Před sebou zahlédla samotnou Šarinu, jak mluví s Tianou, která byla obklopená září saidaru. Tedy ona mluvila a Tiana jen občas přikývla. Na Šarinině chování nebylo nic neuctivého, i přes bílý šat novicky, ale s vrásčitým obličejem a drdolem šedých vlasů na temeni vypadala přesně na to, čím byla – na babičku. A Tiana naneštěstí vypadala mladistvě. Něco na jejích kostech a velkých hnědých očích překonávalo bezvěký vzhled Aes Sedai. Zdvořilost nezdvořilost, příliš to vypadalo jako žena poučující svou vnučku, než aby se to Romandě libilo. Jak se k nim přiblížila, Sarina předvedla slušné pukrle – velmi slušné, to jí musela Romanda přiznat – a spěchala za svou rodinou, která na ni čekala. Neměla teď ve tváři méně vrásek než dřív? No, nedalo se říct, co se stane, když si žena začne s jedinou silou v jejím věku. Šedesát sedm a novicka!
„Dělá ti potíže?“ zeptala se a Tiana nadskočila, jako by jí někdo strčil pod šaty rampouch. Scházela jí důstojnost a vážnost nezbytná pro správkyni novicek. Občas to vypadalo, že ji množství úkolů zahlcuje. A navíc byla příliš shovívavá, přijímala výmluvy, kde neměla.
Ale rychle se vzpamatovala a připojila se k Romandě, i když si zbytečně uhlazovala tmavošedé suknice. „Potíže? Ovšemže ne. Šarina je ta nejvzornější novicka v knize. Popravdě, většina je vzorná. Nejčastěji mi do pracovny přicházejí matky, které jsou znepokojené, že se jejich dcery učí rychleji než ony nebo mají větší potenciál, nebo tety se stejnými stížnostmi na neteře. Zřejmě věří, že se to dá nějak napravit. Umějí být v tomto ohledu překvapivě neústupné, dokud je nesrovnám, že si dovolují být neústupné před sestrou. I když se obávám, že mnohé za mnou byly poslány víckrát. Hrstku zjevně stále překvapuje, že můžou dostat proutkem.“
„No tohle,“ utrousila Romanda nepřítomně. Zahlédla světlovlasou Delanu spěchající stejným směrem, se šátkem se šedými třásněmi přehozeným přes lokty, s tou svou takzvanou sekretářkou po boku. Delana na sobě měla téměř chmurnou tmavošedou, ale ta Saranovic rajda byla v modře prostříhávaném zeleném hedvábí, které jí odhalovalo polovinu poprsí a těsně obepínalo boky, jimiž bezostyšně pohupovala. Poslední dobou ty dvě očividně přestaly předstírat, že Halima je Delanina obyčejná služka. Ta ženská dokonce důrazně gestikulovala, zatímco Delana jen přikyvovala nejpokornějším možným způsobem. Pokorně! Vždycky byla chyba vybrat si postelovou přítelkyni, která nenosila šátek. Zvlášť, když byla některá sestra tak hloupá, aby jí dovolila převzít vedení.
„Šarina nejenže se chová dobře,“ pokračovala bezstarostně Tiana, „ona vykazuje velkou zručnost s tím Nyneiviným novým způsobem léčení. Jako větší počet starších novicek. Většina z nich byla vesnickými moudrými, i když nechápu, co by to s tím mohlo mít společného. Jedna byla šlechtična v Murandy.“
Romanda si zakopla o lem šatů a dva kroky vrávorala a mávala rukama, než znovu získala rovnováhu a upravila si šátek. Tiana ji podepřela a zamumlala něco o tom, jak jsou chodníky křivé, ale Romanda ji setřásla. Šarina že má dar pro nové léčení? Stejně jako větší počet starších žen? Ona sama se to naučila, ale ačkoliv to bylo dost odlišné od starého způsobu, takže neplatilo omezení pro tkanivo naučené jako druhé v pořadí, neměla pro ně většího nadání. Zdaleka ne takového jako pro starou metodu.
„A proč je novickám dovoleno to cvičit, Tiano?“
Tiana zrudla, což bylo v pořádku. Taková tkaniva byla pro novicky příliš složitá, nemluvě o tom, že v případě špatného užití byla i nebezpečná. Pokud nebylo provedeno přesně, mohlo léčení zabíjet, ne léčit. Mohlo zabít usměrňující ženu, stejně jako pacienta. „Těžko jim můžu zabránit v tom, aby se dívaly na léčení, Romando,“ bránila se Tiana a pohnula rukama, jako by si upravovala šátek, jejž ovšem neměla. „Stále tu jsou nějaké zlomené kosti nebo hlupáci, kterým se podaří se posekat, nemluvě o nemocech, jaké musíme poslední dobou řešit. Většině starších žen stačí se jednou na tkanivo podívat, aby ho zvládly.“ Náhle se jí na kratičký okamžik vrátil nach na líce. Nasadila kamenný výraz, narovnala se a promluvila bez omluvného tónu. „V každém případě ti snad, Romando, nemusím připomínat, že mladší a přijaté novicky jsou moje. Já jako správkyně novicek rozhoduju, co se smějí učit a kdy. Některé z těch žen by mohly složit zkoušku na přijatou už dnes, po pár měsících. Přinejmenším pokud jde o jedinou sílu. Jestli se rozhodnu, že je nenechám chytat lelky, je to moje rozhodnutí.“
„Možná by ses měla běžet podívat, jestli pro tebe Šarina nemá další příkazy,“ opáčila Romanda chladně.
Tianě naskočily na tvářích rudé skvrny. Otočila se na patě a bez dalšího slova odkráčela. Nebyla to vyloženě hrubost, ale skoro. Přesto byla i zezadu hotovým ztělesněním rozhořčení, záda rovná jako železnou tyč, kráčela rychlým krokem. No, Romanda byla ochotná přiznat si, že sama se téměř zachovala hrubě. U ní to však mělo dobrý důvod.
Cestou do stanu se snažila dostat správkyni novicek z hlavy, ale musela se ovládat, aby nešla stejně rychle jako Tiana. Šarina. A několik dalších starších žen. Neměla by své stanovisko změnit? Ne. Ovšemže ne. Jejich jména vůbec neměla být zapsána do knihy novicek. Jenomže teď tam už byla, a to nové léčení očividně zvládaly náramně. Byla to opravdu pořádná polízanice. Nechtěla na to ani pomyslet. Rozhodně ne teď.
Stan stál v srdci tábora, silně zalátaný kus těžkého plátna obklopený chodníky třikrát širšími než všechny ostatní. Držela si sukně hodný kus nad blátem a zamířila k němu. Spěch jí nevadil, pokud se díky tomu dostane rychleji z bláta. Přesto jí bude muset Aelmara vyčistit boty. A spodničky, pomyslela si, když spustila suknice, aby jí opět slušně zakrývaly kotníky.
Zpráva o zasedání sněmovny vždycky přitáhla sestry doufající v nějaké novinky ohledně vyjednávání či Egwain a kolem stanu už jich stálo dobře padesát i se svými strážci či postávaly hned za vchodem za svými sedícími přísedícími. I tady kolem většiny z nich zářil saidar. Jako by mezi ostatními Aes Sedai hrozilo nějaké nebezpečí. Romanda pocítila silné nutkání obejít stan a dát všem za uši. Což pochopitelně nemohla. I kdyby mohla pominout zvyky, což nehodlala, křeslo ve sněmovně ji k ničemu takovému neopravňovalo.
Šeriam, s úzkou modrou štolou kronikářky jasně viditelnou na ramenou, vyčnívala z davu částečně proto, že kolem sebe měla volný prostor. Ostatní sestry se na ni ani nepodívaly, natož aby se s ní bavily. Žena s ohnivými vlasy uváděla mnoho sester do rozpaků, když se objevila na každém zasedání. Zákon byl jasný. Zasedání sněmovny se mohla zúčastnit každá sestra, pokud nebylo uzavřené, ale amyrlin nemohla vstoupit do věžové sněmovny bez toho, aby ji ohlásila kronikářka, a kronikářka nesměla vstoupit bez amyrlin. Šeriam mhouřila oči jako obvykle a naprosto nevhodně se vrtěla jako novicka, která ví, že ji čeká další návštěva u správkyně novicek. Aspoň že neobjímala pravý zdroj a její strážce nebyl nikde v dohledu.