Světlo, co když se Colavaere rozhodne, že to za tu oběť stojí? Mohla by. Byla na to dost chladnokrevná. Pak budu muset zařídit, aby měla krev chladnou strachy. To nebude moc těžké. Cítil saidín jako něco těsně mimo dohled. Cítil tu špínu na něm. Občas měl dojem, že to, co teď cítí, je špína v něm samém, zbytky, které po sobě saidín zanechal.
Přistihl se, jak se mračí na Asmodeana. Ten muž ho s bezvýraznou tváří studoval. Znovu se ozvala hudba, jako voda zurčící na kamenech, uklidňující. Tak on potřebuje uklidnit, co?
Dveře se bez zaklepání otevřely a dovnitř vstoupily Moirain, Egwain a Aviendha. Vedle aielského odění mladších žen vynikala Aes Sedaiina bledě modrá. Každého jiného, dokonce i Rhuarka či jiného náčelníka, který byl stále ještě poblíž města, či další delegaci moudrých, by napřed ohlásila jedna z Děv. Tyhle tři Děvy poslaly dovnitř, i když se Rand třeba koupal. Egwain se ohlédla na „Nataela“ a zamračila se. Tón hudby klesl, melodie byla složitější, snad tanec, než se usadila na něčem, co připomínalo vzdychající vánek. Muž měl na rtech pokřivený úsměv a díval se na harfu.
„Překvapuje mě, že tě vidím, Egwain,“ utrousil Rand. Přehodil nohu přes lenoch křesla. „Kolik to je – šest dní, co se mi vyhýbáš? Přineslas mi další dobré zprávy? Vyplenil snad Masema mým jménem Amador? Nebo se z těch Aes Sedai, co o nich tvrdíš, že mě podporují, vyklubaly černé adžah? Všimni si, že se neptám, kdo to je, ani kde jsou. Dokonce ani jak to víš. Nechci po tobě, abys mi odhalila tajemství Aes Sedai, ani tajemství moudrých nebo co jsou zač. Jenom mi poskytni drobečky, které jsi ochotná mi přidělit, a nech mě, ať si lámu hlavu, jestli mě třebas to, co ses mi neobtěžovala sdělit, v noci nebodne do zad.“
Klidně se na něj podívala. „Víš, co potřebuješ vědět. A já ti neřeknu, co vědět nepotřebuješ.“ Tohle mu řekla před šesti dny. Byla stejně tolik Aes Sedai jako Moirain i přes to, jak jedna nosila aielské šaty a druhá světle modré hedvábí.
Na Aviendze nebylo nic klidného. Postavila se vedle Egwain, její zelené oči metaly blesky a záda měla tak rovná, jako by měla páteř ze železa. Trochu ho překvapilo, že se k nim nepřipojila Moirain, aby se na něj mohly mračit všechny tři. Její slib poslušnosti jí zřejmě nechával překvapivě mnoho volnosti a tyhle tři si navíc od jeho hádky s Egwain zjevně začaly být dost blízké. Ne že by to byla nějak velká hádka. Nemůžete se dost dobře hádat se ženou, která vás pozoruje chladnýma očima, nikdy nezvedne hlas a poté, co vám jednou odmítne odpovědět, nehodlá vaši otázku dokonce ani vzít na vědomí.
„Co chcete?“ zeptal se.
„Tohle ti přišlo za poslední hodinu,“ řekla Moirain a natáhla ruku se dvěma složenými dopisy. Její hlas ladil s Asmodeanovou melodií připomínající zvonečky.
Rand vstal a podezíravě si je vzal. „Jestli jsou pro mě, tak jak to, že se ti dostaly do ruky?“ Jeden byl adresován „Randu al’Thorovi“ přesným hranatým rukopisem a druhý „pánu Draku Znovuzrozenému“ písmem rozevlátým, avšak stejně přesným. Pečetě nebyly poškozené. Když se podíval podruhé, zamrkal. Obě pečetě vypadaly ze stejného červeného vosku, na jedné byl otisk plamene Tar Valonu, na druhé věž přes tvar, v němž poznal ostrov Tar Valon.
„Třeba kvůli tomu, odkud přišly,“ opáčila Moirain, „a od koho.“ Nebylo to žádné vysvětlení, ale víc toho nedostane, pokud přímo nepožádá. I pak by z ní musel každé slovo páčit. Svůj slib dodržovala, ale svým vlastním způsobem. „V pečetích nejsou žádné otrávené jehly. A nejsou do nich vetkány žádné pasti.“
Zarazil se s palcem na plameni Tar Valonu – ani jedno z toho ho nenapadlo – a pak pečeť rozlomil. Vedle podpisu Elaida do Avriny a’Roihan, spěšně naškrábaného nad tituly, byl další plamen v červeném vosku. Zbytek byl psán tím hranatým rukopisem.
Nedá se popřít, že jsi tím předpovězeným, přesto se tě mnozí pokusí zničit pro to, co jsi kromě toho. Kvůli spáse světa to nelze dopustit. Dva státy se ti poklonily, i divoši Aielové, ale moc trůnů je prach vedle jediné síly. Bílá věž tě přijme a ochrání proti těm, kteří odmítají vidět, co se musí stát. Bílá věž dohlédne na to, aby ses dožil Tarmon Gai’donu. Nikdo jiný to nedokáže. Přijde pro tebe doprovod Aes Sedai, aby tě dovedl do Tar Valonu s poctami a úctou, které si zasloužíš. Tímto se ti zavazuji.
„Dokonce se ani nezeptala,“ prohodil suše. Vzpomínal si na Elaidu dobře, i když se s ní setkal jen jednou. Ta žena byla dost tvrdá, aby vedle ní Moirain vypadala jako kotě. S „poctami a úctou", které si zaslouží. Vsadil by se, že doprovod bude čirou náhodou tvořit třináct Aes Sedai.
Podal Elaidin dopis zpátky Moirain a otevřel druhý. Stránka byla psána stejnou rukou, která napsala adresu.
S úctou se pokorně hlásím pánu Draku Znovuzrozenému, kéž mu Světlo požehná jako spasiteli světa.
Celý svět musí stát v bázni před tebou, který jsi dobyl Cairhien za jediný den, stejně jako Tear. Ale měj se na pozoru, snažně tě prosím, protože tvoje sláva bude vzbuzovat žárlivost i u těch, kteří neupadli do osidel Stínu. Dokonce i tady v Bílé věži jsou slepci, kteří nevidí tvou pravou záři, s níž nás všechny osvítíš. Přesto věz, že některé z nás se budou z tvého příchodu radovat a s potěšením budou sloužit tvé slávě. Nejsme z těch, kteří by ti uloupili tvůj lesk pro sebe, ale spíš poklekneme, abychom se hřály ve tvé záři. Ty podle proroctví zachráníš svět a svět bude tvůj.
Ke své hanbě tě musím poprosit, abys nikomu tato slova neukazoval a zničil je, až si je přečteš. Stojím tu, nahá bez tvé ochrany, mezi některými, jež by na sebe strhly tvou moc, a nevím, kdo kolem tebe je tak věrný jako já. Slyšela jsem, že by s tebou mohla být Moirain Damodredovna. Možná ti slouží oddaně, poslouchá tvá slova jako zákon, jako to budu činit i já, přesto to však nevím, protože si na ni vzpomínám jako na tajnůstkářskou ženu, hodně se věnující intrikám, jak už to v Cairhienu dělají. A přesto, i když věříš, že je ti oddána, jakož i já, prosím tě, uchovej tento list v tajnosti i před ní.
Můj život je ve tvých rukou, můj pane Draku Znovuzrozený, a já jsem tvoje služka
Přečetl si to znovu, zamrkal a podal dopis Moirain. Ta stránku přelétla pohledem, než ji podala Egwain, jež se nad dopisem sklonila s Aviendhou. Třeba Moirain už věděla, co tam stojí?