„Nejdřív nás musíš dovést k tomu domu,“ prohlásila a proběhla kolem něj ke dveřím. „Potom si promluvíme.“ Vystrčila hlavu na chodbu. Po obou stranách dveří byly seřazené Deni a sedm dalších gardistek. „Deni, pošli někoho pro urozenou paní Birgitte, ať přijde co nejrychleji, a někdo další ať probudí Aes Sedai a požádá je, ať sem taky přijdou se strážci a připravené na vyjížďku. Potom běž a vzbuď tolik gardistek, kolik si myslíš, že jich potřebuješ k zatčení Mellara. A nemusíš na to jít v rukavičkách. Obviněný je z vraždy a z toho, že je temný druh. Zamkni ho do sklepa pod silnou stráží.“ Podsaditá žena se zeširoka usmála a začala vydávat rozkazy – a to ještě Elain ani nezašla dovnitř.
Hark lomil rukama a nervózně přešlapoval z nohy na nohu. „Má paní, jak to myslíš, že si promluvíme? Slíbila jsi mi, že to ze mě sundáš, když budu toho chlapa sledovat. To jsem udělal, takže ty musíš dodržet slovo.“
„Neřekla jsem, že odstraním hledač, pane Harku. Řekla jsem, že místo na šibenici budeš poslán do vyhnanství v Baerlonu, ale nechtěl bys raději zůstat v Caemlynu?“
Hark vykulil oči a snažil se vypadat vážně. A neuspěl. Dokonce se usmál. „Ach ne, má paní. Sním o čerstvým venkovským vzduchu v Baerlonu, to jo. Vsadím se, že tam si nemusíš dělat starosti, že dostaneš zkažený maso. Tady musíš pořádně všechno očichat, než to sníš. Už se na to těším, to jo.“
Elain nasadila přísný výraz, s jakým její máti vždy vynášela soudy. „Vypadl bys z Baerlonu, jen co by odtamtud odjeli gardisté, co by tě doprovázeli. A potom bys visel za porušení vyhnanství. Mnohem lepší bude, když zůstaneš v Caemlynu a dáš se na novou práci. Pane Norry, využil bys někoho s Harkovým nadáním?“
„Určitě, má paní,“ odpověděl Norry bez přemýšlení. Tenké rty se mu zvlnily spokojeným úsměvem a Elain si uvědomila, co udělala. Dala mu nástroj, kterým mohl vstoupit na území paní Harfor. Jenomže teď už to nemohla vzít zpátky.
„Za tu práci nebudou takové remunerace jako ve tvém předchozím ‚řemesle‘, pane Harku, ale nebude ti za to hrozit šibenice.“
„Nebude co, má paní?“ Hark se škrábal na hlavě.
„Nebude tak dobře placená. Co říkáš? Baerlon, kde určitě uřízneš měšec nebo sundáš závoru a budeš za to viset, nebo Caemlyn, kde budeš mít stálou práci a nebudeš se muset bát kata. Pokud se ovšem znovu nedáš na uřezávání měšců.“
Hark se zakymácel a hřbetem ruky si otřel ústa. „Potřebuju se napít, to jo,“ zamumlal ochraptěle. Nejspíš věřil, že jí hledač umožní zjistit, že nějaký měšec odřízl. Pokud ano, nehodlala mu to vymlouvat.
Pan Norry se na něj zamračil, ale když otevřel ústa, promluvila Elain. „Vedle v malém pokoji je víno. Ať si dá pohár a potom za mnou přijde do velkého obývacího pokoje.“
Ve velkém obývacím pokoji byla tma, když vstoupila, ale usměrnila světlo do kandelábrů se zrcadly u stěn s tmavým deštěním i do třísek pod dřevem úhledně naskládaným v krbech. Pak se posadila na jednu ze židlí s nízkým opěradlem, rozestavených kolem stolu se spirálami na okraji, a znovu saidar propustila. Od svého pokusu, kdy ho držela celý den, už ho nikdy nedržela déle, než bylo nutné. Nálada se jí měnila od radostného vzrušení po mrzutost a obavy a zase zpátky. Na druhou stranu už nebude muset snášet Mellara a brzy dostane do rukou dvě černé sestry. Mohla by odhalit i třetí, desetinásobnou vražedkyni. Přecházela sem a tam, od Falion a Marillin k Duhaře, ještě poté, co se k ní připojili pan Norry a Hark.
Hark, se střibmým pohárem v ruce, se chtěl posadit ke stolu, ale pan Norry ho poplácal po rameni a ukázal hlavou do kouta. Hark mrzutě poslechl a odešel. Musel začít pít, jen co si pohár naplnil, protože ho vyprázdnil jedním dlouhým lokem, a pak tam stál, obracel ho v rukou a zíral na něj. Náhle sebou trhl a vrhl na ni podlézavý úsměv. To, co viděl v jejím obličeji, s ním škublo. Odběhl k dlouhému stolu u zdi, převelice opatrně na něj položil pohár a zase odběhl do kouta.
Birgitte dorazila jako první a z pouta se nesla unavená nespokojenost. „Jízda?“ zeptala se, a když jí to Elain vysvětlila, začala vznášet námitky. No, něco z toho byly námitky, zbytek jenom urážky.
„O jakém zaječím, zmateném plánu to tady mluvíš, Birgitte?“ otázala se Vandene, když vstoupila. Měla na sobě jezdecké šaty, které jí byly volné. Byly její sestry, a když byla Adeleas naživu, padly jí dokonale, ale teď ztrácela na váze. Jaem, její šlachovitý, uzlovatý strážce, se koukl po Harkovi a postavil se tam, kde by ho mohl chytit. Hark předvedl úsměv, ale když Jaemův výraz zůstal tvrdý jako železo, zase mu pohasl. Strážce měl prošedivělé vlasy prořídlé, ale nebylo na něm nic měkkého.
„Hodlá dneska v noci chytit dvě černé sestry,“ opáčila Birgitte a střelila po Elain tvrdým pohledem.
„Dvě černé sestry?“ vyjekla Sareitha ve dveřích. Honem se zachumlala do pláště, jako by ji z těch slov zamrazilo. „Koho?“ Její strážce Ned byl vysoký, širokoplecí mladý muž se žlutými vlasy; jen se podíval po Harkovi a dotkl se meče. Vybral si místo, odkud ho taky mohl pozorovat. Hark přešlápl. Možná uvažoval o tom, že uteče.
„Falion Bhodu a Marillin Gemalfin,“ řekla Elain a Sareitha stiskla rty.
„Co je s Falion a Marillin?“ dotazovala se Kareane, když vplula do místnosti. Její strážci byli nesourodí, jeden vysoký, vyzáblý Tairen, druhý štíhlý Saldejec a třetí širokoplecí Cairhieňan. Vyměnili si pohledy a Tavan, Cairhieňan, se opřel o zeď a pozoroval Harka, zatímco Cieryl s Venrem se postavili ke dveřím. Harkův výraz byl už značně nešťastný.
Nedalo se nic dělat, musela to vysvětlit od začátku. Což Elain udělala – s rostoucí netrpělivostí, která neměla nic společného s jejími změnami nálad. Čím déle to bude trvat, tím větší byla šance, že Falion a Marillin budou pryč, než do domu na Úplňkové ulici dorazí. A ona je chtěla. Hodlala je dostat! Měla Birgitte nechat čekat, než přijdou i ostatní.
„Myslím, že je to dobrý plán,” prohlásila Vandene, když Elain skončila. „Ano, to půjde.“ Ostatní ale nesouhlasily.
„To není plán, to je zatracený šílenství!“ štěkla Birgitte. S rukama založenýma na prsou se mračila na Elain a z pouta se nesla taková změť pocitů, až se v nich Elain vůbec nevyznala. „Vy čtyři půjdete do toho domu samy. Samy! To není plán. To je prokletý bláznovství! Strážci mají hlídat Aes Sedai záda. Nech nás jít s várna.“ Ostatní strážci důrazně přikyvovali na souhlas, ale aspoň se už Birgitte nesnažila to celé zarazit.
„Jsme čtyři,“ řekla jí Elain. „Dokážeme si záda hlídat samy. A sestry nežádají své strážce, aby čelili sestrám.“ Birgitte potemněla tvář. „Jestli tě budu potřebovat, zavolám tak hlasitě, abys mě slyšela až tady v paláci. Strážci zůstanou venku!“ dodala, když Birgitte otevřela ústa. Z pouta se neslo rozčilení, nicméně Birgitte ústa zase zavřela.
„Snad se mu dá věřit,“ utrousila Sareitha a loupla okem po Harkovi velmi nedůvěřivým způsobem, „ale i pokud slyšel správně, nic neříká, že v tom domě jsou pořád jenom dvě sestry. Nebo vůbec nějaká. Pokud odešly, nehrozí žádné nebezpečí. Ale pokud se k nim připojily další, mohly bychom strkat hlavu do oprátky a tu past samy spustit.“
Kareane si založila mohutné ruce. „Nebezpečí je příliš velké. Sama jsi nám říkala, že když prchaly z Věže, ukradly několik ter’angrialů, některé velmi nebezpečné. Nikdy jsem nebyla zbabělá, ale nerada lezu za někým, kdo by mohl mít hůl, která umí udělat odřivous.“