatý, mrňavý strážce Sarin, jenž se, s rukou na meči, rozhlížel, jak byl očividně na stráži.
„Smím s tebou mluvit o samotě?“ zeptala se maličká sestra. I Sarin vedle ní vypadal vysoký, a Romandě vždycky připomínala vrabce s velkýma očima. Na jejích pozorovacích schopnostech však nic malého nebylo, ani na jejím intelektu. Byla přirozenou volbou pro radu, kterou adžah vytvořila, aby měla Egwain pod dohledem, a rozhodně nebyla její vina, že řečená rada měla na tu ženskou malý nebo žádný vliv.
„Ovšem, Nisao.“ Romanda klidně zavřela knihu a nazvedla se, aby ji mohla zastrčit pod polštář se žlutými třásněmi, na němž seděla. Nepřicházelo v úvahu, aby se o ní rozneslo, že čte tohle. „Musí být už pomalu čas na tvou hodinu, Bodewhin. Nechceš přijít pozdě.“
„Ach ne, Aes Sedai! Šarina by se velice zlobila.“ Novicka roztáhla bílé sukně v hlubokém pukrleti a vyrazila ze stanu.
Romanda stiskla rty. Šarina by se zlobila. Ta žena byla ztělesněním všeho, co bylo špatně, když se do řad novicek pustil někdo nad osmnáct. Její potenciál byl víc než neuvěřitelný, ale na tom nezáleželo. Šarina Melloy byla rozkladným prvkem. Ale jak se jí zbavit? Jí a všech těch ostatních ženských, příliš starých, aby bylo jejich jméno vůbec zaneseno do knihy novicek? Ustanovení pro vyškrtnutí ženy, pokud už byla zapsána, byla velmi přísně omezena. Naneštěstí bylo během let objeveno poměrně dost žen, které o svém věku lhaly, aby byly přijaty do Věže. Většinou jen o pár let, ale dovolení zůstat ustanovilo precedens. A Egwain al’Vere zavedla další a horší. Musel existovat nějaký způsob, jak to překonat.
„Smím zajistit soukromí?“ zeptala se Nisao.
„Pokud si přeješ. Dozvěděla ses něco o vyjednávání?“ Přes Egwainino zajetí rozhovory ve stanu u paty mostu v Dareinu pokračovaly. Nebo spíš zdání rozhovorů.
Byla to fraška, hloupá ukázka umíněnosti, ale přesto bylo nezbytné vyjednavačky pečlivě sledovat. Většinu si pro sebe uzurpovala Varilin, uplatňující výsady šedého adžah, ale Magla našla způsob, jak se tam vnutit, kdykoliv mohla, stejně jako Saroija, Takima a Faiselle. Horší než to, že žádná zřejmě nevěřila druhým, že budou v jednáních pokračovat – tedy nevěřila jim moc – bylo, že všechny snad vyjednávaly pro Elaidu. No, možná to nebylo tak špatné. Odhodlaně vzdorovaly jejímu absurdnímu požadavku na rozpuštění modrého adžah a trvaly na tom, byť zdaleka ne s dostatečnou silou, že Elaida má odstoupit, ale pokud by jim – s Lelaininou pomocí, to musela přiznat – občas nezpevnila páteř, mohly by klidně přijmout některé jiné Elaidiny ohavné podmínky. Světlo, občas jako by zapomněly na celý důvod, proč vytáhly proti Tar Valonu! „Nalij nám čaj,“ pokračovala a ukázala na malovaný dřevěný podnos na dvou truhlách stojících na sobě, se stříbrným džbánem a několika otlučenými cínovými hrnky, „a pověz mi, co jsi slyšela.“
Nisao krátce obklopila záře, zatímco splétala ochrany kolem stanu a zavazovala tkanivo. „O vyjednávání nevím nic,“ řekla a nalila do dvou hrnků. „Chtěla jsem tě požádat, abys promluvila s Lelaine.“
Romanda si vzala hrnek a pomalu se napila, aby měla čas přemýšlet. Aspoň že čaj se zatím nezkazil. Lelaine? Co mohlo být na Lelaine, že to vyžadovalo ochranu? Přesto cokoliv, co jí poskytne na tu ženskou páku, muselo být dobré. Poposedla si. „Ohledně čeho? Proč si s ní nepromluvíš sama? Ještě jsme neupadly tak hluboko, jako zřejmě Bílá věž pod Elaidou.“
„Mluvila jsem s ní. Nebo spíš ona mluvila se mnou. A dost důrazně.“ Nisao se posadila a postavila hrnek na stůl, zatímco si s přehnanou péčí upravovala žlutě prostříhávané suknice. Lehce se mračila. Zřejmě také hrála o čas. „Lelaine žádá, abych se přestala vyptávat na Anaiju a Kairen,“ přiznala nakonec. „Podle ní je jejich vražda věcí modrého adžah.“
Romanda frkla a znovu si poposedla. Dřevěné desky knihy byly tvrdé a rohy se jí zarývaly do pozadí. „To je naprostý nesmysl. Ale proč ses na to ptala? Nevzpomínám si, že by tě takové věci zajímaly.“
Druhá žena si zvedla hrnek ke rtům, ale pokud se napila, tak jen usrkla. Odložila hrnek a viditelně se zvětšila, jak se narovnala. Z vrabce se stal jestřáb. „Protože mi to matka nařídila.“
Romanda nezvedla obočí jen s největší námahou. Takže. Na začátku přijala Egwain ze stejného důvodu, jako zřejmě všechny ostatní přísedící. Lelaine tedy rozhodně, jakmile si uvědomila, že sama štolu a hůl nezíská. Tvárná dívka bude loutkou v rukou sněmovny a Romanda hodlala být jedinou, kdo bude tahat za provázky. Později začalo být jasné, že skutečným loutkářem je Siuan, a neexistoval způsob, jak ji zarazit, jedině vzpoura proti druhé amyrlin, což by rozhodně zničilo vzpouru proti Elaidě. Doufala, že nad tím Lelaine skřípe zuby stejně tolik co ona sama. A teď byla Egwain v Elaidiných rukou, přesto při několika setkáních zůstávala chladná a ovládala se, byla odhodlaná pokračovat v tom, co se sestrami za hradbami Tar Valonu započala. Romanda si musela přiznat, že si té holky váží. Velmi neochotně, ale nemohla to popřít. Musela to být Egwain sama. Sněmovna pozorně hlídala snový ter’angrial, ale i když nemohl nikdo najít ten, jenž si před tou strašnou nocí půjčila Leana, šly si se Siuan tvrdě po krku. Nepřicházelo v úvahu, že by Siuan vklouzla do Tel’aran’rhiodu, aby jí řekla, co má říkat. Bylo možné, že Nisao došla ke stejnému závěru ohledně Egwain, aniž by ji v neviděném světě viděla? Rada se kolem ní semkla velmi těsně.
„To je pro tebe dostatečný důvod, Nisao?“ Těžko mohla tu knihu vrátit, aniž by si toho druhá žena všimla. Znovu si poposedla, ale pohodlně se na tom sedět nedalo. Jestli bude pokračovat, bude mít modřiny.
Nisao točila cínovým hrnkem na stole, ale stále neodvrátila zrak. „To je můj hlavní důvod. Na začátku jsem si myslela, že skončí jako tvůj mazlíček. Nebo Lelainin. Později, když bylo zřejmé, že unikla vám oběma, jsem si myslela, že ji na vodítku musí držet Siuan, ale brzy jsem zjistila, že se mýlím. Siuan byla učitelka, tím jsem si jistá, a rádkyně, a možná dokonce přítelkyně, ale viděla jsem Egwain, jak ji srovnává do latě. Na Egwain al’Vere nikdo vodítko nasazené nemá. Je inteligentní, všímavá, obratná a rychle se učí. Mohla by se stát jednou z velkých amyrlin.“ Náhle se zasmála. „Uvědomuješ si, že bude nejdéle sedící amyrlin v dějinách? Nikdo nebude žít dost dlouho, aby ji překonal, pokud se nerozhodne odstoupit předčasně.“ Úsměv se změnil ve vážnost, možná i obavy. Ale ne proto, že byla na hraně porušení zvyklostí. Ovládala se dobře, ale mhouřila oči. „Tedy pokud se nám podaří sesadit Elaidu.“
Slyšet, jak na ni někdo hází vlastní myšlenky s opravami, bylo znepokojivé. Velká amyrlin? No, potrvá mnoho let, než se ukáže, co z toho vzejde. Ale ať už Egwain tento značný a nepravděpodobný kousek zvládne, nebo ne, zjistí, že sněmovna je mnohem méně ochotná, jakmile její válečné pravomoci jednou pominou. Romanda Cassin tedy rozhodně ano. Úcta je jedna věc, stát se poslušným psíkem něco zcela jiného. Vstala, předstírajíc, že si urovnává tmavožluté suknice, vyndala knihu zpod podušky, znovu se posadila a pokusila se knihu nenápadně upustit. Ta dopadla na koberec s hlasitým bouchnutím a Nisao zacukalo obočí. Romanda si toho nevšímala a nohou pošoupla knihu pod stůl.