Amys si odfrkla. „Zmizely by, kdyby si pomyslela, aby zmizely. Ta ženská se nic nenaučí. Aes Sedai, kterým jsme sloužili ve věku pověstí, rozhodně nemohli být takoví hlupáci.“ Mluvila ale obměkčeně.
Melain se řehtala docela otevřeně a Egwain se přistihla, že se taky hihňá. Některé aielské vtipy se prostě nedaly vysvětlit, ale tenhle ano. Egwain se s Carlinyou sešla jen třikrát, ale obraz té škrobené, ledově povýšené ženské, poskakující a snažící se dostat ze šatů hady – měla co dělat, aby se nezačala smát nahlas.
„Aspoň že smysl pro humor máš v pořádku,“ řekla Melain. „Ta bolest hlavy se nevrátila?“
„Hlavu mám v pořádku,“ zalhala Egwain a Bair kývla.
„Dobrá. Dělaly jsme si starosti, když neustupovala. Pokud ještě chvíli nebudeš vstupovat do snu, neměla by se objevit. Neboj se, že potom budeš trpět škodlivými účinky. Tělo používá bolest, aby nám řeklo, že máme odpočívat.“
Teď se Egwain málem znovu zasmála, jenže ne vesele. Aielové ignorovali rozšklebené rány a zlomené kosti, protože se jimi v té chvíli nemohli nechat obtěžovat. „Jak dlouho ještě musím zůstat mimo?“ zeptala se. Hrozně nerada jim lhala, ale ještě míň ráda měla nicnedělání. Prvních deset dní poté, co ji Lanfear zasáhla, ať už to bylo cokoliv, bylo hodně zlých. Tehdy dokonce ani nedokázala myslet, aniž by se jí málem rozskočila hlava. Když pak mohla myslet, to, co její matka nazývala „svrbění rukou ze zahálky", ji zahnalo do Tel’aran’rhiodu za zády moudrých. Při odpočívání člověk nic nezjistí. „Příští schůzka, říkalas?“
„Možná,“ odtušila Melain s pokrčením ramen. „Uvidíme. Ale musíš jíst. Jestli nemáš chuť k jídlu, není něco v pořádku a my nevíme co.“
„Ale, já můžu jíst.“ Kaše vařená venku voněla dobře. „Asi jsem jenom byla líná.“ Vstát bez toho, aby sebou cukala, jí dalo práci. Její hlavě se ještě nelíbilo, když se s ní hýbalo. „Včera v noci mě napadlo pár dalších otázek.“
Melain pobaveně vyvrátila oči. „Od té doby, co jsi zraněná, se ptáš na pět věcí za každou jednu, na kterou ses zeptala předtím.“
Jelikož se snažila na některé věci přijít sama. Tohle samozřejmě nemohla říci nahlas, a tak jenom z jedné z malých truhlic, stojících u stanové stěny, vylovila čistou spodničku a převlékla se z propoceného oděvu.
„Otázky jsou dobré,“ řekla Bair. „Ptej se.“
Egwain slova volila opatrně. Dál si oblékala, nedbale, stejný bílý živůtek z algode a nabíranou vlněnou sukni, jaké nosily moudré. „Je možné, aby vás to vtáhlo do něčího snu proti vaší vůli?“
„Ovšemže ne,“ řekla Amys, „pokud nejsi při doteku na obě ruce levá.“
Ale přes ni vyhrkla Bair: „Ne, pokud v tom nejsou silné city. Když se snažíš dívat do snu někoho, kdo tě miluje nebo nenávidí, může tě to vtáhnout. Nebo když ty miluješ nebo nenávidíš jeho. Kvůli tomu poslednímu se neodvažujeme sledovat Sevanniny sny, dokonce ani nemluvíme se shaidskými moudrými v jejich snech.“ Egwain pořád překvapovalo, že tyhle ženy, ale i ostatní moudré, všechny chodily na návštěvy a mluvily se shaidskými moudrými. Moudré měly stát nad krevními mstami a boji, ale ona si myslela, že když se postavili proti Car’a’carnovi a přísahali, že ho zabijí, dostali se Shaidové mimo. „Opustit sen někoho, kdo tě nenávidí nebo miluje,“ dokončila Bair, „je jako snažit se vyšplhat z hluboké jámy s holými stěnami.“
„Tak je to.“ Amys asi náhle zase získala svůj smysl pro humor a vrhla po Melain úkosem pohled. „Proto žádná chodící ve snu nikdy neudělá tu chybu, aby se snažila sledovat sny svého manžela.“ Melain se na ni upřeně dívala a potemněla jí tvář. „Teda rozhodně tu chybu neudělá dvakrát,“ dodala Amys.
Bair se zazubila, až se jí prohloubily vrásky na tvářích, a důrazně se na Melain nedívala. „Může to být docela šok, zvlášť když se na tebe zlobí. Když, abych tak vybrala namátkou nějaký příklad, ho od tebe odvede ji’e’toh, a ty, jako nějaká hloupá malá holka, jsi tak blbá, abys mu řekla, že jestli tě miluje, tak neodejde.“
„Tohle už se zdaleka netýká její otázky,“ vyjela škrobeně Melain s karmínovou tváří. Bair se hlasitě řehtala.
Egwain potlačila zvědavost a veselí. Mluvila co nejlhostejněji. „Co když se nesnažíš nahlídnout dovnitř?“ Melain se na ni vděčně podívala a Egwain pocítila píchnutí viny. Avšak ne dost silné, aby se později nevyptala na celý příběh. Cokoliv, co přimělo Melain se začervenat, muselo být šprýmovné.
„Slyšela jsem o něčem takovém,“ podotkla Bair, „když jsem byla mladá a zrovna jsem se začínala učit. Cvičila mě Mora, moudrá z Držby Colrada, a říkala, že když jsou city hodně silné, láska nebo nenávist jsou tak velké, že už nezbývá místo pro nic jiného, mohlo by tě to vtáhnout už jenom tehdy, když si uvědomíš sen toho druhého.“
„Já jsem o něčem takovém ještě nikdy neslyšela,“ řekla Melain. Amys se jenom tvářila pochybovačně.
„Já taky ne, jenom od Mory,“ řekla jim Bair, „ale byla to pozoruhodná žena. Povídalo se, že když zemřela na kousnutí krevozmije, bylo jí skoro tři sta let, ale přesto nevypadala o nic starší než vy. Já byla teprve malá holka, ale dobře se na ni pamatuju. Znala spoustu věcí a dokázala silně usměrňovat. Ze všech kmenů přicházely moudré, aby se od ní učily. Myslím, že láska tak velká, nebo nenávist, je velmi vzácná, ale ona tvrdila, že jí se to stalo dvakrát, jednou s prvním mužem, za něhož se provdala, a podruhé se soupeřkou o zájem svého třetího manžela.“
„Tři sta?“ vyjekla Egwain se zpola zašněrovanou měkkou botou. Dokonce ani Aes Sedai nemohly žít tak dlouho.
„Řekla jsem, že se to povídalo,“ odpověděla Bair s úsměvem. „Některé ženy stárnou pomaleji než jiné, jako tady Amys, a když je to žena jako Mora, rodí se příběhy. Jednou vám budu vyprávět příběh o tom, jak Mora pohnula horou. Prý, přinejmenším.“
„Jindy?“ řekla Melain až příliš zdvořile. Očividně pořád trpěla tím, co se jí stalo v Baelově snu, a též kvůli tomu, že to vědí ostatní. „Slyšela jsem všechny příběhy o Moře, když jsem byla malá. Myslím, že je znám všechny nazpaměť. Jestli se Egwain někdy doobléká, musíme dohlédnout na to, aby se nakrmila.“ Lesk v zelených očích prozrazoval, že hodlá sledovat, jak polyká každé sousto. Podezření, že s Egwaininým zdravím není všechno v pořádku, očividně nebylo rozehnáno. „A odpovědět na její ostatní otázky.“
Egwain zoufale pátrala po další. Obvykle měla otázek přehršel, ale po nočních událostech jí zůstala jenom jedna. Když to nechá tak, mohly by začít přemítat, jestli ji napadla, protože se vyplížila špehovat něčí sny. Další otázka. Ne o svých vlastních podivných snech. Některé z nich nejspíš měly nějaký význam, pokud by na něj dokázala přijít. Anaiya ale tvrdila, že Egwain je snílek, že je schopná věštit budoucí události, a tyto tři ženy si myslely, že je to možné, jenže tvrdily, že se to musí naučit z nitra. Kromě toho si nebyla jistá, jestli chce své sny probírat s někým cizím. Tyhle ženy již tak věděly víc, než se jí líbilo, o tom, co se jí děje v hlavě. „Ehm... a co chodící ve snu, které nejsou moudré? Totiž, vídáte v Tel’aran’rhiodu i jiný ženy?“