Tom, Juilin a Uno přišli za Birgitte a Min a tváře měli zachmuřené takovým tím způsobem, jaký muži používají, když hodlají říkat věci, o nichž si myslí, že je ženy možná nebudou chtít slyšet. Než však stačili otevřít ústa, protlačila se mezi Juilina a Una kudrnatá žena v šatech přijaté, zamračila se na ně a s rozkročenýma nohama se postavila před Nyneivu.
Faolaininy šaty, s pruhy sedmi barev na lemu za adžah, nebyly tak docela bílé, jak by měly být, a na tváři měla temný mrak. „Překvapuje mě, že tě tu vidím, divoženko. Myslela jsem, žes utekla do své vesnice, a tady naše skvělá dědička ke své matce.“
„Ty pořád ještě pro zábavu srážíš mléko, Faolain?“ zeptala se Elain.
Nyneiva nasadila velice příjemný úsměv. Jen tak tak. Ve Věži Faolain dvakrát poslaly, aby ji něco naučila. Aby ji usadila, to bylo její mínění. I když byly učitelka a žákyně obě přijaté, učitelka měla status Aes Sedai, dokud výuka trvala, a Faolain toho plně využila. Kudrnatá žena strávila jako novicka osm let a dalších pět jako přijatá. V nejmenším ji nepotěšilo, že Nyneiva nikdy nebyla novickou nebo že Elain nosila čistě bílý šat jen necelý rok. Dvě lekce od Faolain a dvě cesty do Sheriaminy pracovny pro Nyneivu, za umíněnost, prchlivost a seznam dlouhý jako její paže. Nyneiva nyní promluvila lehkým tónem. „Slyšela jsem, že k Siuan a Leaně se někdo zachoval ošklivě. Myslím, že Sheriam hodlá udělat odstrašující příklad, aby to jednou provždy zarazila.“ Oči stále upírala do očí druhé ženy a Faolain ty svoje poplašeně vykulila.
„Neudělala jsem nic, co Sheriam –“ Faolain prudce zavřela ústa a na tvářích jí naskočil sytý ruměnec. Min skrývala ústa za dlaní a Faolain trhla hlavou a pak si prohlédla ostatní ženy od Birgitte po Marigan. Stroze kývla na Nicolu a Areinu. „Vy dvě budete nejspíš stačit. Pojďte se mnou. Hned. Žádné otálení.“ Ženy se pomalu zvedly, Areina se tvářila ostražitě a Nicola si v pase uhlazovala šaty.
Elain se postavila mezi ně a Faolain dřív, než to stihla Nyneiva, bradu měla zdviženou a oči jako majestátní modrý led. „Co s nimi chceš?“
„Poslouchám rozkazy Sheriam Sedai,“ odsekla Faolain. „Já sama si myslím, že jsou na první zkoušku příliš staré, ale poslouchám rozkazy. Oddíly verbířů urozeného pána Brynea doprovázejí sestry, které zkoušejí ženy i tak staré, jako je Nyneiva.“ Úsměv, jenž se jí náhle objevil na rtech, mohl pocházet od zmije. „Mám oznámit Sheriam Sedai, že nesouhlasíš, Elain? Mám jí sdělit, že nechceš nechat své dámy vyzkoušet?“ Elain dala bradu trochu dolů. Potřebovala rozptýlit.
Nyneiva se dotkla Faolainina ramene. „Našly jich hodně?“
Proti své vůli žena obrátila hlavu, a když se podívala zpátky, Elain již uklidňovala Areinu a Nicolu a vysvětlovala jim, že jim nikdo neublíží ani je nebude k ničemu nutit. Nyneiva by tak daleko nezašla. Když Aes Sedai našly nějakou ženu s vrozenou jiskrou, jako byly Elain a Egwain, když našly nějakou ženu, která by nakonec usměrňovala, ať by chtěla či nikoliv, nijak se netajily s tím, že ji dostanou k výcviku, ať si přála sama cokoliv. V případě těch, které se daly vycvičit, ale bez výcviku by se samy saidaru nikdy dotknout nedokázaly, a v případě divoženek, těch, které přežily při šanci jedna ku čtyřem, že se to naučí samy, obvykle aniž by věděly, co dělají, a často se nějak zablokovaly, jako byla zablokovaná Nyneiva, bývaly povolnější. Ty se údajně mohly samy rozhodnout, zda přijdou a zůstanou. Nyneiva se rozhodla do Věže vstoupit dobrovolně, protože usoudila, že kdyby to odmítla, stejně by tam šla, a možná svázaná na rukou a na nohou. Aes Sedai dávaly ženám, které měly sebemenší šanci se k nim připojit, asi stejnou šanci, jakou mělo jehně o hodech.
„Tři,“ řekla Faolain po chvíli. „Všechna ta námaha, a ony našly tři. Jedna je divoženka.“ Ona vážně neměla divoženky ráda. „Nevím, proč tolik prahnou po tom, hledat nové novicky. Ty, co tu máme, nelze pozvednout mezi přijaté, dokud znovu nezískáme Věž. Je to všechno vina Siuan Sanche, její a Leanina.“ Zachvěl se jí sval na tváři, jako by si uvědomila, že ta poznámka mohla být myšlena jako útok na bývalou amyrlin a kronikářku, a radši popadla Areinu a Nicolu za loket. „Pojďte. Já poslouchám rozkazy, a jestli máte být vyzkoušené, tak budete vyzkoušené, marnění času nemarnění času.“
„Ohavná ženská,“ zamumlala Min a zašilhala za Faolain, která popoháněla druhé dvě ženy ze šenku. „Myslely byste si, že jestli existuje nějaká spravedlnost, tak ji bude čekat škaredá budoucnost."
Nyneiva se chtěla zeptat, co Min viděla při pohledu na kudrnatou přijatou – chtěla jí položit stovky otázek – ale Tom a druzí dva muži se před ni a Elain odhodlaně postavili s rozkročenýma nohama a Juilin a Uno se natočili tak, že viděli do všech stran. Birgitte odvedla Jarila a Seveho za jejich matkou, aby ji tak z toho vynechala. Min, podle toho, jak se na ně smutně podívala, taky věděla, co mají muži za lubem. Zřejmě k tomu chtěla něco říci, ale nakonec jen pokrčila rameny a vydala se za Birgitte.
Podle toho, jak se tvářil, se Tom mohl bavit o počasí či se ptát, co je k večeři. Nic důležitého. „Tohle místo je plný nebezpečnejch hlupáků a snílků. Ony si myslí, že dokážou svrhnout Elaidu. Proto je tu Gareth Bryne. Aby jim sebral vojsko.“
Juilin měl úsměv málem od ucha k uchu. „Ne hlupáků. Šílenců. Mně je jedno, jestli tam Elaida seděla třeba už v den, kdy se narodil Logain. Jsou to blázni, jestli si myslí, že odsud dokážou svrhnout amyrlin sedící v Bílé věži. Do Cairhienu bychom se mohli dostat tak do měsíce.“
„Ragan a pár dalších už vybrali koně k vypůjčení.“ Uno se křenil taky. S tím zamračeným okem na klípci to bylo v příkrém rozporu. „Stráže mají hlídat lidi, co přicházejí, ne co odcházejí. Můžem je ztratit v lese. Brzo bude tma. Nikdy nás nenajdou.“ To, že si ženy dole u řeky nasadily prsteny s Velkým hadem, mělo úžasný vliv na jeho jazyk. I když si to zřejmě vynahrazoval, když si myslel, že ho neslyší.
Nyneiva se podívala na Elain, která jen lehce zavrtěla hlavou. Elain by dala vše za to, aby se mohla stát Aes Sedai. A ona sama? Byla jen malá naděje, že by mohla přimět tyhle Aes Sedai, aby podpořily Randa, pokud by se rozhodly, že se ho místo toho pokusí ovládnout. Vlastně na to nebyla žádná naděje, docela dobře může být realistka. A přesto... A přesto tu bylo léčení. V Cairhienu se nic z toho nenaučí. Ani ne deset kroků od ní Therva Maresis, štíhlá žlutá s dlouhým nosem, metodicky brkem odškrtávala body na pergamenu. U dveří stál plešatý strážce s černým vousem a radil se s Nisao Dachen. Byl o hlavu a ramena vyšší než ona, přestože nebyl nijak nadprůměrně vysoký. Zatím Dagdara Finchey, s rameny širokými, jako měli muži v místnosti, a vyšší než většina z nich, hovořila před nezapáleným krbem ke skupině novicek a jednu po druhé je rázně posílala za různými pochůzkami. Nisao a Dagdara byly také ze žlutého adžah. Povídalo se, že Dagdara, s prošedivělými vlasy značícími na Aes Sedai značně vysoký věk, ví o léčení víc než kterékoliv dvě sestry dohromady. Ne že by Nyneiva dokázala udělat něco užitečného, kdyby odešla za Randem. Jen by se mohla dívat, jak ho přemáhá šílenství. Kdyby mohla pokračovat v léčení, třeba by našla způsob, jak to šílenství zadržet. Bylo toho na její vkus až moc, co byly Aes Sedai ochotné prohlásit za beznadějné a nechat to plavat.
Všechno to jí prolétlo hlavou dříve, než se podívala na Elain a zpátky na muže. „My zůstanem tady. Uno, jestli ty a ostatní chcete jít za Randem, tak jste, co se mě týče, volní. Bojím se ale, že už nemám peníze, abych vám pomohla.“ Zlato, které jim Aes Sedai sebraly, bylo potřeba, právě jak řekly, ale ona si nemohla pomoci, aby se nezamračila na těch pár stříbrňáků, které jí nechaly v měšci. Tihle muži za ní – a za Elain, samozřejmě – šli ze špatných důvodů, ale to nijak neumenšovalo její zodpovědnost za ně. Jejich věrnost patřila Randovi, neměli nejmenší důvod nechat se zaplést do boje o Bílou věž. S pohledem na zlacenou kazetu váhavě dodala: „Ale mám pár věcí, který byste cestou mohli prodat.“