„Zůstaň tady,“ nařídila Min Logainovi a odsunula rozvrzanou židli od stolu. Doufala, že nezačne dělat potíže. Zíral na tváře Aes Sedai, přebíhal z jedné na druhou, a zřejmě si uvědomoval víc než za poslední dny. „Prostě posečkej u stolu, než se vrátím, Dalyne.“ Už vyšla ze cviku, být v přítomnosti lidí, kteří znali jeho skutečné jméno. „Prosím.“
„Prodala mě Aes Sedai.“ Byl to šok, slyšet ho mluvit po tak dlouhé době mlčení. Zachvěl se a kývl. „Počkám.“
Min zaváhala, avšak jestli mu dva strážci nedokážou zabránit provést nějakou hloupost, tak místnost plná Aes Sedai určitě ano. Když dorazila ke dveřím, odváděl muž, který vypadal jako podomek, pryč mohutného kaštanového valacha. Usoudila, že to bude asi Bryneův kůň. Jejich vlastní koně nebyli nikde v dohledu. Tolik k útěku ke svobodě. Dodržím tu zatracenou přísahu! Dodržím! Ale nyní již mi nemůžou zabránit dostat se k Randovi. Udělala jsem, co Siuan chtěla. Musejí mi dovolit odejít za ním. Jediná potíž byla v tom, že Aes Sedai rozhodovaly samy o tom, co musejí udělat, a obvykle také i o tom, co musejí udělat ostatní.
Siuan ji málem srazila k zemi, jak se zamračeně hnala zpátky se stočenou pokrývkou pod paží a sedlovými brašnami přes rameno. „Hlídej Logaina,“ sykla tiše, aniž by zpomalila. „Ať s ním nikdo nemluví.“ Napochodovala ke schodišti, kde jakási šedovlasá žena, služebná, odváděla Brynea nahoru, a zařadila se za ně. Z toho, jaký pohled muži upírala na záda, by se měl Bryne modlit, aby nesáhla po svém noži.
Min se usmála na vysokého štíhlého strážce, který ji následoval ke dveřím. Stál pět kroků daleko a skoro se na ni nepodíval, ale ona si nedělala iluze. „Jsme tu hosty. Jsme přátelé.“ On její úsměv neopětoval. Zatracení muži s nehybnými tvářemi! Proč nemohou dát aspoň maličko najevo, co si myslí?
Když se vrátila ke stolu, Logain si prohlížel Aes Sedai. Skvělá chvíle, kdy ho chtěla Siuan umlčet, právě když začal znovu vykazovat známky života. Potřebovala si se Siuan promluvit. „Logaine,“ řekla tiše a doufala, že ji žádný ze strážců nedbale opřený o zeď neslyší. Tihle muži, jakmile jednou zaujali pozici, zřejmě skoro ani nedýchali, jen když ji jeden z nich sledoval. „Myslím, že bys neměl nikomu nic říkat, dokud ti Mara neřekne, co má v plánu. Vůbec nikomu.“
„Mara?“ Temně ohrnul rty. „Myslíš Siuan Sanche?“ Takže si vzpomínal na to, co v omámení slyšel. „Copak tady někdo vypadá, že by si chtěl se mnou promluvit?“ Znovu začal zamračeně studovat šenk.
Nikdo nevypadal, že by si chtěl promluvit se zkroceným falešným Drakem. Až na dva strážce, kteří jim zřejmě vůbec nevěnovali pozornost. Kdyby nevěděla, že je to holá nemožnost, byla by řekla, že Aes Sedai v místnosti jsou vzrušené. Předtím těžko vypadaly netečně, ale nyní rozhodně projevovaly víc energie, rozmlouvaly ve skupinkách a dávaly strážcům rázné rozkazy. Papíry, které předtím tak napjatě studovaly, nyní většinou ležely bez povšimnutí. – Sheriam a ostatní, co předtím odvedly Siuan pryč, se vrátily do pokojíku vzadu, ale Leana teď měla u stolu dvě úřednice a obě ženy psaly, až se z nich kouřilo. A do hostince přicházely další Aes Sedai, mizely za těmi hrubými plaňkovými dveřmi a již nevycházely. Ať už se tam stalo cokoliv, Siuan rozhodně něco pěkně rozvířila.
Min by byla moc ráda, kdyby u stolu měla Siuan. Ještě lepší by bylo, kdyby ji měla na pět minut někde stranou. Jenže ta teď nepochybně tloukla Brynea po hlavě jeho sedlovými brašnami. Ne, Siuan, by nezašla tak daleko, i přes všechno to zlobné mračení. Bryne nebyl jako Logain, jenž působil dojmem, že je větší než život sám ve všech směrech, ve všech pocitech. Logainovi se dařilo Siuan přemoci pouhou svou velikostí. Bryne byl tichý, rezervovaný a rozhodně ne malý muž, ale těžko si vynucoval poslušnost. Min nechtěla muže, na něhož se pamatovala z Korských Pramenů, za nepřítele, ale nemyslela si, že by proti Siuan dlouho vydržel. Možná si myslel, že mu bude po danou dobu pokorně posluhovat, ale Min nepochybovala, kdo nakonec bude dělat to, co bude chtít. Jenom si o něm s tou ženskou chtěla promluvit.
Jako by ji Mininy myšlenky přivolaly, Siuan tu dupala ze schodů s rancem prádla pod paží. Spíš pochodovala. Kdyby byla měla ocas, byla by jím mrskala. Na chvíli se zarazila, pohlédla na Min a Logaina, a pak vyrazila ke dveřím vedoucím do kuchyně.
„Zůstaň tady,“ varovala Logaina Min. „A prosím, neříkej nic, dokud si s tebou... Siuan nepromluví.“ Bude si muset zvyknout na to, znovu lidi nazývat jejich pravými jmény. Logain se na ni dokonce ani nepodíval.
Dohonila Siuan v chodbě před kuchyní. Mezerami mezi rozeschlými prkny ve dveřích do kuchyně se do chodby neslo rachocení a šplouchání drhnutých hrnců a nádobí.
Siuan se poplašeně rozšířily oči. „Proč jsi ho tam nechala samotného? Je ještě naživu?“
„Podle toho, co vidím, bude žít věčně. Siuan, nikdo se s ním nechce bavit. Ale já si musím promluvit s tebou.“ Siuan jí nacpala bílý ranec do náruče. „Co je to?“
„Zatracený prádlo zatracenýho Garetha Brynea,“ ucedila drahá žena. „Jelikož jsi taky jedna z jeho služek, tak mu je můžeš vyprat. Já si musím promluvit s Logainem dřív, než to udělá někdo jiný.“
Min ji chytila za ruku, když se snažila protáhnout kolem. „Jednu minutku si na mě vyšetříš. Když Bryne přišel, měla jsem vidění. Byla to aura, býk, co si trhá růže, který má kolem krku, a... To ostatní je jedno, důležitá je aura. Nikdy jsem to pořádně nepochopila, ale ta aura je moc důležitá.“
„Kolik jsi z toho poznala?“
„Jestli chceš zůstat naživu, tak se ho radši drž.“ Přes panující vedro se Min zachvěla. Vidění s „jestli“ předtím měla pouze jednou jedinkrát, a tamto i tohle značila nebezpečí. Už tak dost špatné bylo vědět, co se stane. Jestli začne zjišťovat, co by se mohlo stát... „Vím jenom tohle. Jestli ti zůstane nablízku, budeš žít. Jestli se dostanete moc daleko od sebe na moc dlouho, umřete. Vy oba. Nevím, proč jsem v jeho auře viděla něco o tobě, ale zřejmě jsi toho součástí.“
Siuan mohla úsměvem loupat hrušky. „To budu mnohem radši plout v hnijícím člunu plným měsíc starých úhořů.“
„Vůbec mě nenapadlo, že po nás půjde. Opravdu nás donutí jít s ním?“
„Och, to ne, Min. On povede naše vojsko k vítězství. A z mého života udělá Jámu smrti! Tak on mi má zachránit život, co? Nevím, jestli to za to stojí.“ Zhluboka se nadechla a uhladila si suknice. „Až to vypereš a vyžehlíš, přines mi to. Já mu to zanesu nahoru. Než půjdeš dneska večer spát, můžeš mu vyčistit boty. Máme pokoj – díru – vedle jeho, takže mu budeme nablízku, kdyby nás volal, abychom mu natřásly ty jeho zatracený polštáře!“ Byla pryč, než se Min zmohla na odpor.
Když se podívala na hromádku košilí, byla si jistá, že ví, kdo bude prát všechno Bryneovo prádlo, a nebude to Siuan Sanche. Rand zatracený al’Thor. Zamilujte se do muže a skončíte u praní prádla, i když bude patřit jinému muži. Když vešla do kuchyně, aby si vyžádala necky a horkou vodu, prskala skoro stejně jako Siuan Sanche.
29
Vzpomínky na Saldeiu
Potmě v posteli, jen v košili, Kadere nepřítomně kroutil jedním ze svých velkých šátků. Otevřená okna jeho vozu dovnitř vpouštěla měsíční světlo, ale vzduch se moc nehýbal. Aspoň že v Cairhienu bylo chladněji než v Pustině. Doufal, že se jednoho dne vrátí do Saldeie, zase se bude procházet v zahradě, kde ho jeho sestra Teodora naučila první písmenka a čísla. Chyběla mu stejně tolik jako Saldeia – prudké zimy, kdy stromy praskaly, jak v nich zamrzala míza, a jediný způsob cestování byl možný na sněžnicích či na lyžích. V těchto jižních krajích bylo jaro jako léto a léto jako Jáma smrti. Pot se z něj řinul v celých proudech.