Brzy se ale usadila na skládací stoličku, se Selucii za zády, a zavalitý Lopin jim podával hrnky tmavého čaje. Docela schopně se uklonil i Selucii, nejen jí. Ne dost hluboko, ale snažil se. Ona dostala čaj oslazený medem úplně dokonale, jen trochu, ale zase ji obsluhoval dost často, aby věděl, co má ráda. Kolem vládl ruch a shon. Talmanes se krátce sešel se šedovlasým Nerimem, což byl zjevně jeho sluha a byl rád, že je zase u svého pána. Aspoň po něm ten obvykle truchlivě se tvářící hubeňour bleskl úsměvem. Takové věci by se měly odehrávat v soukromí. Leilwin s Domonem dovolili panu Chandinovi, aby odvedl Olvera na prohlídku tábora s Juilinem a Therou – Tom a Aludra šli taky, aby si protáhli nohy – a pak se schválně posadili na stoličky poblíž. Leilwin dokonce zašla tak daleko, že na Tuon dlouho upřeně hleděla. Selucia vydala hrdelní zvuk, silně připomínající vrčení, ale Tuon si té provokace nevšímala a pokynula panímámě Anan, aby si přinesla stoličku k ní. Nakonec budou zrádci i zloděj potrestáni, majetek navrácen právoplatným majitelům a marath’damane uvázané, ale to bude muset počkat, protože jiné věci byly důležitější.
Objevili se další tři důstojníci, mladí šlechtici s tou červenou rukou na tmavých hedvábných kabátcích, a za spousty smíchu a bušení do ramenou, což byl jakýsi projev náklonnosti, se vítali s Tretkou. Brzy si je přebrala. Edorion byl tmavý, štíhlý muž s vážným výrazem, pokud se zrovna neusmíval. Širokoplecí Reimon se usmíval hodně a Karlomin byl vysoký a útlý. Edorion byl hladce oholený, Reimon s Karlominem měli tmavé bradky zastřižené do špičky a lesklé, jako naolejované. Všichni tři hodně nadělali kvůli Aes Sedai, hluboce se jim klaněli. Pak se poklonili i Bethamin a Setě! Tuon potřásala hlavou.
„Mockrát jsem ti říkala, že tohle je jiný svět, než na jaký jsi zvyklá,“ zamumlala panímáma Anan, „ale ty tomu pořád nevěříš, co?“
„To, že je něco nějak,“ opáčila Tuon, „neznamená, že by to tak být mělo, i když to tak je dlouho.“
„Někdo by mohl říct totéž o tvých lidech, má paní.“
„Někdo by mohl.“ Tuon to nechala být, i když soukromé hovory s tou ženou ji obvykle těšily. Panímáma Anan byla proti uvázání marath’damane, jak se dalo čekat, dokonce i proti držení da’covale, ze všech věcí, ale byly to rozpravy spíš než debaty, a Tuon ji přinutila v několika ohledech ustoupit. Doufala, že tu ženu nakonec přesvědčí. Ale ne dneska. Dneska se chtěla soustředit na Tretku.
Objevil se mistr Roidelle, kulatolící muž, jemuž břich napínal tmavý kabát, následovaný šesti schopně vypadajícími mladými muži, přinášejícími dlouhá, válcovitá kožená pouzdra. „Přinesl jsem ti všechny mapy Altary, co mám, můj pane,“ sdělil Talmanesovi zpěvavým přízvukem, když se klaněl. Musejí všichni zdejší lidé mluvit, jako by závodili o to, jak ze sebe dostat slova? „Některé zabírají celou zemi, tak, jiné jen pár set čtverečních mil. Nejlepší jsou pochopitelně moje vlastní, co jsem udělal za poslední týdny.“
„Pán Mat ti poví, co chce vidět,“ řekl Talmanes. „Máme tě tu s tím nechat, Mate?“
Ale Tretka už kresliči popisoval, co chce, tu mapu s vyznačenými seančanskými tábory. Brzy byla vybraná mezi ostatními v jednom pouzdře a rozložená na zemi. Tretka dřepěl vedle ni. Mistr Roidelle poslal jednoho pomocníka pro stoličku. Kdyby se pokusil napodobit Tretku, uletěly by mu knoflíky, a navíc by nejspíš upadl. Tuon na mapu hladově zírala. Jak se k ní dostat?
Talmanes a ostatní si vyměňovali pohledy a smáli se, jako by nechat se urazit bylo nej legračnější věcí na světě, a zamířili k Tuon. Aes Sedai se shromáždily kolem mapy, až jim Tretka řekl, ať mu přestanou koukat přes rameno. Kousek tedy poodešly. Bethamin se Setou je zpovzdáli sledovaly, když si potichu něco vykládaly a občas se podívaly jeho směrem. Pokud by Tretka věnoval pozornost jejich výrazům, zvlášť Jolininu, mohlo by mu to dělat starosti i přes ten neuvěřitelný ter’angrial, který podle panímámy Anan nosil.
„Jsme asi tady, že?“ zeptal se a ukázal na místo prstem. Mistr Roidelle zamumlal, že ano. „Takže tohle je ten tábor, kde má být raken! To létající zvíře?“ Další mumlavý souhlas.
„Dobře. Co je to za tábor? Kolik mužů tam je?“
„Údajně je to zásobovací tábor, můj pane. Zásobuje hlídky.“ Mladík se vrátil se skládací stoličkou a tlouštík se na ni se zabručením posadil. „Asi stovka vojáků, hlavně Altařani, a asi dvě stovky dělníků, ale prý tam může občas být až pět set vojáků.“ Mistr Roidelle byl opatrný muž.
Talmanes předvedl jednu z těch podivných úklon s jednou nohou předsunutou a ostatní tři ho napodobili. „Má paní,“ řekl, „Vanin mi vylíčil, co se vám stalo, a sliby, které pán Mat udělal. Jenom ti chci říct, že on svoje slovo drží.“
„To drží, má paní,“ mumlal Edorin. „Vždycky.“ Tuon mu pokynula, ať ustoupí, aby viděla na Tretku, a on poslechl, ale překvapeně se podíval na Tretku a pak na ni. Věnovala mu přísný pohled. Poslední, co chtěla, bylo, aby si tihle muži začali něco namýšlet. Ne všechno dopadlo tak, jak mělo. Stále byla možnost, že se něco zvrtne.
„Je teda urozený pán, nebo ne?“ chtěla vědět.
„Promiň,“ řekl Talmanes, „ale mohla bys to zopakovat. Omlouvám se, asi mám špínu v uších.“ Pečlivě svá slova zopakovala, ale stejně mu chvíli trvalo, než si přebral, co říkala.
„Ať shoří moje duše, ne,“ pronesl nakonec Reimon se smíchem a pohladil si bradku. „Kromě pro nás. Pro nás je pán až dost velký.“
„Většinu šlechticů nemá rád,“ přidal se Karlomin. „Považuju za čest, že jsem mezi těmi několika málo, které nemá nerad.“
„Čest,“ souhlasil Reimon. Edorion dál jenom přikyvoval.
„Vojáci, mistře Roidele,“ říkal Tretka přísně. „Ukaž mi, kde jsou ti vojáci. Teda víc než pár set.“
„Co to dělá?“ hloubala Tuon zamračeně. „Nemůže si myslet, že tolik mužů dostane z Altary, i když bude vědět, kde jsou všichni vojáci do posledního. Vždycky tu jsou hlídky, přelety rakenů.” Znovu jim chvíli trvalo, než odpověděli. Možná by mohla zkusit mluvit rychleji.
„Za těch tři sta mil jsme žádné hlídky neviděli, ani žádné rakeny? Žádné rakeny” prohlásil Edorion tiše. Prohlížel si ji. Příliš pozdě, aby zarazila jeho představivost.
Reimon se znovu zasmál. „Jak Mata znám, plánuje pro nás bitvu. Banda Rudé ruky opět vyjede do bitvy. Už je to dávno, jestli to tak smím říct.“
Selucia frkla a panímáma Anan taky. Tuon s nimi musela souhlasit. „Bitva vás z Altary nedostane,“ podotkla ostře.
„V tom případě nám plánuje válku,“ usoudil Talmanes. Ostatní přikyvovali, jako by to byla ta nejnormálnější věc pod Světlem. Reimon se dokonce zasmál. Zřejmě mu všechno připadalo k smíchu.
„Tři tisíce?“ říkal Tretka. „Víš to jistě? Dost jistě, člověče. Dost jistě postačí. Vanin je dokáže najít, pokud se nepřesunuli moc daleko.“
Tuon na něj hleděla, jak tam dřepí nad mapou, pohybuje po ní prsty, a náhle ho uviděla v novém světle. Šašek? Ne. Lev nacpaný do koňského stání možná vypadá jako divný žert, ale lev na pláních je něco zhola jiného. Tretka teď byl vypuštěn na pláně. Zamrazilo ji. S jakým mužem se to vlastně zapletla? Po celé té době si uvědomila, že vůbec netuší.