A tak se k tomu rychle dostaly. Egwain si pořád nebyla jistá, jak jí má povědět, co ví, aniž by se následně prozradila moudrým, ale možná jediný způsob byl, prostě to říci a pak vyčkat, co se bude dít. „Elaida je amyrlin, Moirain. Nevím, co se stalo se Siuan.“
„Jak to víš?“ zeptala se docela tiše Moirain. „Zjistila jsi něco při procházce ve snech? Nebo se konečně projevilo tvé nadání snílka?“
To byla cesta ven. Některé Aes Sedai ve Věži si myslely, že by mohla být snílek, žena, jejíž sny předpovídají budoucnost. Měla sny, o nichž věděla, že jsou důležité, ale naučit se je vykládat bylo něco zcela jiného. Moudré tvrdily, že to přichází z nitra, a žádná Aes Sedai nevěděla víc. Jak například vyložit sen, kdy Rand seděl na židli a Egwain nějak věděla, že majitel židle dostane záchvat vražedného vzteku, že mu židli někdo sebral. Že je majitel žena, bylo to jediné, co si z toho Egwain dokázala přebrat, a tím to haslo. – Občas byly sny složitější. Perrin, jemuž se v klíně povaluje Faile, a zatímco on ji líbá, ona si pohrává s jeho krátkou bradkou, kterou ve snu měl. Za ním povlávaly dvě korouhve, jedna s rudou vlčí hlavou, druhá s karmínovým orlem. Perrinovi stál vedle ramene muž v jasně žlutém kabátci s mečem přivázaným na záda. Egwain nějakým způsobem věděla, že je to Cikán, i když žádný Cikán by se nikdy nedotkl meče. A každý kousek toho snu, snad až na Perrinovu bradku, jí připadal důležitý. Korouhve, Faile líbající Perrina, dokonce i ten Cikán. Pokaždé, když přistoupil blíž k Perrinovi, bylo to, jako by vším projel mrazivý závan zkázy. Další sen. Mat vrhající kostky, přičemž mu po obličeji crčí krev, se širokou krempou klobouku staženou tak hluboko, že neviděla ránu, zatímco Tom Merrilin strkal ruku do ohně, aby vytáhl malý modrý kamínek, jenž teď visel Moirain na čele. Nebo ten sen o bouřce, o velkých tmavých mračnech valících se oblohou, aniž by vál vítr nebo pršelo, zatímco kolem létaly klikaté blesky, každý úplně stejný jako ten předchozí, a rvaly zemi na kusy. Měla sny, ale jako snílek zatím selhala.
„Viděla jsem na tebe vydaný zatykač, Moirain, podepsala ho Elaida jako amyrlin. A nebyl to žádný sen.“ Všechno pravda. Jenom ne úplná pravda. Náhle byla ráda, že tu není Nyneiva. Kdyby ano, tak bych do hrnku teď zírala já.
„Kolo tká, jak si kolo přeje. Třeba na tom nebude tolik záležet, jestli Rand převede Aiely přes Dračí stěnu. Pochybuji, že Elaida se dál snaží spojit vládce, i když ví, že to dělala Siuan.“
„To je všechno, co řekneš? Myslím, že jste se Siuan byly přítelkyně, Moirain. Copak pro ni neproliješ ani slzičku?“
Aes Sedai se na ni podívala a ten chladný, vážný pohled mladé ženě prozradil, jak daleko bude muset jít, než ten titul bude moci sama používat. Sedíc byla Egwain skoro o hlavu vyšší, a v jediné síle byla navíc silnější, ale na tom, být Aes Sedai, bylo něco víc než jen síla. „Nemám čas na slzy, Egwain. Dračí stěna už je odsud jen pár dní cesty a Alguenya... Byly jsme kdysi se Siuan přátelé. Za pár měsíců to bude dvacet jeden rok, co jsme začaly pátrat po Draku Znovuzrozeném. Jenom my dvě, čerstvě pozvednuté Aes Sedai. Chvíli poté byla povýšena na amyrlin Sierin Vayu, šedá, která v sobě měla víc než jen špetku červené. Kdyby zjistila, co máme v plánu, strávily bychom zbytek svého života konáním pokání a červené sestry by na nás dávaly pozor i ve spánku. V Cairhienu je jedno rčení, i když jsem ho slyšela i v Tarabonu a v Saldeii. ‚Vezmi si, co chceš, a zaplať za to.‘ Se Siuan jsme si vybraly cestu, kterou jsme chtěly, a věděly jsme, že za ni nakonec budeme muset zaplatit.“
„Nechápu, jak můžeš být tak klidná. Siuan může být mrtvá nebo utišená. Elaida se buď proti Randovi postaví úplně, nebo se ho pokusí do Tarmon Gai’donu někam zavřít. Víš, že nikdy nenechá volně běhat muže, který může usměrňovat. Aspoň že všechny za Elaidou nestojí. Některé modré adžah se někde scházejí – ještě nevím kde – a myslím, že Věž opustily i další. Nyneiva tvrdí, že od špeha žlutých dostala zprávu, že se všechny sestry mají zcela pokojně vrátit do Věže. Jestli odešly modré i žluté, tak musely i další. A jestli stojí proti Elaidě, mohly by podpořit Randa.“
Moirain si lehce povzdechla. „Ty čekáš, že budu nadšená tím, že se Bílá věž rozdělila? Já jsem Aes Sedai, Egwain. Dala jsem svůj život Věži dávno předtím, než mě vůbec napadlo, že se Drak Znovuzrozený znovu zrodí za mého života. Věž je baštou proti Stínu již tři tisíce let. Vedla vládce k moudrým rozhodnutím, zastavila války dřív, než mohly začít, ukončila války, které začaly. To, že si lidstvo vůbec pamatuje, že Temný čeká, až bude moci uniknout, že nakonec přijde Poslední bitva, je zásluha Věže. Vděčí za to Věži, celé a jednotné. Skoro si přeji, aby každá sestra přísahala Elaidě, ať už se stalo se Siuan cokoliv.“
„A Rand?“ Egwain se snažila mluvit stejně vyrovnaně a stejně chladně. Plamínky začínaly trochu ohřívat vzduch, ale Moirain dodávala vlastní chlad. „Drak Znovuzrozený. Ty sama jsi říkala, že se nedokáže připravit k Tarmon Gai’donu, pokud nebude mít svobodu, jak aby se učil, tak aby ovlivnil svět. Sjednocená Věž by ho mohla zajmout i přes všechny Aiely z Pustiny.“
Moirain se lehounce pousmála. „Učíš se. Chladný rozum je lepší než žhavá slova. Ale zapomínáš, že už třináct spojených sester dokáže odstínit kteréhokoliv muže od saidínu, a i kdyby neznaly ten trik jak svázat prameny, mnohem míň jich dokáže štít udržet.“
„Vím, že to nevzdáš, Moirain. Co chceš dělat?"
„Chci se vyrovnat se světem takovým, jaký je, dokud to jen půjde. Aspoň bude snazší s Randem – vyjít – teď, když už se nemusím snažit, abych ho odvrátila od toho, co chce. Asi bych měla být šťastná, že si mě neposílá pro víno. Většinou poslouchá, co říkám, i když jen zřídka dá najevo, co si myslí o tom, co mu vykládám."
„Nechám na tobě, abys mu řekla o Siuan a o Věži.“ Tím by se měla vyhnout nepříjemným otázkám. Když je Rand tak nadutý jako teď, mohl by chtít vědět víc o jejím snění, než by si dokázala vymyslet. „Je tu ještě něco jinýho. Nyneiva viděla v Tel’aran’rhiodu Zaprodance. Zmiňovala se o všech, co jsou ještě naživu, kromě Asmodeana a Moghedien. Včetně Lanfear. Myslí si, že kují nějaký pikle, možná i společně.“
„Lanfear,“ pronesla Moirain po chvíli.
Obě věděly, že Lanfear Randa navštívila v Tearu, a možná i při jiných příležitostech, o nichž jim neřekl. Nikdo toho o Zaprodancích moc nevěděl, kromě Zaprodanců samých – jen ve Věži se uchovaly útržky útržků vědomostí – ale bylo známo, že Lanfear milovala Luise Therina Telamona. Ony dvě, a Rand, věděli, že ho stále miluje.
„S trochou štěstí,“ pokračovala Aes Sedai, „si s Lanfear nebudeme muset dělat starosti. Ti ostatní, co Nyneiva viděla, jsou ale něco jiného. Musíme ho hlídat, jak jen to půjde. Přála bych si, aby víc moudrých mohlo usměrňovat.“ Krátce se zasmála. „Ale to bych si taky mohla přát, aby byly všechny cvičeny ve Věži, když už jsem v tom, nebo abych žíla věčně. V mnoha věcech jsou silné, ale v ostatních jim naneštěstí hodně chybí.“
„Hlídat klidně můžem, ale co dál? Jestli na něj vlítne šest Zaprodanců najednou, tak bude potřebovat veškerou pomoc, co mu můžem poskytnout.“
Moirain se předklonila a s něžným výrazem jí položila ruku na paži. „Nemůžeme ho věčně držet za ruce, Egwain. Naučil se chodit. Teď se učí běhat. Můžeme jenom doufat, že se to naučí dřív, než ho nepřátelé chytí. A samozřejmě mu budeme dál radit. Povedeme ho, když budeme moci.“ Narovnala se, protáhla a dlaní skryla zívnutí. „Je pozdě, Egwain. A podle mne Rand zruší tábor už za pár hodin, i když on sám vůbec nepůjde spát. Já bych však ráda využila času, jenž zbývá, k odpočinku, než budu muset nasednout na koně.“