„Takže ty budeš jediná z téhle špatně vedené smečky, která se nepotřebuje poučit, kdo je její paní?“ Moghedien zvedla obočí. „To bych si o tobě nepomyslela.“ Záře kolem ní zmizela. „Mám pro tebe úkoly. Pro vás pro všechny. Ať už jste dřív dělaly cokoliv, zapomeňte na to. Jste neschopná banda, jak se ostatně ukázalo v Tanchiku. Když budu mít v ruce bič, možná budete při lovu úspěšnější.“
„Očekáváme rozkazy z Věže, veliká paní,“ řekla Liandrin. Neschopná! Téměř již našly to, co v Tanchiku hledaly, když ve městě vypukly bouře. Jen tak tak unikly zkáze z rukou Aes Sedai, které se nějak zamotaly do jejich plánu. Kdyby se byla Moghedien ukázala nebo se do toho aspoň vložila na jejich straně, byly by zvítězily. Pokud byl jejich neúspěch něčí chybou, tak to byla chyba Moghedien samotné. Liandrin se natáhla k pravému zdroj, ne aby se ho chopila, ale aby se ujistila, že štít nebyl zavázán. Byl pryč. „Dostaly jsme velkou zodpovědnost, velké úkoly, a určitě dostaneme rozkaz pokračovat –“
Moghedien ji ostře uťala. „Vy sloužíte každému z Vyvolených, který si vás chytí. Ať už vám z Bílé věže posílá rozkazy kdokoliv, dostává teď své příkazy od jednoho z nás, a nejspíš se přitom pěkně plazí po břiše. Ty budeš sloužit mně, Liandrin. Buď si jistá.“
Moghedien neví, kdo velí černým adžah. To tedy bylo odhalení. Moghedien neví všechno. Liandrin si vždycky představovala, že Zaprodanci jsou téměř všemocní, něco velmi vzdáleného obyčejným smrtelníkům. Možná tahle žena opravdu utíká před ostatními Zaprodanci. Kdyby jim ji předala, určitě by si tím vysloužila vyšší postavení. Dokonce by se třeba mohla stát jednou z nich. Znala dobře jeden trik, který se naučila již v dětství. A mohla se nyní dotknout pravého zdroje. „Veliká paní, my sloužíme Velikému pánu stejně jako ty. I nám byl přislíben věčný život a moc, až se Veliký pán vr –“
„Ty si myslíš, že se mi můžeš rovnat, sestřičko?“ Moghedien se znechuceně ošklíbla. „Stála jsi snad v Jámě smrti, abys odevzdala svou duši Velikému pánovi? Okusila jsi snad sladké vítězství v Paaran Disen, nebo hořký popel v Asar Don? Jsi jenom trochu vycvičené štěně, ne vůdce smečky, a půjdeš tam, kam ti ukážu, dokud neusoudím, že se pro tebe hodí něco většího. Ty ostatní si taky myslely, že jsou něco lepšího. Chceš snad změřit naše síly?“
„Ovšemže ne, veliká paní.“ Ne, když byla Moghedien varovaná a připravená. „Já –“
„To uděláš dřív nebo později, a já bych to radši vyřídila teď, hned na začátku. Proč si myslíš, že tvoje společnice vypadají tak vesele? Jedné každé jsem už dnes udělila stejnou lekci. Nebudu přemýšlet, kdy tě to budu muset naučit taky. Vyřídíme to hned. Do toho.“
Liandrin si ustrašeně olízla rty a rozhlédla se po ženách stojících ztuhle u stěny. Jedině Asne Zaremene zamrkala. Maličko zavrtěla hlavou. Asne měla saldejské šikmé oči, vysedlé lícní kosti a silný nos a měla taky veškerou chvástavou drzost Saldejců. Když ona radí, aby to Liandrin nedělala, když ona má v očích náznak strachu, tak bude určitě mnohem lepší plazit se, jak jen to bude nutné, aby se Moghedien obměkčila. Ale byl tu ten její trik.
Klesla na kolena, sklonila hlavu a se strachem, který hrála jenom částečně, vzhlédla k Zaprodankyni. Moghedien se rozvalovala v křesle a usrkávala čaj. „Veliká paní, prosím tě, abys mi odpustila, jestli jsem snad byla troufalá. Vím, že jsem jenom červ pod tvýma nohama. Prosím tě jako někdo, kdo bude tvým nejvěrnějším psem, o smilování s tím ubohým psem.“ Moghedien sklopila oči k šálku a Liandrin, zatímco ze sebe sypala slova, bleskově sáhla po zdroji a usměrnila, hledajíc puklinu, kterou musela Zaprodankyně ve své sebedůvěře mít, puklinu, která byla v každé masce síly.
Zrovna když se ohnala, obklopilo druhou ženu světlo saidaru a Liandrin obklopila bolest. Liandrin se zhroutila na koberec a snažila se zavýt, ale bolest, jakou ještě nepoznala, umlčela její otevřená ústa. Oči jí vylézaly z důlků, měla pocit, že se jí každou chvíli sloupne kůže. Celou věčnost sebou mlátila, a když to zmizelo, stejně náhle, jako to začalo, dokázala tam jen tak ležet, třást se a otevřeně brečet.
„Začínáš to chápat?“ zeptala se Moghedien klidně a podala prázdný šálek Temaile se slovy: „Byl velmi dobrý. Ale příště ať je silnější.“ Temaile vypadala, že snad omdlí. „Nejsi dost rychlá, Liandrin, nejsi dost silná a nevíš toho dost. Chtěla bys vidět, jaké to je doopravdy?“ Usměrnila.
Liandrin k ní obdivně vzhlédla. Plazila se po podlaze a mezi vzlyky, které nedokázala potlačit, vyrážela slova. „Odpusť mi, veliká paní.“ Tahle úžasná žena, tahle hvězda na nebesích, kometa, úžasnější než všichni králové a královny. „Odpusť mi, prosím,“ žebronila a líbala lem Moghedieniny suknice, přičemž stále blekotala. „Odpusť. Jsem pes, červ.“ Zahanbilo ji do hloubi duše, že to předtím nemyslela vážně. Byla to pravda. Před touto ženou to bylo všechno pravda. „Dovol mi ti sloužit, veliká paní. Nech mě sloužit. Prosím. Prosím.“
„Já nejsem Graendal,“ řekla Moghedien a drsně ji odstrčila nohou v sametovém střevíčku.
Náhle ten pocit uctívání zmizel. Liandrin, jež tam ležela jako hromádka neštěstí a vzlykala, si to však jasně pamatovala. Zděšeně na Zaprodankyni zírala.
„Už ses přesvědčila, Liandrin?“
„Ano, veliká paní,“ podařilo se jí ze sebe vypravit. Byla. Přesvědčená, že už se na to neopováží znovu ani pomyslet, dokud si nebude jistá úspěchem. Její trik byl jen nejslabším stínem toho, co udělala Moghedien. Kdyby se to jen dokázala naučit...
„Uvidíme. Myslím, že bys mohla být jednou z těch, co potřebují druhou lekci. Modli se, ať to tak není, Liandrin. Druhé lekce dávám hodně důrazné. Teď se postav k ostatním. Zjistíš, že jsem vzala některé z předmětů síly, které jsem našla ve tvém pokoji, ale ty tretky, co zbyly, si můžeš nechat. Nejsem laskavá?“
„Veliká paní je laskavá,“ souhlasila Liandrin přes škytání a občasné vzlyky, které nedokázala potlačit.
Kulhavě se vyškrábala na nohy a odešla se postavit vedle Asne. Deštění za jejími zády jí pomohlo udržet se vzpříma. Uviděla splétající se prameny vzduchu. Pouze vzduchu, ale ona sebou přesto trhla, když jí ucpaly ústa a uši, takže vůbec nic neslyšela. Rozhodně se nepokoušela vzdorovat. Dokonce si nedovolila ani pomyslet na saidar. Kdo mohl vědět, co ta Zaprodankyně umí? Třeba dokáže číst myšlenky. Při tom pomyšlení málem utekla. Ne. Kdyby Moghedien znala její myšlenky, byla by nyní už Liandrin zcela jistě mrtvá. Nebo by ještě vřískala na podlaze. Nebo by Moghedien líbala nohy a žebrala o možnost jí sloužit. Liandrin se neovladatelně roztřásla. Kdyby nebylo přediva v jejích ústech, byly by jí cvakaly zuby.
Moghedien to stejné opletla kolem ostatních kromě Rianny, které velitelsky kývla prstem, aby před ní poklekla. Pak Rianna odešla a rozvázána a povolána byla Marillin Gemalphin.
Z místa, kde stála, Liandrin viděla obličeje, i když se jejich rty hýbaly pro ni bez hlesu. Každá žena očividně dostávala rozkazy, které neměly slyšet ostatní. Tváře však prozradily jen málo. Rianna jen naslouchala a v očích se jí objevil náznak úlevy. Potom se uklonila na souhlas a odešla. Marillin vypadala překvapeně a pak dychtivě, avšak ona taky bývala hnědá, a hnědé se dokázaly nadchnout pro všechno, co jim umožňovalo odhalit nějaký plesnivý ždibec vědomostí. Jeaine Caide se na tváři pomalu rozhostila hrůza jako maska. Žena zprvu vrtěla hlavou a snažila se zahalit i tu nechutně průsvitnou róbu, ale Moghedien ztvrdla tvář a Jeaine nakonec chvatně kývla a prchla, byť ne tak dychtivě jako Marillin, zato však stejně rychle. Berylia Naron, štíhlá, téměř vyzáblá, a jedna z nejlepších manipulátorek a intrikánek, jaké žily, a Falion Bhoda, s protáhlou tváří, chladná i přes očividný strach, reagovaly stejně tak málo jako Rianna. Ispan Shefar, jako Liandrin pocházela z Tarabonu, ačkoliv měla tmavé vlasy, Moghedien dokonce políbila lem šatů, než vstala.