„Ty ne,“ řekla jí Sheriam, „ani žádná členka tohoto sněmu. Souhlasilas, že tohle dovedeš do konce, Myrelle, ve chvíli, kdy jsi souhlasila, že zasedneš s námi, a to neznamená, že když se začneš nudit, odejdeš si pryč. Bojím se, že než skončíme, bude tu víc vzrušení, než bychom si přály.“ Za jiných okolností by z ní byla výborná amyrlin. Za těchto byla prostě trochu příliš silná a sebejistá. „Ale zelené... Ano, taky myslím. Dvě?“ Zelenýma očima přelétla ostatní. „Určitě?“
„Kiruna Nachiman?“ navrhla Anaiya a Beonin dodala: „Bera Harkin?“ Ostatní kývaly, až na Myrelle, která podrážděně krčila rameny. Aes Sedai sice netrucovaly, ale ona k tomu teď měla dost blízko.
Siuan si podruhé vydechla úlevou. Byla si jistá, že její dedukce jsou správné. Rand někam zmizel, a pokud by byl někde mezi Páteří světa a Arythským oceánem, už by se o tom povídalo. A ať už byl kdekoliv, bude tam Moirain s rukou na jeho límci. – Kiruna a Bera budou určitě ochotné doručit dopis Moirain, a měly dohromady sedm strážců, kteří by měli Aielům zabránit je zabít.
„Nechceme tě s Leanou unavovat,“ pokračovala Sheriam. „Požádám jednu ze žlutých sester, aby se na vás obě podívala. Třeba vám dokáže nějak pomoct, nějak vám ulevit. Nechám vám najít pokoje, kde si můžete odpočinout.“
„Jestli už máš být naší správkyní zvědů,“ dodala starostlivě Myrelle, „musíš si uchovat sílu.“
„Nejsem tak křehká, jak si asi myslíte,“ namítla Siuan. „Kdybych byla, mohla bych vás sledovat skoro dva tisíce mil? I když jsem měla po utišení slabost, je to pryč, věřte mi.“ Pravdou bylo, že znovu našla středisko moci a nechtěla ho opustit, ale to mohla těžko říci nahlas. Všechny ty ustarané oči, které se na ni a na Leanu upíraly. No, Carlinyiny sice nebyly zvlášť ustarané, ale ostatních ano. Světlo! Ony nechají novicku, aby nás uložila do postele a my si mohly zdřímnout!
Po zaťukání na dveře hned vstoupil Arinvar, Sheriamin strážce. Byl Cairhieňan, nijak zvlášť vysoký a navíc štíhlý, ale přes šedé vlasy na spáncích měl tvrdou tvář a pohyboval se jako levhart na lovu. „Na východě je asi dvacet jezdců,“ sdělil jim bez úvodu.
„Nejsou to bělokabátníci,“ řekla Carlinya, „jinak bys nám to zřejmě ohlásil.“
Sheriam se na ni podívala. Mnoho sester se naježilo, když jiná vstoupila mezi ně a jejich gaidiny. „Nesmíme jim dovolit se odsud dostat a snad ohlásit naši přítomnost. Můžete je chytit, Arinvare? Byla bych raději, kdybyste je nezabíjeli.“
„Obojí by mohlo být těžké,“ odpověděl. „Machan říká, že jsou ozbrojení a vypadají jako veteráni. Stojí za desetkrát víc mladších mužů.“
Morvrin si rozzlobeně odfrkla. „Musíme udělat jedno nebo druhé. Odpusť mi, Sheriam. Arinvare, dokážou gaidinové dostat nenápadně blíž pár čilejších sester, aby kolem nich setkaly prameny vzduchu?“
Muž nepatrně zavrtěl hlavou. „Machan říká, že si mohli všimnout pár strážců na hlídce. Určitě by si všimli, kdybychom přivedli jednu nebo dvě z vás blíž. Ale pořád se blíží.“
Siuan a Leana nebyly jediné, kdo si vyměňoval polekané pohledy. Jen málokterý muž dokázal zahlédnout strážce, když ten nechtěl být viděn, dokonce i bez měňavého gaidinského pláště.
„Tak musíte podniknout, co považujete za nejlepší,“ prohlásila Sheriam. „Bude-li to možné, zajměte je. Ale žádný nesmí uniknout, aby nás neprozradil.“
Než se mohl Arinvar pořádně uklonit, s rukou na jílci meče, stál vedle něj další muž, tmavý a zarostlý jako medvěd, vysoký a širokoplecí, s vlasy na ramena a krátkou bradkou s oholeným horním rtem. Ty plynulé pohyby strážce se k němu jaksi nehodily. Mrkl na Myrelle, svou Aes Sedai, a s těžkým illianským přízvukem hlásiclass="underline" „Většinu těch jezdců můžem zastavit, ale jeden je potíž sám o sobě. I kdyby moje stará matička tvrdila něco jinýho, pořád bych poznal Garetha Brynea i za tu chvilku, co jsem ho viděl.“
Siuan na něho vytřeštila oči. Ruce i nohy měla náhle studené. Hodně se povídalo o tom, že Myrelle se za tohoto Nuhela a další dva své strážce skutečně provdala ze vzdoru ke konvencím a zákonu v každé zemi, o které kdy Siuan slyšela. Byla to absurdní myšlenka, jež jí teď prolétla ohromenou myslí, a ona v té chvíli měla pocit, jako by jí na hlavu spadl stěžeň. Bryne, tady? To je nemožné! Je to šílené! Ten muž je přece nemohl sledovat celou tu cestu kvůli.....Oh ano, mohl a udělal by to. Tenhle ano. Cestou si říkala, že je jenom rozumné dávat si pozor, aby za sebou nezanechala žádnou stopu, že Elaida ví, že nejsou mrtvé, ať už se povídá cokoliv, a nepřestane je hledat, dokud je nenajde nebo dokud nebude svržena. Siuan podráždilo, že se nakonec musela zeptat na směr, přestože myšlenka, která ji hryzla jako žralok, se netýkala toho, že by Elaida mohla nějak najít jistého kováře v jedné malé altarské vísce, ale toho, že kovář byl pro Brynea jako namalované znamení. Říkala sis, že je to hloupost, viď? A teď je tady.
Dobře si vzpomínala na střetnutí s ním, když ho musela přinutit poslechnout v té záležitosti s Murandy. Bylo to jako ohýbat silnou železnou tyč nebo stlačovat nějakou velkou pružinu, která mohla vyskočit, kdyby jen na chviličku povolila. Musela sebrat všechnu svou sílu, aby to zvládla, musela ho veřejně pokořit, aby zajistila, že zůstane ohnutý či stlačený tak dlouho, jak potřebovala. Těžko mohl nesplnit to, co slíbil na kolenou, omlouvaje se a prose ji za odpuštění, což sledovalo padesát šlechticů. S Morgasou bylo těžké jednání samo o sobě a Siuan nehodlala riskovat, že Bryne královně poskytne důvod konat proti jejím nařízením. Zvláštní pomyšlení, že tenkrát s Elaidou pracovaly ruku v ruce, aby přivedly Morgasu k rozumu.
Musela se sebrat. Byla jako omráčená, myslela na všechno možné, jen ne na to, co bylo nutné. Soustřeď se. Teď není čas panikařit. „Musíš ho poslat pryč. Nebo ho zabít.“
Ještě nedomluvila, ale již věděla, že to byla chyba. Její slova zněla příliš naléhavě. Dokonce i strážci se na ni podívali, a Aes Sedai... Nikdy předtím nepoznala, jaké to je pro někoho, kdo nevládne jedinou silou, když se na něj v plné síle obrátí ty oči. Cítila se nahá, dokonce i její mysl jako by byla obnažená. I když věděla, že Aes Sedai nemohou číst myšlenky, pořád se chtěla přiznat ke všemu dřív, než vyjmenují její lži a zločiny. Doufala, že nevypadá jako Leana, s rudou tváří a vykulenýma očima.
„Ty víš, proč tu je.“ Sheriam mluvila s chladnou jistotou. „Vy obě to víte. A ty se mu nechceš postavit. Natolik, že bys nás nechala, abychom ho pro tebe zabily.“
„Existuje jen pár velkých vojevůdců.“ Nuhel je vypočítával na prstech ruky navlečené v plechové rukavici. „Agelmar Jagadský a Davram Bashere neopustí Mornu, myslím, a Pedron Niall vám určitě nebude k ničemu. Kdyby ještě žil Rodei Ituralde, byl by zapadlý někde v tom, co zbývá z Arad Domanu.“ Zvedl silný palec. „A tak zbývá Gareth Bryne.“
„Takže ty myslíš, že potřebujeme velkého vojevůdce?“ zeptala se tiše Sheriam.
Nuhel a Arinvar se na sebe sice nepodívali, ale Siuan měla stále pocit, že si vyměnili pohledy. „Je to tvoje rozhodnutí, Sheriam,“ odpověděl Arinvar stejně tiše, „tvoje a ostatních sester, ale jestli se hodláte vrátit do Věže, mohli bychom ho využít. Pokud tu však hodláte zůstat, dokud pro vás Elaida nepošle, tak nikoliv.“ Myrelle se tázavě zadívala na Nuhela a on kývl.