„A proč jsi nám o tom tedy neřekla?“ zeptala se Sheriam tiše s náznakem oceli v hlase. Jako správkyně novicek nikdy nezvedla hlas, i když jste si občas přály, aby to udělala. „Tři přijaté – přijaté! – vyslané z Věže honit třináct hotových sester z černého adžah. To k ucpávání děr ve svém člunu používáš nemluvňata, Siuan?“
„My nejsme žádný nemluvňata,“ vyhrkla rozhořčeně Nyneiva. „Několik z těch třinácti je mrtvých a dvakrát jsme jim zmařily plány. V Tearu jsme –“
Carlinya ji uťala jako ledovým nožem. „O Tearu jste nám už pověděly všechno, dítě. I o Tanchiku. A o porážce Moghedien.“ Rty se jí suše zkřivily. Už jednou řekla, že Nyneiva se zachovala pěkně hloupě, když se k Zaprodancům přiblížila na méně než míli, a že měla štěstí, že unikla s holým životem. Z toho, že Carlinya nevěděla, jak velkou má pravdu – všechno rozhodně nevyzradily – se Nyneivě stáhl žaludek o to víc. „Jste děti a budete mít štěstí, když se rozhodneme, že vám nenaplácáme. Teď buď zticha, dokud tě nepožádáme, abys promluvila.“ Nyneiva se prudce začervenala doufajíc, že to budou brát jako rozpaky, a držela jazyk za zuby.
Sheriam ani na chvíli neodtrhla oči od Siuan. „No? Proč ses nezmínila o tom, že jsi poslala tři děti lovit lvy?“
Siuan se zhluboka nadechla, ale sepjala ruce a sklonila trpělivě hlavu. „Nepřipadalo mi to důležité, Aes Sedai, když tu bylo tolik naléhavých věcí. Nenechala jsem si pro sebe nic, když tu byl i ten nejslabší důvod vám to říct. Řekla jsem vám každý ždibíček o černých adžah. Nějaký čas jsem ani nevěděla, kde tyhle dvě jsou, ani co mají v plánu. Důležité je, že nyní jsou tady i s těmihle třemi ter’angrialy. Musíte pochopit, že to znamená přístup do Elaidiny pracovny, k jejím papírům, i když jen k útržkům. Nebýt toho, ani byste netušily, že ví, kde jste, dokud by nebylo příliš pozdě.“
„Uvědomujeme si to,“ pronesla Anaiya s pohledem stočeným k Morvrin, jež se stále ještě mračila na prsten. „To snad jen že nás trochu překvapil prostředek, jak to zjistit.“
„Tel’aran’rhiod,“ vydechla Myrelle. „No, ve Věži se z něj stal jenom předmět učených debat, skoro jako báje. A aielští snílkové. Kdo by si pomyslel, že aielské moudré dokážou usměrňovat, natož tohle?"
Nyneiva si přála, aby tohle dokázaly uchovat v tajnosti – jako pravou totožnost Birgitte a pár dalších věcí, které se jim podařilo neprozradit – jenže bylo těžké zabránit tomu, aby vám něco neuklouzlo, když vás vyslýchají ženy, které dokážou, pokud chtějí, udělat pohledem díru i do kamene. No, asi by měla být ráda, že se jim podařilo nevyzradit aspoň to málo. Jakmile se zmínily o Tel’aran’rhiodu a o tom, že do něj vstoupily, spíš by myš zahnala do úzkých kočky, než by tyhle ženské přestaly klást dotěrné otázky.
Leana popošla dopředu, aniž se podívala na Siuan. „Důležité je, že s těmihle ter’angrialy můžete mluvit s Egwain a skrze ni s Moirain. Společně můžete nejen dohlížet na Randa al’Thora, ale měly byste ho být schopné ovlivnit i v Cairhienu.“
„Kam odešel z Aielské pustiny,“ připojila Siuan, „kde jsem tvrdila, že bude.“ Pokud pohledem a slovy mířila na Aes Sedai, její strohý tón patřil Leaně, která zavrčela.
„A k čemu nám to bylo dobré. Dvě Aes Sedai byly vyslány do Pustiny honit vítr.“
Aha, ano, tady to rozhodně mrazilo.
„Dost, děti,“ řekla Anaiya, a znělo to, jako by ony skutečně byly dětmi a ona matkou uvyklou na jejich bezvýznamné rozmíšky. Významně se podívala na ostatní Aes Sedai. „Je velmi dobré, že si budeme moct promluvit s Egwain.“
„Jestli fungují, jak ony tvrdí,“ přisadila si Morvrin, pohazujíc si prstenem v dlani a prstem druhé ruky hladíc ter’angrialy ve svém klíně. Tahle ženská by bez důkazu neuvěřila ani tomu, že nebe je modré.
Sheriam kývla. „Ano. To bude vaše první práce, Elain, Nyneivo. Dostane se vám příležitosti učit Aes Sedai, ukážete nám, jak je používat.“
Nyneiva udělala pukrle s vyceněnými zuby. Jestli chtěly, mohly to brát jako úsměv. Učit je? Ano, a potom se už nikdy nedostat k prstenu ani těm ostatním věcem. Elainino pukrle bylo ještě škrobenější, její tvář připomínala chladnou masku. K tomu hloupému a’damu zalétla téměř toužebným pohledem.
„Ty pověřovací dopisy budou užitečné,“ řekla Carlinya. Přes všechen chlad a logiku bílého adžah se v tom, jak usekávala slova, stále ozývala nedůtklivost. „Gareth Bryne chce vždycky víc zlata, než máme, ale s tímhle bychom ho mohly uspokojit.“
„Ano,“ dodala Sheriam, „A musíme si taky vzít většinu peněz. Každý den je víc krků, co je potřeba krmit, a zad, co je potřeba obléknout, tady i jinde.“
Elain půvabně kývla, jako by si peníze nevzaly, ať už ona řekne cokoliv, ale Nyneiva prostě čekala. Zlato, doporučující dopisy a dokonce i ter’angrialy byly jen částí.
„Pro zbytek,“ pokračovala Sheriam, „jsme se dohodly, že jste Věž opustily na rozkaz, jakkoliv byl nesprávný, a nemůžeme vám to dávat za vinu. Teď, když jste bezpečně zpátky u nás, budete pokračovat ve studiu."
Nyneiva jen pomalu vydechla. Od chvíle, kdy začal výslech, ani nic víc nečekala. Ne že by se jí to líbilo, ale pro jednou ji nikdo nebude moci obvinit, že se vzteká. Ne, když by to se vší pravděpodobností stejně k ničemu nebylo.
Elain však ostře vybuchla. „Ale –!“ Jen to, než ji Sheriam stejně ostře uťala.
„Budete pokračovat ve studiu. Jste obě velmi silné, ale ještě nejste Aes Sedai.“ Ty zelené oči je držely v šachu, dokud si Sheriam nebyla jistá, že to přijaly, a pak promluvila znovu, mírnějším hlasem. Mírnějším, ale stále pevným. „Vrátily jste se k nám, a i když Salidar není Bílá věž, pořád jej za ni můžete považovat. Z toho, co jste nám v poslední hodině řekly, je zřejmé, že je toho ještě hodně, co nám musíte povědět.“ Nyneivě se zadrhl dech v hrdle, ale Sheriam sklouzl zrak zpátky k a’damu. „Škoda, že jste s sebou nepřivedly tu seanchanskou ženu. To jste měly opravdu udělat.“ Z nějakého důvodu se Elain prudce začervenala a zároveň se zatvářila rozzlobeně. Nyneivě se jen ulevilo, že ta žena myslela jenom tu Seanchanku. „Ale přijaté nelze vinit z toho, že nemyslí jako Aes Sedai,“ mluvila Sheriam dál. „Siuan a Leana na vás budou asi mít hodně otázek. Budete s nimi spolupracovat a odpovíte podle svých nejlepších schopností. Věřím, že vám nemusím připomínat, abyste nezneužívaly jejich současného stavu. Některé přijaté a dokonce i pár novicek si myslely, že na ně svalí vinu a dokonce vezmou trest do vlastních rukou.“ Ten tón se změnil v ocel. „Ty mladé ženy teď nesmírně litují. Mám říkat víc?“
Nyneiva nespěchala o nic víc než Elain, aby dala na srozuměnou, že nemusí, což znamenalo, že obě koktaly, jenom aby to ze sebe dostaly co nejrychleji. Nyneivu nenapadlo dávat vinu některé z nich – podle jejího názoru byly vinny naprosto všechny Aes Sedai bez rozdílu – avšak nechtěla, aby se na ni Sheriam zlobila. Když si tohle uvědomila, došla jí i trpká pravda. Dny svobody byly rozhodně pryč.
„Dobrá. Nyní si můžete vzít klenoty, které vám dala panarcha, a ten šíp – až bude čas, budete mi muset prozradit, proč vám dávala něco takového – a jděte. Jedna z ostatních přijatých vám najde místo na spaní. Slušné šaty bude těžší sehnat, ale najdou vám je. Očekávám, že na svá... dobrodružství... zapomenete a hladce zapadnete na své pravé místo.“ Jasný, byť nevyslovený, byl slib, že jestli hladce nezapadnou hned, určitě to nakonec udělají. Když Sheriam viděla, že pochopily, spokojeně kývla.