„Jdu s ním.“ Elyas se křenil. „Možná mu zabráním dostat se do potíží.“ Tasil tesák, jenž mu dal jeho vlčí jméno, Dlouhý zub, a rozběhl se za vysokým Aielanem. Pokud se ti dva nedokážou o sebe postarat, tak už nikdo.
„Jestli jste už skončili se žvaněním, tak chvíli postůj kvůli léčení,“ nařídila Seonid Perrinovi. „Vypadáš, jako bys ho potřeboval.“ Furena a Teryla měla za patami, ruce drželi na jílcích mečů a snažili se dívat naráz na všechny strany. Jako by říkali, že kruh Dvouříčských byl sice pěkný, ale Seonidino bezpečí mají na starosti oni. Vypadali jako levharti sledujíci domácí kočku. Jenomže ona nebyla žádná kočka.
„Nejdřív se postarej o Faile,“ nakázal jí. „Boli ji ruka.“ Faile mluvila s Alliandre a obě byly tak rozzlobené, že by se jim měly ježit ocasy. Bezpochyby se zlobily kvůli Alyse nebo Galině nebo jak se jmenovala.
„Nevidím, že by ona krvácela jako poražené prase.“ Seonid zvedla ruce a uchopila ho za hlavu. Zasáhlo ho známé mrazení, jako by ho náhle ponořila do zimního jezera se zamrzající vodou. Zalapal po dechu a zazmítal se, mlátil rukama, a když ho pustila, rány byly pryč, byť krev na obličeji a šatech zůstala. Taky měl pocit, že by dokázal sníst celého jelena úplně sám.
„Co to bylo?“ Obrátila se drobná zelená k Faile. „Zmiňovala ses o Galině Casban?“
„Druhé jméno neznám,“ řekla Faile. „Kulatolící Aes Sedai s plnými rty, černými vlasy a velkýma očima. Jistým způsobem hezká, ale nepříjemná ženská. Ty ji znáš? Myslím, že musí být černá adžah.“
Seonid ztuhla a zaťala ruce do sukní. „To vypadá na Galinu. Červená a rozhodně nepříjemná. Ale proč pronášíš takové obvinění? Z něčeho takového nemůžeš sestru obvinit ledabyle, i když je tak protivná jako Galina.“
Jak Faile začala vysvětlovat, počínajíc prvním setkáním s Galinou, Perrin se znovu rozčílil. Ta ženská ji vydírala, vyhrožovala jí, lhala jí a pak se ji pokusila zavraždit. Zatínal pěsti, až se mu třásly paže. „Až ji dostanu do rukou, zlomím jí vaz,“ zavrčel, když domluvila.
„Na to nemáš právo,“ vyjela Seonid ostře. „Galina musí být souzena před třemi sestrami zastupujícími soud, a na takovéto obvinění to musí být přísedící. Možná k tomu zasedne celá Věžová sněmovna. Pokud bude shledána vinnou, bude utišena a popravena, ale spravedlnost patří Aes Sedai.“
„Pokud?“ opáčil nevěřícně. „Slyšela jsi, co Faile říkala. Máš snad nějaký pochybnosti?“ Musel vypadat hrozivě, protože Furen s Terylem připluli k Seonid, ruce zlehka položené na jílcích meče, v očích tvrdý výraz.
„Má pravdu, Perrine,“ ozvala se Faile mírně. „Když Jaca Coplina a Lena Congara obvinili, že ukradli krávu, věděl jsi, že to udělali, ale přinutil jsi pantátu Thanea, aby dokázali, že ji ukradli, než jsi dovolil vesnické radě, aby je zmrskala. S Galinou je to stejně důležité.“
„Vesnická rada je nechtěla zmrskat bez soudu, ať jsem říkal cokoliv,“ zamumlal. Faile se zasmála. Zasmála! Světlo, bylo skvělé ji zase slyšet. „Á. No dobře. Galina patří Aes Sedai. Ale jestli se o ni nepostarají, tak pokud ji někdy najdu, udělám to sám. Nemám rád lidi, co ti ubližujou.“
Seonid frkla, byla cítit nesouhlasem. „Máš zraněnou ruku, má paní?“
„Nejdřív se postarej o Arrelu, prosím,“ požádala Faile. Aes Sedai vyvrátila oči a vzala Faileinu hlavu do dlaní. Faile se zachvěla a vydechla, sotva víc než těžký vzdech. Takže to nebylo vážné zranění a už bylo vyléčené. Poděkovala Seonid a vedla ji k Arrele.
Náhle si Perrin uvědomil, že už neslyší žádné výbuchy. Vlastně už žádný neslyšel hodně dlouho. To by mělo být dobré. „Musím zjistit, co se děje. Bane, ty dávej pozor na Faile.“
Faile ho nechtěla nechat jít samotného, a než konečně souhlasil, že si s sebou vezme deset Dvouříčských, objevil se za severním rohem hradby jezdec v lakové zbroji. Tři tenké modré chocholy ho označovaly jako Tylee. Když přijela blíž, uvědomil si, že má přes sedlo vysokého ryzáka přehozenou nahou ženu. Žena byla spoutaná na kotnících, kolenou, zápěstích a loktech. Dlouhé zlaté vlasy se jí téměř couraly po zemi a měla v nich zapletené zlaté náhrdelníky a šňůry perel. Šňůra velkých zelených kamenů a zlata se uvolnila a spadla na zem, když Tylee přitáhla otěže. Sňala si svou podivnou přílbu a položila ji ženě na zadek.
„Pozoruhodná zbraň, ty vaše luky,“ protáhla s očima upřenýma na dvouříčské muže. „Kéž bych měla takové. Kirklin mi řekl, kde tě najdu, můj pane. Začali se vzdávat. Masemovi muži se drželi až na hranici sebevraždy – většina z nich je mrtvá nebo umírá, myslím – a damane ten hřeben proměnily v past, do které by vlezl jenom šílenec. A nejlepší je, že sul’dam už nasadily a’dam dvěma stům ženám. Ten tvůj studený čaj byl tak dobrý, že většina z nich se bez pomoci ani nepostaví. Nechám poslat pro to’raken, aby je odnesli.“
Seonid zachrčela. Tvář měla hladkou, ale pach od vzteku ostrý jako dýka. Zírala na Tylee, jako by se do ní snažila udělat díru. Tylee jí nevěnovala pozornost, jen lehce potřásla hlavou.
„Až moji lidé odejdou,“ řekl Perrin. Dohodu uzavřel s ní. Nechtěl riskovat a zkoušet to s někým jiným. „Jaké jsou naše ztráty kromě Masemových mužů?“
„Lehké,“ odpověděla Tylee. „S tvými lučištníky a damane se jim nepodařilo dostat se blíž. Ještě jsem neviděla, aby bitevní plán proběhl tak hladce. Divila bych se, kdybychom měli dohromady stovku mrtvých.“
Perrin sebou trhl. Předpokládal, že za daných okolností to jsou lehké ztráty, ale budou mezi nimi Dvouříčtí. Ať už je znal, nebo ne, byli jeho starost. „Víš, kde je Masema?“
„S tím, co zbylo z jeho vojska. Není zbabělý, to mu přiznávám. On a jeho dvě stovky – no, teď už stovka – se prosekali přes Šaidy na hřeben.“
Perrin zaskřípal zuby. Takže byl zase mezi tou svou chátrou. Bude to jeho slovo proti Masemovu, proč se ho Aram pokusil zabít, a v každém případě nebylo pravděpodobné, že by ho jeho lidé vydali k soudu. „Musíme vyrazit, než se sem dostanou ostatní. Pokud si Šaidové budou myslet, že záchrana je nablízku, mohli by zapomenout, že se vzdali. Kdo je tvoje zajatky ně?“
„Sevanna,“ řekla Faile chladně. Pach nenávisti byl skoro stejně silný, jako když mluvila o Galině.
Zlatovlasá žena se zkroutila a setřásla si vlasy z obličeje, přičemž ztratila několik dalších náhrdelníků. Oči, upřené na Faile, měla jako zelený oheň nad kusem látky zavázaným přes roubík. Páchla vztekem.
„Sevanna z Džumai Šaido.“ Uspokojení bylo v Tyleeině hlase nepřeslechnutelné. „Hrdě mi to řekla. Taky není zbabělá. Postavila se nám jenom v hedvábném rouše a se šperky, ale podařilo se jí probodnout dva moje Altařany, než jí oštěp sebrali.“ Sevanna zaprskala a zmítala se, jako by se chtěla vrhnout z koně. Dokud ji tedy Tylee neplácla po zadku. Potom se spokojila s mračením na všechny v dohledu. Byla hezky kulatá, i když by si něčeho takového neměl všímat, když tu měl svou ženu. Akorát že Elyas říkal, že ona očekává, že si bude všímat, a tak civěl.
„Činím si nárok na obsah jejího stanu,“ oznámila Faile a střelila po něm přísným pohledem. Možná to neměl dělat tak otevřeně. „Má tam obrovskou truhlu šperků a já je chci. Nedívej se na mě tak hloupě, Perrine. Musíme nakrmit a oblíknout sto tisíc lidí a pomoct jim vrátit se domů. Přinejmenším sto tisíc.“