Setalle, sedící na konci klády, zajistila, aby je stejně slyšel. Dohoda s bývalou Aes Sedai její přístup nezměnila ani v nejmenším. „Mohla říct, že muži jsou prasata,“ zamumlala, aniž by zvedla oči od vyšívacího kruhu, „nebo jenom že prase jsi ty.“ Její tmavošedé jezdecké šaty měly vysoký límec, ale ona stejně nosila těsný náhrdelník se svatebním nožem. „Možná říkala, že jsi venkovský křupan s blátem na nohou, špínou v uších a senem ve vlasech. Nebo možná říkala—“
„Myslím, že vidím, kam míříš,“ sdělil jí přes zaťaté zuby. Tuon se zahihňala, i když vzápětí se opět tvářila jako kat, chladně a přísně.
Mat vytáhl z kapsy kabátu fajfku se stříbrným náústkem a kozinkový váček na tabák, nacpal hlavičku tabákem a zvedl víčko krabičky se škrtátky u svých nohou. Fascinovalo ho, jak oheň prostě vyskočil a nejdřív jako by se hnal všemi směry naráz, když škrtl hrbolatou, červenobílou hlavičkou škrtátka o hrubou stranu krabičky. Počkal, až plamínek odhoří z hlavičky, než si připálil. Natáhnout do úst chuť a pach síry mu jednou stačilo. Pustil hořící klacík a zašlápl ho. Prsť byla stále vlhká od posledního deště, ale on nehodlal oheň v lese riskovat. Ve Dvouříčí se lidé scházeli z velké dálky, když les chytil plamenem. Občas i tak shořely stovky honů.
„Škrtátky by se nemělo plýtvat,“ podotkla Aludra, když zvedla oči od hrací desky s kameny, vybalancované na vedlejší kládě. Tom, jenž si hladil dlouhé bílé kníry, dál rozmýšlel nad deskou. Zřídkakdy přicházel o kameny, přesto se jí podařilo nad ním dvakrát vyhrát, co odešli od cirkusu. Dvakrát z tuctu her, ale Tom si dával pozor na každého, kdo ho dokázal porazit byť jednou. Aludra si přehodila copánky s korálky na záda. „Musím být na jednom místě dva dny, abych vyrobila další. Muži si neustále nacházejí způsoby, jak přinutit ženy pracovat, že?“
Mat zabafal, byť ne spokojeně, ale aspoň s jistou radostí. Ženské! Radost pohledět i pobýt. Když si nenacházely způsoby jak vtírat muži sůl do kůže. Bylo to jedno za osmnáct a druhé bez dvou za dvacet. To tedy ano.
Většina skupinky už dojedla – na rožních nad ohněm zůstala větší část dvou tetřevů a jednoho králíka, ale to si vezmou s sebou zabalené do plátna. Lov byl během dopolední jízdy dobrý, ale nebylo jisté, že odpoledne bude stejně výnosné, a placky s boby nebyly k jídlu to nejlepší. Ti, kdo už skončili, odpočívali, nebo, v případě Rudých paží, kontrolovali spoutané soumary, šedesát jich měli na čtyřech vodicích otěžích. Koupit tolik koní v Maderinu něco stálo, ale jakmile se Luka doslechl o mrtvém kupci na ulici, vrazil do města, aby se smlouvání ujal sám. Skoro – skoro, ale ne docela – byl připravený dát jim nákladní koně z těch cirkusových, jen aby se Mata konečně zbavil. Mnoho zvířat bylo naložených Aludřiným nádobíčkem a zásobami. Luka nakonec skončil s větší částí Matova zlata, tak nebo tak. Mat strčil tlustý měšec i Petrovi a Clarine, ale to bylo z přátelství, aby jim to pomohlo koupit si vlastní hostinec o něco dříve. V sedlových brašnách mu ale zůstalo dost, aby se pohodlně dopravili do Murandy, a na doplnění postačí najít šenk, kde se kutálejí kostky.
Leilwin, se zakřiveným mečem pověšeným na širokém koženém řemeni šikmo přes prsa, a Domon, s krátkým mečem u boku a mosazí obitým obuškem u druhého, si povídali s Juilinem a Amatherou na další kládě opodál. Leilwin – nakonec přijal, že je to jediné jméno, které snese – okatě předváděla, že se Tuon se Selucii nebude vyhýbat, ani před nimi klopit oči, i když se musela viditelně zapřít, aby to dokázala. Juilin měl manžety černého kabátce ohrnuté, znamení, že je mezi přáteli nebo aspoň mezi lidmi, kterým věří. Bývalá panarcha Tarabonu se ho stále držela jako klíště, ale Leilwin se do bystrých modrých očí dívala bez cukání. Vlastně se na druhou ženu často dívala s něčím, co se blížilo úžasu.
Noal seděl se zkříženýma nohama na zemi bez ohledu na vlhkost a hrál Hady a lišky s Olverem a vymýšlel divoké příběhy ze zemí za Aielskou pustinou o nějakém velkém pobřežním městě, které cizinci nesmějí opustit jinak než lodí a obyvatelé nesmějí odejít vůbec. Mat by rád, kdyby si našli nějakou jinou hru. Pokaždé, když přinesli ten kus červeného hadru s pavučinou černých čar, připomnělo mu to jeho slib Tomovi, připomnělo mu to, že má v hlavě ty zatracené Eelfinny a možná i prokleté Aelfinny. Aes Sedai přišly od potoka a Joline se zastavila, aby si promluvila s Blaerikem a Fennem. Bethamin a Seta, courající se za ní, zaváhaly, dokud je zelená neposlala ke kládě, na níž seděly Teslyn s Edesinou, jak nejdál od sebe mohly, s neořezanými větvemi mezi sebou, a začaly si číst z knížeček vázaných v kůži, které vytáhly z opasku. Obě stály za Edesinou.
Žlutovlasá bývalá sul’dam obrátila pozoruhodným a bolestným způsobem. Bolestným pro ni a sestry. Když poprvé váhavě požádala, aby ji učily taky, u včerejší večeře, odmítly. Bethamin učily pouze proto, že už usměrňovala. Seta byla příliš stará, aby se mohla stát mladší novickou, a neusměrňovala; tím to skončilo. A tak zopakovala to, co udělala Bethamin, takže všechny tři skákaly kolem ohně a pištěly ve sprškách tančících jisker tak dlouho, jak dokázala udržet jedinou sílu. Poté souhlasily, že ji budou učit. Tedy Joline a Edesina souhlasily. Teslyn stále odmítala přijmout sul’dam, bývalou nebo ne. Všechny tři se ale střídaly, když ji třískaly, a ona celé dopoledne poposedala v sedle. Stále vypadala ustrašeně, z jediné síly a možná i z Aes Sedai, ale tvářila se i… spokojeně. Mat prostě nic nechápal.
Měl být sám spokojený. Vyhnul se obvinění z vraždy, vyhnul se tomu, že by slepě najel do seančanské pasti, která by byla zabila Tuon, a gholama tentokrát nechal daleko za sebou. Ten bude sledovat Lukův cirkus a Luka byl varován, ať už to k něčemu bylo, nebo ne. Za dva týdny bude za horami v Murandy. Museli vymyslet, jak Tuon bezpečně vrátit do Ebú Daru, což nebylo zrovna snadné, zvlášť když bude muset hlídat Aes Sedai, aby se ji nepokusily odtáhnout, což znamenalo, se se na ni bude moct dívat déle. A musel vymyslet, co se děje za těma krásnýma velkýma očima. Měl by být šťastný jako kozel v korytě s obilím. Jenomže nebyl, ani zdaleka ne.
Kupříkladu všechny ty rány mečem, které utržel v Maderinu, bolely. Některé byly zanícené, i když se mu zatím dařilo to přede všemi utajit. Nesnášel, když ho někdo obskakoval, skoro stejně jako když na něj někdo používal jedinou sílu. Lopin s Nerimem ho pozašívali, jak jen uměli, a on odmítl léčení, i když se ho k tomu pokusily přinutit všechny tři Aes Sedai. Překvapilo ho, že ze všech lidí právě Joline na tom trvá; pak jen znechuceně rozhodila rukama, když se nepodvolil. Dalším překvapením byla Tuon.
„Nebuď hlupák, Tretko,“ protáhla v jeho stanu, stojíc nad ním s rukama založenýma na prsou, zatímco ho Lopin s Nerimem sužovali svými jehlami a on zatínal zuby. Její vlastnické chování, jako žena, která se ujišťuje, že její majetek je dobře opravený, stačilo, aby zaskřípal zuby a jehel si nevšímal. Nebo to, že byl jen ve spodkách! Vlezla dovnitř a odmítla odejít, pokud by ji vlastnoručně nevyhodil, a on se necítil ve stavu, aby zvládl ženu, kterou podezíral, že by mu klidně dokázala zlomit ruku. „To léčení je báječná věc. Moje Mylen to zná a naučila to i moje ostatní. Mnoho lidí pochopitelně vyvádí, když se jich má dotknout jediná síla. Polovina mých sluhů by omdlela, stačilo by to jen naznačit, i většina urozených, ani bych se nedivila. Ale od tebe bych to nečekala.“ Kdyby měla byť jen čtvrtinu jeho zkušeností s Aes Sedai, čekala by to.