„Tak dost!“ rozhodl se a sebral všechnu sílu svých nervů k nadcházejícímu souboji. Věděl už, s kým má co činit, ale to mu úkol neusnadňovalo.
„Řekněte mi, vážený profesore,“ obrátil se na Deragaziho v okamžiku, který si zvolil, když archeolog odpověděl Simě na nějakou otázku a upřel zamyšlený pohled na její zkřížené nohy, „od které doby se v archeologickém ústavu…“ Zde udělal Girin úmyslně přestávku, obrátil lhostejně oči na štukovaný strop a zakončiclass="underline" „… učí dnešním způsobům su-gesce? Nebo to závisí na osobních vlohách?“
Sima a Rita, udivené Girinovou otázkou, viděly její překvapující účinek. Deragazi se v křesle vzpřímil, upustil cigaretu a rázem ztratil svou půvabnou nenucenost. Girin se ani nepohnul a střetl se s jeho pohledem. Sima strnula, když spatřila v Girinovi docela nového, jí neznámého muže, velitelského, takřka pánovitého.
„Neodpověděl jste mi!“ řekl přísně a důrazně.
„Nerozumím vám!“ odsekl Deragazi.
„Rozumíte mi velice dobře! Proč to děláte? Podrobovat si ženy? Jenom proto?“
„Ne! Ne! Ne!“ To bylo řečeno v jazyce, který Girin neznal, ale rozuměl tomu.
„Váš cíl?“ zeptal se Girin ještě ostřeji. „Mluvte!“
Deragazi zbledl. Upřel na Girina oči a zhluboka a pomalu vdechoval vzduch rozšířeným chřípím. Jeho protivník seděl klidně, ale jeho ztuhlé krční svaly a ramena, napjatá jako k zvedání břemene, prozrazovaly velikou soustředěnost.
Sima a Rita cítily jakoby celou pokožkou nadcházející boj. Strnuly jako nikdy předtím, a to je ochromilo, jako by se před nimi odehrávalo něco úžasného. Sima pozorovala s obavami perličku potu, která vyvstala Girinovi na čele a zbráz-dila jeho ostré vrásky. Přemáhala ji podivná touha vykřiknout, a zároveň ji zvláštní síla od toho zdržovala. Rita si zakryla oči a skláněla hlavu stále níž.
Tiché zasténání se prodralo skrze Deragaziho zaťaté zuby. Červeň se mu vracela do tváře, dech měl neznatelný. Jeho sametové řasy klesly a jeho tělo změklo. Opřel se o zadní opěradlo křesla, ale Girin zachoval dřívější nepohnuté držení těla. „Váš cíl?“ opakoval svou otázku.
Přívětivý a přitom tvrdý úsměšek roztáhl pěkně vykreslené Deragaziho rty:
„Mám radost z vlády nad člověkem. Nad ženou, která by se jinak nepodrobila.“
Lehká křeč ošklivosti pohnula Girinovými tvářemi. Ale pouze na okamžik. Díval se vytrvale na Deragaziho, nořil svůj zrak jako bodák do změklého těla svého protivníka.
„A co ještě? Vláda, to vím! Ženy, to vím taky. Ale odkud máte to hlavní ve vašem světě, peníze? Odkud? Mluvte! Ale docela upřímně! Sedněte si pohodlněji, kuřte, jste u důvěry hodného, spolehlivého člověka.:.“
Wilfried Deragazi se usmál, a zdálo se, že se mu vrátila dřívější převaha. Vytáhl z velmi plochého, jako zrcadlo se lesknoucího pouzdra na cigarety další namodralou cigaretu, tentokrát však nikomu nenabídl. A začal mluvit s onou opovážlivou otevřeností, která je vlastní úspěšným podnikavcům v kruhu svých lidí, které považují za méně schopné a méně šťastné.
„Po válce se svět hodně změnil. Většina lidí to dosud nepochopila. Nevidí, že život se zahryzl do udidla a letí jako kůň, který není zvyklý na sedlo. Proto dosud věří na takové hračky, jako jsou náboženství, morálka, povinnost, čekají zázraky a uctívají kdejaké fetiše. Tito blázni si naivně myslí, že se jejich státy o ně postarají v těžké době, a umírají v bídě a v opuštěnosti.“
„Promiňte,“ přerušil ho Girin se zdůrazněnou zdvořilostí, „nerozumím vůbec vašemu úvodu.“
„Hned vám bude všechno jasné. Úspěchy vědy ukazují, že věda je jediná skutečná síla v osudu lidstva. Ale vědci nejsou zorganizovaní a jsou pošetilí. Vláda je v rukách politiků, kteří chtějí vládnout, ale nedovedou to, a proto hromadí pyramidy chyb a nesmyslů. Čím dále tím složitější život celého světa naléhavě vyžaduje pevnosti všech, opravdu všech složek, a toho politikové nemohou dosáhnout. Proto se tkanivo společenského zřízení neustále trhá. Lidé se stávají bezbrannými obětfni neschopné a zastaralé politické správy. Ve snaze zajistit stálost vlády zřizují politikové vládu výsad, která se velice podobá vládě loupežnických tlup, které zužují své kruhy se stále většími výsadami pro své špičky. Tak, jak přibývá obyvatel, člověk ztrácí stále více svou individuální hodnotu. Stále obtížněji se může protlačit nahoru. Spravedlnost platí jenom na velmi úzké pěšince, po které musí jít prostý člověk. Všude je bezpráví, a každý zločinec se cítí jistější a silnější. Postřehl jste moji myšlenku?“
„Velmi dobře, pokračujte, prosím.“
„A tak, co má dělat člověk, který má dost rozumu a jiných schopností, aby byl nahoře, ale který je nucen zůstat na-vždycky pod patou oligarchie, pod patou vlády několika málo jedinců? Jenom jedno: organizovat se a zřídit si svoji tlupu bez politiky, bez fetišů, bez víry v hlouposti.“
„To jenom proto, aby se sehnalo dost peněz?“
„Velmi správně! Ale shánět peníze a přestupovat při tom zákony, které chrání vlastnictví, to je nebezpečné. Věc se často nepodaří, protože technických chyb se neuvarujeme.“
„Co tedy dělat?“
„Zařídit to tak, aby vám ty peníze platili,“ Deragazi zdůraznil poslední slovo, „za určité služby. A ty služby mohou být jakékoli, zločin nevyjímaje. Zločin je bez pohnutky, a nelze jej tedy prakticky odhalit. Ano, především je bez pohnutky. Lidé, jako jsem já, se neřídí politickými pohnutkami, neplní hloupé špionážní rozkazy, které jsou drahé a přinášejí celkem nepatrné výsledky, a jenom zabedněnost politiků brání, aby to pochopili. Síť gangsterských tlup, těsně mezi sebou spojených, vniká do všech skulin společenského zřízení. Potřebuje se někdo zbavit člověka, který mu překáží? Výborně! Zaplatí se, dá se rozkaz, a náhodný úder do spánku, píchnutí třískou napuštěnou jedem kurare, ale také prostě pád pod jedoucí automobil a hotovo. Udělá to člověk, který vůbec neví, proč to má udělat, a ostatně ho to ani nezajímá. Má se něco ukrást? Co? Kde? Prosím! To neudělá zloděj z povolání, ale člověk, kterého všichni považují za čestného. Má-li se obstarat krasavice, kterákoli, kromě snad nejslavnějších hvězd, ukradnou ji, naučí ji v tajném nevěstinci, jak se má chovat, a poddajnou ji dodají zájemci. Všechno záleží na ceně! A platí, ujišťuju vás, že dobře. Neumíte si ani představit, kolik je na světě lidí, kteří jsou ochotni udělat všechno za nepatrnou částku v tvrdé valutě. Milióny! A tyto milióny, to je obrovská síla, jsou-li obratně a obezřele vedeny A tak je organizace chytrých a přičinlivých lidí do tlup jediná spolehlivá možnost zajistit si slušnou existenci v našem světě, který spěje k obecnému úpadku. Souhlasíte se mnou?“
Girin se zeptaclass="underline"
„A vy jste jistě jeden z pohlavárů?“
.^Kdepak! Já jsem prostě dobře placený agent. Jinak bych nemohl vědecky pracovat, a bez toho by byl život pro mě nezajímavý i při sebevyšší úrovni. Ať je ta úroveň třeba nižší, zato ať je víc svobody, nemyslíte?“
„A s jakým úkolem jste přijel k nám?“
Deragazi sebou trhl, zbledl a odhodil cigaretu. Pomalu, jako ve spánku, napřimoval záda a naklonil se dopředu:
,“Copak vy nevíte, že nikdy…nikdo nesmí… za to je smrt!“
„Nesmysl!“ řekl hlasitě, skoro vykřikl Girin. „Mluvte!“
Rudá archeologova tvář se strašně znetvořila. V jeho hrdle se ozvaly hned chraptivý vzdech, hned zasténání.