Bylo to jako dostat se do větrné smršti. Než si to Nyneiva uvědomila, Siuan ji hnala do rozvrzaných schůdků se zábradlím stlučeným z nenatřeného dřeva a pak chodbou s holou dřevěnou podlahou do pokojíčku se dvěma stísněnými postelemi zabudovanými do stěny nad sebou. Siuan si vzala jedinou stoličku a Nyneivě kývla, aby se posadila na spodní postel. Nyneiva se rozhodla zůstat stát, i když jen proto, aby předvedla, že se nenechá do ničeho tlačit. V místnůstce toho o mnoho víc nebylo. Stojan pod umyvadlo s jednou nohou podloženou cihlou, na němž bylo umyvadlo a otlučený džbán. Na kolíčcích viselo pár kusů oděvu a v jednom rohu bylo něco, co vypadalo jako stočená žíněnka. Nyneiva za jeden den spadla hodně hluboko, ale Siuan spadla hloub, než si mladší žena vůbec uměla představit. Teď si Nyneiva nemyslela, že s tou ženou bude mít příliš velké potíže. I když Siuan měla pořád ty samé oči.
Siuan si odfrkla. „Jen si posluž, holka. Ten prsten. Nevyžaduje usměrňování?“
„Ne. Slyšelas, co jsem říkala Sheriam –“
„Každý ho může použít? Také žena, která nemůže usměrňovat? I muž?“
„Nejspíš i muž.“ Ter’angrialy, které nevyžadovaly jedinou sílu, obvykle fungovaly pro muže i pro ženy. „Každá žena, ano.“
„Tak mě naučíš, jak ho používat.“
Nyneiva zvedla obočí. Tohle mohla být páka, aby získala, co chce. A jestli ne, měla ještě jednu. Možná. „Vědí o tomhle? Všechny ty řeči se vedly o tom, že jim ukážeme, jak to funguje. O tobě se nezmiňovaly.“
„Nevědí to.“ Siuan vůbec nevypadala otřesená. Dokonce se usmála, a nebyl to příjemný úsměv. „A nedozvědí se to. Jinak zjistí, že jste se s Elain vydávaly po odchodu z Tar Valonu za hotové sestry. Moirain to možná nechá Egwain procházet – jestli se ta o to taky nepokusila, tak nepoznám uzel od klouzavé smyčky – ale Sheriam, Carlinya...? Budete vřískat jako čuníci ještě předtím, než skončí. Dávno předtím."
„To je směšný.“ Nyneiva si uvědomila, že sedí na krajíčku postele. Nevzpomínala si, že by si sedala. Tom a Juilin budou držet jazyk za zuby. A nikdo jiný to nevěděl. Bude si muset promluvit s Elain. „My jsme nic takovýho nepředstíraly.“
„Nelži mi, holka. Kdybych to potřebovala potvrdit, tak vidím tvoje oči. Žaludek ti dělá salta, viď?“
To tedy rozhodně dělal. „Ovšemže ne. Jestli tě něco naučím, tak proto, že to budu chtít.“ Nehodlala té ženě dovolit, aby ji zastrašovala. Poslední stopy lítosti zmizely. „Jestli to udělám, budu chtít něco na oplátku. Studovat tebe a Leanu. Chci vědět, jestli se dá utišení vyléčit.“
„Nedá,“ odvětila Siuan stroze. „Teď –“
„Všechno kromě smrti by se mělo dát vyléčit.“
„Mělo by se dát není ‚dá se', holka. S Leanou nám slíbily, že nás nechají napokoji. Promluv si s Faolain nebo Emarou, jestli chceš vědět, co se stane každému, kdo nás bude obtěžovat. Nebyly první ani nejhorší, ale křičely nejdýl.“
Její další páka. Počátky paniky jí ji vyhnaly přímo z hlavy. Pokud někdy existovala. Jeden pohled. „Co by Sheriam řekla, kdyby věděla, že jste s Leanou vůbec nebyly připravený rvát si navzájem vlasy?“ Siuan se na ni jen dívala. „Ony si myslí, že jste zkrocený, že jo? Čím víc štěkáš na někoho, kdo na tebe nemůže štěkat taky, tím víc to berou jako důkaz, že skočíš, abys poslechla pokaždý, když nějaká Aes Sedai kýchne. Stačilo se trochu plazit, aby zapomněly, že jste vy dvě pracovaly celý roky ruku v ruce? Nebo jste je přesvědčily, že utišení na vás změnilo všecko, ne jenom obličej? Až zjistí, že jim vy dvě kujete za zádama pikle, že s nima manipulujete, budete výt hlasitěji než nějaký čuně. Ať už jde o cokoliv.“ Ani mrknutí. Siuan se nehodlala přestat ovládat a nechat si uklouznout nějaké přiznání. A přesto v tom krátkém pohledu cosi bylo. Nyneiva si tím byla jistá. „Chci tě – a Leanu – studovat, kdykoliv se mi zachce. A Logaina.“ Třeba by tady mohla taky něco zjistit. Muži byli jiní. Bude to jako dívat se na problém z jiného úhlu. Ne že by ho vyléčila, i kdyby zjistila jak. Randovo usměrňování bylo nezbytně nutné. Nehodlala vypustit do světa dalšího muže, který by dokázal vládnout jedinou silou. „Jestli ne, tak můžeš zapomenout na prsten a na Tel’aran’rhiod.“ Oč té Siuan vlastně jde? Nejspíš chtěla navštívit místo, kde to aspoň působilo dojmem, že je Aes Sedai. Nyneiva odhodlaně zdusila krátce rozdmychanou lítost. „A jestli jenom cekneš něco o tom, že jsme předstíraly, že jsme Aes Sedai, tak nebudu mít jinou možnost než jim říct o tobě a o Leaně. Dokud pravda nevyjde najevo, možná nám s Elain nebude příjemně, ale ona vyjde, a vy pak díky tomu budete brečet tak dlouho, jako Faolain a Emara dohromady.“
Ticho se táhlo. Jak to ta druhá žena dělá, že se jí daří vypadat tak chladně? Nyneiva si vždycky myslela, že to má něco společného s tím být Aes Sedai. Sama měla rty vyschlé, a to byla jen část. Jestli se zmýlila, jestli je Siuan ochotná to vyzkoušet, tak věděla, kdo bude plakat.
Nakonec Siuan zamumlala: „Doufám, že se Moirain daří udržet Egwaininu páteř ohebnější, než je ta tvoje.“ Nyneiva to sice nepochopila, ale těžko měla čas to zvažovat. V příští chvíli se druhá žena předklonila s nataženou rukou. „Ty zachováš moje tajemství a já zase tvoje. Nauč mě to s prstenem a můžeš studovat utišování a krocení, co hrdlo ráčí.“
Nyneivě se jen tak tak podařilo potlačit úlevné vydechnutí, když stiskla nabídnutou ruku. Dokázala to. Poprvé za dobu, která jí připadala věčností, se ji někdo pokusil zastrašit a neuspěl. Skoro se cítila připravená čelit Moghedien. Skoro.
Elain dohnala Min těsně za zadními dveřmi hostince a připojila se k ní. Min měla přes ruku dvě nebo tři bílé košile. Slunce již sedělo na vrcholcích stromů a ve slábnoucím světle vypadal dvůr před stájemi jako nedávno zrytá plocha s velkým pařezem přímo uprostřed, který mohl patřit starému dubu. Stáj s doškovou střechou neměla dveře, takže bylo dobře vidět na muže pohybující se mezi zaplněnými stáními. Kupodivu tu na kraji stínu, který stáj vrhala, Leana rozmlouvala s jakýmsi velkým mužem. Muž byl hrubě oděný a vypadal jako kovář či rváč. Překvapivé však bylo, jak blízko Leana stála a nakláněla hlavu, když k němu vzhlížela. A potom ho skutečně poplácala po tváři, než se otočila a pospíšila zpátky do hostince. Velký muž se za ní chvíli díval a potom splynul se stíny.
„Neptej se mě, co má za lubem,“ pravila Min. „Za Siuan i za ní chodí divný lidi, a někteří muži, ona... No, vidělas.“
Elain vlastně ani nezáleželo na tom, co Leana dělá. Avšak teď, když byla s Min sama, nevěděla, jak začít o tom, o čem chtěla mluvit. „Co děláš?“
„Peru,“ zamumlala Min a podrážděně škubla za košile. „Ani neumím povědět, jak ráda jednou vidím Siuan jako myš. Neví, jestli ji orel sežere nebo si z ní udělá mazlíčka, ale má stejnou naději, jakou dává všem ostatním. Žádnou!"