Okna Trazisovy vily zářila do noci. Hostitel v černém obleku radostně vítal hosty na schodišti vedoucím do haly.
Dva statní sluhové oblečení do bílých fraků stáli u dveří na schodech do zahrady.
„Vy jste opět přišli pěšky? Neslyšel jsem váš automobil,“ ptal se Trazis, skláněje se k Sandřině ruce.
„Zmýlili jsme se v ulici a zjistili jsme to, až když jsme taxík propustili. Ale to nic není, pětiminutová procházka.“
„V těchto střevících? Trazis se podíval na Sandřiny tří-palcové „jehly“.
„My v Itálii jsme zvyklí na procházky. Večer, u moře. Tady vedro rozmazluje a zmalátňuje, ale starý zvyk nám dosud zůstal!“
Vila, kterou si výrobce najal, byla rozsáhlá, s několika salóny v přízemí a s verandou vedoucí do hluboké zahrady.
Italové byli překvapeni, že tu bylo málo hostů. Pouze dvě ženy v evropských šatech, které uvítaly Italky zvědavými pohledy, a šest mužů, všichni zřejmě zámožní a sebevědomí.
Sandra hledala očima Tillottamu, a když ji nenašla, ptala se hostitele, proč zde není. Trazis se zamračil a řekl, že je od včerejška nemocná a dnes mezi hosty nepřijde. Sandra si přála Tillottamu vidět. Trazis dal sluhovi jakýsi rozkaz a vedl Sandru postranním salónem na verandu, kterou se šlo do zahrady. Tillottama přišla v černém sárí. Sandra ji viděla poprvé v tomto oblečení a znovu se divila její vznešené kráse.
„Opustím vás na chvilku, ale nezdržujte se, prosím vás. Hned půjdeme ke stolu…”
Sandra spěchala, aby Tillottamě řekla všechno, co se dověděla od Ramamurtího. Tillottama se jí proměnila před očima. Zvedla vysoko hlavu, nedočkavý a nebojácný úsměv odkryl její zuby pod krátkým horním rtem. Bylo slyšet Tra-zisovy kroky.
„Řeknu jim, aby byli u verandy asi za hodinu,“ zašeptala rychle Sandra, „sem přijde Lea. Sbohem, na shledanou v Madrásu!“
Tillottama objala Italku tak silně, že sotva popadla dech, políbila ji docela jako Evropanka a zmizela za staženým závěsem.
Sandra si rychle zapálila, naklonila se přes zábradlí a snažila se uvidět, není-li někdo v zahradě.
Na verandu přišel hostitel.
„Jak to, že jste zde sama?“ A vzal ji pod paždím.
Sandra se přívětivě usmála.
Když byla večeře v nejlepším, malíř chtěl načrtnout podobiznu své sousedky, ženy s úzkou zlou tváří a s dlouhou hadí šíjí, a zjistil, že svou zlatou tužku zapomněl v salóně, omluvil se a odešel. Lihové nápoje roznítily život dosud mdlé společnosti, rozhovory byly čím dál tím hlučnější. Trazis pil mnoho, horlivě častoval Sandru. Hra s producentem, který jí prokazoval pořád naléhavěji pozornost, a očekávání připravovaného závěru napínaly její nervy, od pití se jí točila hlava a lákalo ji to něco provést. Pouze obava, že by mohla plán pokazit, jí v tom bránila. Césare se vrátil a sotva znatelně mrkl. Lea vyšla ven.
„Nezatančíme si?“ zeptala se hlasitě Sandra a Trazis galantně vyskočil.
„Koktají a úsměv, polibek a — a co?“ začala zpívat Sandra americký šlágr. „Co po něm dál?“ Sandra udělala několik tanečních kroků v taktu písně a povzbudivě pohlédla na Američana.
Hosté zatleskali. Trazis zrudl ještě víc a přistoupil k Sandře:
„Prosím vás, pojďte se mnou na chvilku do salónu. Chci vám něco ukázat!“
To se vůbec nehodilo do jejich plánů a Sandra koutkem oka zachytila znepokojený Césarův pohled. Ale Trazis se už zmocnil její ruky a neústupně táhl Sandru do vedlejšího salónu. Sandra pokrčila rameny a poslechla. Trazis zavřel za sebou pevně dveře a zavedl ji k vyřezávané skříňce, která stála před zrcadlem na roztodivných, také vyřezávaných nožkách.
„Na znamení přátelství. A záleží na vás, jestli jenom přátelství,“ řekl a vyndal ze zásuvky krabičku potaženou zlatě žlutým hedvábím.
Uvnitř byla zlatem ozdobená křišťálová lahvička ve tvaru veliké jahody.
„Voňavka Jahoda!“ dovtípila se Sandra, „nejdražší, kterou znám.“ A nahlas řekla: „Velmi vám děkuji, jste příliš laskav, ale já prostě nesnáším vůni jahod ani v této vzácné podobě.
Trazis ji vzal za ruku a začal ji přemlouvat, když se náhle zarazil a zpozorněl. Než ho mohla Sandra zadržet, byl u dveří na verandu a otevřel je dokořán. Tillottama a Lea stály u zábradlí.
„Proč jsi tady? Nařídil jsem ti, abys byla nahoře! Špehuješ mě snad?“ Chytil Tillottamu za ruku a strhl ji k sobě.
Lea, která nerozuměla ani slovo (Trazis mluvil urdsky), jí přiskočila na pomoc, ale poradce ji drsně odraziclass="underline"
„Do toho se, prosím, nepleťte! Tillottamo, jdi hned nahoru!“
„Umyjte si svoje špinavé ruce, vy darebáku!“ řekla Lea, které vypověděly nervy.
Trazis vzal Tillottamu okolo pasu a táhl ji k druhým dveřím. Tillottama mu vlepila políček a ohromený Trazis strnul. Vytrhla se mu a skočila k zábradlí, ale znovu ji chytil. Tillottama ho odstrčila. Rozzuřený Trazis s ní smýkl na zem. V tu chvíli přiskočil k zábradlí verandy Dajárám. Nerozmýšlel se ani vteřinu a Trazise vztekle kopl. Producent zavyl a odletěl do kouta terasy a svalil se na cementovou podlahu. Ramamurtí zvedl Tillottamu a udělal s ní krok k zábradlí. Ale Trazis už se vzpamatoval a začal vytahovat ze zadní kapsy pistoli.
„To je konec!“ projelo ztuhlé Lee hlavou.
Dajárám vytrhl dar inženýra Sešagiriria, a rychleji, než mohl podnapilý a otřesený producent zbraň vytáhnout, namířil ústí na jeho nenáviděnou tvář a stiskl spoušť. Do Trazisova obličeje vytryskl proud štiplavé tekutiny. Američan lapal po dechu, upustil pistoli, zakryl si tvář rukama a se sténáním se znovu svalil na zem. Na verandu přiběhli Ahmed a ještě jeden sluha. Dajárám je chladnokrevně srazil vedle jejich pána. Rozprášená tekutina přinutila Leu a Tillottamu ke kýchání. Přeskočily zábradlí a byly uchopeny Anaren-drou, který přišel v pravý čas. Všichni čtyři se rozběhli po zahradní cestičce.
Zahrada byla jistě hlídána, protože na hlasité zahvízdnutí, které zaznělo z křoví, se sběhlo pět nebo šest silných mužů se sveřepými obličeji pákistánských horalů. Dohnali uprchlíky u zahradních vrat.
„Dajáráme, utíkej!“ zvolal Anarendra. „Já tě dohoním.“ A vyznavač hátha-jógy uhnul neuvěřitelně rychle ráně boxerem, popadl nepřítele, zdvihl ho jako pytel a srazil jím druhého útočníka. Potom se rychle svalil na zem a tak se zachránil před bodnutím nožem do zad, vleže vyrazil kopnutím nůž, vyskočil a uslyšel klidný učitelův hlas:
„Utíkej a nezastavuj se!“
S navyklou poslušností vyběhl za vrata. Sarangupta povalil kopnutím muže, který se chtěl pustit za Anarendrou, a připravil se na uvítání útoku ostatních. Mlčenlivý jako balvan stál před útočníky a jeho nehybný klid jim nahnal strach. Nejodvážnější z nich uskočil stranou, vytáhl dýku a začal ho obcházet zezadu. Všechno, co následovalo, se odehrálo v okamžiku, a později muži, vyslýchaní Trazisem, ani nedovedli vysvětllit, co se vlastně stalo. Sarangupta uskočil stranou, bleskově uchopil ruku muže s dýkou, zkroutil mu ji, uchopil naříkajícího chlapíka za nohy a mrštil jím mezi ostatní. Klidně si prohlédl hromadu sténajících těl a šel k vratům. Na chvilku se zastavil u Trazisova auta, které stálo u hlavního vchodu. Otevřel jeho dvířka a chopil se volantu. Úžasné svaly zad se napjaly, ozvalo se skřípavé naříkání kovu. Jogín hodil utržený volant do křoví, vyšel za vrata a zmizel ve tmě. Jediným svědkem jeho činu byl Césare, který vyběhl k hlavnímu vchodu ve strachu o Leu a o své indické přátelé. Zahlédl matné světlo světlometů, které se mihlo na svahu Malabarského vrchu. Oddechl si, zapálil si a šel vyhledat Sandru. Našel ji ve středu nic netušících hostů, kterým vypravovala historky ze života italských filmových hvězd.