„Ty musíš jít taky, Tome,“ přisadila si Elain. „I ty, Juiline. Nemá smysl zůstávat. My už vás teď nepotřebujeme, ale Rand ano.“ Snažila se vtisknout Tomovi do rukou kazetu s klenoty, ale on si ji odmítl vzít.
Tři muži si vyměnili pohledy tím svým protivným způsobem a Uno dokonce zašel tak daleko, že zvedl oko ke stropu. Nyneiva měla dojem, že slyší, jak si Juilin tiše mumlá něco jako že on říkal, že budou umíněné.
„Třeba za pár dní,“ řekl Tom.
„Pár dní,“ souhlasil Juilin.
Uno kývl. „Jestli mám utíkat před strážcema přes půlku Cairhienu, tak se mi trocha odpočinku taky šikne.“
Nyneiva se na ně podívala svým nejvarovnějším pohledem a poté se schválně zatahala za cop. Elain zvedla bradu, jak nejvýš to šlo, a modré oči měla natolik povýšené, že mohla pohledem sekat led. Tom a ostatní tyhle známky již museli určitě znát. Takovéhle nesmysly jim nebudou povoleny. „Jestli si myslíte, že se pořád řídíte rozkazy Randa al’Thora, že na nás budete dávat pozor –“ začala Elain mrazivým tónem ve chvíli, kdy Nyneiva ohnivě vyhrkla: „Slíbili jste, že uděláte, co se vám řekne, a já hodlám –“
„Nic takovýho,“ přerušil je Tom a pokrouceným prstem odhrnul Elain pramen vlasů z čela. „Vůbec nic takovýho. Copak si starej pán s bolavou nohou nemůže trošku odpočinout?“
„Abych řekl pravdu,“ připojil se Juilin, „tak já zůstávám, protože mi Tom dluží peníze. Kostky.“
„Nečekáte snad, že strážcům ukradnem dvacet koní, jako když se vykulíme z postele?“ zavrčel Uno. Zřejmě nějak zapomněl, že právě navrhl zrovínka tohle.
Elain na ně civěla a nezmohla se ani na slovo a Nyneiva měla taky potíže nějaká vhodná najít. Jak dalece klesly. Muži před nimi dokonce ani nepřešlapovali. Potíž byla v tom, že byla sama rozpolcená. Byla odhodlaná poslat je pryč. Byla, a nebylo to proto, že nechtěla, aby ji viděli, jak dělá pukrlata a klaní se napravo nalevo. Vůbec ne. Jelikož však skoro nic v Salidaru nebylo takové, jak čekala, musela si přiznat, jakkoliv váhavě, že bude... příjemné... vědět, že se s Elain mohou spoléhat nejen na Birgitte. Ne že by přijala jejich nabídku k útěku, samozřejmě – pokud se tomu tak dalo říkat – to za žádných okolností. Jejich přítomnost bude jen... příjemná. Tedy tohle jim určitě nehodlala říkat. A nebude ani muset, protože oni odejdou, ať si myslí, co chtějí. Rand by je mohl využít, to určitě, a tady by se jenom pletli pod nohy. Až na to...
Nenatřené dveře se otevřely a ven vyšla Siuan následovaná Leanou. Chladně se na sebe podívaly, než si Leana odfrkla a odplula pryč tím svým překvapivým vlnivým způsobem, až zmizela kolem Croie a Avara do chodby vedoucí ke kuchyním. Nyneiva se zamračila. Uprostřed všeho toho ledu tam byla chvilka, kratičký záblesk, který jí málem unikl, i když ho měla přímo před nosem...
Siuan se otočila k ní a pak se náhle zarazila a nasadila neutrální výraz. Ke skupince se připojil ještě někdo další.
Gareth Bryne, ve zprohýbaném prsním plátu připjatém přes prostý žlutohnědý kabátec, s jezdeckými rukavicemi zastrčenými za opasek s mečem, působil velitelským dojmem, přímo to z něj vyzařovalo. Prošedivělé vlasy a otevřená tvář mu propůjčovaly vzhled člověka, který již všechno viděl, všechno prožil, člověka, který všechno vydrží.
Elain se usmála a půvabně kývla. Hodně se to lišilo od jejího ohromeného civění, když právě dorazila do Salidaru a poznala ho na druhé straně ulice. „Neřeknu, že je úplně dobře, že tě vidím, urozený pane Garethe. Slyšela jsem, že jste měli s máti nějaké neshody, ale jsem si jistá, že to lze napravit. Víš, že máti občas jedná ukvapeně. Ona přijde k rozumu a požádá tě, aby ses vrátil na své správné místo v Caemlynu, tím si můžeš být jist.“
„Co se stalo, stalo se, Elain.“ Nevšímaje si jejího ohromení –Nyneiva pochybovala, že k ní byl kdokoliv, kdo znal její postavení, někdy tak strohý – obrátil se k Unovi. „Promyslel sis to, co jsem říkal? Shienar má ty nejlepší těžkooděnce na světě, a já mám pár mládenců, kteří by se zrovna hodili pro správný výcvik.“
Uno se zamračil a jedním okem sjel k Elain a Nyneivě. Pomalu kývl. „Nemám nic lepšího na práci. Zeptám se ostatních.“
Bryne ho poplácal po rameni. „To mi stačí. A ty, Tome Merriline.“ Tom se zpola odvrátil, když druhý muž přišel, uhlazoval si kníry a civěl do podlahy, jako by se snažil schovat obličej. Nyní Bryneův upřený pohled opětoval stejně upřeně. „Kdysi jsem znal chlapíka s docela podobným jménem,“ prohodil Bryne. „Byl to zkušený hráč v jisté hře.“
„Kdysi jsem znal chlapíka, co se ti docela podobal,“ opáčil Tom. „Hodně se mě snažil strčit do řetězů. Myslím, že by mi usekl hlavu, kdyby mě někdy dostal do rukou.“
„To je ale hodně dávno, viď? Muži občas kvůli ženám dělají zvláštní věci.“ Bryne mrkl na Siuan a potřásl hlavou. „Připojíš se ke mně k dominu, mistře Merriline? Občas zatoužím po muži, který tuto hru dobře zná tak, jak se hraje ve vyšších kruzích.“
Tom stáhl huňaté bílé obočí skoro tolik jako Uno, avšak ani na chvíli neodtrhl zrak od Brynea. „Jednu dvě partičky bych si zahrál,“ prohodil nakonec, „jakmile budu znát sázky. A musí ti být jasný, že nehodlám strávit zbytek života hraním domina s tebou. Teď už nerad zůstávám moc dlouho na jednom místě. Občas mě prostě svrbí nohy."
„Hlavně aby tě nezačaly svrbět uprostřed klíčové hry,“ sdělil mu suše Bryne. „Vy dva pojďte se mnou. A nečekejte, že se moc vyspíte. Tady se všechno mělo udělat už včera, až na to, co bylo potřeba udělat před týdnem.“ Zarazil se a znovu se podíval na Siuan. „Dneska mi košile přišly jen napůl vyprané.“ S tím odvedl Toma a Una pryč. Siuan se zamračila na jeho záda, pak přenesla zamračený pohled na Min. Min se zašklebila a vyrazila pryč směrem, jímž zmizela Leana.
Nyneiva tu poslední výměnu vůbec nepochopila. A jaké měli ti mužští nervy, když si mysleli, že se mohou takhle bavit přes jejich hlavy – nebo jí pod nosem nebo tak – bez toho, aby pochopila jediné slovo. Tedy přinejmenším většinu slov.
„Dobré je, že nepotřebuje lovce zlodějů,“ řekl Juilin a úkosem pohlížel na Siuan. Očividně byl znepokojený. Ještě se nevzpamatoval ze šoku, když zjistil její jméno. Nyneiva si nebyla jistá, jestli vzal vážně to, že byla utišena a že už není amyrlin. Před ní tedy rozhodně přešlapoval. „Takhle si můžu sednout a popovídat si. Viděl jsem tu pár chlapíků, co vypadali, že by nad korbílkem piva mohli trochu rozvázat.“
„On mě v podstatě ignoroval,“ vydechla Elain nevěřícně. „Nezáleží mi na tom, co se stalo mezi ním a máti, ale nemá právo... No, o urozeného pána Brynea se postarám později. Musím si promluvit s Min, Nyneivo.“
Nyneiva vyrazila za Elain, která spěchala k chodbě do kuchyní – Min jí dá přímé odpovědi – ale železným stiskem ji za loket popadla Siuan.
Siuan Sanche, která předtím pokorně skláněla hlavu před Aes Sedai, byla pryč. Tady nikdo nenosil šátek. Ani na chvíli nezvedla hlas. Nebylo to potřeba. Upřela na Juilina pohled, při němž muž málem vyletěl z kůže. „Dávej si pozor, nač se ptáš, lovče zlodějů, nebo se sám vykucháš pro trh.“ Ty chladné modré oči se přenesly na Birgitte a Marigan. Marigan zkřivila rty, jako by kousla do něčeho nedobrého, a dokonce i Birgitte mrkla. „Vy dvě najděte přijatou jménem Theodrin a požádejte ji, ať vám na dnešek zařídí nocleh. No? Tak pohyb!“ Ještě než se pohnuly – a Birgitte vyrazila stejně rychle jako Marigan, možná rychleji – otočila se Siuan na Nyneivu. „Ty, pro tebe mám pár otázek. Řekly vám, abyste spolupracovaly, a já ti radím, abys to udělala, jestli víš, co je pro tebe dobré.“