„Řekla jsem žádné Aes Sedai, Lini, tak se na mě klidně můžeš přestat takhle dívat. Tentokrát mě nepřinutíš spolknout nějakou ohavnou medicínu. Kromě toho pochybuji, že v Caemlynu najdeš Aes Sedai jakékoliv barvy.“ Její staří příznivci byli pryč, ona sama jim podepsala vyhnanství, a možná se z nich navíc stali její nepřátelé pro to, co udělala Ellorien. Noví urození pánové a dámy na jejich místech v paláci. Nové tváře v gardě. Kdo ještě zůstal věrný? „Poznala bys gardového poručíka jménem Tallanvor, Lini?“ Druhá žena rychle kývla a Morgasa pokračovala. „Tak mi ho najdi a přiveď ho sem. Ale ať neví, že ho přivádíš za mnou. Vlastně kdyby se někdo vyptával, tak každému v obydlí penzistů řekni, že tu nejsem.“
„Je toho víc než jen Gaebril a jeho ženské, viď?“
„Jen běž, Lini. Nemám moc času.“ Podle stínů v zahradě plné stromů za oknem poznala, že slunce překročilo zenit. Večer přijde až příliš brzy. Večer, kdy ji Gaebril začne hledat.
Když Lini odešla, Morgasa zůstala celá vzpřímená sedět na židli. Neodvažovala se vstát. Kolena sice měla silnější, ale bála se, že jak se jednou začne pohybovat, nezastaví se, dokud nebude zpátky ve svém pokoji čekat na Gaebrila. Nutkání bylo tak silné, zvláště teď, když byla sama. A jakmile by se na ni podíval, jakmile by se jí dotkl, Morgasa nepochybovala, že by mu všechno odpustila. Nebo by možná na všechno zapomněla, vzhledem k tomu, jak rozmazané a neúplné měla vzpomínky. Kdyby nevěděla, že je to nemožné, byla by si myslela, že na ni nějak použil jedinou sílu, ale žádný muž, který by dokázal usměrňovat, by se nedožil tak vysokého věku.
Lini jí často říkávala, že na světě vždycky existuje jeden muž, pro něhož ze sebe žena udělá hlupačku bez mozku, ale ona nikdy nevěřila, že by mohla někomu takhle podlehnout. Nicméně muži, které si vybírala, nikdy nebyli ti praví, ať už zpočátku vypadali jakkoliv dobře.
Za Taringaila Damodreda se provdala z politických důvodů. Byl předtím ženatý s Tigrain, dědičkou, jejíž zmizení mělo za následek boj o nástupnictví, když Modrellein zemřela. Svatba s ním byla spojením se starou královnou, utišila pochyby většiny jejích odpůrců a, což bylo ještě důležitější, udržela spojenectví, které ukončilo nekonečnou válku s Cairhienem. Takovým způsobem si královny vybíraly své manžely. Taringail byl chladný, odtažitý muž, a v jejich vztahu nikdy nebyla i přes dvě nádherné děti láska. Když zemřel při nehodě na lovu, byla to téměř úleva.
Tomdril Merrilin, rodový bard a pak dvorní bard, byl zpočátku veselý, inteligentní a vtipný, rozesmátý muž, který využil triků hry rodů, aby jí pomohl na trůn, a když ho jednou získala, pomáhal jí posílit Andor. Byl dvakrát starší než ona, ale ona by si ho přesto byla vzala za muže – svatby s prostými lidmi nebyly v Andoru neznámé – jenomže on beze slova zmizel a ji přemohl hněv. Nikdy nezjistila, proč odešel, avšak na tom nezáleželo. Když se konečně vrátil, byla by zatykač určitě odvolala, ale on místo toho, aby její hněv jemně odvrátil, odpověděl na její drsná slova drsnými slovy a řekl věci, které mu nemohla odpustit. Doteď jí vždy zahořely uši, když si vzpomněla, jak ji nazval rozmazleným spratkem a loutkou Tar Valonu. Doslova s ní třásl, se svou královnou!
Pak tu byl Gareth Bryne, silný a schopný, stejně drsně upřímný jako jeho tvář a stejně umíněný jako ona. Ukázalo se, že je to hlupák a zrádce. Ještě že jí zmizel ze života. Připadalo jí to jako celá léta, co ho viděla naposled, místo jen něco přes půl roku.
A nakonec Gaebril. Koruna na jejím seznamu špatných voleb. Aspoň že se ji ti ostatní nepokoušeli nahradit.
Na jeden ženský život to bylo mužů habaděj, ale zase na druhou stranu příliš málo. Další věc, kterou Lini občas říkávala, bylo, že muži jsou dobří jen ke třem věcem, i když k těm třem jsou velmi dobří. Dosedla na trůn dřív, než ji Lini považovala za dost starou, aby jí řekla, které tři věci to jsou. Možná kdybych se držela jen tancování, pomyslela si suše, neměla bych s nimi tolik potíží.
Stíny v zahradě za oknem se prodloužily dobře o hodinu, než se Lini vrátila s mladým Tallanvorem, jenž poklekl, ještě než chůva dovřela dveře. „Nejdřív se mnou nechtěl jít,“ vysvětlovala. „Před padesáti lety bych nejspíš mohla předvést, co teď ukazuješ světu ty, a on by za mnou byl šel docela rychle, ale dneska musím používat sladká slůvka.“
Tallanvor otočil hlavu a mrzutě se na ni podíval. „Vyhrožovala jsi mi, že mě sem doženeš holí, jestli nepůjdu. Máš štěstí, že mě zajímalo, co je pro tebe tak důležité, místo abych někomu řekl, aby tě odtáhl do špitálu.“ Její příkré odfrknutí ho však z míry nevyvedlo. Když se otočil k Morgase, objevil se mu v očích hněv. „Vidím, že tvoje setkání s Gaebrilem neproběhlo zrovna dobře, má královno. Doufal jsem ve... víc.“
Díval se jí přímo do očí, ale Liniina poznámka Morgasu znovu upozornila na to, co má na sobě. Měla pocit, jako by se jí do víc než zpola obnažených ňader zabodávaly rozžhavené šípy. Dalo jí práci udržet ruce klidně v klíně. „Jsi bystrý mládenec, Tallanvore. A věrný, myslím, jinak bys ke mně nepřišel se zprávami o Dvouříčí.“
„Nejsem malý kluk,“ vyštěkl a v kleku se narovnal. „Jsem muž, který přísahal celý život sloužit své královně.“
Morgasa nechala svůj hněv vyšlehnout, aby to hezky pocítil. „Jsi-li muž, tak se tak chovej. Vstaň a odpověz své královně pravdivě na otázky. A pamatuj, že já jsem tvá královna, mladý Tallanvore. Ať už si myslíš, že se snad stalo cokoliv, já jsem královna Andoru.“
„Odpusť, má královno. Slyším a poslouchám.“ Slova vyslovil správně, když už ne zrovna dost zkroušeně, ale vstal, hlavu držel vysoko a díval se na ni stejně vzdorně jako vždy. Světlo, ten muž byl stejně umíněný jako svého času Gareth Bryne.
„Kolik věrných mužů je v palácové gardě? Kolik jich uposlechne svých přísah a půjde za mnou?“
„Já půjdu,“ řekl tiše, a náhle všechen jeho hněv vyprchal, ačkoliv stále upíral napjatý pohled na její tvář. „Ostatní... Jestli chceš najít věrné muže, musíš se podívat do odlehlých posádek nejblíž v Bílém Mostu. Někteří z těch, co byli v Caemlynu, byli posláni do Cairhienu se svými odvedenci, ale zbytek ve městě jsou do jednoho Gaebrilovi muži. Jejich nová... Jejich nová přísaha je váže k trůnu a zákonu, ne ke královně.“
Bylo to horší, než myslela, ale vlastně něco podobného čekala. Ať už byl Gaebril cokoliv, nebyl to hlupák. „Takže musím odejít, abych mohla začít znovu upevňovat svou vládu.“ Rody bude těžké sebrat po tom, co tolik šlechticů poslala do vyhnanství, po tom, co provedla Ellorien, ale musela to udělat. „Gaebril by se mi mohl pokusit zabránit v odchodu z paláce.“ Zjistila, že si nejasně vzpomíná, jak se dvakrát pokoušela odejít, ale Gaebril ji zastavil. „Takže obstaráš dva koně a počkáš v uličce za jižními stájemi. Sejdeme se tam, buď v jezdeckém.“