Kadere na ni ohromeně zíral. Mívala tak nádherné tmavé vlasy. A přesto byla dost krásná, že i s hlavou holou jako koleno vypadala jenom exoticky. Slzy a skleslý výraz jí na kráse ubíraly jen málo. Kdyby se jen dostala do al’Thorovy postele aspoň na jedinou noc... To se ale nestane. Děvy ji zlomily. On sám už pár lidí zlomil, takže znal příznaky. Zoufalá snaha vyhnout se trestu se stala zoufalou snahou poslechnout. V duchu si nikdy nebude chtít přiznat, že před něčím utíká, takže sama sebe přesvědčí, že opravdu nechce nic jiného než potěšit Děvy.
„Co s tím má co dělat Aviendha?“ zamumlal. A za jak dlouho začne Isendra cítit i potřebu přiznat své hříchy?
„Al’Thor s ní spí od Rhuideanu, ty hlupáku! Tráví s ním každou noc. Děvy si myslí, že se za něj vdá.“ I přes její vzlykání rozpoznal rozčilený vztek. Nelíbilo se jí, že jiná uspěla tam, kde ona zklamala. Nepochybně proto mu to neřekla už dřív.
Aviendha byla i přes svůj ohnivý pohled překrásná žena, ve srovnání s ostatními Děvami měla i plné poprsí, ale on by přesto vsadil Isendru proti ní, jen kdyby... Isendra v měsíčním světle, dopadajícím sem oknem, si náhle sedla na podlahu, třásla se od hlavy k patě, plakala nahlas a po tvářích se jí hrnuly slzy, které se ani nenamáhala setřít. Jestli se na ni Aviendha třebas jen zamračí, bude se plazit po zemi.
„No dobře,“ promluvil laskavě. „Když nemůžeš, tak nemůžeš. Pořád ale můžeš něco vytáhnout z Nataela. Vím, že tohle dokážeš.“ Vstal, vzal ji za ramena a obrátil ji ke dveřím.
Ona se mu vytrhla, ale otočila se. „Natael se na mě nebude chtít celé dni podívat,“ řekla trucovitě mezi skytáním a posmrkáváním. Hrozilo, že se každou chvíli znovu rozvzlyká, ale jeho tón ji zřejmě uklidnil. „Jsem červená, Hadnane. Červená, jako kdybych celý den ležela nahá na slunci. A moje vlasy. Bude trvat celou věčnost, než mi dorostou as –“
Jak došla ke dveřím a sklopila oči ke klice, šátek se vmžiku stočil do šňůry a obtočil se jí kolem hrdla. Snažil se nevnímat její chrčivé dušení a zoufalé škrábání nohou po podlaze. Prsty mu zaryla do rukou, ale on se díval přímo před sebe. Dokonce i když nechal otevřené oči, viděl Teodoru. To se mu stávalo vždycky, když zabíjel ženu. Miloval svou sestru, ale ona zjistila, co je zač, a nechtěla o tom mlčet. Isendra divoce kopala nohama, ale po zdánlivé věčnosti kopání zpomalilo, pak přešlo docela, a byla z ní v jeho rukou jen mrtvá váha. Kadere držel šňůru napjatou, než napočítal do šedesáti, pak ji odmotal a nechal mrtvolu spadnout. Vzápětí by se byla přiznávala. Přiznávala, že je temná družka. Ukázala by na něj prstem.
Po hmatu se prohrabal skříňkami, až vytáhl porcovací nůž. Zbavit se těla bude složité, ale naštěstí mrtvoly moc nekrvácejí. Ta trocha, co vyteče, se vsákne do hábitu. Možná by mohl najít ženu, která mu nechala lístek pode dveřmi. Pokud nebude dost hezká, tak musí mít přátele, kteří jsou také temnými druhy. Nataelovi bude jedno, jestli ho začne navštěvovat třeba Aielanka – Kadere sám by se raději vyspal se zmijí, Aielové byli nebezpeční – a možná by měla Aielanka proti Aviendze větší šanci než Isendra. Poklekl a s tichým pobrukováním se dal do práce. Broukal si ukolébavku, kterou ho naučila Teodora.
30
Sázka
Malým městysem Eianrod zavál lehký noční větřík a pak utichl. Sedě na kamenném zábradlí širokého plochého mostu v srdci města si Rand pomyslel, že vánek je zřejmě horký, ale po Pustině ho skoro nevnímal. Na noční čas možná bylo dost teplo, nestačilo to však, aby si rozepjal červený kabátec. Řeka pod ním nebyla nikdy velká a teď tekla jen v polovině koryta, ale on se přesto pořád rád díval na to, jak voda proudí k severu, a na měsíční stíny, vrhané letícími mraky, které si pohrávaly na temně třpytné hladině. Proto byl doopravdy v noci tady venku. Aby se chvíli díval na spěchající vodu. Ochrany nastavil kolem aielského tábora, který obklopoval městečko. Aielové samotní dávali pozor, že by ani špaček neproklouzl neviděn. Mohl vyplýtvat hodinku a nechat se uklidnit proudící řekou.
Rozhodně to bylo mnohem lepší než tenkrát, když musel Moirain nařídit, aby odešla, protože chtěl studovat s Asmodeanem. Dokonce mu začala nosit jídlo a mluvit, když jedl, jako kdyby mu chtěla do hlavy nacpat vše, co věděla, než dorazí do města Cairhienu. Nedokázal čelit jejímu žebronění, aby s ním směla zůstat – opravdu žebronila! – jako to udělala předchozí noci. U ženy jako Moirain bylo takové chování natolik nepřirozené, že se mu chtělo souhlasit prostě jenom proto, aby to zarazil. Což byl nejspíš důvod, proč to udělala. Mnohem lepší bylo aspoň hodinu naslouchat tichému šplouchání řeky. S trochou štěstí už se Moirain pro dnešek vzdala.
Čtyři pět sáhů jílu mezi vodou a rostlinami na obou březích pod ním bylo vyschlých a popraskaných. Rand vzhlédl k mrakům, které letěly přes měsíc. Mohl se pokusit zařídit, aby z těch mraků pršelo. Obě městské kašny byly vyschlé a ve třetí nádržce, která ještě nebyla špinavá k nevyčištění, ležel prach. Pokusit se, to bylo to slovo. Jednou dokázal vymačkat déšť, pamatoval si na tento trik. Kdyby se mu to podařilo, tak by se tentokrát mohl pokusit udělat z toho povodeň a vichřici lámající stromy.
Asmodean mu nepomůže. O počasí toho zřejmě moc nevěděl. Na každou věc, kterou ho ten muž naučil, byly dvě nebo víc, při nichž Asmodean buď rozhodil rukama, nebo si olízl rty a slíbil, že se pokusí. Kdysi se Rand učil, že Zaprodanci vědí všechno, že jsou téměř všemocní. Jestli však byli i ostatní jako Asmodean, tak kromě nevědomosti v některých věcech měli taky slabosti. Bylo docela dobře možné, že již teď věděl o některých věcech víc než oni. Alespoň víc než někteří z nich. Problém bude zjistit kteří. Semirhage byla v ovládání počasí skoro stejně špatná jako Asmodean.
Zachvěl se, jako by to byla noc v Trojí zemi. Asmodean mu tohle nikdy neřekl. Lepší bylo poslouchat vodu a nemyslet, pokud chce dneska v noci usnout.
Přistoupila k němu Sulin se šufou kolem ramen, takže měla krátké bílé vlasy nepokryté, a opřela se o zábradlí. Šlachovitá Děva byla vyzbrojená do bitvy, lukem, šípy, oštěpy, nožem a puklířem. Na dnešní noc převzala velení jeho osobní stráže. Dva tucty Far Dareis Mai si ladně dřeply na mostě o deset kroků dál. „Zvláštní noc,“ prohodila Sulin. „Hrály jsme, ale náhle všechny házely pouze šestky.“
„To mě mrzí,“ řekl jí bez přemýšlení a ona se na něj zvláštně podívala. Ovšem, ona to nevěděla. Rand se o tom nešířil. Vlnky, které jako ta’veren vydával, se šířily zvláštními, náhodnými cestami. Dokonce ani Aielové by se k němu nepřiblížili na deset mil, kdyby to věděli.
Dneska se pod třemi Kamennými psy propadla do země, takže spadli do hnízda zmijí, ale žádné z tuctů kousnutí neprošlo látkou. Rand věděl, že to je jeho práce, že mění šance. Tal Nethin, sedlář, jenž přežil Taien, zakopl právě v poledne o kámen, upadl a na rovné, travnaté zemi si zlomil vaz. Rand se obával, že to byla také jeho práce. Na druhé straně Bael a Jherad uzavřeli krevní mstu mezi Shaarady a Goshieny, když byl s nimi a obědval na cestě sušené maso. Pořád se neměli navzájem rádi a těžko chápali, co vlastně udělali, ale bylo to vykonáno, vyměnili si sliby a vodní přísahy, kdy jeden druhému podržel pohárek, aby se mohl napít. Pro Aiely byly vodní přísahy silnější než ostatní. Mohla by přejít celá pokolení, než si Shaaradové a Goshienové třeba jen ukradnou ovce, kozy či dobytek.