Duhara tiskla rty tak silně, až je měla jako škvírku. „Zamysli se a uvidíš svou skutečnou situaci,“ řekla nakonec. „Dobře si to promysli, Elain. I slepá žena by viděla, jak moc potřebuješ mě a pomoc Bílé věže. Promluvíme si později. Ať mě někdo doprovodí do mých pokojů. Jsem opravdu unavená.“
„Budeš si muset najít pokoj v hostinci, Duharo. V každé posteli v paláci už spí tři nebo čtyři lidé.“ I kdyby měla volných deset postelí, nenabídla by Duhaře ani jednu. Obrátila se k ní zády, přistoupila ke krbu a ohřívala si ruce. Zlaté kyvadlové hodiny na mramorové krbové římse s vyřezanými spirálami odbily třikrát. Asi tolik hodin zbývalo do východu slunce. „Deni, ať někdo doprovodí Duharu k bráně.“
„Tak snadno se mě nezbavíš, dítě. Nikdo se nezbaví Bilé věže tak snadno. Zamysli se a pochopíš, že jsem tvou jedinou nadějí.“ Hedvábí zašustilo o hedvábí, jak odcházela, a dveře za ni cvakly. Bylo vysoce pravděpodobné, že Duhara bude dělat problémy, aby se vnutila, ale Elain hodlala řešit jeden problém po druhém.
„Vyvolala u vás pochybnosti?“ zeptala se Elain, obracejíc se od ohně.
„Ne,“ odvětila Sumeko. „Vandene a ty druhé dvě tě přijimají jako Aes Sedai, takže jí musíš být.“
„Ale Duhara věří, že mluví pravdu.“ Alise rozhodila rukama. „Neříkám, že o tobě pochybuju. Nepochybuju. Ale ta žena tomu věří.“
Elain si povzdechla. „Situace je… složitá.“ To bylo jako říkat, že voda je vlhká. „Jsem Aes Sedai, ale Duhara tomu nevěři. Nemůže, protože potom by přiznávala, že Egwain al’Vere je skutečná amyrlin, a to Duhara neudělá, dokud nebude Elaida svržena.“ Doufala, že pak tomu Duhara uvěří. Nebo se s tím aspoň smíří. Věž bylo nutné sjednotit. „Sumeko, nařídíš ženám z rodinky, aby se držely ve skupinkách? Neustále?“ Zavalitá žena zamumlala, že to udělá. Na rozdíl od Reanny neměla Sumeko nadání pro velení, ani ji to netěšilo. Škoda, že se neobjevila žádná starší žena z rodinky, aby ji toho břemene zbavila. „Alise, zajistíš, aby poslechly?“ Alise souhlasila rychle a rázně. Byla by dokonalou kandidátkou, kdyby se rodinka tolik neupínala na určení hodnosti podle věku. „Potom jsme udělaly, co se dá. Už jste měly být dávno v posteli.“
„Ty taky.“ Alise vstala. „Mohla bych poslat pro Melfane.“
„Není třeba obírat o spánek i ji,“ vyhrkla Elain. A důrazně. Melfane byla malá a zavalitá, veselá žena, vždy ochotná se smát, a v mnoha dalších věcech nepodobná své tetě. Ale veselá, neveselá, porodní bába byla tyranka, kterou by nepotěšilo, že je ještě vzhůru. „Budu spát, až budu moct.“
Když odešly, propustila saidar a z několik knih na druhém stolku si jednu vybrala, další dějiny Andoru, ale nedokázala se na ni soustředit. Bez jediné síly byla mrzutá. Světlo ji spal, byla tak utahaná, až ji pálily oči. Ale věděla, že pokud si lehne, bude jen zírat do stropu, dokud nevyjde slunce. V každém případě na stránku civěla jen chvíli, než se znovu objevila Deni.
„Je tu pan Norry, má paní, s tím Harkovic chlapem. Prý se doslechl, že jsi ještě vzhůru, a rád by věděl, jestli bys mu nevěnovala pár minut.“
On se doslechl, že je ještě vzhůru? Jestli ji nechává sledovat…! Pak její mrzutostí pronikla důležitost té schůzky. Hark. Od té první návštěvy před deseti dny ho nepřivedl. Ne, už jedenácti dny. Mrzutost vystřídala radost. Řekla Deni, ať ho pošle dál, a šla za ní až do předpokoje, kde většinu červenobílých dlaždic pokrýval vzorovaný koberec. I tady byly zapálené jen dva kandelábry, vydávající matné, mihotavé světlo a vůni růží.
Pan Norry víc než kdy jindy připomínal brodivého ptáka s bílým hřebínkem, jak měl dlouhá, hubená lýtka a za ušima mu trčely chomáčky vlasů, ale pro jednou vypadal téměř vzrušeně. Dokonce si mnul ruce. Dnes nenesl koženou složku. I v nejasném světle byly vidět skvrny od inkoustu na jeho karmínovém tabardu. Jedna zabarvovala štětičku na ocase bílého lva do černa. Ztuhle se poklonil a nevýrazný Hark ho neohrabaně napodobil a ještě se pro jistotu klepl do čela. Měl na sobě tmavší hnědou než předtím, ale stejný opasek a přezku. „Odpusť mi tu hodinu, má paní,“ začal Norry svým suchým hlasem.
„Jak jsi věděl, že jsem vzhůru?“ chtěla vědět a pocity se v ní opět vzbouřily.
Norry zamrkal, otázka ho vyvedla z míry. „Jedna z kuchařek se zmínila, že ti posílala teplé kozí mléko, když jsem si tam šel pro ně sám, má paní. Teplé kozí mléko mě velmi uklidňuje, když nemůžu usnout. Ale mluvila i o víně, tak jsem předpokládal, že máš návštěvu a mohla bys být ještě vzhůru.“
Elain frkla. Chtěla na někoho zaječet. Vyžadovalo to značnou námahu, aby se ten pocit neprojevil v jejím hlase. „Doufám, že mi jdeš ohlásit úspěch, pane Harku?“
„Sledoval jsem ho, jak jsi říkala, má paní, a tři noci šel do stejnýho domu, včetně dnešní. Je to v Uplňkový ulici v Novém Městě, tam to je. Jediný místo, kam chodí, kromě krčem a šenků. Pije, to jo. A taky hodně hraje v kostky.“ Zaváhal a nervózně si mnul ruce. „Teď už můžu jít, že jo, má paní? Sejmeš ze mě to, co jsi na mě vložila?“
„Podle daňových záznamů,“ promluvil Norry, „vlastní dům urozená paní Šiaine Avarhin, má paní. Zřejmě je poslední svého rodu.“
„Co ještě mi o tom místě můžeš říct, pane Harku? Kdo tam bydlí kromě té urozené paní Šiaine?“
Neklidně si třel nos. „No, nevím, jestli tam bydlej, má paní, ale dneska v noci tam jsou dvě Aes Sedai. Viděl jsem jednu, jak pouští Mellara ven, když přicházela ta druhá, a ta, co přicházela, říkala: ‚Škoda, že jsme tu jenom my dvě, Falion, vzhledem k tomu, jak nás urozená paní Šiaine dře.‘ Akorát že říkala urozená paní, jako by to nemyslela vážně. Zvláštní. Taky měla toulavou kočku, takovou hubenou, stejně jako vona.“ Nervózně se uklonil. „Vomlouvám se, má paní. Nechtěl jsem nikoho urazit, že tak mluvím vo Aes Sedai, ale chvilku mi trvalo poznat, že to je Aes Sedai, to jako jo. Z chodby tam bylo dobrý světlo, to jo, ale byla tak hubená a vobyčejná a měla širokej nos, že by ji za Aes Sedai nepovažoval nikdo, než by si ji pořádně prohlídl.“
Elain mu položila ruku na paži. Hlas jí bublal vzrušením a ona to tak nechala. „Jaký měly přízvuk?“
„Přízvuk, má paní? No, ta s tou kočkou je rovnou tady z Caemlynu, řekl bych. Ta druhá… No, neřekla ani dvě věty, ale hádal bych, že je z Kandoru. Tý druhý říkala Marillin, jestli to pomůže, má paní.“
Elain se smíchem zatančila pár kroků. Už věděla, kdo na ni Mellara nasadil, a bylo to horší, než se obávala. Marillin Gemalfin a Falion Bhoda, dvě černé sestry, které poté, co spáchaly několik vražd, uprchly z Věže. Vraždily, aby jim to usnadnilo krádež, ale právě za ty vraždy budou utišené a připravené o hlavu. Právě aby našly je, a ostatní s nimi, byly s Egwain a Nyneivou vyslány z Věže. Mellara k ní nasadily černé adžah, nejspíš jako špeha, ale stejně to byla děsivá představa. Bylo to horší, než se obávala, ale najít ty dvě bylo jako uzavřít kruh.
Hark na ni zíral s otevřenými ústy. Pan Norry pozorně prohlížel špinavý lví ocas. Přestala tancovat a sepjala ruce. Hloupí muži! „Kde je Mellar teď?“
„Myslím, že ve svém pokoji,“ řekl Norry.
„Má paní, můžeš to už dát pryč?“ dožadoval se Hark. „A já můžu jít? Udělal jsem, co jsi žádala.“