„Co chceš?“ zeptal se. Jednou odřízl Egwain a Elain od pravého zdroje, avšak nevzpomínal si, jak to udělal. Dokud se Lanfear mohla dotýkat pravého zdroje, měl větší šanci, že holou rukou chytí vítr, než že ji uvězní. Jeden záblesk odřivousu a... Nemohl to udělat. Byla jednou ze Zaprodanců, ale vzpomínka na hlavu jiné ženy, kutálející se po zemi, mu v tom zabránila.
„Máš dvě,“ pronesla Lanfear nakonec. „Měla jsem dojem, že jsem zahlédla... Jedna je žena, že?“ Její úsměv by dokázal muži zastavit srdce, a ještě by jí za to byl vděčný. „Začínáš zvažovat můj plán, že ano? S nimi, společně, by nám ostatní Vyvolení poklekli u nohou. Mohli bychom nahradit i samotného Velikého pána, vyzvat Stvořitele. My –“
„Tys byla vždycky ctižádostivá, Mierin.“ Vlastní hlas mu skřípal v uších. „Proč si myslíš, že jsem se od tebe odvrátil? Nebylo to kvůli Ilieně, ať už si myslíš cokoliv. Ve svém srdci jsem tě neměl dávno předtím, než jsem potkal ji. Ctižádost je ti vším. Síla je to jediné, co jsi kdy chtěla. Jsi hnusná!“
Lanfear na něj zírala, ruce si tiskla na břicho a oči měla ještě větší než obvykle. „Graendal říkala...“ začala poněkud slabým hlasem. Polkla a začala znovu. „Luisi Therine? Miluji tě, Luisi Therine. Vždycky jsem tě milovala, a vždycky budu. To víš. Musíš to vědět!“
Rand měl tvář jako kámen. Doufal, že to zakrylo jeho šok. Neměl nejmenší ponětí, odkud se v něm ta slova vzala, ale zřejmě si na ni opravdu vzpomínal. Matná vzpomínka, z dávného života. Já nejsem Luis Therin Telamon! „Já jsem Rand al’Thor!“ řekl drsně.
„Ovšemže jsi.“ S pohledem upřeným na něj pomalu přikývla. Chladná vyrovnanost se vrátila. „Ovšem. Asmodean ti vykládá o spoustě věcí, o válce síly a o mně. Lže. Tys mě miloval. Do té doby, než mi tě ta žlutovlasá coura Iliena ukradla.“ Na okamžik jí vztek změnil tvář v pokřivenou masku. Rand si nemyslel, že si to uvědomila. „Věděl jsi, že Asmodean odřízl vlastní matku? Teď tomu říkají utišení. Odřízl ji a nechal myrddraala, aby ji s křikem odvlekl. Copak dokážeš věřit takovému člověku?“
Rand se zasmál nahlas. „Po tom, co jsem ho chytil, jsi mi ho pomohla uvěznit, aby mě mohl učit. A teď říkáš, že mu nemůžu věřit?“
„K učení.“ Opovržlivě si odfrkla. „To udělá, protože ví, že jeho prospěch závisí na tobě. I kdyby se mu podařilo ostatní přesvědčit, že byl tvým zajatcem, oni by ho stejně roztrhali na kusy, a on to ví. Nejslabší pes ve smečce prostě končí takhle. Kromě toho občas sleduji jeho sny. Sní o tom, že porazíš Velikého pána a jeho vyzvedneš na místo po svém boku. Občas sní o mně.“ Její úsměv prozrazoval, že ji ty sny těší, ale Asmodeana zřejmě tolik ne. „Ale pokusí se tě proti mně obrátit.“
„Proč jsi tady?“ chtěl vědět Rand. Obrátit se proti ní? V té chvíli byla nepochybně plná jediné síly, připravená ho odstínit, kdyby ji jen napadlo, že si hodlá něco zkusit. Už to udělala dřív, s pokořující lehkostí.
„Líbíš se mi takový, jaký jsi. Nadutý a pyšný, plný vlastní síly.“
Kdysi říkala, že se jí líbí nejistý, že Luis Therin byl příliš pyšný. „Proč jsi tady?"
„Rahvin za tebou dnes v noci poslal temné psy,“ pronesla chladně a zřížila ruce na břiše. „Byla bych přišla dřív, abych ti pomohla, ale ještě jsem nemohla ostatním vyjevit, že jsem na tvé straně.“
Na jeho straně. Jedna ze Zaprodanců ho miluje, nebo spíš muže, jímž býval před třemi tisíci lety, a chce po něm jedině, aby odevzdal duši Stínu a vládl světu spolu s ní. Nebo aspoň o krok pod ní. To, a aby se pokusil nahradit jak Temného, tak Stvořitele. Copak je úplně šílená? Nebo je síla těch dvou obrovských sa’angrialů opravdu tak velká, jak tvrdí? Tohle byl ale směr, jímž se rozhodně nechtěl v myšlenkách ubírat.
„Proč by Rahvin útočil na mě? Asmodean říká, že si hledí vlastních zájmů, že bude stát stranou dokonce i v Poslední bitvě, pokud to jen trochu půjde, a bude čekat, až mě Temný zničí. Proč ne Sammael nebo Demandred? Asmodean tvrdí, že ti mě nenávidí.“ Ne mě. Nenávidí Luise Therina. Avšak pro Zaprodance to bylo to samé. Prosím, Světlo, jsem Rand al’Thor. Zahnal náhle se vynořivší vzpomínku na tuto ženu ve svém náručí, kdy oba byli mladí a teprve se učili, co všechno s jedinou silou dokážou. Jsem Rand al‘Thor! „Proč ne třeba Semirhage, nebo Moghedien, či Graen –?“
„Protože teď zasahuješ do jeho věcí.“ Zasmála se. „Copak nevíš, kde je? V Andoru, v samotném Caemlynu. Nevládne tam jedině kromě jména. Morgasa se na něj culí a tancuje před ním, ona a půl tuctu dalších.“ Znechuceně našpulila rty. „Nechává chlapy prohledávat města i venkov, aby pro něj nacházeli nové krásky.“
Na chvíli byl zcela ohromen. Elainina matka je v rukou jednoho ze Zaprodanců. A přesto se neodvážil ukázat zájem. Lanfear nejednou dala najevo žárlivost. Byla schopná Elain uštvat a zabít, kdyby ji jen napadlo, že k ní něco cítí. Co k ní cítím? Kromě toho po okraji prázdnoty sklouzla další vážná věc, studená a krutá ve své pravdě. Nepoběží, aby napadl Rahvina, i kdyby to, co Lanfear říkala, byla pravda. Odpusť mi, Elain, ale nemůžu. Navíc Lanfear mohla docela dobře lhát – neuronila by jedinou slzu pro kteréhokoliv ze Zaprodanců, jehož by zabil. Všichni jí v jejích plánech stáli v cestě – ale v každém případě skončil s tím, aby pořád reagoval na to, co udělali ostatní. Ať teď oni hezky reagují na něj, a zažijí stejné překvapení jako Lanfear a Asmodean.
„Copak si Rahvin myslí, že poběžím Morgase na pomoc?“ prohodil. „Viděl jsem ji jenom jednou v životě. Dvouříčí je na mapě součástí Andoru, ale královnina gardistu jsem tam v životě neviděl. Vlastně se tam neobjevili už pár pokolení. Řekni člověku z Dvouříčí, že Morgasa je jeho královna, a on si nejspíš řekne, že ses zbláznila.“
„Pochybuji, že Rahvin čeká, že bys běžel bránit svoji domovinu,“ utrousila Lanfear suše, „ale očekává, že budeš bránit vlastní zájmy. Hodlá Morgasu dosadit i na Sluneční trůn a používat ji jako loutku až do chvíle, kdy bude moci veřejně vystoupit. Do Cairhienu odchází každý den další a další andorští vojáci. A tys poslal tairenské vojáky na sever, aby sis v té zemi zabezpečil vlastní postavení. Není divu, že na tebe zaútočil, jakmile tě našel.“
Rand potřásl hlavou. Tak to vůbec nebylo, Taireny na sever poslal z úplně jiného důvodu, ale nečekal, že ho pochopí. Nebo že mu uvěří, kdyby jí to řekl. „Díky za varování.“ Zdvořilost k jedné ze Zaprodanců! Ovšem, nemohl dělat nic jiného, jen doufat, že aspoň něco z toho, co říkala, byla pravda. Dobrý důvod ji nezabíjet. Prozradí ti víc, než si myslí, když budeš pozorně naslouchat. Doufal, že je to jeho vlastní myšlenka, byť byla jak chtěla mrazivá a cynická.
„Strážíš přede mnou své sny.“
„Před každým.“ To byla prostá pravda, i když ona byla na seznamu skoro stejně vysoko jako moudré.
„Sny jsou moje. Ty a tvoje sny jsou moje obzvlášť.“ Tvář měla stále hladkou, ale hlas jí ztvrdl. „Dokážu prolomit tvoje ochrany. Nebude se ti to líbit.“
Aby jí předvedl svůj nezájem, posadil se se zkříženýma nohama a rukama na kolenou na matraci. Myslel si, že má tvář stejně tvrdou jako ona. V jeho nitru přibývala síla. Měl připraveny prameny vzduchu, aby ji mohl svázat, i prameny ducha. Z toho se splétal štít proti pravému zdroji. V duchu zoufale pátral po tom, jak to udělat, ale stejně si nemohl vzpomenout. Bez toho bylo všechno ostatní k ničemu. Mohla rozebrat nebo rozseknout všechno, co by upletl, i když to neviděla. Asmodean se ho ten trik snažil naučit, ale bylo těžké pokračovat, když neměli ženské předivo, aby měl Rand na čem cvičit.