To stačilo, aby to Faile přesvědčilo. Popadla ženu za kapuci a vtáhla ji zpátky do stanu. Dairaine otevřela ústa, aby zaječela, ale Alliandre jí na ně přitiskla ruku a všechny tři ji strhly na pokrývky na podlaze. Musely na to být všechny tři. Dairaine byla malá, ale kroutila se jako had a snažila se škrábat a kousat. Zatímco ji druhé dvě ženy držely, Faile vytáhla druhý nůž, který si zajistila, celkem použitelnou dýku s prohýbanou ocelovou rukojetí a čepelí delší než její ruka, a začala pokrývky rozřezávat na pruhy.
„Jak jsi to poznala?“ zeptala se Alliandre, snažící se udržet Dairaineinu paži a zároveň druhou ruku na ústech, aniž by se nechala pokousat. Maighdin se postarala o nohy tak, že si na ně prostě sedla, a druhou paži jí zkroutila mezi lopatky. Dairaine se přesto dařilo kroutit, byť marně.
„Mračila se, ale když promluvila, měla najednou tvář hladkou. Zrovna mi to došlo. Kdyby se opravdu bála, že dostane výprask, zamračila by se víc, nepřestala by.“ Zlatovlasá žena nebyla příliš schopná služka, zato byla velmi všímavá.
„Co u ní ale vzbudilo podezření?“
Maighdin pokrčila rameny. „Možná se jedna z nás zatvářila překvapeně nebo provinile. I když netuším, jak si toho mohla všimnout, když tu není světlo.“
Brzy měli Dairaine spoutanou na kotnících a zápěstích, přivázaných ještě k sobě za zády. Takhle se daleko neodplazí. Kus látky stočený do chomáče, utržený z její spodničky a přivázaný dalším kusem pokrývky, sloužil jako roubík, takže mohla jenom chrčet. Zkroutila hlavu a zle se na ně mračila. Faile jí neviděla příliš dobře do tváře, ale mohla se jedině mračit nebo žadonit, a Dairaine žadonila jenom u Šaidů. Využívala svého postavení jako jedné ze Sevanniných gai’šainek, aby tyranizovala gai’šainy, kteří mezi ně nepatřili, a donášením na ty, kteří mezi ně patřili. Potíž byla, že ji tu nemohly nechat. Někdo sem mohl každou chvíli vpadnout, aby některou povolal do služby Sevanně.
„Můžeme ji z abít a tělo schovat,“ navrhla Alliandre a uhladila si dlouhé vlasy. Během zápasu sejí rozcuchaly.
„Kde?“ dotazovala se Maighdin, pročesávajíc si vlastní zlatou hřívu prsty. Nemluvila jako služka s královnou. Vězni si jsou v zajetí rovni, jinak pomáhají svým věznitelům. Trvalo dlouho naučit to Alliandre. „Musí to být někde, kde ji aspoň den nenajdou. Sevanna by mohla poslat lidi za Galinou, aby nás přivedli zpátky, pokud budeme v podezření, že jsme zabily někoho z jejího majetku.“ Do toho slova vložila veškeré opovržení, jehož byla schopna. „A já Galině nevěřím, že by jim nedovolila odvléct nás zpátky.“ Dairaine se znovu začala vzpírat a chrčela víc než předtím. Možná se nakonec rozhodla pro žadonění.
„Nezabijeme ji,“ řekla jim Faile. Nebyla ani choulostivá, ani slitovná. Prostě nebylo kam schovat tělo na dost dlouho, nikam by se nedostaly, aniž by je někdo uviděl. „Obávám se, že se naše plány trochu změnily. Počkejte tady.“
Vyběhla ven. Obloha se teprve začala měnit do perlova, a odhalila, co u Dairaine vzbudilo podezření. Byly tam Bain s Čiad v bílých šatech, jak bylo domluveno, aby je doprovodily na místo setkání. Rolan a jeho přátelé možná ještě snídali – doufala, že snídají, protože by jinak mohli udělat něco nepředloženého a všechno zkazit – a Bain a Čiad slíbily, že odlákají každého muže, který by se jim pletl do cesty. Nedokázala se přimět, aby se zeptala, jak toho hodlají dosáhnout. Některé oběti si zaslouží závoj tajemství. A plné srdce vděčnosti. Dvě gai’šainky s proutěnými koši by v Cairhieňance podezření nevzbudily, ale třicet nebo čtyřicet gai’šainů tlačících se v rozblácené uličce mezi stany už ano. Pod bílou kapucí viděla Aravineinu kulatou tvář i Lusařinu krásnou. Byl tam Alvon se synem Therilem v šatech ze zabláceného stanového plátna, a Alainia, baculatá amadicijská stříbrotepka ve špinavém bílém plátně, Domain, podsaditý cairhienský švec, Corvila, hubená tkadlena tady z Altary, a… Nebyla to ani desetina těch, kdo jí přísahali věrnost, ale takhle velké shromáždění gai’šainů už muselo vzbudit podezření i u kamene. Rozhodně muselo, když se k tomu přidalo, že ony tři byly oblečené. Dairaine nejspíš slyšela, koho dnes ráno povolali k Sevanně. Jak zjistili, že odchází dnes? Bylo pozdě dělat si s tím starosti. Pokud by o tom věděl jediný Šaido, už by je vyvlekli ze stanu.
„Co tady děláte?“ chtěla vědět.
„Chtěli jsme tě vyprovodit, má paní,“ řekl Theril s drsným, stěží srozumitelným přízvukem. „Dávali jsme dobrý pozor, abychom přišli jen po jednom, po dvou.“ Lusara šťastně přikyvovala, a nebyla jediná.
„No, tak teď se můžeme rozloučit,“ pronesla Faile rázně. Nebylo nutné jim říkat, jak jim málem útěk zhatili. „Dokud se pro vás nevrátím.“ Jestli jí nedá vojsko její otec, tak Perrin určitě. Jeho přátelství s Randem al’Thorem to zajistí. Světlo, kde je?
Ne! Musí být ráda, že je ještě nenašel. Že se nenechal zabít při pokusu vplížit se do tábora a zachránit ji. Musela být vděčná a nemyslet na to, co ho asi zdrželo. „Nyní jděte, než vás tady někdo uvidí a poběží o tom povědět. A s nikým o tom nemluvte.“ Její stoupenci byli v pořádku, jinak by už byla v řetězech, ale mezi gai’šainy bylo mnoho takových jako Dairaine, a to nejen mezi dlouho drženými Cairhieňany. Někteří lidé prostě přirozeně lízali paty, ať byli kdekoliv.
Klaněli se nebo klepali do čela, jako by nikdo nemohl vykouknout ze stanu, než se zklamaně rozprchli do všech stran. Opravdu čekali, že se budou dívat, jak odchází! Neměla čas se věnovat vzteku. Rychle se vrátila k Bain a Čiad a honem jim vysvětlila situaci ve stanu.
Když domluvila, Aielanky si vyměnily pohledy a odložily koše, aby mohly hovořit děví prstovou řečí. Faile se pohledu na jejich ruce vyhýbala, protože očividně chtěly soukromí. Ne že by toho stejně moc pochopila. Kmitaly prsty příliš rychle. Bain s vlasy jako plamen a tmavomodrýma očima byla skoro o půl dlaně vyšší než ona, šedooká Čiad jen o prst vyšší. Byly blízké přítelkyně, ale adoptovaly se jako první sestry, což vytvářelo pouta bližší než přátelství.
„O Dairaine Saighan se postaráme,“ řekla nakonec Čiad. „Ale znamená to, že musíte jít do města samy.“
Faile si povzdechla, ale nedalo se s tím nic dělat. Snad už bude Rolan vzhůru. Možná ji právě pozoruje. Vždycky se objevil zdánlivě odnikud, když ho potřebovala. Rozhodně by jí nepřekážel v odchodu, ne když slíbil, že ji vezme s sebou, až půjde. Stále doufal, dokud bude nosit bílou. On a jeho líbací hry! Mohl by ji chtít udržet v gai’šainské bílé o něco déle. Když chce muž pomáhat, vždycky to chce udělat jedině po svém.
Bain a Čiad vklouzly do malého, špičatého stanu a Alliandre s Maighdin vyšly ven. Uvnitř opravdu nebylo místo pro pět lidí. Maighdin obešla stan a vrátila se s košem, jako byl ten, jež nesly ostatní ženy. Nahoře byla hromádka špinavých gai’šainských šatů, aby to vypadalo jako náklad prádla na praní, ale pod nimi byly šaty, které jim jakž takž padly, sekera, prak, šňůry na oka, křesadlo a ocílka, balíčky mouky, masa, sušených fazolí, soli a kvasnic, pár mincí, co dokázaly najít, všechno, co jim usnadní cestu na západ za Perrinem.
Galina je vyvede z tábora, ale nedalo se odhadnout, kterým směrem ji ta „záležitost Aes Sedai“ zavede. Musely být od začátku soběstačné. Faile by Aes Sedai vůbec nepřekvapila, kdyby je opustila, jak jen to bude možné.