Nebyla to dvojice černých sester, jak se v tom okamžiku obávala, a dokonce ani Nyneiva ne. Místo toho stála poblíž třpytivé čáry Callandoru, trčícího z dlažby, Elain hluboko zabraná do hovoru s tou nejpodivněji oblečenou ženou, jakou kdy Egwain viděla. Žena na sobě měla krátký bílý kabátec zvláštního střihu a široké žluté kalhoty nabrané u kotníků do záhybů nad nízkými botami s vysokými podpatky. Ženě visel na záda složitě splétaný zlatý cop a držela luk, který se leskl jako leštěné stříbro. Šípy v toulci se také blýskaly.
Egwain pevně zavřela oči. Nejdřív potíže se šaty a teď tohle. To, že četla o Birgitte – stříbrný luk prozrazoval jméno ženy s jistotou – ještě nebyl důvod si představovat, že ji vidí. Birgitte čekala – někde – na to, až ji a ostatní hrdiny Valerský roh povolá do Poslední bitvy. Když však Egwain znovu otevřela oči, Elain a ta podivně oděná žena tam pořád ještě byly. Sice neslyšela, co si povídají, ale tentokrát svým očím uvěřila. Už chtěla ohlásit svou přítomnost, když za ní kdosi promluvil.
„Rozhodla ses přijít dřív? A sama?“
Egwain se prudce otočila čelem k Amys, jejíž osmahlý obličej byl pro bílé vlasy příliš mladistvý, a Bair s tvářemi jako z vydělané kůže. Obě stály s rukama zkříženýma na prsou. Dokonce i to, jak měly napjaté loktuše, prozrazovalo nelibost.
„Usnula jsem,“ řekla Egwain. Bylo to příliš brzo, aby její příběh zabral. Když spěšně vysvětlovala, jak si zdřímla a proč se nevrátila zpátky – vynechala jen to, že nechtěla, aby si Nyneiva a Amys promluvily o samotě – překvapilo ji, že pocítila stud, že hodlala zalhat, a úlevu, že to neudělala. Ne že by ji pravda mohla skutečně zachránit. Amys nebyla tak přísná jako Bair – to zdaleka ne – ale byla klidně schopná ji poslat po zbytek noci překládat kameny. Mnoho moudrých věřilo v to, že zbytečná práce je skvělý trest. Nemohly jste si namlouvat, že děláte něco užitečného, když jste lžící zahrabávaly popel. – Tedy pokud by ji prostě neodmítly dál učit. Popel by byl mnohem lepší.
Nemohla potlačit úlevný povzdech, když Amys jen kývla a řekla: „To se může stát. Ale příště se vrať a sni své vlastní sny. Mohla jsem si poslechnout, co bude mít Nyneiva na srdci, a povědět jí, co víme my. Kdyby Melain nebyla dnes v noci s Baelem a Dorindhou, byla by tady taky. Vyděsila jsi Bair. Je pyšná na tvé pokroky, a kdyby se ti něco stalo...“
Bair nevypadala pyšná. Pokud něco, tak když se Amys odmlčela, mračila se ještě víc. „Máš štěstí, že tě Cowinda našla, když se vrátila, aby poklidila po večeři, a polekala se, když tě nemohla vzbudit a dostat z pokrývek. Kdybych si myslela, žes tu byla sama dýl než pár minut...“ Hněvivý výraz se na chvíli ještě přiostřil v temném příslibu a pak promluvila nabroušenějším hlasem. „Teď bychom asi měly počkat, než dorazí Nyneiva, abychom ti zabránily žebronit, kdybychom tě poslaly zpátky. Když musíme, tak musíme, ale využijeme čas. Soustřeď se na –“
„Není to Nyneiva,“ vyhrkla Egwain. Nechtěla vědět, co to bude za lekci, když má Bair takovouhle náladu. „Je to Elain a...“ Odmlčela se a obrátila se. Elain, v elegantním zeleném hedvábí vhodném i pro ples, přecházela sem a tam kolem Callandoru. Birgitte nebyla nikde v dohledu. Nepředstavovala jsem si ji.
„Ona už je tady?“ řekla Amys a popošla, aby také viděla.
„Další mladá hlupačka,“ zabručela Bair. „Dneska nemají děvčata víc mozku a poslušnosti než kozy.“ Vyrazila před Egwain a Amys a s rukama v bok se postavila proti Elain na druhé straně Callandoru. „Nejsi moje žačka, Elain z Andoru – i když jsi z nás dostala dost věcí, aby ses tu nenechala zabít, když budeš opatrná – ale kdybys jí byla, tak bych tě seřezala od hlavy k patě a poslala zpátky k tvé matce, dokud nebudeš natolik dospělá, aby tě mohla pustit z dohledu. Což ti myslím může trvat mnohem víc let, než jsi zatím prožila. Vím, že chodíte do světa snů samy, ty i Nyneiva. Obě jste hloupé, že to děláte.“
Elain sebou trhla, když se ženy objevily, ale jak se přes ni přelila Baiřina tiráda, narovnala se a zase tak chladně zvedla bradu. Její roucho změnilo barvu, bylo teď červené, s jemnějším leskem, a po celé délce rukávů a na živůtku s hlubokým výstřihem se objevila výšivka včetně bílých lvů ve skoku a zlatých lilií, jejího vlastního znaku. Na rudozlatých kudrnách jí spočinul tenký zlatý diadém, jediný lev ve skoku zasazený v drahých opálech nad čelem. Ještě takové věci nezvládala úplně nejlépe. Ale možná na sobě tentokrát měla právě to, co si přála. „Děkuji ti za tvůj zájem,“ pravila královsky. „Ale je také pravda, že nejsem tvoje žačka, Bair z Haido Shaaradů. Jsem ti vděčná za tvé vedení, ale musím jít dál svou cestou za úkoly, které mi svěřil amyrlinin stolec.“
„Mrtvá žena,“ odtušila chladně Bair. „Hlásíš se k poslušnosti k mrtvé ženě.“ Egwain málem cítila, jak se Bair ježí vlasy vzteky. Jestli něco neudělá, Bair by se mohla rozhodnout, že Elain udělí bolestivou lekci. To poslední, co potřebovaly, byl tento druh malicherného hašteření.
„Co... proč jsi tu ty místo Nyneivy?“ Chtěla se zeptat, co tady Elain dělá, ale to by Bair poskytlo otevření a možná by to znělo, jako by byla na straně moudré. Chtěla se zeptat, co tu Elain dělala, jak tu tak rozmlouvala s Birgitte. Nepředstavovala jsem si to. Možná to byla nějaká žena, které se zdálo, že je Birgitte. Ale jenom ti, kdo vstoupili do Tel’aran’rhiodu vědomě, zůstali déle než pár minut, a Elain se určitě nemohla bavit s někým takovým. Kde vlastně Birgitte a ostatní čekají?
„Nyneiva si ošetřuje bolavou hlavu.“ Diadém zmizel a Elain zase měla prostší šat jen s několika zlatými spirálami kolem výstřihu.
„Je snad nemocná?“ vyptávala se znepokojeně Egwain.
„Má jenom bolení hlavy a pár modřin.“ Elain se zahihňala a zároveň sebou trhla. „Oh, Egwain, tomu bys nevěřila. Všichni čtyři Chavanové k nám přišli na večeři. Tedy, spíš aby flirtovali s Nyneivou. Prvních pár dní se snažili flirtovat se mnou, avšak Tom si s nimi promluvil, a oni toho pak nechali. Neměl žádné právo tohle udělat. Tedy ne že bych chtěla, aby se mnou flirtovali, chápeš. No, nicméně přišli na večeři, flirtovali s Nyneivou – nebo se o to aspoň snažili, protože ona jim nevěnovala o nic větší pozornost než bzučícím mouchám – když se přihnala Latelle a začala Nyneivu tlouct holí a nazývat ji všemi možnými strašnými jmény.“
„Ublížila jí?“ Egwain si nebyla jistá, kterou ze dvou žen vlastně myslela. Jestli se Nyneiva rozčílila...
„Ona ne. Chavanové se snažili odtrhnout ji od Latelle a Taerik bude nejspíš pár dní kulhat, nemluvě o Brughově rozraženém rtu. Petra musel Latelle odnést do vozu a pochybuji, že hned tak brzy vystrčí nos.“ Elain potřásla hlavou. „Luca nevěděl, komu to dát za vinu – jeden z jeho akrobatů kulhal a cvičitelka medvědů plakala v posteli – tak to přiřkl všem, a já už si myslela, že Nyneiva zpohlavkuje i jeho. Aspoň že neusměrňovala. Jednou či dvakrát jsem měla dojem, že to chce udělat, dokud neměla Latelle na zemi.“