Vysvětlil, proč Aviellin potřebuje dvě Aes Sedai, ale k jeho překvapení, když Masuri řekla, že půjde, světlovlasá Edarra zvedla ruku a štíhlou hnědou zarazila. Annoura se neklidně ošila. Nebyla učednice a vztah Seonid a Masuri k moudrým ji vyváděl z míry. Snažily se ji taky zahrnout, a občas se jim to dařilo.
„Janina to zařídí,“ řekla Edarra. „Je zručnější než ty, Masuri Sokawo.“
Masuri stiskla rty, ale mlčela. Moudré byly klidně schopné učednici spráskat, když promluvila v nevhodné chvíli, i když to náhodou byla Aes Sedai. Sulin odvedla Janinu, ženu s vlasy jako len, kterou snad nikdy nic nerozrušilo, do mlhy. Janina šla stejně rychle jako Sulin i přes bachraté suknice. Takže moudré se naučily léčení, co? To by mohlo být později užitečné. Světlo dej, aby to nebylo zapotřebí často.
Masema se díval, jak ty dvě mizejí v šeru, a zabručel. Hustá mlha skryla i věčně planoucí pohled jeho hluboko zapadlých očí a zahalila trojúhelníkovou bílou jizvu na tváři, ale Perrin měl plný nos jeho pachu, tvrdého a ostrého jako čerstvě nabroušená břitva, přesto chvějící se vzrušením. Z pachu šílenství měl občas dojem, že mu musí téct krev z nosu.
„Škoda, že používáš ty rouhačské ženy, aby dělaly, co smí dělat pouze pán Drak, jeho jméno budiž požehnáno,“ pronesl Masema hlasem plným toho žáru, jaký mlha v jeho očích zakrývala.
Perrinovi zavířily v hlavě barvy a nakrátko uviděl Randa a Min a jakéhosi vysokého muže v černém kabátě, aša’mana, a pocítil šok. Rand neměl levou ruku! Ale na tom nezáleželo. Ať se stalo cokoliv, už se to stalo. A dneska měl na práci jiné věci.
„… ale pokud znají léčení,“ pokračoval Masema, „bude mnohem těžší ty divošky pobít. Škoda, že jsi nenechal Seančany, aby je všechny uvázali.“
Pohled na Annouru a Masuri říkal, že v to zahrnuje i je, přestože ho nejednou potají navštívily. Pohlížely na něj s aessedaiovským klidem, i když Masuri pohnula útlýma rukama, jako by si chtěla uhladit hnědé suknice. Tvrdila, že změnila názor a nyní věří, že je ho nutné zabít, tak proč za ním chodila? A proč Annoura? A proč to Masema dovolil? Aes Sedai z duše nenáviděl. Možná by se dala odpověď najít v tom, že Haviar a Nerion už nepotřebovali ochranu.
Za Masemou se vrtěly moudré. Ohňovlasá Carelle, která vypadala jako vztekloun, ač nebyla, hladila rukojeť nože u pasu, a Nevarin, která by mohla Nyneivě dávat lekce ve vztekání se, ten svůj držela. Masema musel cítit jejich pohledy v zádech, ale jeho pach se nezměnil. Jakkoliv byl šílený, zbabělec nebyl.
„Chtěl jsi mluvit s urozeným pánem Perrinem, můj pane proroku,“ podotkla Berelain mírně, i když Perrin cítil, jak je její úsměv napjatý.
Masema na ni zíral. „Jsem prostě prorok pána Draka, žádný urozený pán. Pán Drak je nyní jediným pánem. Přichází, aby zpřetrhal všechna pouta a zničil všechny tituly. Králové a královny, urození páni a paní, ti jsou jenom prach pod jeho nohama.“
Vířící barvy opět zahrozily, ale Perrin je zahnal. „Co tady děláš?“ chtěl vědět. S Masemou to nikdy nebylo jednoduché. Byl tvrdý jako dobrý pilník. „Máš být se svými muži. Riskuješ, že tě někdo uvidí, jak sem jdeš, a cestou zpátky taky. Nevěřím, že se tví lidé udrží pět minut, pokud tam nebudeš, abys na ně dohlížel. Utečou, jenom uvidí, jak k nim Šaidové míří.“
„Nejsou to moji lidé, Aybaro. Je to lid pána Draka.“ Světlo, být v jeho blízkosti znamenalo, že musel každou chvíli dupat po těch barvách! „Nechal jsem ve velení Nengara. Bojoval ve víc bitvách, než o jakých se ti snilo. Včetně proti divochům. Taky jsem dal ženám rozkaz, aby zabily každého muže, který se pokusí uprchnout, a dal jsem ve známost, že si najdu každého, kdo unikne ženám. Vydrží do posledního muže, Aybaro.“
„Mluvíš, jako by ses nechtěl vracet,“ podotkl Perrin.
„Hodlám se držet u tebe.“ Mlha možná jeho oči skrývala, ale Perrin je cítil. „Byla by škoda, kdyby se ti přihodila nějaká nehoda právě ve chvíli, kdy opět získáš svou choť.“
Takže malá část plánu se již rozpletla. Byla to tedy spíš naděje než součást plánu. Pokud půjde všechno ostatní dobře, Šaidové, kterým se podaří utéct, se přes Masemovy lidi prosekají, aniž by museli zpomalit, ale místo aby skončil se šaidským oštěpem v žebrech, bude Masema… dohlížet na něj. Bezpochyby nebyla jeho tělesná stráž daleko v té mlze, asi dvě stě rváčů lépe vyzbrojených a s lepšími koňmi než zbytek vojska. Perrin se nepodíval na Berelain, ale obavy v jejím pachu zesílily. Masema měl důvod je oba zabít. Dá vědět Gallennemu, že jeho hlavním úkolem dnes bude ochránit Berelain před Masemovými muži. A sám si bude muset hlídat záda. V mlze se objevil záblesk modrostříbmého světla a Perrin se zamračil. Na Gradyho bylo příliš brzy. V mlze se zhmotnily dvě postavy. Jedna byl Neald a kupodivu se tentokrát nenaparoval. Vlastně spíš klopýtal. Vypadal vyčerpaný. Světlo ho spal, proč takhle plýtvá silami? Druhý byl mladý Seančan v lakované zbroji s tenkým chocholem na podivné přílbě, kterou nesl pod paží. Perrin ho poznal. Gueye Arabah, poručík, o němž měla Tylee velmi dobré mínění. Dvě Aes Sedai si vyhrnuly suknice, jako by mu chtěly zabránit, aby se o ně cestou kolem otřel, i když se k nim ani nepřiblížil. On sám klopýtl, když rozeznal jejich tváře, a Perrin slyšel, jak polyká. Najednou byl cítit leknutím.
Arabah se poklonil Perrinovi i Berelain a lehce se zamračil na Masemu, jako by si říkal, co dělá takový otrhaný chlapík v jejich společnosti. Masema ohrnul nos a Seančan zabloudil volnou rukou k jílci meče, než se zarazil. Seančané tedy rozhodně vypadali hodně nedůtklivě. Arabah však neplýtval časem. „Generálpraporečník Chirgan posílá pozdravy, múj pane, má paní první. Moraťraken hlásí, že se ty tlupy Aielů pohybují rychleji, než jsme čekali. Dorazí někdy během dneška, možná už v poledne. Skupina na západě čítá asi dvacet pět až třicet tisíc, ta na východě je o třetinu větší. Asi polovina z nich na sobě má bilou a samozřejmě tam budou děti, ale pořád je to hodně oštěpů za zády. Generálpraporečník chce vědět, jestli bys nechtěl probrat změnu rozmístění sil. Navrhuje přesunout pár tisíc altarských kopiníků k tobě.“
Perrin se zaškaredil. S každou bandou budou nejméně tři až čtyři tisíce algai’d’siswai. Opravdu hodně oštěpů v zádech. Neald zívl. „Jak se cítíš, Nealde?“
„A, jsem připravený udělat, co bude nutný, můj pane,“ opáčil chlapík jen s nádechem své obvyklé energie.
Perrin potřásl hlavou. Nemohl aša’many žádat ani o to, aby udělali byť jediný průchod navíc, než bylo nezbytné. Modlil se, aby jim nedošly síly předčasně. „Do poledne už tady skončíme. Vyřiď generálpraporečníkovi, ať pokračuje podle plánu.“ A modlil se, aby se nezvrtlo už nic jiného. Ale nahlas to neřekl. V mlze zavyli vlci, strašidelné volání se ozvalo kolem celého Maldenu. Doopravdy to začínalo.
„Vedeš si skvěle, Maighdin,“ zachraptěla Faile. Točila se jí hlava a hrdlo měla vyschlé od toho, jak ji povzbuzovala. Všechny ostatní na tom byly stejně. Podle sklonu paprsků pronikajících mezerami nad hlavou bylo pozdní dopoledne, a ony od rána nezavřely ústa. Narazily nerozbité sudy, ale víno bylo příliš zkyslé, než aby se jím daly byť jen navhlčit rty. Teď se v povzbuzování střídaly. Faile seděla vedle sluncovlasé služky, zatímco ostatní odpočívaly u zdi co nejdál od změti trámů. „Ty nás ještě zachráníš, Maighdin.“