Ten znak červené ruky u Talmanese byl zajímavý. Víc než zajímavý. Mnohem víc. Takže on je ze starého a významného rodu, co? Ale Tretka je ten pravý. Pamatuje si tvář Jestřábího křídla. To bylo na pohled naprosto nemožné, ale když to popíral, očividně lhal, což bylo stejně jasné jako skvrny na levhartovi. Mohla by být ta červená ruka Tretkovým erbem? Ale pokud ano, co ten jeho prsten? Málem omdlela, když ho uviděla. No, byla tomu nejblíž za celý svůj život.
„To se změní, Talmanesi,“ zavrčel Tretka. „Už jsem to nechal plavat moc dlouho. Jestli teď Reimon a ostatní velí korouhvím, dělá to z nich korouhevní generály. A ty jsi poručík-generál. Daerid velí pěti korouhvím, takže je taky poručík-generál. Reimon a ostatní budou poslouchat jeho rozkazy, nebo se můžou vrátit domů. Nenechám si rozrazit lebku dřív, než nadejde Tarmon Gai’don, jen proto, že nějaký zatracený hlupák odmítne poslouchat někoho, kdo nevlastní žádný zatracený panství.“
Talmanes objel ostružinové houští a všichni ho následovali. Propletené šlahouny měly zvlášť dlouhé tmy, a navíc zahnuté. „Nebude se jim to líbit, Mate, ale domů taky nepůjdou. To víš. Už máš nějaký nápad, jak se dostat z Altary?“
„Přemejšlím o tom,“ zamumlal Tretka. „Přemejšlím o tom. Ti kušovníci…“ Ztěžka vydechl. „To nebylo moudrý, Talmanesi. Například jsou zvyklí chodit po vlastních. Polovina z nich bude mít co dělat, aby se udržela v sedle, pokud pojedeme rychle, a my musíme jet rychle. V takovýmhle lese jsou užiteční, prostě kdekoliv, kde se můžou schovat, ale na otevřeným prostranství a bez pík se přes ně kavalerie přežene, než stačí vypustit druhou salvu.“
V dálce zařval lev. V dálce, ale přesto dost blízko, aby koně začali nervózně ržát a hopsat. Tretka se předklonil a něco šeptal valachovi do ucha. Ten se okamžitě uklidnil. Takže to nakonec nebyla další z jeho vymyšlených historek. Pozoruhodné.
„Vybral jsem muže, kteří umějí jezdit, Mate,“ řekl Talmanes, jakmile jeho ryzák přestal poskakovat. „A všichni mají nové kliky.“ Do hlasu se mu vloudil náznak vzrušení. Dokonce i zdrženliví muži se dokážou rozehřát nad zbraněmi. „Tři otočení klikou,“ pohyboval rukou, jak to ukazoval, „a tětiva se zahákne. S trochou cviku dokáže muž vystřelit sedm i osm šipek za minutu. S těžkou kuší.“
Selucia vydala podivný hrdelní zvuk. Měla právo se polekat. Pokud Talmanes říkal pravdu, a že neměl důvod lhát, nakolik to Tuon dokázala poznat, potom nějak získal jednu z těch zázračných klik. A podle vzoru můžou řemeslníci vyrobit další. Lučištníci střílejí rychleji než kušovníci, ale taky trvá déle je vycvičit. Kušovníků je vždycky víc než lučištníků.
„Sedm!“ zvolal Tretka nevěřícně. „To bude určitě užitečný, ale já o něčem takovým nikdy neslyšel. Nikdy.“ Mluvil, jako by to mělo nějaký zvláštní význam, načež potřásl hlavou. „Jak jsi k ní přišel?“
„Sedm nebo osm. V Murandy by! jeden mechanik, který chtěl odvézt vůz plný věcí, co vynalezl, do Caemlynu. Je tam nějaká škola pro učence a vynálezce. Potřeboval peníze na cestu a byl ochotný naučit bandovní zbrojíře, jak se to vyrábí. Zasypeš nepřítele šípy při každé příležitosti. Vždycky je lepší nepřátele zabíjet z dálky, než muž proti muži.“
Selucia zvedla ruce, aby je Tuon viděla, a zakmitala štíhlými prsty. CO JE TA BANDA, O KTERÉ MLUVÍ? Použila správnou formu podřízené vůči nadřízené, nicméně její netrpělivost byla téměř hmatatelná. Netrpělivost se vším, co se dálo. Tuon před ní měla jen málo tajemství, ale některá bude zřejmě prozatím vhodné zachovat. Vůbec by ji nepřekvapilo, kdyby ji Selucia vrátila do Ebú Daru násilím, aby neporušila slovo. Stíny mají mnoho povinností a ty občas vyžadují i oběť nejvyšší. Tuon by rozhodně nechtěla nařídit její popravu.
Odpověděla rozkazovací formou. OČIVIDNĚ TRETKOVO OSOBNÍ VOJSKO. POSLOUCHEJ A MOŽNÁ SE DOZVÍME VÍC.
Tretka velící armádě jí připadal divný. Občas byl okouzlující, dokonce vtipný a zábavný, ale často se choval jako šašek a vždycky jako rošťák. Jako Tylinin mazlíček vypadal ve svém živlu. Přesto vypadal ve svém živlu i mezi cirkusáky, s marath’damane a dvěma uprchlými damane a taktéž i v pekle. To ovšem bylo velkým zklamáním. Ani jedna rvačka! Pozdější události to nevynahradily. Nechat se zaplést do pouliční potyčky nebylo totéž jako vidět souboj v pekle. Které bylo, popravdě řečeno, mnohem nudnější, než by se podle řečí, jež zaslechla v Ebú Daru, zdálo. Tretka v té potyčce ukázal nečekanou stránku své osobnosti. Pozoruhodný muž se zvláštní slabostí. Z nějakého důvodu jí to připadalo nečekaně roztomilé.
„Dobrá rada,“ prohodil nepřítomně a zatahal se za černý šátek uvázaný kolem krku. Zaujala ji ta jizva, kterou se tolik snažil skrývat. Bylo to pochopitelné. Proč ho věšeli a jak přežil? Nemohla se zeptat. Nevadilo jí trošku mu sklopit oči – vlastně bylo zábavné nechat ho se kroutit, ostatně to vyžadovalo pramálo námahy – ale nechtěla ho zničit. Přinejmenším prozatím ne.
„Ty to nepoznáváš?“ řekl Talmanes. „Je to z tvojí knihy. Král Roedran má dvě kopie ve své knihovně. Naučil sej e nazpaměť. Ten chlap si myslí, že se díky tomu stane velkým kapitánem. Měl takovou radost z toho, jak naše dohoda dopadla, že mi nechal vytisknout a svázat jednu kopii.“
Tretka na něj vrhl zmatený pohled. „Mojí knihy?“
„Té, o které jsi nám vykládal, Mate. Mlha a ocel od Madoka Komadrina.“
„Aha, tahle knížka.“ Tretka pokrčil rameny. „Četl jsem ji kdysi dávno.“
Tuon zaskřípala zuby, prsty se jí zamíhaly. KDY PŘESTANOU MLUVIT O HÁČCÍCH A VRÁTÍ SE K ZAJÍMAVÝM VĚCEM?
KDYŽ BUDEME POSLOUCHAT, MOŽNÁ SE DOZVÍME VÍC, opáčila Selucia. Tuon se na ni zamračila, ale druhá žena měla tak nevinný výraz, že se nedokázala mračit dlouho. Zasmála se – ale tiše, aby si Tretka neuvědomil, jak blízko je – a Selucia se k ní připojila. Taky tiše.
Tretka se ale odmlčel a Talmanes byl zjevně ochotný to nechat být. Jeli mlčky, kolem se ozývaly jen zvuky lesa, ptačí zpěv a švitoření čemoocasých veverek ve větvích. Tuon začala hledat špatná znamení, ale nic neupoutalo její pozornost. Mezi stromy poletovali ptáci s jasným peřím. Jednou zahlédli stádo asi padesátky vysokých, hubených krav s dlouhými rohy, které jim trčely rovnou do stran. Zvířata je slyšela přicházet, seběhla se a pozorovala je. Býk pohodil hlavou a zahrabal nohou. Tretka s Talmanesem stádo objeli z větší vzdálenosti. Tuon se ohlédla přes rameno. Rudé paže – proč si tak říkají? Bude se muset zeptat Tretky – Rudé paže vedly soumary, ale Gorderan zvedl kuši a ostatní nasadili šípy na tětivy. Takže tyhle krávy jsou nebezpečné. Ohledně krav bylo taky pár neblahých znamení a jí se ulevilo, když se stádo za nimi vytratilo. Neušla takovou cestu, aby se nechala zabít krávou. Nebo aby se dívala, jak kráva zabíjí Tretku.
Po nějaké době se k ní připojili Tom s Aludrou. Žena se po ní jednou koukla a pak se dívala přímo před sebe. Tvář, rámovanou těmi copánky s barevnými korálky, měla vždycky prkennou, když se podívala na ni nebo na Selucii, takže očividně patřila k těm, kdo odmítali přijmout Návrat. Pozorovala Tretku a vypadala… spokojeně. Jako by se jí něco potvrdilo. Proč ji Tretka vzal s sebou? Určitě ne kvůli rachejtlím. Ty sice byly hezké, ale nemohly se rovnat nebeským světlům předváděným byť jen z poloviny vycvičenou damane.