Siuan si na Carlinyu vzpomínala dobře jako na mladší i jako na přijatou novicku. Jednou za měsíc provedla nějaký menší přestupek, nějakou maličkost, která jí vysloužila hodinu či dvě úkolů navíc. Přesně jednou za měsíc. Nechtěla, aby si o ní ostatní myslely, že je samolibá puntičkářka. To bylo to jediné, co kdy provedla – nikdy neporušila žádné jiné pravidlo, ani neuhnula ze správné cesty, nebylo by to logické – a přesto nikdy nechápala, proč ji ostatní dívky stejně považují za mazlíčka Aes Sedai. Spousta logiky a ne moc zdravého rozumu, to byla Carlinya.
„I když to, co se vám stalo, přísně dodrželo literu zákona,“ ozvala se laskavě Sheriam, „souhlasíme, že to bylo zlovolně nespravedlivé, ohromné pokřivení ducha zákona.“ Na opěradle křesla za její rusovlasou hlavou byla neuvěřitelná řezba něčeho, co vypadalo jako bojující klubko hadů. „Ať už se povídá cokoliv, většina obvinění proti vám byla tak slabá, že se jim měly vysmát.“
„Ne to obvinění, že věděla o Randu al’Thorovi a spikla se, aby ho ukryla před Věží,“ přerušila ji ostře Carlinya.
Sheriam kývla. „Ať je to jak chce, ale ani to nestačilo pro vykonaný trest. Ani jste neměly být souzené v tajnosti, dokonce bez možnosti se hájit. Nemusíte se bát, že se k vám obrátíme zády. Zařídíme, aby o vás bylo postaráno.“
„Děkuji ti,“ řekla Leana tichým, téměř třesoucím se hlasem.
Siuan se na ně zamračila. „Ani jste se mě nezeptaly na špehy, které jsem použila.“ Když spolu studovaly, měla Sheriam ráda, i když léta a postavení mezi nimi otevřela volnou hladinu. „Postaráno“ to určitě! „Je tu Aeldena?“ Anaiya už chtěla zavrtět hlavou, než se zarazila. „Myslela jsem si to, jinak byste věděly víc o tom, co se děje. Nechaly jste je posílat zprávy do Věže.“
Pomalu jim to začalo docházet. O Aeldenině úřadu nevěděly. „Vedla jsem síť špehů modrého adžah, než jsem povýšila na amyrlin.“ Další překvapení. „S trochou námahy se bude každá modrá agentka hlásit vám cestami, skrze které nebude vědět, kam zprávy nakonec chodí.“ Bude to chtít o hodně víc než jen trochu námahy, ale ona si již většinu sesumírovala v hlavě, a nebylo nutné, aby se to ony v této chvíli dozvěděly. „A můžou dál posílat hlášení i do Věže, hlášení o tom, co... budete chtít, aby si Elaida myslela.“ Málem řekla „budeme". Bude si muset dávat pozor na jazyk.
Jim se to, samozřejmě, nelíbilo. Ženy, které pečovaly o sítě vyzvědačů, mohly být pro většinu neznámé, ale ty, co je znaly, byly Aes Sedai do jedné. Vždycky to byly Aes Sedai. Tohle však byla její jediná páka, s níž se mohla prodrat do kruhů, kde se rozhodovalo. Jinak by ji s Leanou nejspíš nacpaly do nějakého srubu se služebnou, aby se o ně postarala, a možná by je čas od času navštívila nějaká Aes Sedai, která by se chtěla podívat na ženy, jež byly utišeny, než zemřou. Za takových okolností by to pak dlouho netrvalo.
Světlo, dokonce by nás mohly vyvdat! Některé Aes Sedai si myslely, že manžel a děti by mohli ženu zabavit natolik, aby jí to v životě nahradilo jedinou sílu. Nejedna žena, utišená tím, že natáhla příliš mnoho ze saidaru či při zkoušení, k čemu slouží ten který ter’angrial, zjistila, že jí vnucují možné manžely. Jelikož však ty, které se provdaly, vždycky odešly co nejdál od Věže a vzpomínek na ni, zůstávala tato teorie neprokázaná.
„Nemělo by být těžké,“ ozvala se Leana ostýchavě, „spojit se s těmi, které byly mýma očima a ušima, než jsem se stala kronikářkou. Důležitější však je, že jako kronikářka Věže jsem měla agentky i v samotném Tar Valonu.“ Několika z přítomných se překvapeně rozšířily oči, i když Carlinya je přimhouřila. Leana zamrkala, nejistě si poposedla a slabě se usmála. „Vždycky jsem si myslela, že je hloupé věnovat víc pozornosti náladám v Ebú Daru nebo Bandar Ebanu než náladám v našem vlastním městě.“ Musely pochopit, jak jsou špehové v Tar Valonu důležití.
„Siuan.“ Morvrin se předklonila v křesle s hodně vycpávanými lenochy a jméno pronesla rázněji, jako by chtěla zdůraznit, že neřekla matko. Její kulatá tvář teď vypadala spíš umíněná než klidná a její tvrdošíjnost začínala být hrozivá. Když byla Siuan ještě novickou, Morvrin si jenom zřídkakdy všimla neplech, které páchaly dívky kolem ní, ale když to udělala, postarala se o věci osobně způsobem, že všechny několik dní seděly vzpřímeně a chodily přikrčeně. „Proč bychom ti měly dovolit udělat to, co chceš? Byla jsi utišena, ženo. Cokoliv jste byly, teď už nejste Aes Sedai. Když budeme chtít jména těch agentek, obě nám je dáte.“ V tom posledním byla naprostá jistota. Ať tak nebo tak, řeknou je. Řeknou je, pokud je ty ženy budou dost chtít.
Leana se viditelně zachvěla, ale Siuanino křeslo zaskřípělo, jak se narovnala. „Vím, že už nejsem amyrlin. Myslíte si, že nevím, že mě utišily? Změnila se moje tvář, ale ne to, co bylo uvnitř. Všechno, co jsem kdy znala, mám pořád v hlavě. Využijte to! Pro lásku Světla, využijte mě!“ Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila – Ať shořím, jestli je nechám, aby mě uklidily někam, kde budu hnít! – a do odmlky promluvila Myrelle.
„Povaha mladé ženy, která odpovídá tváři mladé ženy.“ S úsměvem si poposedla na krajíček křesla s rovným opěradlem, které by klidně mohlo stát někde na statku ve světnici před krbem, pokud by se nějakému sedlákovi líbilo, že se z něj loupe lak. Obvykle se však neusmívala, lenivě a vědoucně zároveň, a tmavé oči, velké skoro jako oči Beonin, měla plné soucitu. „Jsem si jistá, že nikdo z nás nechce, aby ses cítila zbytečná, Siuan. A taky jsem si jistá, že všechny chceme plně využít tvých znalostí. Co víš, to pro nás bude velmi užitečné.“
Siuan nechtěla její soucit. „Zřejmě zapomínáte na Logaina a na to, proč jsem se s ním táhla celou cestu až z Tar Valonu.“ Tohle nehodlala nanést sama, ale jestli to chtěly nechat plavat... „Můj ‚potřeštěný‘ nápad?“
„Tak dobře, Siuan,“ řekla Sheriam. „Proč?“
„Protože prvním krokem, jak svrhnout Elaidu, je ten, že Logain odhalí Věži, i světu, bude-li třeba, že ho červené adžah ustavilo jako falešného Draka, aby ho mohlo svrhnout.“ Teď měla jejich plnou pozornost. „Červené ho našly v Ghealdanu nejméně rok předtím, než se prohlásil, ale místo aby ho přivedly do Tar Valonu, kde by mohl být zkrocen, tak mu do hlavy nasadily ten nápad, prohlásit se za Draka Znovuzrozeného.“
„Jsi si tím jistá?“ zeptala se tiše Beonin svým těžký tarabonským přízvukem. Seděla nehybně ve vysokém křesle s vyplétaným sedadlem a pozorně vše sledovala.
„Neví, kdo s Leanou jsme. Občas s námi cestou sem mluvil, pozdě v noci, když Min usnula a on nemohl odpočívat. Předtím neřekl nic, protože si myslel, že je za tím celá Věž, ale ví, že to byly červené sestry, které ho chránily a umluvily ho na Draka Znovuzrozeného.“
„Proč?“ chtěla vědět Morvrin a Sheriam kývla.
„Ano, proč? Každá z nás by si dala spoustu práce, aby byl takový muž zkrocen, ale červené sestry nežijí pro nic jiného. Tak proč by vytvářely falešného Draka?“
„Logain to nevěděl,“ řekla jim Siuan. „Asi si myslely, že víc získají tím, když polapí falešného Draka, než tím, když zkrotí ubohého hlupáka, který by mohl terorizovat jednu vesnici. Třeba mají nějaký důvod, proč chtějí větší zmatek.“
„Nenaznačujeme, že měly něco společného s Mazrimem Taimem nebo některým z ostatních,“ dodávala Leana rychle. „Elaida vám ale nepochybně poví, co budete chtít vědět.“