Pohodlí to bylo jen ve srovnání s malými, tmavými kobkami, kde mohly sestru držet před soudem, s rákosím na podlaze místo matrace a pokrývkou, jen pokud jste měly štěstí, ale Leanino obydlí vypadalo celkem pohodlně. Měla malou postel, která vypadala měkčí než ty v obydlí mladších novicek, židli se šprušlovým opěradlem a modrou poduškou s třásněmi a stolek, na němž ležely tři knihy a podnos se zbytky večeře. Byl tam dokonce i stojan s umyvadlem, i když bílý džbán i umyvadlo byly otlučené a zrcadlo mělo bubliny, a paraván natolik neprůhledný, aby přes něj byl vidět stín, skrýval nočník.
Leana se taky zasmála. „Ano, jsem velice oblíbená,“ pronesla rázně. Dokonce i když jenom stála, vypadala lenivě, dokonalý obraz svůdné Domanky i přes obyčejné tmavé sukno, ale ten rázný hlas zůstal z doby, kdy se rozhodla znovu ze sebe udělat to, čím chtěla být. „Celý den se tu dveře netrhnou, přišly ze všech adžah kromě červeného. Dokonce i zelené se mě snaží přesvědčit, abych je naučila cestovat, a hlavně mě chtějí dostat do rukou, protože ‚tvrdím‘, že jsem teď zelená.“ Zachvěla se, ale musela to jen hrát. „To by bylo stejně špatné jako být zpátky u Melare a Desaly. Hrozná ženská, ta Desala.“ Úsměv zmizel jako mlha v poledním slunci. „Řekly mi, že tě strčily do bílé. Asi je to lepší než jiné možnosti. Dávají ti ločidlo? Mně taky.“
Egwain se překvapeně ohlédla na sestru držící štít a Leana frkla.
„Zvyk. Kdybych nebyla odstíněná, mohla bych plácnout mouchu a neublížit jí, ale zvyk říká, že žena v otevřené kobce je vždycky odstíněná. Tebe ale jinak nechávají chodit volně?“
„Ne tak docela,“ přiznala Egwain suše. „Venku čekají dvě červené, aby mě doprovodily do mého pokoje a odstínily mě, zatímco budu spát.“
Leana si vzdychla. „Aha. Já jsem v kobce, tebe hlídají a obě nás nalévají ločidlem.“ Vrhla úkosem pohled po obou hnědých. Felaana se stále soustředila na psaní. Dalevien obrátila stránky v obou knihách a něco si mumlala. Strážce se zřejmě hodlal tou dýkou holit, jak ji brousil. Ale hlavní pozornost soustředil na dveře. Leana ztišila hlas. „Kdy utečeme?“
„Neutečeme,“ řekla jí Egwain a šeptem jí vysvětlila své důvody a svůj plán, zatímco koutkem oka sledovala obě hnědé sestry. Vylíčila Leaně všechno, co viděla. A udělala. Bylo těžké popisovat, kolikrát dneska dostala výprask a jak se během toho chovala, ale nezbytné, aby druhou ženu přesvědčila, že se nenechá zlomit.
„Vidím, že nájezd nepřichází v úvahu, ale doufala jsem Strážce se pohnul a Leana se odmlčela, ale on jenom vracel dýku do pochvy. Založil si ruce na prsou, natáhl nohy a opřel se o zeď, oči upřené na dveře. Vypadal, že může být v mžiku na nohou. „Laras mi pomohla utéct už jednou,“ pokračovala Leana tiše, „ale nevím, jestli by to udělala znovu.“ Zachvěla se a tentokrát na tom nebylo nic falešného. Když jí a Siuan Laras pomáhala, byla utišená. „Stejně to dělala kvůli Min, ne kvůli mně nebo Siuan. Jsi si tím jistá? Silviana Brehon je tvrdá žena. Spravedlivá, jak jsem slyšela, ale dost tvrdá, aby zlomila i železo. Jsi si naprosto jistá, matko?“ Když Egwain řekla, že je, Leana si vzdychla znovu. „No, budeme tedy jako dva červi hlodající kořen, že.“ Nebyla to otázka.
Egwain navštěvovala Leanu každý večer, pokud ji vyčerpání hned po večeři nezahnalo do postele, a na vězeňkyni v cele ji shledávala překvapivě optimistickou. Leanu neustále navštěvovaly nějaké sestry a ona do každého hovoru vložila kousky, jež Egwain navrhla. Návštěvnice nemohly nařídit potrestání Aes Sedai, dokonce ani Aes Sedai držené v otevřených kobkách, i když několik se rozzlobilo dost natolik, aby si přály mít tuto možnost, a kromě toho slyšet tyto věci od sestry mělo větší váhu než slyšet je od ženy, již považovaly za novicku. Leana se mohla dokonce otevřeně přít, přinejmenším do té doby, než návštěvnice odkráčely. Ale hlásila, že mnohé to neudělaly. Pár jich s ní dokonce souhlasilo. Opatrně, váhavě, možná v jednom bodě a v druhém nikoliv, ale souhlasily. Téměř stejně důležité, alespoň podle Leany, bylo, že některé zelené usoudily, že když byla utišena, a tudíž přestala být na čas Aes Sedai, má právo požádat o přijetí do libovolného adžah, jakmile se opět stala sestrou. Rozhodně ne všechny, ale „pár“ bylo lepší než „žádná“. Egwain začínala mít dojem, že Leana v kobce má větší vliv než ona, i když se může volně pohybovat. No, volně jistým způsobem. Nežárlila, ne tak úplně. Dělaly důležitou práci a nezáleželo na tom, která ji dělá lépe, pokud se dařila. Bývaly ale doby, kdy kvůli tomu byly cesty do Silvianiny pracovny o to těžší. Přesto měla úspěchy. Určité.
To první odpoledne v přeplněném pokoji Bennae Nalsad – knihy byly naskládané všude na podlaze a police plné kostí a lebek a vydělaných kůží zvířat, ptáků a hadů, spolu s vycpaninami nějakých menších druhů: na obrovské medvědí lebce trůnila velká hnědá ještěrka, tak nehybná, že jste ji považovali za vycpanou, dokud nemrkla – to první odpoledne ji šajnarská hnědá požádala o náročné sady tkaniv jedno po druhém. Sama seděla na židli s vysokým opěradlem vedle krbu z hnědě žíhaného mramoru, a Egwain, značně nepohodlně, na druhé. Bennae ji nevyzvala, ať se posadí, ale ani nic nenamítala.
Egwain předvedla každé tkanivo, o něž byla požádána, až ji Bennae ledabyle požádala o tkanivo pro cestování, a ona se jenom usmála, ruce sepjaté v klíně. Sestra se zaklonila a upravila si hnědé hedvábné suknice. Oči měla modré a bystré, vlasy tmavé, silně prošedivělé a zachycené ve stříbrné síťce. Na dvou prstech měla skvrny od inkoustu a další šmouhu na nose. Držela porcelánový šálek s čajem, ale Egwain nenabídla.
„Myslím, že zbývá jen málo z jediné síly, co se můžeš naučit, dítě, zvlášť vzhledem k tvým úžasným objevům.“ Egwain naklonila hlavu a poklonu přijala. Některé z těch věcí byly skutečně jejími objevy a v každém případě nemělo smysl teď něco namítat. „Ale to neznamená, že se nemáš čemu učit. Měla jsi jen pár hodin jako mladší novicka, než jsi byla…“ Hnědá se zamračila na Egwaininy bílé šaty a odkašlala se. „Jen pár lekcí jako… inu, později. Pověz mi, jestli můžeš, jaké chyby udělala Šein Čanla, když způsobila třetí válku o Garenovu stěnu? Jaké byly příčiny velké zimní války mezi Andorem a Cairhienem? Co způsobilo weikinské povstání a jak skončilo? Většina dějepisu se zřejmě věnuje studiu válek a důležité části jsou ty, jak a kdy začaly a jak a kdy skončily. Ke spoustě válek by vůbec nedošlo, kdyby lidé věnovali pozornost chybám svých předchůdců. Nuže?“
„Šein žádné chyby neudělala,“ odpověděla Egwain pomalu, „ale máš pravdu. Mám se hodně co učit. Neznám ani jména těch ostatních válek.“ Vstala a nalila si čaj ze stříbrného džbánu na stolku. Kromě stříbrného filigránového podnosu byl na stolku ještě vycpaný rys a hadí lebka. A ta byla velká jako lidská!
Bennae se zamračila, ale ne kvůli čaji. Toho si snad ani nevšimla. „Co tím myslíš, že Šein neudělala žádné chyby, dítě? Celé to zpackala, jak to jen šlo.“
„Dávno před třetí válkou o Garenovu stěnu,“ začala Egwain, když se zase posadila, „dělala Šein přesně to, co jí sněmovna nařizovala, a nic, co by sněmovna nechtěla.“ Možná měla nedostatky v ostatních oblastech dějin, ale o chybách ostatních amyrlin ji Siuan poučila důkladně. A právě tato otázka jí poskytla příležitost. Normálně sedět jí dalo spoustu práce.