„O čem se chceš bavit, když neznáme návrh, Salito?“
Tairenská přísedící měla kulatou tvář bezvýraznou jako kámen, ale po chvíli kývla a šla se zase posadit. Nebyla neinteligentní, ani zdaleka ne. Jenom nevhodná.
Moria se konečně objevila s vysokou ženou v tmavozelených šatech s vlasy staženými stříbrným hřebenem dozadu z přísného, slonovinového obličeje a všechny sestry se vrátily na své lavice. Za ženou se mezi pozornými sestrami přicourali do stanu tři muži s meči u pasu. To bylo neobvyklé. Velmi neobvyklé, když měla být záležitost zapečetěna pro sněmovnu. Romanda jim však zprvu nevěnovala větší pozornost. Strážci ji nezajímali od chvíle, kdy zemřel její poslední, což už bylo pěkných pár let. Ale některé mezi zelenými zalapaly po dechu a Aledrin vykvíkla. Ona skutečně vykvíkla! A zírala na strážce. Museli to být strážci, a nejen proto, že se všichni drželi zelené. Ten smrtelný strážcovský půvab nešel s ničím zaměnit.
Romanda se podívala pozorněji a málem sama zalapala po dechu. Byli to rozdílní muži, podobní si jen, jako je levhart podobný lvovi, ale jeden, hezký, opálený chlapec se zvonečky vpletenými do copů, oděný celý v černém, měl na vysokém límci kabátce dva špendlíky. Stříbrný meč a hadovitého tvora s hřívou, vyvedeného v červené a zlaté. Slyšela ten popis tolikrát, aby poznala, že se dívá na aša’mana. Aša’mana, který byl zjevně spojený. Malind si vyhrnula suknice, seskočila a vyběhla mezi sestry ven. Určitě nebyla vyděšená. I když Romanda si musela přiznat, že ji to trochu znepokojilo, byť nahlas by to nikdy neřekla.
„Ty nejsi jedna z nás,“ ozvala se Janja, a jako vždycky mluvila, když měla mlčet. Předkláněla se a upírala oči na nově příchozí. „Mám to chápat tak, že ses k nám nepřišla přidat?“
Zelená znechuceně zkřivila rty. „Chápeš to správně,“ ujistila ji. Mluvila se silným tarabonským přízvukem. „Jmenuju se Merise Haindehl. A nepřipojím se k žádné sestře, která hodlá bojovat s jinou sestrou, když svět visí na vlásku. Naším nepřítelem je Stín, ne ženy, které nosí šátek stejně jako my.“ Ve stanu se ozvalo mumlání, částečně rozzlobené, jiné, pomyslela si Romanda, zahanbené.
„Pokud nesouhlasíš s tím, co děláme,“ pokračovala Janja, jako by měla právo mluvit před Romandou, „proč nám přinášíš nějaký návrh?“
„Kvůli Drakovi Znovuzrozenému. On požádal Kadsuane a Kadsuane požádala mě,“ odvětila Merise. Drak Znovuzrozený? Napětí ve sněmovně bylo náhle hmatatelné, ale žena mluvila dál, jako by to necítila. „Správně to není můj návrh. Jahare, promluv s nimi.“
Opálený mládenec popošel dopředu, a když ji míjel, Merise ho povzbudivě poplácala po rameni. Romandina úcta k ní stoupla. Spojit se s asa’manem byl úspěch sám o sobě. Poplácat nějakého jako loveckého psa vyžadovalo odvahu a sebedůvěru, a ona si nebyla jistá, zda ji v sobě má.
Chlapec se postavil do středu stanu a zadíval se na lavici, na níž ležela amyrlinina štola. Pak se pomalu obrátil a vyzývavě si měřil přísedící. Romanda usoudila, že ani on se nebojí. Jeho pouto držela Aes Sedai, byl sám a obklopený sestrami, přesto v sobě neměl ani ždibec strachu, měl situaci plně pod kontrolou. „Kde je Egwain al’Vere?“ chtěl vědět. „Dostal jsem rozkaz předložit jí nabídku.“
„Chovej se slušně, Jahare,“ zamumlala Merise a on zrudl.
„Matka je v této chvíli nedostupná,“ pronesla hbitě Romanda. „Můžeš to povědět nám a my jí to vyřídíme, jakmile to bude možné. Ta nabídka přichází od Draka Znovuzrozeného?“ A od Kadsuane. Ale zjišťování, co ta ženská dělá ve společnosti Draka Znovuzrozeného, bylo podružné.
On místo odpovědi zaprskal a otočil se prudce k Merise. „Právě se pokoušel naslouchat muž,“ štěkl. „Nebo to možná byl ten Zaprodanec, který zabil Ebena.“
„Má pravdu.“ Aledrin se třásl hlas. „Tedy, něco se dotklo mé ochrany a nebyl to saidar.“
„On usměrňuje,“ vydechla jedna ze sester nevěřícně. Mezi přísedícími vypukl zmatek, poposedávaly si a některé obklopilo světlo jediné síly.
Delana náhle vstala. „Potřebuju na vzduch,“ vyhrkla a zamračila se na Jahara, jako by mu chtěla rozervat hrdlo.
„Není třeba se bát,“ podotkla Romanda, i když si tím sama nebyla jistá, ale Delana se zavinula do šátku a spěchala ze stanu.
Cestou dovnitř ji minula Malind a Nacelle, štíhlá, vysoká Malkieřanka, jedna z hrstky, které ještě zůstaly ve Věži. Hodně jich zemřelo poté, co Malkier pohltil Stín, nechaly se vtáhnout do intrik ve snaze pomstít rodnou zemi, a náhrad bylo jen pár. Nacelle nebyla zvlášť inteligentní, ale ony zase zelené nepotřebují inteligenci, jen odvahu.
„Toto sezení bylo zapečetěno pro sněmovnu, Malind,“ pronesla Romanda ostře.
„Nacelle potřebuje jen chvilku,“ vysvětlila Malind a třela si dlaně. Byla otravná, jak se nikdy ani nenamáhala podívat na Romandu a upírala oči na ostatní zelené. „Toto je její první příležitost vyzkoušet nové tkanivo. Tak do toho, Nacelle. Zkus to.“
Kolem štíhlé zelené se objevila záře saidaru. Šokující! Ta ženská ani nepožádala o svolení, ani jim neřekla, jaké tkanivo chce zkoušet, přestože existovalajasná omezení, jaké použití jediné síly je ve sněmovně dovoleno. Nacelle usměrnila všech pět sil a setkala kolem aša’mana něco, co vypadalo jako tkanivo pro zachycení reziduí, k čemuž neměla Romanda většího nadání. Nacelle vykulila oči. „On usměrňuje,“ vydechla. „Nebo aspoň drží saidín.“
Romanda se vyšplhalo obočí na čelo. Dokonce i Lelaine zalapala po dechu. Najít muže, který dokáže usměrňovat, byla vždycky otázka čtení reziduí toho, co udělal, a pak pracného vylučování podezřelých, dokud se nenašel pravý viník. Nebo spíš bývala. Tohle bylo opravdu úžasné. Nebo mohlo být předtím, než muži, kteří dokážou usměrňovat, začali nosit černé kabátce a hrdě si vykračovat kolem. Stále to však rušilo výhodu, kterou tito muži měli nad Aes Sedai. ASa’manovi to zřejmě bylo jedno. Ohrnul ret, což mohl být opovržlivý úšklebek.
„Poznáš, co usměrňuje?“ zeptala se Romanda, ale Nacelle zavrtěla hlavou.
„Myslela jsem si, že to dokážu, ale ne. Na druhou stranu … Hej, ty, aša’mane. Natáhni pramen k jedné z přísedících. Nic nebezpečného, nezapomeň, a ani se jí nedotkni.“ Merise se na ni zamračila a dala si pěsti v bok. Nacelle si možná neuvědomila, že je to jeden z jejích strážců. Rozhodně na něj mávala rezolutně.
Jahar, s umíněným výrazem v očích, otevřel ústa.
„Udělej to, Jahare,“ řekla mu Merise. „Je můj, Nacelle, ale dovolím ti dát mu rozkaz. Tentokrát.“ Nacelle se zatvářila ohromeně. Očividně si to opravdu neuvědomila.
Aša’man se dál tvářil umíněně, ale musel poslechnout, protože Nacelle nadšeně zatleskala a zasmála se.
„Saroija,“ vykřikla vzrušeně. „Natáhl jsi pramen k Saroije. Té domanské bílé. Mám pravdu?“
Saroija zesinala, přitáhla si k tělu šátek a honem se posunula na lavici, kam až to šlo. Aledrin se odsunula na druhou stranu.