Amys a Bair si vyměnily nečitelné pohledy. Rozhodně nečekaly, že se Aes Sedai bude chovat takhle.
Egwain se cítila sama trochu zmatená, ale to hlavně díky tomu, že se snažila srovnat si v hlavě všechny ty lidi, o kterých předtím slyšela jen krátce. Zvláštní lidé, cestovali se lvy, psy a medvědy. A ohňostrůjkyní. Nevěřila, že tenhle Petra mohl být tak silný, jak tvrdila Elain. Ale on taky Tom polykal oheň, stejně jako žongloval, a to, co dělali Elain a Juilin, znělo stejně zvláštně, i když přitom Elain používala jedinou sílu.
Jestli se Nyneiva dostala blízko k usměrňování... Elain musela vidět záři, když objala saidar. Ať už měly skutečný důvod se skrývat či ne, kdyby jedna z nich usměrnila a dovolila, aby to lidé viděli, dlouho by ve skrytu nezůstaly. Špehové Věže by se o tom určitě doslechli. Takové zprávy cestovaly rychle, zvláště jestli ještě nebyly venku z Amadicie.
„Vyřiď ode mě Nyneivě, že by se měla radši ovládat, jinak si s ní promluvím, a že se jí to nebude líbit.“ Elain se zatvářila polekaně – Nyneiva jí určitě neprozradila, co se mezi nimi dvěma odehrálo – a Egwain dodala: „Jestli usměrní, tak si můžeš být jistá, že se o tom Elaida dozví tak rychle, jak jen dokáže holub doletět do Tar Valonu.“ Víc nemohla říci, už tak to vyvolalo další výměnu pohledů mezi Amys a Bair. Co si skutečně myslely o rozdělení Věže a o amyrlin, která, pokud věděly, vydala rozkaz, aby omámili Aes Sedai, to nedaly najevo. Když chtěly, vypadala vedle nich Moirain jako vesnická drbna. „Vlastně bych vás radši měla obě samotné. Kdybychom byly ve Věži, v našich starých pokojích, tak bych vám něco řekla.“
Elain ztuhla a zatvářila se stejně královsky a chladně jako předtím s Bair. „Můžeš mi to říci, kdykoliv si budeš přát.“
Pochopila to? Samy, pryč od moudrých. Ve Věži. Egwain mohla jenom doufat. Lepší bylo změnit předmět hovoru a doufat, že moudré nevnímají její slova tak pečlivě, jako doufala, že to dělá Elain. „Způsobí tahle rvačka s Latelle nějaký potíže?“ Na co to ta Nyneiva vlastně myslela? Doma by předvedla každou ženu svého věku, která by udělala něco takového, před ženský kroužek tak rychle, že by jí oči vylezly z důlků. – „Teď už musíte být skoro v Ghealdanu.“
„Ještě tři dny, říká Luca, jestli budeme mít štěstí. Zvěřinec necestuje zrovna rychle.“
„Možná už byste je měly opustit.“
„Možná,“ připustila Elain pomalu. „Opravdu bych ráda aspoň jednou chodila po vysutém laně před...“ Potřásla hlavou a ohlédla se na Callandor. Výstřih šatů prudce klesl dolů, než se zase zvedl. „Já nevím, Egwain. Samy bychom stejně nemohly cestovat o moc rychleji, než jedeme teď, a nevíme vlastně, kam máme jít.“ To znamenalo, že si Nyneiva nevzpomněla, kde se modré sestry scházejí. Pokud byla Elaidina zpráva správná. „Nemluvě o tom, že Nyneiva by mohla vybuchnout, kdybychom opustily vůz a koupily si jezdecké koně anebo jiný kočár. Kromě toho, obě jsme se hodně naučily o Seanchanech. Cerandin sloužila jako cvičitelka s’reditů u Dvora Devíti měsíců, kde sídlí seanchanská císařovna. Včera nám ukazovala věci, které si vzala, když utekla z Falme. Egwain, ona má a’dam.“
Egwain udělala krok dopředu a sukní se otřela o Callandor. – Randovy pasti nebyly fyzické, ať už si Nyneiva myslela cokoliv. „Můžete si být jistý, že to nebyla sul’dam?“ Hlas se jí chvěl hněvem.
„Jsem si úplně jistá,“ uklidňovala ji Elain. „Sama jsem jí připjala a’dam a nemělo to na ni žádný účinek.“
To bylo maličké tajemství, které neznali ani sami Seanchané, či pokud to věděli, dobře to skrývali. Jejich damane byly ženy, které se rodily s jiskrou, ženy, které by začaly usměrňovat, i kdyby se to neučily. Ale sul’dam, které ovládaly damane – to byly ženy, které se to musely učit. Seanchané považovaly ženy, které mohly usměrňovat, za nebezpečná zvířata, jež je nutné ovládat, a přitom nevědomky mnoha z nich dávali čestné postavení.
„Nechápu tenhle zájem o Seanchany.“ Jméno Amys vyslovila kostrbatě, slyšela ho poprvé, když ho při poslední schůzce použila Elain. „To, co dělají, je strašné, ale jsou pryč. Rand al’Thor je porazil a oni uprchli.“
Egwain se k ní obrátila zády a zadívala se na obrovské leštěné sloupy, které se táhly do stínu. „Pryč neznamená, že se už nikdy nevrátí.“ Nechtěla, aby ostatní viděly její tvář, dokonce ani Elain ne. „Musíme zjistit všechno, co se dá, pro případ, že by se někdy vrátili.“ Ve Falme jí nasadili a’dam. Chtěli ji poslat přes Arythský oceán do Seanchanu, aby strávila zbytek života jako pes na vodítku. Pokaždé, když si na ně vzpomněla, zvedl se v ní hněv. A také strach. Strach, že pokud by se vrátili, mohli by ji tentokrát chytit a držet úspěšně. Tohle nechtěla, aby ostatní zahlédly. Tu čirou hrůzu, o níž věděla, že se jí objeví v očích.
Elain jí položila ruku na paži. „Jestli se vrátí, budeme na ně připravení,“ pravila laskavě. „Znovu nás již nepřekvapí a nepřistihnou v nevědomosti.“ Egwain ji poplácala po ruce, ačkoliv jí ji spíš chtěla sevřít. Elain chápala víc, než bylo Egwain milé, nicméně ji to uklidnilo.
„Tak dokončíme to, proč tu jsme,“ ozvala se rázně Bair. „Ty se opravdu potřebuješ vyspat, Egwain.“
„Nechaly jsme gai’šainy, aby tě svlíkli a uložili do pokrývek.“ Amys kupodivu mluvila stejně laskavě jako Elain. „Až se vrátíš do svého těla, můžeš spát až do rána.“
Egwain úplně zrudly obě tváře. Vzhledem k aielským způsobům bylo docela dobře možné, že mezi gai’šainy byli i muži. Bude si o tom s nimi muset promluvit – jemně, samozřejmě, ony by to nepochopily a navíc to nebyla okolnost, kterou by ráda vysvětlovala.
Uvědomila si však, že strach úplně zmizel. Zřejmě se víc bojím trapasu než Seanchanů. Nebyla to pravda, ale ona se té myšlenky držela.
Elain toho vlastně neměla moc co říci. Jen to, že už jsou konečně v Cairhienu a že Couladin zničil Selean a vyplenil okolní kraj, že Shaidové mají stále několik dní náskok a postupují k západu. Moudré věděly víc než ona. Večer došlo k několika šarvátkám, jen nepatrným a bylo jich jen pár, s muži na koních, kteří rychle uprchli, a další muži na koních byli spatřeni, jak prchají bez boje. Nevzali žádné zajatce. Moirain a Lan si zjevně mysleli, že ti jezdci by mohli být lupiči či přívrženci některého z rodů, kteří si činí práva na Sluneční trůn. Všichni byli stejně otrhaní. Ať už to byl kdokoliv, zpráva o tom, že Aielové jsou v Cairhienu, se rychle rozšíří.
„Dřív nebo později to zjistit museli,“ byla Elainina jediná připomínka.
Když se s moudrými vytrácela, Egwain se dívala na Elain – jí to připadalo, jako by Elain a Srdce Kamene víc a víc řídly – ale její zlatovlasá přítelkyně nedala nijak najevo, zda zprávu pochopila.
25
Snění o Galadovi
Místo aby se vrátila do svého těla, poletovala Egwain tmou. Měla dojem, že se sama stala temnotou bez těla. Netušila, zda její tělo leží nad, pod nebo stranou od ní – necítila žádný směr – ale věděla, že je poblíž, že do něj může snadno vstoupit. Všude kolem ní v té černi poblikávaly světlušky, obrovské hejno vytrácející se v nepředstavitelné dálavě. Tohle byly sny, sny Aielů v táboře, sny mužů a žen v celém Cairhienu, na celém světě, všechny tu jiskřily.