„Zdá se, že jsi měla pravdu, Siuan,“ řekla suše Anaiya. „Gaidiny jsme neoklamaly.“
„Otázkou je, zda bude souhlasit s tím, že bude sloužit nám,“ ozvala se Carlinya a Morvrin kývla dodávajíc: „Musíme ho přimět, aby uviděl náš případ tak, že si bude přát nám sloužit. Nepomůže nám, když se rozhlásí, že jsme zabily nebo uvěznily tak význačného muže ještě předtím, než jsme vůbec začaly.“
„Ano,“ řekla Beonin, „a musíme mu nabídnout odměnu, která ho k nám pevně připoutá.“
Sheriam se otočila k oběma mužům. „Až urozený pán Bryne dorazí do vesnice, nic mu neříkejte, přiveďte ho prostě k nám.“ Jakmile se za strážci zavřely dveře, její pohled zpřísněl. Siuan to poznala. Byl to ten stejný jasně zelený pohled, který srážel novicky k zemi dřív, než Sheriam vůbec promluvila. „Tak. Teď nám povíš přesně, proč je Gareth Bryne tady.“
Nebyla jiná volba. Kdyby ji přichytily i při té nejmenší lži, začaly by se dotazovat na všechno. Siuan se zhluboka nadechla. „Uložili jsme se na noc ve stodole poblíž Korských Pramenů v Andoru. Bryne je tam pánem, a...“
28
V pasti
Jakmile Bryne na Běžníkovi projel kolem prvního domu ve vesnici, přistoupil k němu strážce v šedozeleném plášti. Bryne by poznal, že ten muž je strážce, už poté, co ho viděl udělat druhý krok, i bez všech těch aessedaiovských tváří, které se k němu v ulici obracely. Co ve jménu Světla dělá tolik Aes Sedai tak blízko Amadicie? Ve vesnicích, jimiž projížděli, se povídalo, že Ailron hodlá vznést nárok na tento břeh řeky Eldar, což znamenalo, že to chtějí bělokabátníci. Aes Sedai se uměly bránit dobře, ale jestli Niall vyšle přes Eldar legii, hodně těchto žen zemře. Pokud ještě dokázal poznat, jak dlouho je pařez vystaven vzduchu, tak tohle místo bylo ještě přede dvěma měsíci součástí lesa. Do čeho se to ta Mara dostala? Byl si jist, že ji najde tady. Vesničtí muži si pamatovali na tři mladé ženy putující společně, zvláště když se jedna z nich ptala na cestu do města opuštěného od bělokabátnické války.
Strážce, velký chlap se širokým obličejem, podle vousu Illiánec, se postavil s rozkročenýma nohama na ulici před Bryneova kaštanového valacha s velkou hlavou a uklonil se. „Urozený pán Bryne? Jsem Nuhel Dromand. Pojď, prosím, se mnou, neboť si s tebou někdo přeje hovořit.“
Bryne pomalu sesedl, stáhl si rukavice a nacpal si je za opasek s mečem. Mezitím obhlížel městečko. Prostý žlutohnědý kabátec, který teď měl na sobě, se na takovéhle cestování hodil mnohem víc než šedé hedvábí, v němž se vydával na cestu. Ten odložil. Aes Sedai, strážci i další lidé ho mlčky pozorovali, ale dokonce ani ti, kteří museli být sloužící, se netvářili překvapeně. A Dromand znal jeho jméno. Jeho tvář sice nebyla neznámá, ale on vytušil víc. I kdyby Mara byla – i kdyby všechny byly agentky Aes Sedai, tak to neměnilo přísahu, kterou složily. „Veď mě, Nuhele Gaidine.“ Pokud Nuhela toto oslovení nějak překvapilo, nedal to najevo.
Hostinec, do něhož jej Dromand zavedl – nebo to, co kdysi bývalo hostincem – vypadal jako hlavní štáb válečného tažení, samý ruch a shon. Totiž, jestli Aes Sedai někdy velely tažení. Serenlu zahlédl dřív než ona jeho, seděla v rohu s velkým mužem, který byl z největší pravděpodobnosti Dalyn. Když ho zahlédla, spadla jí brada málem až na stůl, a pak se na něj dívala úkosem, jako by nevěřila vlastním očím. Dalyn vypadal, že spí s otevřenýma očima, zíral do prázdna. Když ho Dromand prováděl kolem, žádná Aes Sedai ani strážce si ho na pohled nevšímali, ale Bryne by byl vsadil svůj zámek a panství, že každý z nich vidí desetkrát víc, než všichni civějící služebníci dohromady. Měl se obrátit a odjet, jakmile si uvědomil, kdo je ve vesnici.
Zatímco se klaněl, když ho strážce představoval šesti sedícím Aes Sedai, dával velký pozor – jenom hlupák byl v přítomnosti Aes Sedai neopatrný – ale v duchu byl u dvou mladých žen, které stály u zdi vedle čerstvě vymeteného krbu a vypadaly potrestané. Ohebná a štíhlá Domanka se na něj pro změnu usmívala spíš plaše než svůdně. Mara byla také vyděšená – řekl by, že je málem strachy bez sebe – ale jeho pohled opětovala stále stejně vzdorně. Ta dívka měla odvahu jako lvice.
„Rády tě vidíme, urozený pane Bryne,“ promluvila Aes Sedai s ohnivými vlasy. Byla maličko plnějších tvarů, měla šikmé oči a byla dost hezká, aby se na ni každý muž podíval pořádně i přes prsten s Velkým hadem na prstě. „Povíš nám, proč jsi tady?“
„Ovšem, Sheriam Sedai.“ Nuhel stál vedle něj, ale pokud nějaká žena potřebovala méně hlídat před jedním starým vojákem, tak si ji Bryne vůbec neuměl představit. Byl si jist, že již všechno vědí, a výraz jejich tváří, když vyprávěl svůj příběh, to potvrzoval. Aes Sedai nedaly najevo nic, co nechtěly, aby někdo viděl, ale aspoň jedna by byla mrkla, když mluvil o přísaze, pokud by to nevěděly dopředu.
„To je hrozný příběh, urozený pane Bryne.“ Tahle se jmenovala Anaiya. I s tou bezvěkou tváří vypadala spíš jako vzkvétající selka než jako Aes Sedai. „Přesto mě však překvapilo, že jsi je sledoval tak daleko, i když to jsou křivopřísežnice.“ Mařiny světlé líce získaly jasně rudou barvu. „Je to nicméně velká přísaha, která by neměla být porušena.“
„Naneštěstí,“ ozvala se znovu Sheriam, „ti zatím nemůžeme dovolit, abys je odvedl.“
Takže to přece byly agentky Aes Sedai. „Velká přísaha, která by neměla být porušena, a vy jim přesto hodláte bránit, aby ji dodržely?“
„Ony ji dodrží,“ řekla Myrelle a vrhla po dvojici u krbu pohled, po němž se obě narovnaly, „a můžeš být klidný, ony již litují, že utekly poté, co ji složily.“ Tentokrát zrudla Amaena. Mara se tvářila, že začne kousat kamení. „Ale zatím to nemůžeme dovolit.“ Nezaznělo zatím žádné adžah, ale Bryne měl dojem, že ta tmavá hezká žena je zelená a ta statná, s kulatou tváří, oslovená Morvrin, zase hnědá sestra. Snad to bylo tím úsměvem, který Myrelle vrhla po Dromandovi, když ho ten muž uvedl dovnitř, a to, jak se Morvrin tvářila, jako by myslela na něco jiného. „Popravdě řečeno, ony neřekly, kdy budou sloužit, a my pro ně máme práci.“
Tohle byla hloupost. Měl by se omluvit, že je rušil, a odjet. A to byla taky hloupost. Ještě než k němu na ulici přistoupil Dromand, věděl, že nejspíš Salidar neopustí živý. V lese kolem místa, kde zanechal své muže, bylo asi padesát strážců, pokud ne stovka. Joni a ostatní by svou kůži sice prodali dost draho, ale on je nepřivedl celou tu cestu, aby tu zemřeli. Jenže když už byl takový trouba, že se nechal párem očí vlákat do téhle pasti, tak už mohl docela dobře dojít i tu poslední míli. „Žhářství, krádež a napadení, Aes Sedai. To byly zločiny. Byly souzeny, odsouzeny a složily přísahu. Nemám však námitky, aby zůstaly tady, dokud s nimi neskončíte. Mara mi může dělat pucfleka, když ji nebudete potřebovat. Poznačím si hodiny, které odpracuje pro mě, a odečtu jí je od služby.“
Mara rozzlobeně otevřela ústa, ale skoro jako by Aes Sedai věděly, že se pokusí promluvit, šest párů očí se k ní otočilo zároveň. Ona se ošila, pusu zase rychle zavřela a pak se na něj zlobně mračila, se zaťatými pěstmi u boků. Bryne byl rád, že nemá v ruce nůž.
Myrelle se tvářila, že je jí do smíchu. „Raději by sis měl vybrat tu druhou, urozený pane Bryne. Podle toho, jak se na tebe dívá, by k tobě byla mnohem... milejší."
Bryne zpola čekal, že Amaena zrudne, ale to ona ne. A prohlížela si ho – jako by ho odhadovala. Dokonce si s Myrelle vyměnily úsměv. No, koneckonců byla Domanka, a teď to bylo znát mnohem víc, než když ji viděl naposled.