Všechny ty řeči o amyrlinině stolci a Tar Valonu přilákaly sestry, samozřejmě. Pobídly koně k Matoví a pokusily se to převzit. No, Edesina se držela trochu zpátky, jako kdyby jí Teslyn s Joline nasadily udidlo, ale druhé dvě…
„O kom to mluvíš?“ chtěla vědět Teslyn, zatímco Joline stále ještě otevírala ústa. „Egwain? Byla jedna přijatá novicka jménem Egwain al’Vere, ale ta utekla.“
„Je to Egwain al’Vere, Aes Sedai,“ oznámil jí Talmanes zdvořile. K Aes Sedai se vždycky choval zdvořile. „A neutekla. Je amyrlin, moje slovo na to.“ Edesina vydala zvuk, který by se u kohokoliv jiného než Aes Sedai dal nazvat zapištěním.
„O tom později,“ zamumlal Mat. Joline znovu otevřela ústa, tentokrát rozzlobeně. „Později jsem říkal.“ To nestačilo, aby to štíhlou zelenou zastavilo, ale Teslyn jí položila ruku na loket a něco zamumlala, a to stačilo. Joline sice měla oči jako dýky, slibující, že z něj později vytáhne všechno, co bude chtít vědět. „Banda, Talmanesi?“
„Ach. Ne, přivedl jsem jenom tři korouhve jízdy a čtyři tisíce jízdních kušovníků. Tři jízdní korouhve a pět pěších a něco kušovníků jsem nechal v Murandy s rozkazem přesunout se na sever do Andoru. A taky korouhev kameníků, samozřejmě. Hodí se mít kameníky po ruce, když potřebuješ postavit most nebo tak.“
Mat pevně zavřel oči. Šest jízdních korouhví a pět pěších. A korouhev kameníků! Když nechával Bandu v Salidaru, měla jen dvě korouhve, včetně jízdy i pěchoty. Litoval, že nemá polovinu toho zlata, co nechal Lukovi tak bezstarostně. „Jak mám asi zaplatit tolik mužů?“ chtěl vědět. „Na to nenajdu dost vrchcábů za celý rok!“
„No, co se toho týče, uzavřel jsem malou dohodu s králem Roedranem. Už je to vyřízené, a ne předčasně – myslím, že se chtěl obrátit proti nám, vysvětlím ti to ale později – jenomže v truhlicích Bandy je žold na rok i víc. Kromě toho, Drak Znovuzrozený ti dřív nebo později dá panství – a velká. Povýšil muže, aby vládli státům, jak jsem slyšel, a ty jsi s ním vyrůstal.“
Tentokrát s barvami nebojoval, když se srazily v Randa a tu Aes Sedai. Byla to Aes Sedai, zcela jistě. Vypadala jako tvrdá žena. Pokud se mu Rand pokusí dát nějaké tituly, nacpe mu je do krku a hotovo. Mat Cauthon neměl šlechtice rád – no, pár z nich, jako třeba Talmanes, bylo v pořádku, a taky Tuon, nezapomínat na Tuon – a rozhodně se nehodlal jedním z nich stát! „To je možný,“ řekl jen.
Selucia si hlasitě odkašlala. S Tuon převedly koně vedle Mata a Tuon seděla zpříma, s chladnýma očima i obličejem, velitelská, až čekal, že Selucia začne odříkávat její tituly. Nic takového ale neudělala. Místo toho popohnala svého šedáka vedle a zamračila se na něj, oči jako modré planoucí uhlíky, než si znovu odkašlala. Velmi hlasitě. Aha.
„Tuon,“ řekl Mat, „dovol, abych ti představil urozenýho pána Talmanese Delovindeho z Cairhienu. Jeho rodina je význačná a starobylá a on k jejímu jménu přispěl ctí.“ Drobná žena naklonila hlavu. Asi tak o coul. „Talmanesi, tohle je Tuon.“ Dokud mu bude říkat Tretko, žádných titulů se od něj nedočká. Selucii zaplály oči ještě víc, jakkoliv to vypadalo neproveditelně.
Talmanes však překvapeně zamrkal a velice hluboko se poklonil. Vanin si stáhl krempu ještě hlouběji do čela a skryl obličej. Stále se vyhýbal pohledu na Mata. Zřejmě už Talmanesovi prozradil, kdo přesně Tuon je.
Mat zavrčel a naklonil se ze sedla, strhl klobouk z oštěpu a vytáhl ho ze země. Pak si klobouk narazil na hlavu. „Právě jsme chtěli jet, Talmanesi. Doveď nás tam, kde čekají tvoji muži, a zjistíme, jestli budeme mít štěstí a vyhneme se Seančanům celou cestu z Altary, stejně jako ses jim vyhnul cestou sem.“
„Viděli jsme spoustu Seančanů,“ prohlásil Talmanes a obrátil ryzáka vedle Oka. „I když většina mužů, co jsme viděli, zřejmě byli Altařané. Mají tábory snad všude. Naštěstí nás nezahlédl nikdo z těch létajících tvorů, o kterých jsem slyšel. Ale je tu problém. Mate. Došlo k sesuvu půdy. Ztratil jsem zadní voj a některé soumary. Průsmyk je prostě zablokovaný, Mate. Poslal jsem tři muže, aby se pokusili přelézt, s rokazem poslat Bandu zpátky do Andoru. Jeden si zlomil vaz, druhý nohu.“
Mat zastavil Oka na místě. „Předpokládám, že je to ten průsmyk, co o něm mluvil Vanin.“
Talmanes kývl a Vanin, čekající opodál, promluvil. „Zatracená pravda to je. Průsmyky nerostou na stromech, ne v horách jako Damony.“ Na hodnosti rozhodně moc nedal.
„Potom budeš muset najít jinej,“ sdělil mu Mat. „Slyšel jsem, že najdeš cestu o půlnoci a se zavázanýma očima. Mělo by to být pro tebe snadný.“ Lichotky nikdy neškodí. Kromě toho to opravdu slyšel.
Vanin vydal zvuk, jako by si spolkl jazyk. „Najít jinej průsmyk?“ zamumlal. „Najít jinej průsmyk, říká. V horách jako Damony jen tak nenajdeš jinej průsmyk. Proč myslíš, že jsem znal akorát ten jeden?“ Musel být otřesený, když to přiznal. Kromě toho umíněně trval na tom, že o něm jenom slyšel.
„O čem to mluvíš?“ chtěl vědět Mat a Vanin mu to vysvětlil. Na sebe dost podrobně.
„Jednou mi to vysvětlila jedna Aes Sedai. Víš, existujou starý hory. Byly tady ještě před Rozbitím, možná na dně moře nebo tak něco. Průsmyky jsou všude, široký, mírný. Můžeš jima projet, pokud si zachováš chladnou hlavu, udržíš směr a máš dost zásob, dřív nebo později jsi vyjel na druhý straně. A pak jsou nový hory, co vznikly při Rozbití.“ Tlouštík pootočil hlavu a odplivl si. „Tam jsou průsmyky úzký, křivolaký, a občas to vlatně ani žádný průsmyky nejsou. Vjedeš tam a můžeš bloudit, dokud ti nedojde jídlo, a stejně cestu na druhou stranu nenajdeš. Ztráta toho průsmyku uškodí spoustě lidí, kteří ji používali pro, no, dalo by se to nazvat nezdaněný zboží, a dost lidí umře, než najdou novej, kterej je dovede na druhou stranu. Jestli vjedeme do Damon, když je ten průsmyk zavalenej, nejspíš taky umřeme. Ti, kdo se nevrátěj včas a nezachovají si chladnou hlavu, nedokážou najít cestu zpátky.“
Mat se podíval na Tuon, Aes Sedai, Olvera. Všichni na něm záviseli, že je dostane do bezpečí, ale ta bezpečná cesta z Altary už neexistovala. „Tak pojedeme,“ zabručel. „Musím přemejšlet.“ Bude muset přemýšlet opravdu usilovně.
26
Jako kdyby byl svět mlhou
Tretka nasadil lesem rychlé tempo, ale Tuon se držela těsně za ním – se Selucii po boku, samozřejmě – aby ho slyšela, když se bavil s Talmanesem. Do poslouchání se jí však pletly vlastní myšlenky. Takže on vyrůstal s Drakem Znovuzrozeným, co? S Drakem Znovuzrozeným! A popírá, že o něm vůbec něco ví. Tuhle lež u něj nezachytila, a že uměla lhaní dobře poznat. V Seandaru mohla být lež, kterou nezachytíte, tou, která vás zabije nebo pošle na dražební kvádr jako majetek. Kdyby byla věděla o jeho vytáčkách, byla by mu spíš vrazila facku, než by mu dovolila, aby ji políbil. No, to tedy byl šok, a ona si nebyla jistá, jestli se už vzpamatovala. Selucia jí popisovala, jaké to je být líbaná mužem, ale vedle skutečnosti její popis bledl. Ne, musí poslouchat.
„Ty jsi nechal ve velení Esteana?“ vybuchl Tretka tak hlasitě, až z řídkého podrostu s žalostným bzukotem vyletělo hejno šedých holubů. „Vždyť je to hlupák!“ „Ne tak velký hlupák, aby poslouchal Daerida,“ opáčil Talmanes klidně. Nevypadal jako někdo, koho hned tak něco rozruší. Pozorně sledoval okolí a neustále otáčel hlavou. Každou chvíli se také podíval skrz tlusté větve na oblohu. O rakenech jenom slyšel, přesto se měl před nimi na pozoru. Mluvil ještě rázněji a rychleji než Tretka, takže měla potíže ho sledovat. Tihle lidé mluvili tak rychle! „Karlomin a Reimon nejsou hlupáci, Mate – no, Reimon se občas hloupě chová – ale žádný z nich by neposlouchal neurozeného, bez ohledu na to, o kolik víc toho ví o válčení než oni. Edorion by ho poslechl, ale toho jsem chtěl s sebou.“