Údajný důvod, návrat uprchlé přijaté, rozhodně nemohla uvést, ne před jednou z moudrých. Ony si myslely, že jsou s Elain hotové Aes Sedai. Ale musela Egwain nějak sdělit pravdu. „Mohlo by to mít něco společnýho s nějakým komplotem v Andoru, ale Elain, ty a já máme pár věcí společnejch, Egwain, a já myslím, že bychom si měly dávat pozor stejně jako Elain.“ Dívka pomalu přikývla. Vypadala ohromeně, což by také měla, ale zřejmě pochopila. „Je dobře, že měl ten čaj nějakou divnou příchuť, a já ji začala podezírat. Představ si to, zkoušet nacpat ločidlo do někoho, kdo zná byliny tak dobře jako já.“
„Plány v plánech,“ zamumlala Melain. „Velký had je pro Aes Sedai, myslím, dobré znamení. Jednou možná omylem spolknete samy sebe.“
„Máme taky novinky,“ řekla Egwain.
Nyneiva neviděla důvod, proč Egwain tolik spěchá. Rozhodně té ženské nedovolím, aby mě nalákala, a já se přestala ovládat. A rozhodně se nerozčílím kvůli tomu, že uráží Věž. Odtáhla ruku od copu. To, co Egwain chtěla říci, jí hněv vyhnalo z hlavy.
Že Couladin překročil Páteř světa, bylo jistě vážné, a to, že se Rand vydal za ním, bylo neméně důležité. Rand spěchal k průsmyku Jangai, pochodoval od prvního světla do setmění, a Melain říkala, že tam brzy dorazí. Podmínky v Cairhienu byly dost špatné i bez války mezi Aiely na jeho území. Rand bude mít na krku novou aielskou válku, pokud se pokusí prosadit svůj šílený plán. Šílený. Zatím jistě ne. Musel si nějak udržet duševní zdraví.
Jak je to dlouho, co sis dělala starosti, jak ho ochránit? pomyslela si hořce. A teď jenom chceš, aby vydržel v pořádku do Poslední bitvy. Ne jen z tohoto důvodu, ale taky z tohoto důvodu. Byl tím, čím byl. Světlo mě spal, jsem stejně špatná jako Siuan Sanche a všechny ostatní!
Šokovalo ji však nejvíc to, co Egwain vyprávěla o Moirain. „Ona ho poslouchá!“ vydechla Nyneiva nevěřícně.
Egwain důrazně přikývla, v té směšné aielské loktuši. „Poslední noc se pohádali – ona se ho snažila přesvědčit, aby za Dračí stěnu nechodil – a on jí nakonec řekl, ať odejde, dokud se neuklidní. Ona se tvářila, jako by si chtěla spolknout jazyk, ale udělala to. Aspoň se další hodinu držela stranou.“
„Není to správné,“ ozvala se Melain a pevně si přitáhla loktuši. „Muži nemají právo přikazovat Aes Sedai, stejně jako moudrým. Ani Car’a’carn ne.“
„To teda rozhodně nemají,“ souhlasila Nyneiva, a hned se musela plácnout přes pusu, aby sama na sebe nezazírala s otevřenými ústy. Co mně záleží na tom, jestli ji nutí tancovat, jak píská? Ona nás nechávala tancovat na svou notu až příliš často. Ale nebylo to správné. Já se nechci stát Aes Sedai, jenom se naučit víc o léčení. Chci zůstat tím, čím jsem. Ať jí klidně rozkazuje! Ale stejně to nebylo správné.
„Aspoň s ní teď mluví,“ řekla Egwain. „Předtím se celý naježil, když se k němu přiblížila na tři sáhy. Nyneivo, každej den je víc a víc nafoukanej.“
„Tenkrát, když jsem si ještě myslela, že budeš po mně vědmou,“ sdělila jí Nyneiva suše „jsem tě naučila, jak náfuky propíchnout, až splasknou. Nejlepší pro něj bude, když to uděláš ty, i kdyby se zatím proměnil v největšího býka na pastvině. Nejspíš proto, že jím je. Mně se zdá, že králové – a královny – se dokážou chovat jako pěkní šašci, když zapomenou, čím jsou, a jednají jako to, kým jsou, ale vůbec nejhorší je, když si pamatují jenom to, čím jsou, a zapomenou, kým jsou. Většina by potřebovala někoho, kdo by měl na práci jedině to, aby jim připomínal, že jedí, potí se a brečí stejně jako kterejkoliv sedlák.“
Melain si přeskládala loktuši zdánlivě nejistá, zda má souhlasit, či nikoliv, ale Egwain řekla: „Zkusím to, ale on občas zřejmě vůbec není při smyslech, a když je, obvykle je tak nadutej, že se s tím nedá nic dělat.“
„Udělej, co půjde. Pomáhat mu zůstat sám sebou je asi to nejlepší, co pro něj kdo může udělat. Pro něj a pro zbytek světa.“
Po tomhle následovalo ticho. S Egwain se rozhodně nerady bavily o tom, že se Rand nakonec může zbláznit, a Melain se to nelíbilo o nic víc.
„Musím ti říct ještě něco důležitýho,“ pokračovala po chvíli. „Myslím, že Zaprodanci mají něco za lubem.“ Nebylo to to stejné, jako by jí řekla o Birgitte. Podala to tak, jako by Lanfear a ostatní viděla sama. Popravdě byla Moghedien jediná, koho by poznala na pohled, a možná i Asmodeana, i když toho zahlédla jenom jednou a z dálky. Doufala, že ani jednu nenapadne se zeptat, jak ví, kdo je kdo, nebo proč si myslí, že by se kolem mohla plížit Moghedien. Ve skutečnosti tohle problémy vůbec nezpůsobilo.
„Ty se potuluješ po světě snů?“ Melaininy oči byly jako dva střípky zeleného ledu.
Nyneiva před ní pohledem neuhnula ani přesto, že Egwain lítostivě vrtěla hlavou. „Jinak bych mohla těžko zahlídnout Rahvina a ty ostatní, ne?“
„Aes Sedai, víš tak málo a zkoušíš toho tolik. Neměla ses naučit ani těch pár kousků, které umíš. Já sama občas lituji, že jsme souhlasily s těmito schůzkami. Necvičené ženě by neměl být přístup do Tel’aran’rhiodu vůbec umožněn.“
„Sama jsem si nacvičila mnohem víc věcí, než jste mě kdy naučily.“ Nyneiva s námahou mluvila chladným tónem. „Naučila jsem se sama usměrňovat a nechápu, proč by to s Tel’aran’rhiodem mělo být jiný.“ Tohle ji nepřiměl vyslovit jen umíněný hněv. Opravdu se sama naučila usměrňovat, ale aniž věděla, co vlastně dělá, a navíc jen částečně. Než se ocitla v Bílé věži, občas někoho vyléčila, ale aniž si to uvědomovala, dokud jí to Moirain nedokázala. Její učitelky v Bílé věži říkaly, že proto potřebuje být rozzlobená, aby mohla usměrňovat. Že si tu schopnost sama před sebou utajila, neboť se jí bála, a tím hluboko zanořeným strachem se dokáže prodrat jen vztek.
„Takže ty jsi jedna z těch, kterým Aes Sedai říkají divoženky.“ V posledním slově byl náznak čehosi, ale ať už to bylo opovržení, či lítost, Nyneivě se to rozhodně nelíbilo. Toto oslovení bylo ve Věži zřídkakdy lichotivé. Ovšem, mezi Aiely žádné divoženky nebyly. Moudré, které mohly usměrňovat, našly jednu každou dívku s vrozenou jiskrou tohoto umění, tedy ty, které by dříve nebo později rozvinuly schopnost usměrňovat, i když by se to nesnažily naučit. Také tvrdily, že najdou každou dívku s jiskrou, která by mohla usměrňovat, pokud by ji to někdo naučil. Žádná aielská dívka nezemřela, když se to snažila naučit sama. „Znáš nebezpečí, které hrozí, když se učíš ovládnout jedinou sílu bez vedení, Aes Sedai. Nemysli si, že nebezpečí snu je menší. Je zrovna tak velké, a možná větší pro ty, kdo sem zavítají nepoučeni.“
„Jsem opatrná,“ prohlásila Nyneiva. Nepřišla sem, aby ji poučovala tahle sluncovlasá aielská liška. „Vím, co dělám, Melain.“
„Nevíš nic. Jsi stejně tvrdohlavá jako tahle, když k nám přišla.“ Moudrá Egwain věnovala úsměv, který ve skutečnosti vypadal laskavě. „My jsme ale zkrotily její přehnanou neposlušnost, a ona se teď učí rychle. I když má pořád mnoho chyb.“ Egwainin potěšený úsměv pohasl. Nyneiva tušila, že poslední větu dodala Melain právě kvůli tomu, jak se Egwain zazubila. „Jestli se chceš toulat ve snu,“ pokračovala Aielanka, „přijď k nám. My zkrotíme tvůj zápal a zároveň tě to naučíme."