Alespoň že Alanna byla daleko. Verin také, ale hlavně Alanna. Stále ji cítil, dokonce i na tuhle vzdálenost, jen takový matný dojem, že je někde na západě. Jako kdyby cítil ruku těsně předtím, než se zezadu dotkne jeho krku. Existoval nějaký způsob, jak by se jí mohl zbavit? Znovu na chvíli zachytil saidín, ale neznamenalo to žádný rozdíl.
Nikdy neunikneš z pastí, které sám zosnuješ. Mumlání Luise Therina znělo zmateně. Moc může zlomit jen větší moc, a pak jsi zase v pasti. V pasti navěky, takže nemůžeš zemřít.
Rand se zachvěl. Občas se skutečně zdálo, že ten hlas hovoří k němu. Kdyby jen občas jeho slova dávala smysl, bylo by snazší mít ho v hlavě.
„Vidím tě, Car’a’carne,“ řekl jeden z Orlích bratří. Šedé oči měl ve stejné výšce jako Rand a jizva, která se mu táhla přes nos, byla v jeho osmahlé tváři překvapivě bílá. „Jsem Corman z Mosaada Goshienů. Kéž dnes najdeš dobrý stín.“
Rand neměl možnost správně odpovědět, protože se k němu dral růžovolící mayenský důstojník. No, ne přesně dral – byl příliš štíhlý, aby odstrčil stranou muže o hlavu vyššího a o polovinu širšího, zvláště když ten muž byl Aiel, ačkoliv byl dost mladý na to, aby si myslel, že může – a přesto se protáhl před Randa vedle Cormana a nacpal si pod paži karmínovou přilbu s tenkým červeným pérem. „Můj pane Draku, jsem Havien Nurelle, poručík okřídlené gardy,“ po stranách přilby měl namalovaná křídla, „ve službě Berelain sur Pendrag Paeron, první z Mayene, a také ke tvým službám.“ Corman se na něj úkosem pobaveně podíval.
„Vidím tě, Haviene Nurelle,“ řekl Rand vážně a chlapec zamrkal. Chlapec? Když na to tak Rand pomyslel, Mayener nemohl být mladší než on. To byl ovšem šok! „Laskavě mi s Cormanem ukažte –“ Náhle si uvědomil, že Aviendha je pryč. Málem si srazil vaz, jak se jí vyhýbal, a když poprvé za celé týdny souhlasil, že ji pustí k sobě, vyklouzla pryč, jakmile otočil hlavu! „Zaveďte mě za Berelain a Rhuarkem,“ nařídil drsně. „Jestli nejsou spolu, tak mě zaveďte za tím, kdo je blíž, a najděte toho druhého.“ Nejspíš běžela za moudrými, aby jim ohlásila, co má Rand v plánu. Nechá tu ženskou tady.
To, co chceš, je to, co nemůžeš mít. Co nemůžeš mít, je to, co chceš. Luis Therin se šíleně chechtal. Randovi to už ale nedělalo takové starosti jako dřív. Zdaleka ne tak velké. Bylo-li třeba něco vystát, tak to zvládne.
Corman a Havien se začali dohadovat, kdo je blíž, a nechali své muže vzadu, nicméně dál postupovali se všemi Děvami a Rudými štíty v závěsu, takže se v chodbě pěkně mačkali. Chodba působila tmavým a stísněným dojmem i přes zapálené kandelábry. Nikde nebylo moc barev, jenom občas tu visel nějaký pestřejší koberec, a Cairhieňané se to snažili vynahradit tím, že všechno měli přesně uspořádané, ať už to byly vyšívané květiny nebo ptáci, jeleni či levharti na lovu nebo šlechtici v bitvě. Pro cairhienské sloužící, kteří o překot prchali z cesty, livrej obvykle znamenala barevné pruhy na manžetách a na prsou vyšitý rodový znak. Občas měli v rodových barvách i límec či rukávy, velmi zřídka pak celý kabát či šaty. Pouze vrchní sloužící měli víc barev. Cairhieňané měli rádi řád a pořádek a opovrhovali barevností. V občasném výklenku stála zlatá mísa či váza mořského národa, ale vše bylo strohé a rovné, pokud někde byla nějaká křivka, byla snaha ji zakrýt. Kdykoliv chodbu přerušilo sloupořadí s hranatými pilíři, byla-li dole zahrada, chodníčky byly vytvořeny podle přesné mřížky, všechny záhony byly přesně stejně velké, keře i malé stromky byly dokonale zastřižené a stejně daleko od sebe. Rand si byl jist, že kdyby tu přes sucho a horko byly nějaké květiny, kvetly by v přesných řadách.
Rand si přál, aby tyhle mísy a vázy mohla vidět Dyelin. Shaidové odnesli všechno, co dokázali sebrat, z celého státu Cairhien, a když to nešlo odnést, spálili to, ale takové chování porušovalo ji’e’toh. Aielové, kteří šli za Randem, zachránili město před dobytím, ale podle svých pravidel. Pokud nějaké místo dobyli, měli dovoleno vzít si pětinu toho, co tam bylo, ani o lžičku víc. Bael souhlasil, byť váhavě, že v Andoru se odřeknou dokonce i toho, ale Rand byl přesvědčen, že nikdo, kdo by neměl seznam, by neuvěřil, že tady nikdo nic nevzal.
Přes všechno své dohadování Corman a Havien nedokázali najít ani Rhuarka, ani Berelain, ti se však nakonec našli sami.
Oba za Randem přišli sami na jedné kolonádě. Byli bez doprovodu, díky čemuž se Rand cítil, jako by sám vedl procesí. Rhuark, ve svém cadin’soru, se silně prokvetlými rudými vlasy, se vysoko tyčil nad Berelain, překrásnou bledou ženou v modrobílých šatech s dost hlubokým výstřihem, aby si Rand odkašlal, když udělala pukrle. Rhuark měl kolem krku volně omotanou šufu a kromě těžkého aielského nože neměl žádnou jinou zbraň. Berelain měla diadém prvních, zlatého jestřába v letu, upevněný v lesklých černých vlasech, které jí ve vlnách spadaly na nahá ramena.
Možná bylo nakonec dobře, že Aviendha odešla. Občas se chovala násilnicky k ženám, o nichž si jenom myslela, že se před ním předvádějí.
Náhle si uvědomil, že si Luis Therin tiše pobrukuje. Něco na tom ho znepokojilo, ale co...? Pobrukování. Jako když muž obdivuje ženu, která si ho nevšimla.
Nech toho! zařval Rand ve své hlavě. Přestaň se koukat mýma očima! Nedalo se poznat, jestli to mrtvý muž slyšel – byl tam vůbec někdo, kdo by to mohl slyšet? – ale pobrukování ustalo.
Havien poklekl, ale Berelain mu téměř nepřítomně pokynula, aby vstal. „Věřím, že s mým pánem Drakem i s Andorem je vše v pořádku.“ Měla takový ten hlas, který přiměje muže poslouchat. „I s tvými přáteli, Matem Cauthonem a Perrinem Aybarou.“
„Vše je v pořádku,“ řekl jí. Vždycky se ptala na Mata a Perrina, ačkoliv jí pokaždé sdělil, že jeden je na cestě do Tearu a druhého neviděl od chvíle, co se vydal do Pustiny. „A co tady?“
Berelain mrkla na Rhuarka, když se zařadili po Randově boku, a pokračovali k dalšímu úseku chodby. „Tak dobře, jak se dá očekávat, můj pane Draku.“
„Vše je v pořádku, Rande al’Thore,“ ozval se Rhuark. Tvářil se téměř bezvýrazně, ale to bylo vcelku běžné.
Rand věděl, že oba chápou, proč tady ustanovil do vedení Berelain. Z chladného rozumu. První vládkyni, jež mu dobrovolně nabídla spojenectví, mohl důvěřovat, poněvadž ona ho potřebovala, teď snad ještě víc, než když přišla, aby udržel Tear mimo hranice Mayene. Vznešení páni se vždycky snažili zacházet s Mayene jako s provincií. Kromě toho jako cizinka z malého státečku stovky leguí na jih neměla důvod dávat v Cairhienu jedné frakci přednost před druhou, neměla naději, že získá nějakou moc, a uměla vést stát. Tvrdé důvody. Vzhledem k tomu, co ke Cairhieňanům cítili Aielové a Cairhieňané k Aielům, jmenovat do vedení Rhuarka by vedlo ke krveprolití, a toho měl Cairhien již dost.
Uspořádání zřejmě fungovalo dobře. Jelikož Semaradrid a Weiramon byli v Tearu, Cairhieňané přijali Mayenerku jako guvernéra jak proto, že nebyla Aielka, tak proto, že ji Rand jmenoval. Berelain věděla, co dělá, a aspoň poslouchala rady, které jí poskytoval Rhuark, jenž mluvil za kmenové náčelníky, kteří zůstali v Cairhienu. Nepochybně musela také jednat s moudrými – ty přestanou strkat nos do cizích věcí, ačkoliv to ony takhle neviděly, den poté, co to udělají Aes Sedai – ale zatím se o nich nezmínila.