V koutě nenápadně postával Balwer – ten ptáčkovi podobný mužík dokázal být stejně nenápadný jako ještěrka na větvi, když chtěl – ale jeho pach při zmínce o bělokabátnících zesílil.
Tylee, jíž ramena napínala kabátec podobný tomu leteckému, se uklonila, aniž by ohnula kolena, zatímco nespouštěla oko z Annoury. Zřejmě byla přesvědčená, že Aes Sedai by se mohly každou chvíli proměnit v rozběsněné zdivočelé psy. Perrin soudil, že je cítit neklidně, i když v tmavé tváři se jí to neprojevilo. „Múj pane, mám dvě nové zprávy, které jsem považovala za naléhavé. Začal jsi dávkovat ločidlo do zásoby vody ve městě?“
„Ano,“ přiznal ustaraně a hodil plášť na mosazí obitou truhlu. Tylee si povzdychla. „Říkal jsem ti, že to udělám. Udělal bych to už předevčírem, kdyby se ta hloupá ženská v Almizaru nezabejčila. Co se stalo?“
„Odpusťte,“ ozvala se Lini, „ale vytáhli mě z pokrývek a ráda bych se tam zase vrátila. Vyžaduje ode mě někdo dnes v noci ještě něco?“ Křehká žena s bílými vlasy ve volném copu na noc nedělala pukrlata ani neříkala „můj pane“. Na rozdíl od Berelain vypadala, že se oblékala narychlo, což pro ni bylo neobvyklé. Byla ostře cítit nesouhlasem. Patřila k těm, kdo věřili té směšné historce, že se Perrin vyspal s Berelain hned tu noc, co Faile chytili. Podařilo se jí nepodívat se na něj, i když pohledem přelétla vnitřek stanu.
„Dám si ještě víno,“ prohlásil Aram a natáhl ruku. Zachmuřený, ztrhaný, se zapadlýma očima, v kabátě s červenými pruhy, se snažil rozvalovat ve skládacím křesle, ale meč na zádech mu znemožňoval opřít se o pozlacené opěradlo. Breana k němu zamířila.
„Měl toho dost,“ štěkla Lini ostře a Breana se obrátila. Lini ovládala Faileiny sluhy pevnou rukou.
Aram zaklel, vyskočil a odhodil pohár na květovaný koberec sloužící místo podlážky. „Klidně můžu někam jít, kde do mě nebude nějaká stará baba rýt pokaždý, když se napiju.“ Vrhl na Perrina mrzutý pohled, než vyrazil ze stanu. Bezpochyby do Masemova tábora. Prosil, aby mohl být v oddíle posílaném do Maldenu, ale jeho horké hlavě se nedalo věřit.
„Můžeš jít, Lini,“ řekla Berelain. „Breana se o nás může postarat.“ Lini jenom frkla – u ní to znělo téměř delikátně – než odkráčela se ztuhlými zády, páchnoucí nesouhlasem. A na Perrina se stále nepodívala.
„Odpusť, můj pane,“ protáhla Tylee opatrně, „ale očividně svou domácnost vedeš… volněji… než jsem zvyklá.“
„To je náš způsob, generálpraporečníku.“ Perrin si vzal Aramův pohár. Nebylo nutné špinit další. „Nikdo tady není majetek.“ Jestli to znělo ostře, aťsi. Jistým způsobem si Tylee oblíbil, ale tihle Seančané měli způsoby, že by se i koze udělalo špatně. Vzal si od Breany džbán – chvilku se ho snažila podržet a mračila se na něj. jako by mu nechtěla dát napít – a nalil si, než jí ho vrátil. Sebrala mu ho z ruky. „Tak co se stalo? Co je s těmi bělokabátníky?“
„Těsně před svítáním jsem poslala rakena na výzvědy, jak daleko to šlo, a znovu po západu slunce. Jedna z letců se dnes večer vrátila dřív, než se čekalo. Viděla sedm tisíc dětí Světla na pochodu ani ne padesát mil od mého tábora.“
„Na pochodu k tobě?“ Perrin se do vína mračil, místo aby se napil. „Sedm tisíc je na počítání ve tmě velmi přesné číslo.“
„Zdá se, že tito muži jsou zběhové,“ přerušila je Annoura. „Aspoň generálpraporečník si to zřejmě myslí.“ V šedém hedvábí vypadala upraveně, jako by strávila oblékáním hodinu. S vystrčeným nosem vypadala jako vrána s korálky ve vlasech, jak se tak dívala na Tylee, a ta pro ni byla zvlášť zajímavou zdechlinou. Držela pohár s vínem, ale zdánlivě nedotčený. „Slyšela jsem, že Pedron Niall padl v boji se Seančany, ale Eamon Valda, který ho nahradil, zřejmě přísahal věrnost seančanské císařovně.“ Tylee tiše dodala „kéž žije věčně“. Perrin pochyboval, že to někdo kromě něj slyšel. Balwer také otevřel ústa, ale zase je zavřel, aniž by promluvil. Bělokabátníci ho strašili i ve snu. „Je to ale už skoro měsíc,“ pokračovala šedá sestra. „Galad Damodred zabil Valdu a odvedl sedm tisíc bělokabátníků od Seančanů pryč. Škoda, že se zapletl s bělokabátníky, ale možná z toho vzešlo i něco dobrého. V každém případě to vypadá, že byl vydán rozkaz, aby ty muže zabili, jakmile budou objeveni. Hezky jsem to shrnula, že, generálpraporečníku?“
Tylee zacukala ruka, jako by chtěla udělat to znamení proti zlu. „Hezké shrnutí,“ řekla. Perrinovi, ne Annouře. Seančanka zřejmě měla problém mluvit s Aes Sedai. „Kromě toho, že z toho vzešlo něco dobrého. Porušení přísahy a zběhnutí nelze nikdy nazvat dobrým.“
„Předpokládám, že nejdou k tobě, jinak bys to řekla.“ Perrin vložil do hlasu tázavý tón, i když o tom v nejmenším nepochyboval.
„Na sever,“ pravila Tylee. „Míří na sever.“ Balwer znovu otevřel ústa, ale zaseje zavřel, až mu cvakly zuby.
„Pokud máš nějakou radu,“ obrátil se na něj Perrin, „tak ven s tím. Ale jinak je mi úplně ukradený, kolik bělokabátníků zběhlo od Seančanů. Faile je to jediný, na čem mi záleží. A nemyslím, že se generálpraporečník vzdá šance uvázat tři nebo čtyři sta dalších damane, aby se je vydala honit.“ Berelain udělala obličej. Annoura zachovávala chladnou tvář, ale zhluboka se napila vína. Tato část plánu se žádné Aes Sedai nelíbila. Ani žádné moudré.
„Nepoženu se za nimi,“ potvrdila Tylee rázně. „Myslím, že si nakonec to víno dám.“ Breana se zhluboka nadechla a do jejího pachu pronikl strach. Ta vysoká, tmavá žena ji očividně děsila.
„Nebudu popírat, že bych těm bělokabátníkům rád zasadil ránu,“ řekl Balwer suše, „ale popravdě mám pocit, že tomu Galadu Damodredovi musím být vděčný.“ Možná měl tedy něco proti Valdovi osobně. „V každém případě tady mou radu nepotřebuješ. Události v Maldenu se daly do pohybu, a i kdyby ne, pochybuju, že by ses zdržel byť o den. Ani bych to neradil, můj pane. Jestli smím být tak smělý, mám urozenou paní Faile rád.“
„Smíš,“ ujistil ho Perrin. „Generálpraporečníku, a ta druhá zpráva?“
Seančanka si vzala od Breany pohár a podívala se na něj tak upřeně, až bylo jasné, že se vyhýbá pohledu na zbytek stanu. „Můžeme si promluvit o samotě?“ požádala tiše.
Berelain k němu připlula, položila mu ruku na paži a usmála se na něj. „S Annourou klidně odejdeme,“ řekla. Světlo, jak mohl někdo uvěřit, že mezi nimi něco je? Byla krásná jako vždy, pravda, ale pach, který mu připomínal lovící kočku, byl dávno pryč, už si ho sotva pamatoval. Vespod v jejím pachu teď byla trpělivost a odhodlání. Přijala, že miluje Faile a jedině Faile, a byla zřejmě stejně odhodlaná ji osvobodit jako on.
„Můžeš zůstat,“ řekl jí. „Cokoliv chceš říct, generálpraporečníku, můžeš to říct tady přede všemi.“
Tylee zaváhala a podívala se na Annouru. „K Maldenu míří dva velké oddíly Aielů,“ oznámila nakonec váhavě. „Jeden na jihovýchodě, druhý na jihozápadě. Moraťraken odhadují, že by tu mohli být do tří dnů.“