A teprve po přidání této koncepci přijatelných vnějších forem je zavedena do systému společenských vztahů jako "samo sebou" rozumící se blaho, stojící vně zkoumání a kritiky právě díky nevědomému neosmyslenému "samo sebou rozumění" tohoto mínění množstvím obyvatel Západu, přikrmených na úkor přerozdělení mezi regiony planety lichvářského příjmu výkonné periferie světového zákulisí, realizující globální konceptuální moc a opírající se ve své činnosti o západní regionální civilizaci[9].
Skrytí faktu existence a činnosti globální konceptuální moci od širokého publika v davově-"elitární" společnosti, řídící podle vlastní svévole plynutím globálního historického procesu, se realizuje absencí teorie konceptuální moci ve veřejné sociologii, což připravuje společnost o samu možnost vědomého konceptuálního řízení sebe sama i vlády nad okolnostmi svého dalšího života. Právě z tohoto důvodu Západ představuje totalitarismus, iluzorní, ne skutečnou demokracii. Tomu odpovídaje, provokatéři-imitátoři konceptuální činnosti, namířené na vykořenění davo-"elitarismu", jsa sami nositeli živočišného, zombie (biorobot) a démonického typu psychiky, musí imitovat konceptuální činnost a realizaci jimi konceptuální moci v prostředí těch, kdo se upřímně snaží trasnformovat typ své psychiky nezvratně směrem k lidskému.
Lidský typ psychiky předpokládá nejen určitou hierarchii komponent algoritmiky psychické činnosti, podmíněné instinkty, kulturními tradicemi společnosti, vlastním uvažováním, různorodou intuicí, včetně přímého Božího vedení, ale i určitý systém vnímání a chápání světa – efektivnější než ten, jež se živelně "sám od sebe" vytváří u většiny jedinců v kultuře současné davově-"elitární" společnosti.
To jest od první do čtvrté etapy plné funkce řízení se imitačně-provokační činnost proti společnosti nebo hnutí, podle svědomí nesoucí(ho) konceptuální moc vykořenění davo-"elitarismu", ukazuje nemožnou v důsledku absence kádrové báze. Vytvoření takové kádrové báze je podemletím vlastní davo-"elitární" koncepce, existující na osnově utajování faktu existence globální konceptuální moci, podporující koncepci vybudování globální elitárně-"nevolnické" rasistické civilizace, protože ohlášení existence jedné konceptuální moci nevyhnutelně vede k otázkám o alternativních konceptuálních centrech a alternativních koncepcích uspořádání života lidí v globálních měřítcích a způsobech jejich realizace.
Imitačně-provokační činnost na páté etapě plné funkce řízení předpokládá možnost provedení koncepce realizace davo-"elitarismu" pod pláštíkem ideologických forem koncepce lidskosti v Bohoděržaví.
Pro úspěšnost činnosti takového druhu je nutné pokud ne plně chápat každou z koncepcí, tak alespoň citlivě vnímat kde a v čem se rozcházejí / vzájemně vylučují, a kde a v čem mají něco společného nebo neurčitou hranici, a konat opět konceptuálně gramotně, tj. podle plné funkce řízení, a ne ohraničeně-podřízeně ve vykonávání příkazů výše stojícího v hierarchii struktur vedení, které je z větší části zaujato nějakými jinými činnostmi a ve všechny nuance každodenní práce jim podřízených provokatérů-imitátorů vnikat nemůže. Ve výsledku bude nevyhnutelně opomenut nějaký "detail", a jak poznamenal K. Prutkov, od malých příčin bývají velké následky, které přivedou celou imitačně-provokační činnost nevyhnutelně ke krachu.
A opět – potřebné kádry nejsou; a davo-"elitární" principy vedení imitačně-provokační činnosti na osnově centralismu a stranické (strukturní) disciplíny jsou neživotaschopné, protože všechny "detaily" není možné zohlednit v příkazech a direktivách níže postaveným, kteří sami nemají právo zabývat se konceptuální činností s ohledem na principy fungování davově-"elitární" společnosti.
Zkušenosti a kádrová báze jsou k dispozici jen pro realizaci imitačně-provokační činnosti na šesté etapě: vytvářet, vést struktury, plést vnitrostrukturní a mezistrukturní intriky, které překážejí strukturám ve vykonávání jejich funkcionálního určení. Ale to je použitelné jen tam, kde jsou struktury naplněny subjekty s davově-"elitárním" myšlením, nositeli "já-centrického" světonázoru, a kde hlavním organizačním principem je princip stranické (strukturní) disciplíny na osnově bezpodmínečného podřízení "nížepostavených" "výšepostaveným" a podřízení menšiny většině.
A pokud je princip stranické disciplíny takového druhu podřízení při budování struktur odvržen, protože je vnímán jako hlavní překážka realizace samoregulace funkcionální hierarchie osobností svobodných ve volbě svého chování ve své kolektivní činnosti ve virtuálních strukturách na základě osmyslené a pochopené konceptuální sebedisciplíny? — tehdy se stává toto: aby bylo možné imitovat a být uznávaným, je třeba překonávat druhé ne ve znalostech, ne v organizačních návycích, ne v nějakých "mystických" návycích, ale v konceptuální samodisciplíně. Libovolné porušení té samé "konceptuální samodisciplíny" s sebou nese okamžité vypadnutí ze zdálo by se do té doby úspěšně vedené formální (vytvářející dojem práce) struktury, která nemusí být totožná s virtuální – skutečně pracující – strukturou, kterou bezprostředně začne vést někdo jiný – skutečný, a ne imitátor-provokatér[10]. A toto vypadnutí může být nejen nezvratným, ale i aktivizujícím nové procesy, které se v nepohodlném společenském hnutí nenacházely do doby, než se ho pokusili vzít pod kontrolu a zdeformovat na základě imitačně-provokačních technologií politiky.
V tom se přesvědčili zákulisní "manažeři" Gorbačova:
• Za prvé, Gorbačov v roce 1996 získal méně než 1% hlasů v prezidentských volbách (kromě toho, na jednom volebním mítingu mu voliči dali po hubě), posle čehož se – jako politická figura – hodí jen pro televizní prezentaci západnímu obyvateli, "znepokojenému" osudem "demokracie" v Rusku;
• a za druhé, právě imitačně-provokační podstata perestrojky aktivovala vnitřní konceptuální moc ruské civilizace, a tím zároveň vytvořila nové problémy globální konceptuální moci, realizující biblickou doktrínu vybudování globální "elitárně"-nevolnické civilizace na principech rasismu a monopolu na lichvu. (Zachování nomenklaturního SSSR díky jeho kompletní ovladatelnosti by pro ně bylo přednostní volbou, než získání konceptuálně samostatného Ruska odmítnuvšího Bibli, marxismus, scientologii a další "exotiku", a vyjádřivší ideál spravedlivého uspořádání na Zemi v jednoznačně chápané Koncepci sociální bezpečnosti)
Výše řečené je to hlavní: vše další je jen detailnější rozvedení již řečeného.
2. Prediktor-korektor konceptuální moci
2.1. Typ psychiky a možnosti imitační činnosti
Imitace konceptuální činnosti je nemožná v principu, ačkoliv subjekt může setrvávat v iluzi toho, že se zabývá hlubokou analytikou a konceptuální činností. Konceptuální činnost jako taková vyžaduje jako minimum démonický typ psychiky, a normálně – lidský typ psychiky, minimálně při její realizaci, když už subjekt není schopen setrvávat v lidském stavu psychiku trvale.