„Je Moirain s tebou?“ Rand čekal, že Lan k ní bude jako přilepený.
„Ona se užírá ve stanu. Nedokáže dneska vyléčit ani všechny těžce zraněné.“ Takhle se ona rozhodla pomáhat. Dnes nemohla použít jedinou sílu jako zbraň, ale mohla léčit. „Plýtvání ji vždycky rozzlobí.“
„To zlobí nás všechny,“ štěkl Rand. Taky ji nejspíš rozčílilo, že jí odvedl Ewgain. Pokud věděl, nebyla Egwain sama zdaleka tak dobrá v léčení, ale mohla Moirain pomáhat. No, musel ji přimět splnit slib. „Vyřiď Moirain, že jestli potřebuje pomoc, ať požádá moudré, které umějí usměrňovat.“ Ale o léčení něco vědělo jen pár moudrých. „Může se s nimi propojit a využít jejich sílu.“ Zaváhal. Mluvila někdy Moirain o propojení s ním? „Nepřišel jsi mi sem vykládat o Moirainině hloubání,“ prohlásil podrážděně. Občas bylo těžké oddělit to, co pocházelo od ní, co od Asmodeana a co vybublalo z Luise Therina.
„Přišel jsem se zeptat, proč ses rozhodl znovu nosit meč.“
„Moirain už se ptala. Poslala –?“
Lanův výraz se nezměnil, ale strážce ho drsně přerušil. „Chci to vědět. Můžeš si udělat meč s pomocí jediné síly nebo zabíjet i bez něj, ale ty najednou zase nosíš u boku ocel. Proč?“
Rand nepřítomně přejel rukou po dlouhém jílci u pasu. „Není příliš spravedlivé používat jedinou sílu takhle. Zvlášť proti někomu, kdo nemůže usměrňovat. Stejně dobře bych mohl bojovat s děckem.“
Strážce chvíli stál mlčky a jen si ho prohlížel. „Ty chceš zabít Couladina sám,“ řekl nakonec vážně. „Meč proti jeho oštěpům.“
„Nehodlám ho nějak zvlášť hledat, ale kdo může říct, co se stane?“ Rand nejistě pokrčil rameny. Nechce ho lovit. Ale pokud by snad štěstěna jednou fungovala v jeho prospěch, ať ho přivede tváří v tvář ke Couladinovi. „Kromě toho, podle mě se jemu podobá, že bude hledat mě. Ty výhrůžky, co jsem od něj slyšel, byly osobní, Lane.“ Zvedl pěst a natáhl ruku natolik, aby mu rukáv karmínového kabátce sklouzl a byla jasně vidět přední část Draka se zlatou hřívou. „Couladin si neodpočine, dokud budu žít, ne dokud budeme oba nosit tohle.“
Popravdě řečeno, on si neodpočine sám, dokud nebude žít jen jeden muž s Draky na pažích. Správně by měl Asmodeana strčit do jednoho pytle s Couladinem. Byl to právě Asmodean, kdo Shaida poznačil. To však zase umožnila Couladinova neovládaná ctižádost. Jeho ctižádost a odmítnutí řídit se aielským zákonem a zvyklostmi vedly nevyhnutelně na toto místo – k tomuto dni. Kromě bezútěšnosti a války mezi Aiely, na Couladinovu hlavu padal ještě Taien a Selean a pak další tucty zničených městeček a vesnic, bezpočet stovek vypálených statků. Nepohřbení muži, ženy a děti krmili supy. Byl-li Drakem Znovuzrozeným, měl-li právo požadovat, aby jej následovaly všechny státy, natož Cairhien, tak jim dlužil spravedlnost.
„Tak mu nech setnout hlavu, až ho zajmou,“ navrhl Lan drsně. „Pošli sto mužů, nebo tisíc, jen s jedním cílem, aby ho našli a zajali. Ale nebuď takový hlupák, abys s ním bojoval! Jsi teď s čepelí dobrý – velmi dobrý – ale Aielové se všichni málem rodí s oštěpem a puklířem v ruce. Oštěp do srdce a všechno přijde nazmar.“
„Takže bych se měl boji vyhýbat? Udělal bys to ty, kdyby si na tebe nedělala nárok Moirain? Udělá to Rhuark, Bael nebo kterýkoliv z nich?“
„Já nejsem Drak Znovuzrozený. Osud světa nespočívá na mých bedrech.“ Ale chvilkový zápal se mu z hlasu vytratil. Bez Moirain by byl tam, kde bude boj nejprudší. Pokud něco, tak se zdálo, že v této chvíli jejího nároku lituje.
„Nebudu zbytečně riskovat, Lane, ale přede všemi utýct nemůžu.“ Seanchanský oštěp dnes zůstane ve stanu. Najde-li Couladina, jenom by mu zavazel. „Pojď. Jestli se tu ještě chvíli zdržíme, Aielové to dokončí bez nás.“
S tím vyšel ven. Na obloze zbývala jen hrstka hvězd a východní obzor jasně ohraničovala zářící čára. Proto se však on ani Lan nezastavili. Kolem stany stály Děvy, rameno vedle ramene, a hleděly přímo na ně. Široký kruh se rozprostíral po tmou zahalených svazích. Ženy v cadin’sorech byly namačkané tak, že by ani myš neproklouzla. Jeade’en nebyl nikde v dohledu, přestože jeden gai’šain dostal rozkaz ho nasedlat a přivést.
Ale nebyly tu jen Děvy. Dvě ženy v přední řadě na sobě měly nabírané sukně a světlé živůtky a vlasy stažené dozadu složenými šátky. Byla ještě příliš velká tma, aby rozeznal tváře s jistotou, nicméně na obrysech postav těch dvou i na jejich postoji s rukama zkříženýma na prsou bylo něco, z čeho poznal Egwain a Aviendhu.
Dopředu popošla Sulin, dřív, než stačil otevřít ústa a zeptat se, co má to vše znamenat. „Přišly jsme sem doprovodit Car’a’carna k věži s Egwain Sedai a Aviendhou.“
„Kdo vás k tomu navedl?“ chtěl vědět Rand. Jediný pohled na Lana ho přesvědčil, že ten to nebyl. I v šeru vypadal strážce překvapeně. Aspoň na chvíli, pak prudce narovnal hlavu. Lana nic nepřekvapilo na dlouho. „Egwain už má být na cestě k věži a Děvy mají být tam, aby ji hlídaly. To, co dnes bude dělat, je velmi důležité. Musí být přitom dobře chráněna.“
„My ji ochráníme.“ Sulin měla hlas stejně plochý jako hoblované prkno. „A taky Car’a’carna, který dal svou čest Far Dareis Mai, aby ji nesly.“ Řadami Děv projela vlna souhlasného mumlání.
„To dává smysl, Rande,“ řekla Egwain z místa, kde stála. „Když jeden použije jedinou sílu jako zbraň, aby zkrátil boj, tak tři ho zkrátí ještě víc. A ty jsi silnější než já s Aviendhou dohromady.“ To poslední neznělo, jako by to vyslovovala ráda. Aviendha neříkala nic, ale její postoj byl dostatečně výmluvný.
„Tohle je směšné,“ zamračil se Rand. „Nechte mě projít a jděte na svá místa.“
Sulin nepovolila. „Far Dareis Mai nesou čest Car’a’carna“ prohlásila klidně a ostatní se toho chytily. Nemluvily nijak hlasitě, ale z tolika ženských hrdel to znělo jako hřmění. „Far Dareis Mai nesou čest Car’a’carna. Far Dareis Mai nesou čest Car’a’carna."
„Řekl jsem, nechte mě projít,“ nařizoval Rand ve chvíli, kdy hlasy utichly.
Jako by jim řekl, aby začaly znovu, ony to udělaly. „Far Dareis Mai nesou čest Car’a’carna. Far Dareis Mai nesou čest Car’a’carna.“ Sulin tam jen tak stála a dívala se na něj.
Po chvíli se k němu naklonil Lan a suše zamumlal. „Ženská není o nic míň ženská jen proto, že nosí oštěp. Už jsi někdy potkal nějakou, která by se skutečně dala odvrátit od toho, co si umanula? Vzdej to, nebo tu budeš stát celý den, ty se budeš hádat a ony ti budou předzpěvovat.“ Strážce zaváhal a ještě dodaclass="underline" „Kromě toho to dává smysl.“
Když litanie znovu utichla, Egwain otevřela ústa, ale Aviendha jí položila ruku na paži, cosi jí zašeptala, a Egwain nakonec neřekla nic. Rand však věděl, co chtěla říci. Chtěla mu říci, že je umíněný hloupý zabedněnec nebo něco podobného.
Potíž byla v tom, že se tak začínal sám cítit. Dávalo smysl, aby šel na věž. Jinde neměl nic jiného na práci – bitva teď byla v rukou náčelníků a osudu – a on by byl mnohem užitečnější, kdyby usměrňoval, místo aby vyjel na koni v naději, že se setká s Couladinem. Jestli to, že je ta’veren, dokáže Couladina přitáhnout k němu, tak ho to stejně snadno přitáhne k věži jako kamkoliv jinam. Ne že by měl zvlášť velkou šanci toho chlapa uvidět, ne když nařídil jedné každé Děvě, aby bránila věž.