Nakonec nechala Leana Sněženku zvolnit, takže se zařadila vedle vraného hřebce. Horko jí zřejmě nijak nevadilo. Její měděnou pleť nehyzdila ani kapka potu. Min odbočila s Růženkou stranou, aby jí poskytla místo.
„Už to nebude trvat dlouho,“ řekla mu Leana rozzlobeně. On ani nevzhlédl od porostu pod nohama koně. Leana se naklonila blíž a zachytila se jeho paže, aby nespadla. Vlastně se o ni spíš opřela. „Ještě chvilku, Dalyne. A dostaneš svou pomstu.“ Logain dál upíral tupý pohled na cestu.
„Mrtvý muž by ti věnoval jistě větší pozornost,“ utrousila Min a myslela to vážně. Dělala si v duchu poznámky o všem, co Leana udělala, a po večerech si s ní povídala, i když se snažila nedat najevo, proč to dělá. Nikdy nebude schopná chovat se tak, jako to dělala Leana – leda bych v sobě měla dost vína, že by mi to ale vůbec nemyslelo – a přesto by se pár nových typů mohlo hodit. „Možná kdybys ho políbila.“
Leana po ní vrhla zamračený pohled, který by dokázal zmrazit rychle proudící bystřinu, avšak Min její pohled klidně opětovala. S Leanou nikdy neměla takové nesnáze jako se Siuan – no, rozhodně ne tolik – a i těch pár potíží se od chvíle, kdy ta žena opustila Věž, ještě snížilo. A od chvíle, kdy začaly probírat muže, jich bylo ještě méně. Jak by vás mohla zastrašit žena, která vám předtím smrtelně vážně vysvětlovala, že existuje jedno sto sedm různých druhů polibků a devadesát tři způsobů, jak se rukou dotýkat mužovy tváře? Leana zjevně těmto věcem skutečně věřila.
Min návrh s polibkem skutečně nemyslela jako posměšek. Leana na něj ode dne, kdy ho musely vytáhnout z pokrývek, místo aby vstal první a sekýroval je, vrkala a cukrovala, usmívala se na něj tak, že by mu měla z uší začít stoupat pára. Min nevěděla, jestli Leana k tomu muži opravdu něco cítí, ačkoliv jí přišlo zatěžko této možnosti uvěřit, nebo zda se mu pouze snaží zabránit, aby se prostě vzdal a zemřel – zda se ho snaží udržet pro to, co pro něho Siuan naplánovala.
Leana se rozhodně nevzdala flirtování s dalšími kromě něj. Se Siuan se zřejmě dohodly, že Siuan bude jednat se ženami a Leana s muži, a tak tomu bylo již od Lugardu. Její úsměvy a pohledy jim dvakrát získaly pokoje tam, kde hostinský tvrdil, že žádné nejsou, a v těchto a třech dalších dosáhla Leana snížení účtu a při dvou příležitostech získala nocleh ve stodole, místo spaní pod keřem. Také je čtyři díky tomu jednou pronásledovala jakási panímáma s vidlemi a jiná po nich hodila studenou kaši míněnou ke snídani, ale když už nikdo jiný, tak aspoň Leana považovala tyto incidenty za legrační. Posledních pár dní však Logain přestával reagovat jako každý jiný muž, který byl v její společnosti déle než dvě minuty. Přestával reagovat na ni i na všechno ostatní.
Siuan škrobeně přitáhla Belu, lokty měla vytrčené a dařilo se jí, že vypadala, jako by měla každou chvíli spadnout. Jí se vedro také nijak nedotýkalo. „Sledovala jsi ho dneska?“ Na Logaina se skoro nepodívala.
„Je to pořád stejný,“ odpověděla trpělivě Min. Siuan to odmítala pochopit či uvěřit, ať jí to říkala, kolikrát chtěla, a Leana také. Nezáleželo by na tom, ani kdyby Min auru od Tar Valonu již ani jednou neuviděla. Kdyby Logain ležel u cesty a chroptěl v předsmrtných křečích, byla by vsadila všechno, co měla, i víc na nějaké zázračné uzdravení. Že se třeba objeví Aes Sedai a vyléčí ho. Cokoliv. To, co viděla, se vždycky ukázalo jako pravda. Vždycky se to stalo. Věděla to stejně, jako věděla od prvního okamžiku, kdy uviděla Randa al’Thora, že se do něj zoufale a beznadějně zamiluje, stejně jako věděla, že se o něj bude dělit se dvěma dalšími ženami. Logainovým osudem byla sláva, o jaké se většině mužů ani nesnilo.
„Nemluv se mnou tímhle tónem,“ řekla Siuan a pohled modrých očí jí zpřísněl. „Už tak je dost zlé, že musíme lžičkou krmit toho velkého chlupatého kapra, aby vůbec něco snědl, i bez toho, aby ses ještě ty tvářila mrzutě jako rybařík v zimě. S ním se možná musím vyrovnat, děvče, ale jestli mi začneš taky dělat potíže, tak toho brzo začneš litovat. Je ti to jasné?“
„Ano, Maro.“ Aspoň jsi do toho mohla vložit náznak sarkasmu, pomyslela si opovržlivě. Nemusíš mluvit poddajně jako husička. Leaně jsi to řekla přímo do očí. Domanská žena v poslední vesnici navrhla, aby vyzkoušela v praxi, co probíraly, na jednom podkováři. Byl to vysoký pohledný muž se silnýma rukama a pomalým úsměvem, ale přesto... „Pokusím se nebýt mrzutá.“ Nejhorší bylo, že si dobře uvědomovala, že se snaží mluvit vážně. Siuan na lidi takhle působila. Min si dokonce ani neuměla představit, jak se Siuan baví o tom, že by se mohla usmát na nějakého muže. Siuan by se mu podívala do očí, řekla mu, co má dělat, a očekávala by, že to okamžitě vykoná. Právě jako to dělala se všemi ostatními. Pokud něco dělala jinak, jako třeba teď s Logainem, tak jenom proto, že záležitost nebyla natolik důležitá, aby naléhala.
„Není to už moc daleko, že ne?“ ozvala se rázně Leana. Ten druhý hlas si schovávala pro muže. „Nelíbí se mi, jak se tváří, a jestli budeme muset zastavit na další noc... No, jestli bude pomáhat ještě méně než dneska ráno, tak nevím, jestli ho vůbec dokážeme dostat znovu do sedla.“
„Už ne, jestli jsou ty poslední pokyny, co jsem dostala, správné.“ Siuan mluvila podrážděně. V té poslední vesnici, přede dvěma dny, se zeptala na cestu – nenechala Min poslouchat, samozřejmě, a Logain neprojevoval nejmenší zájem – a nelíbilo se jí, když jí to někdo připomínal. Min nechápala proč. Siuan přece nemohla čekat, že po nich Elaida půjde.
Ona sama doufala, že už to moc daleko není. Bylo těžké poznat, jak daleko na jih se dostali od chvíle, kdy opustili silnici do Jehannahu. Většina vesničanů měla jen matné představy o tom, kde jejich vesnice vlastně leží vzhledem k čemukoliv kromě nejbližšího městečka, ale když se přepravovali přes Manetherendrellu do Altary, těsně předtím, než je Siuan odvedla z hojně používané silnice, prošedivělý starý převozník z nějakého důvodu studoval potrhanou mapu, která zobrazovala krajinu až k pohoří Oparů. Pokud se nemýlila ve svém odhadu, tak za pár mil dorazí k další široké řece. Buď to bude Boern, což by znamenalo, že jsou již v Ghealdanu, kde řádil prorok a jeho lůza, nebo Eldar s Amadicií a bělokabátníky na druhém břehu.
Min sázela na Ghealdan, prorok neprorok, a i to bylo překvapení, pokud skutečně byli poblíž. Jenom hlupák by si mohl myslet, že někde blíž k Amadicii, než už byli, najde shromáždění Aes Sedai, a Siuan byla ledacos, ale hlupačka nikoliv. Ať už byli v Altaře či Ghealdanu, Amadicie musela být jen pár mil daleko.
„Muselo na něj dolehnout zkrocení,“ zamumlala Siuan. „Kdyby jen vydržel ještě pár dní...“ Min držela pusu zavřenou. Když ta ženská odmítala poslouchat, tak nemělo smysl mluvit.
Siuan potřásla hlavou a pobídla Belu znovu do čela skupinky. Otěže svírala, jako by čekala, že se její spolehlivá kobylka splaší, a Leana se vrátila ke svému hedvábnému hlasu a jala se znovu přemlouvat Logaina. Možná k němu opravdu něco cítila. Nebyla by to o nic podivnější volba než Minina.
Cesta zalesněnými pahorky ubíhala bez jakékoliv změny, samé stromy, propletené býlí a ostružiní. Kapradí, které značilo starou silnici, mířilo dál rovně jako když střelí. Leana říkala, že tam, kde bývala cesta, je jiná půda, jako by to Min potřebovala vědět. Z větví na ně někdy pokřikovaly veverky se štětičkami na uších a občas zazpívali ptáci. Jací ptáci to byli, to se Min neodvažovala hádat. Baerlon možná nebyl ve srovnání s Caemlynem, Illianem či Tearem městem, ale ona se považovala za měšťku a pták je pták. A bylo jí jedno, v jaké hlíně roste kapradí.