„Považte jen, jaká je to podivná shoda! Leonid Kirilovič našel v otcových zápiscích velmi stručnou zmínku o nálezu neznámých šedých krystalů v haldě starého rudného dolu, o nálezu, který otec učinil za své výpravy do Afghánistánu a na Pamír. Viděl jsem tento zápis, ale nepřikládal jsem mu žádné důležitosti. Bože, jaký jsem to byl hlupák!
„Jak se to mohlo stát?“
„Je to zcela letmá poznámka. Nikdo, ani otec či někdo jiný, nový minerál nepoznal.“
„Nejspíše se k tomu před revolucí nedostal a později mu v tom zabránil běh událostí, vždyť tisknout vědecké práce tehdy bylo obtížné.“
„Ale přece jen se tiskly. A otec to mohl udělat později.“
„Pak tedy nejspíše po revoluci už tyto kameny neměl. Zřejmě o ně nějakým způsobem přišel. Mineralogie přece nebyla speciálním oborem vašeho otce?“
„Nebyla. Byl to normální geolog všeobecného směru zajímající se o naleziště rud.“
„Snad pochyboval o tom, je-li jím nalezený minerál opravdu něčím zajímavý. A v návalu práce se neporadil s mineralogy.“
„To je možné. Co však ještě objevil Leonid Kirilovič: uvádí tuto část zápisu celou a já, popel na mou hlavu, jsem ji přehlédl při prohlídce otcova osobního archívu:,Včera jsem byl u A. K., prohlédl jsem si novinky, módní platinové obroučky. Dám mu kameny, platina se bude dobře hodit k jejioh zvláštní barvě … Vidíte, tato slova profesor Andrejev podtrhclass="underline" A. K. bude zřejmě klenotník a kameny se nejspíše u něho ztratily, nemyslím, že by je otec prodal.. “
„Okamžik. Celá ta věc není tak beznadějná, jak se vám zdá. Můj přítel, mineralog Sugorin, popsal podle paměti vzhled kamenů, které byly ukradeny dříve, než mohly být ohodnoceny. Byl to přívěsek v platinové obroučce nalezený v trezoru rozbombardovaného domu. Kameny byly průzračné, s šedavým nádechem, s množstvím droboučkých kovových jiskřiček rozsetých ve hmotě minerálu. Podle výbrusu se dalo soudit, že přírodní krystaly svisle vrstevnaté tvořily krátké hranoly.“
Iverněv se zachvěl. Girin k němu přistoupil, aby mu pomohl uložit se na lůžko.
„Počkejte, počkejte! Nejdůležitější při tom je to, že tento popis je přesným opakováním popisu šedých kamenů v černé koruně, kterou nalezli italští manželé. Jenže v koruně byly kameny větší!“
Girin, skloněný nad nemocným, se udiveně vzpřímil.
„Wilfried Deragazi, jehož znáte, nabídl Italovi ohromnou částku za korunu a potom přijel k nám, aby si osobně ověřil, odkud měl můj otec tytéž šedé kameny.“
„Ne!?“ jen to dokázal vyrazit ze sebe Girin.
Iverněv se rozkašlal, utřel si pot rukávem jemné košile a pokračovaclass="underline"
„Z čehož můžeme učinit velmi důležité závěry. Za prvé, hlavní naleziště šedých krystalů bylo známo jen otci. A za druhé, kamínky mají významnou vlastnost. Ti, kdo o tom vědí, nešetří penězi a hledají je po celém světě. A ještě něco vím.“ Iverněv začal Girinovi vyprávět o nalezení koruny a o Leině nemoci.
,Připomeneme-li si příběhy Alexandra Makedonského, či přesněji legendu o jeho návratu z Indie, jak nám ji vyprávěl Soltanmurad Bechojev …
„Soltanmurada znám. Odpusťte, co vám tedy vyprávěl?“
„V legendě si Alexandr nasazuje na hlavu prastarou divo-tvornou korunu a zapomíná, proč přišel do Indie. Totéž se stalo i s Leou!“
„Jinými slovy, nastala částečná amnézie, když si nasadila černou korunu. Souhlasíte, že shoda nám dovoluje připustit, že potopené loďstvo bylo loďstvem Alexandra Makedonského, jež dostal Nearchos. A podle legendy dostal Nearchos i divo-tvornou korunu … Stačí vám to? Elektronický stroj by dávno řekl ano!“
„Tomu je ovšem jedno, co si o něm kdo myslí, když nakonec nemá pravdu. Řekne se, že to byl špatný kontakt. Je to pravděpodobné, ale nejisté. Ale přijímám vaše schéma, protože je logické. Přicházejí různé nečekané věci, jako byly ná- lezy výborných optických čoček ve staré Tróji. Co by se ale dalo říci k tomu z vašeho biologického hlediska?“
„Nemám žádná fakta ani přesvědčivé argumenty. Zůstanu jen při hypotéze. Úloha krystalů v kvantové elektronice je teprve vědecky studována. Slyšel jste jistě o maserech a laserech, krystalech rubínu nebo jiných minerálů, které zázračně koncentrují světlo. O biologických účincích laserů zatím nic nevíme. Naproti tomu jsou nám již odpradávna známy různé biologické vlivy připisované drahokamům, které jsou ve své většině rovněž krystaly. Možná že v tom, co považujeme za pověry, je troška zdravého smyslu a skutečných pozorování. Připusťme tedy, že šedé krystaly pod účinkem slunečního světla za určitých podmínek vyzařují paprsky, které působí na nervové buňky mozku. A jejich umístění a poloha v koruně jsou takové, že záření směřuje na zadní polovinu velkých polokoulí, tam, kde jsou přibližně umístěna paměťová centra.“
„Ano, to je správné! Vždyť Lea stála s korunou na hlavě na oslnivém slunci! Ale jak mohli takový objev učinit tenkrát, za oněch časů?“
„Na základě praktické zkušenosti a mlhavou intuicí dosáhli lidé mnohého. Část těchto objevů byla potom zapomenuta v nepřetržitých válkách, jimiž, pokud lidí bylo ještě málo, byly ničeny celé kultury. Zřejmě jsme ztratili i vědomosti o vlastnostech šedého krystalu, které někdo znenadání poznal. Jakého druhu jsou tyto vlastnosti, to už musí objasnit mineralogové, krystalografové a fyzikové.“
„Musíme získat vzorek. To je jediná cesta. Jinak můžeme pouze hádat, vězí-li to v samém krystalu, nebo v oněch stříbrných intruzích.“
„A co když to vůbec netkví v intruzích, a spíše v celkovém složení?“ zapochyboval Girin. „V čem to je, se můžeme bavit donekonečna, dokud nebudeme mít v ruce materiál ke zkoumání. A máme, myslím, jedinou možnost, jak ho získat, totiž tu, že by se váš přítel Césare uvolnil vytáhnout korunu zase na světlo boží, jestliže je skutečně ukryta, jak v rozhovoru naznačil. Kdyby ji dal vědcům do rukou, měl by po starostech a nehrozilo by mu ani žádné nebezpečí ze strany našeho.přítele Deragaziho.“ „To by bylo opravdu nejjednodušší. Myslíte, že mu můžeme říci všechno?“
„Ovšem. Konec nitky má v rukou stejně nakonec on. Ostatně na mne nedělá dojem člověka, který je ochoten za peníze ke všemu. Je to rozumný člověk a musí pochopit, že když už se do věci vložila organizovaná síla, musí jednotlivec ustoupit stranou a svěřit věc jiné, neméně mohutné organizaci. A vy, geologové, byste měli co nejrychleji zabezpečit tento starý důl, podaří-li se ho podle záznamu vašeho otce najít.“
„Ivane Rodionoviči, ten důl leží v Afghánistánu!“
„A to je škoda! Ale co, jak se tam dostat, s tím ať si lámou hlavu jiní. Napište úřední zprávu. Hned! Můžete poslat někoho ze svých spolupracovníků letadlem do Dillí?“
„Budu muset požádat geofyzika Volodu Tulymova. Je to druhý sovětský geolog tady v Madrásu, jinak tu nemám nikoho. Ale co, poletí tedy on, jaká pomoc.“
„Tak dobře. Zprávu odevzdáte jemu. Ted si čtvrthodinku odpočiňte a potom se dejte do práce. Nemusíte se rozepisovat zeširoka. Udělejte kopii pro Leonida Kiriloviče a on dá potřebné vysvětlení.
Koupali se všichni kromě Tillottamy. Nyní, když byla ženou Dajárámovou, nesměla porušit starodávné předpisy, ačkoli se velmi ráda koupala v moři spolu s Dajárámem nebo s Italkami, pokud nebyli přítomni muži. Tanečnice se uvelebila v hlubokém stínu pod přístřeškem z plachtovi-ny, zatímco ostatní se s blaženými obličeji ponořili do vody, nebeské zbaryením i osvěžujícím chladem. Sima si nemohla odepřít požitek skoku se skokanské věže a udělala ve vzduchu vlaštovku s přemetem za pochvalných výkřiků méně dovedných pěti plavců. Pouze Lea se rozhodla soupeřit s ruskou gymnastkou a provedla svůj znamenitý skok z nejvyšší plošiny.