„Všechno do sebe zapadá. I to jméno. Říční zmije. Který počestný obchodník by takhle své plavidlo pojmenoval?“
„No, a co když je? Nebylo by to poprvé, co jsme využily pašíře."
Elain rozhořčeně rozhodila rukama. Vždycky si myslela, že poslouchat zákony je důležité, ať už je zákon sebehloupější. Měla toho s Galadem společného víc, než byla ochotná přiznat. Tak Neres je nazývá holkama, co?
Druhá potíž byla v místu pro ostatní. Říční zmije nebyla nijak velká loď, i když poměrně široká, a sečteno dohromady, bylo na palubě hodně přes sto lidí. A určitý prostor musela mít posádka pracující u opačin a starající se o lanoví a plachty, takže pro pasažéry moc místa nezůstávalo. A také příliš nepomáhalo, že uprchlíci se snažili držet od Shienarců co nejdál. Zřejmě měli ozbrojených mužů plné zuby. Bylo tu právě tak dost místa, aby si všichni mohli sednout, lehnout si však nešlo.
Nyneiva šla rovnou za Neresem. „Tihle lidé potřebují víc místa. Zvlášť ženy a děti. Jelikož už nemáš další kajuty, bude muset stačit podpalubí.“
Neresovi potemněla tvář. S pohledem upřeným přímo před sebe a asi o krok nalevo od Nyneivy zavrčeclass="underline" „Moje podpalubí je plný cennýho nákladu. Moc cennýho nákladu.“
„Zajímalo by mě, jestli tady na Eldar fungují celníci,“ utrousila nedbale Elain a podívala se na oba břehy, dost hustě porostlé stromy. Řeka tu byla široká jenom pár set kroků, lemovaná vyschlým černým bahnem a obnaženým žlutým jílem. „Ghealdan na jedné straně a Amadicie na druhé. Může se to zdát zvláštní, tvoje podpalubí je plné zboží z jihu a ty míříš na jih. Ovšem, nejspíš máš všechny dokumenty, ze kterých je úplně jasné, kde jsi zaplatil cla. A mohl bys tvrdit, že jsi nemohl v Samaře vyložit kvůli těm pouličním bouřím. Slyšela jsem, že výběrčí daní jsou ve skutečnosti velmi chápaví.“
Kapitán stáhl koutky úst a na žádnou z nich se pořád nepodíval.
Proto měl taky tak dobrý výhled, když Tom máchl prázdnýma rukama, elegantně je rozpřáhl a náhle se mu v prstech otáčely dva nože, než nechal jeden zmizet.
„Jenom si udržuju formu,“ prohodil Tom a zbylou čepelí si uhlazoval dlouhý knír. „Rád si zachovávám jistou... zručnost.“ Rána v bílých vlasech a čerstvá krev na obličeji, spolu se zakrvácenou trhlinou na rameni kabátce a dalšími trhlinami, by mu jinde v jiné než Unově společnosti propůjčovaly rozhodně zločinecký vzhled. Shienarec však ukazoval zuby v úsměvu, který vůbec nebyl veselý a dělal navíc nešťastné věci s jeho dlouhou jizvou i novým šrámem na druhé tváři, rudým a čerstvým. Zamračené karmínové oko na jeho klípci málem ve srovnání s tím bledlo.
Neres zavřel oči a zhluboka přehluboka se nadechl.
Byly otevřeny poklopy, a bedny a koše šly se šplícháním přes palubu, některé těžké, většina lehká a vonící po koření. Neres sebou trhl pokaždé, když se řeka zavřela nad něčím dalším. Rozjasnil se – pokud se o něm dalo něco takového říci – když Nyneiva nařídila, že štůčky hedvábí a koberce a role jemného sukna mají zůstat dole. Dokud si neuvědomil, že je chce jako prostěradla. Jestli se předtím tvářil kysele, tak teď by se z jeho výrazu srazilo mléko i ve vedlejší místnosti. Během celé operace neřekl ani slovo. Když začaly ženy vytahovat na provazech vědra s vodou, aby přímo na palubě umyly děti, odešel za záď, ruce měl sepjaté za zády, a díval se na pár košíků, které se ještě nepotopily.
Jistým způsobem právě Neresův zvláštní přístup k ženám začal uhlazovat ostří Elainina a Birgittina jedovatého jazýčku. Tak to aspoň viděla Nyneiva. Ona sama si samozřejmě zachovávala svou obvykle vyrovnanou povahu. Neres neměl ženy rád. Členové posádky mluvili jako o překot, když už museli promluvit s některou z nich, a přitom neustále vrhali rychlé pohledy na kapitána, než zase odběhli zpátky ke své práci. Muže, který právě zjevně neměl nic na práci, nejspíš Neres poslal s řevem za nějakými úkoly, jestli s nějakou sukní vyměnil víc než dvě slova. Jejich chvatné poznámky a mumlané varování Neresův názor zcela ozřejmily.
Ženy stojí muže peníze, perou se jako toulavé kočky a způsobují jen samé potíže. Všechny potíže do jedné, které muž má, lze hodit na ženské, tak nebo tak. Neres čekal, že ještě než slunce poprvé zapadne, nejméně polovina z nich se bude válet po palubě a rvát se. Všechny budou koketovat s jeho posádkou a způsobí pokud už ne rvačku, tak aspoň hádky. Kdyby mohl poslat všechny ženy ze své lodi navěky, mohl by být šťastný. Kdyby mohl dostat všechny ze svého života, byl by štěstím bez sebe.
Nyneiva se s někým takovým ještě nikdy nesetkala. Oh, slyšela muže mumlat si něco o ženách a penězích, jako kdyby muži nerozhazovali peníze jako smetí – oni prostě neměli na peníze hlavu, byli ještě horší než Elain – a dokonce slyšela, jak hážou na ženy různé trable, obvykle když všechny ty starosti způsobili sami. Ale nedokázala si vzpomenou, že by někdy potkala muže, který skutečně nemá ženy rád. Překvapilo ji zjištění, že Neres má v Ebú Daru manželku a kupu dětí, nepřekvapilo ji však, že doma zůstává jen na tak dlouho, aby naložil nový náklad. On dokonce se ženami ani nechtěl mluvit. Bylo to prostě úděsné. Občas se Nyneiva přistihla, že se na něj dívá úkosem, jako by se dívala na nějaké neuvěřitelné zvíře. Mnohem divnější, než byli s’reditové či cokoliv jiného z Lucova zvěřince.
Přirozeně nepřicházelo v úvahu, že by Elain či Birgitte mohly vypustit svou žluč, kde by je mohl slyšet. To, jak Tom a ostatní kouleli očima a vrhali po sobě významné pohledy, bylo už tak dost špatné. Ti se je aspoň snažili zakrýt. Neresovo otevřené uspokojení, že se jeho směšné očekávání naplnilo – on by to tak určitě viděl – by bylo prostě nesnesitelné. Nedal jim na vybranou, musely polknout svůj jed a usmívat se.
Nyneivě samotné by se docela líbilo, kdyby dostala Toma, Una a Juilina z Neresova dohledu. Už se zase zapomínali, zapomínali, že mají dělat to, co se jim řekne. Na výsledcích nezáleželo, to mohlo počkat. A z nějakého důvodu začali Nerese trápit poznámkami plnými černého humoru, týkajícími se rozbitých hlav a podřezaných hrdel. Jenže jediné místo, kde na Nerese zcela jistě nenarazila, byla kajuta. Muži sice nebyli nijak zvlášť velcí, i když Tom byl velký a Uno docela rozložitý, přesto kdyby se však natlačili sem, byli by tu nad ní čněli. To bylo těžko vhodné prostředí pro hubování, které jim chtěla uštědřit. Dáte muži možnost nad vámi čnít, a jako by měl zpola vyhráno. A tak nasadila milý výraz, nevšímala si toho, jak se Tom a Juilin tváří překvapeně a zamračeně a Uno a Ragan nevěřícně, a užívala si navenek dobré nálady, kterou byly druhé dvě ženy nuceny předvádět.
Když zjistila, proč jsou plachty tak napjaté a klikatící se říční břehy ubíhají pod odpoledním sluncem rychlostí klusajícího koně, podařilo se jí zachovat úsměv. Neres nechal opačiny vytáhnout a uložit podél zábradlí. Tvářil se skoro šťastně. Skoro. Podél amadicijského břehu se táhl nízký avšak srázný jílovitý břeh a podél ghealdanského rostlo v širokém pruhu mezi vodou a stromy rákosí, přičemž tam, kde voda ustoupila, bylo převážně hnědé. Samara ležela jen pár hodin cesty proti proudu.