„Já krotit nepotřebuju, děkuju pěkně,“ odpověděla Nyneiva se zdvořilým úsměvem.
„Aan’allein zemře v den, kdy se dozví, že jsi mrtvá.“
Nyneivě projel srdcem ledový nůž. Aan’allein bylo aielské jméno pro Lana. Jeden muž to znamenalo ve starém jazyce, nebo Samotný muž nebo Muž, který je celým národem. Přesný překlad ze starého jazyka byl často velice složitý. Aielové k Lanovi, k muži, který odmítal vzdát svou válku proti Stínu, nepříteli, jenž zničil jeho národ, cítili velkou úctu. „Bojuješ pěkně špinavě,“ zamumlala rozhořčeně.
Melain zvedla obočí. „My snad bojujeme? Pokud ano, tedy věz, že je to bitva, v níž lze jen vyhrát, nebo prohrát. Pravidla zapovídající ublížit soupeři jsou dobrá jen pro hry. Chci, abys mi slíbila, že neuděláš ve snu nic, aby ses nás nejdřív nezeptala. Vím, že Aes Sedai nemohou lhát, proto chci, abys to takhle řekla.“
Nyneiva zaskřípala zuby. Slova bylo lehké vyslovit. Nemusela je dodržet. Nebyla vázána třemi přísahami. Ale přiznala by tím, že má Melain pravdu. Nevěřila tomu a nehodlala to říci.
„Ona nic neslíbí, Melain,“ ozvala se nakonec Egwain. „Když se začne tvářit takhle zabejčeně, nevylezla by z domu, ani kdybys jí ukázala střechu v plamenech.“
Nyneiva obdařila zlostným zamračením i ji. Zabejčeně, no teda! Když ona jedině odmítla nechat se postrkovat jako hadrová panenka.
Po chvíli si Melain povzdechla. „No dobrá. Ale dobře si pamatuj, Aes Sedai, že v Tel’aran’rhiodu jsi jenom dítě. Pojď, Egwain. Musíme jít.“ Egwain přelétl po tváři pobavený úsměv, když se rozplývala.
Nyneiva si náhle uvědomila, že se její šaty změnily. Byly změněny. Moudré věděly o Tel’aran’rhiodu dost na to, aby dokázaly měnit věci na druhých stejně jako na sobě. Teď měla Nyneiva na sobě bílou jupku a tmavou sukni, ale na rozdíl od žen, které právě zmizely, její sukně končila kus nad koleny. Boty a punčochy byly pryč a vlasy měla rozdělené do dvou copů nad ušima a propletené žlutými stuhami. Vedle jejích bosých nohou seděla hadrová panenka s vyřezávaným a namalovaným obličejem. Nyneiva si uvědomila, že skřípe zuby. Tohle se už jednou stalo, a ona z Egwain vypáčila, že takhle Aielové oblékají malé holčičky.
Vztekle se znovu převlékla do tarabonského hedvábí – tentokrát ještě přiléhavějšího – a do panenky kopla. Ta kus poodlétla a ještě ve vzduchu zmizela. Téhle Melain nejspíš padl Lan do oka. Aielové ho zřejmě považovali za jakéhosi hrdinu. Vysoký límec se změnil v krajkový a v úzkém hlubokém výstřihu jí byly vidět klíční kosti. Jestli se na něj ta ženská jenom usměje...! Jestli on...! Náhle si uvědomila rychle klesající a spěšně se rozšiřující výstřih šatů a chvatně ho zase zvedla. Ne až nahoru, ale dost na to, aby se nemusela červenat. Šaty teď měla tak těsné, že se nemohla ani pohnout. O to se taky postarala.
Tak ona měla žádat o dovolení, co? Chodit se doprošovat moudrých, než něco udělá? Copak neporazila Moghedien? V té chvíli byly dost ohromené, ale zřejmě na to už zapomněly.
Když nemůže použít Birgitte, aby zjistila, co se děje ve Věži, třeba existuje způsob, jak by to mohla provést sama.
15
Co se dá zjistit ve snu
Nyneiva v duchu opatrně vytvořila obraz amyrlininy pracovny, právě tak, jako si představila Srdce Kamene, než šla spát. Nic se nestalo, a Nyneiva se zamračila. Mělo by ji to odnést do Bílé věže, do místnosti, kterou si představila. Zkusila to znovu a představila si pokoj, jejž navštěvovala až příliš často, i když přitom bývala mnohem méně klidná.
Srdce Kamene se změnilo v pracovnu správkyně novicek, solidní, tmavým dřevem obloženou místnost s pevným nábytkem, který používala pokolení žen, jež zastávaly tento úřad. Když novicka spáchala takový přestupek, že to nespravily hodiny drhnutí podlah nebo uhrabávání cestiček navíc, byla poslána právě sem. Aby sem byla povolána přijatá novicka, musela spáchat horší přestupek, ale přesto sem šla, s těžkým srdcem, vědouc, že výsledek bude stejně bolestivý, možná i víc.
Nyneiva se nechtěla po místnosti rozhlížet – Sheriam ji při jejích častých návštěvách označila za schválně umíněnou – ale zjistila, že hledí do zrcadla visícího na stěně, kam se musely novicky, mladší i přijaté, dívat na své uplakané tváře, zatímco poslouchaly Sheriaminy přednášky o dodržování různých pravidel či prokazování náležité úcty nebo o čemkoliv dalším. Nyneiva měla vždycky problémy s dodržováním pravidel jiných či prokazováním náležité úcty. Docela slabé zbytky zlacení na vyřezávaném rámu prozrazovaly, že tu zrcadlo visí od stoleté války, pokud snad ne od Rozbití světa.
Tarabonské šaty byly nádherné, ale každý, kdo by ji zahlédl, by ihned pojal podezření. Dokonce i domanské ženy se obvykle odívaly nenápadně, když navštívily Věž, a ona si neuměla představit nikoho, komu by se zdálo, že je ve Věži, pokud by se nechoval naprosto vzorně. Ne že by čekala, že tu potká někoho jiného než toho, kdo by se náhodou na pár chvil prosnil do Tel’aran’rhiodu. Před Egwain nebylo ve Věži ženy, která by dokázala bez pomoci vstoupit do světa snů, od Corianin Nedeal, což bylo už čtyři sta let. Na druhou stranu mezi ter’angrialy, ukradenými z Věže, které ještě zůstaly v rukou Liandrin a jejích spoluspiklenkyň, jich bylo jedenáct, které Corianin studovala. Dva další, jež byly na Corianině seznamu, ty dva, které měly s Elain v rukou, umožňovaly oba přístup do Tel’aran’rhiodu. Bylo tedy rozumné předpokládat, že to ty ostatní dělaly také. Byla jenom malá šance, že se Liandrin nebo některá z ostatních prosní zpátky do Věže, z níž uprchly, ale i tak malá šance byla příliš velká, když to znamenalo, že by ji to mohlo odvést od jejího úkolu. Navíc si nemohla být jistá, že ty ukradené ter’angrialy jsou všechny, které Corianin studovala. Záznamy o ter’angrialech, kterým nikdo nerozuměl, byly často mlhavé, a navíc další mohly docela dobře být v rukou černých adžah, které ještě zůstaly ve Věži.
Šaty se změnily úplně, nyní byly z bílé vlny, docela měkké, ale ne příliš kvalitní, a na lemu měly sedm barevných pruhů, jeden za každé adžah. Jestli zahlédne nějakou ženu, která po chvilce nezmizí, přenese se zpátky do Siendy, a ta žena si bude myslet, že to byla jenom jedna z přijatých, co se ve snu dotkla Tel’aran’rhiodu. Ne. Ne do hostince, ale přímo do Sheriaminy pracovny. Kterákoliv z nich by musela být černá adžah, a ona je, koneckonců, měla chytat.
Dokončila svůj převlek a náhle stiskla rudozlatý cop a zaškaredila se na Melaininu tvář v zrcadle. Tak tohle tedy byla žena, kterou by velice ráda předala Sheriam.
Pracovna správkyně novicek byla poblíž pokojů novicek, a v širokých, dlaždicemi vyložených chodbách se za umnými nástěnnými koberci a nezapálenými stojacími lampami občas něco mihlo. Na okamžíček se objevovaly vyděšené dívky celé v bílém šatu novicek. Sheriam se musela objevovat v nočních můrách značného počtu novicek. Nyneiva si jich nevšímala a spěchala dál. Ony nebyly ve světě snů dost dlouho, aby ji zahlédly, a pokud ano, považovaly by ji prostě za součást svého snu.
Do amyrlininy pracovny to bylo jen kousek nahoru po širokém schodišti. Když se přiblížila, náhle před ní stála Elaida se zpoceným obličejem v krvavě rudém šatu a se štólou amyrlinina stolce kolem ramen. Nebo to aspoň jako štóla amyrlinina stolce skoro vypadalo. Nebyl na ní žádný modrý pruh.