„A Egwain?“ zeptal se Rand. „Je už na tom líp?“ chtěl vědět.
Berelain lehce stiskla rty. Neměla Egwain ráda. Ale ona zase Egwain neměla ráda ji. Rand neznal žádný důvod, ale tak to prostě bylo.
Rhuark rozhodil rukama. „Podle toho, co mi řekla Amys, ano.“ Amys nebyla jen moudrá, ale také jeho žena. Jedna z jeho žen. Měl dvě, podle jednoho z těch divnějších aielských zvyků mezi mnoha aielskými zvyky, které Randovi připadaly divné. „Tvrdí, že Egwain ještě potřebuje odpočívat, trochu cvičit, hodně jíst a čerstvý vzduch. Myslím, že když se ochladí, chodí na procházky.“ Berelain na něj suše pohlédla. Slabá vrstva potu na tváři jí v nejmenším neubírala na kráse, ale Rhuark se ovšem nepotil vůbec.
„Rád bych ji viděl. Jestli to moudré dovolí,“ dodal Rand. Moudré své výsady strážily stejně žárlivě jako všechny Aes Sedai, které kdy potkal, zvlášť před klanovými náčelníky, kmenovými náčelníky, a možná ze všeho nejvíc před Car’a’carnem. „Ale nejdřív musíme...“
Když se přiblížili k dalšímu místu, kde byla jedna strana chodby nahrazena balustrádou, zachytili jakýsi hluk. Třesk cvičných mečů. Cestou kolem se Rand podíval dolů. Aspoň to měl v úmyslu. To, co dole spatřil, ho umlčelo a zastavilo. Pod dohledem vzpřímeně se držícího Cairhieňana v prostém šedém kabátci se po sobě ve dvojicích oháněl tucet zpocených žen. Některé ženy měly jezdecké šaty s rozdělenými suknicemi, jiné mužské kabátce a spodky. Většina se pohybovala dost neohrabaně, i když energicky, ale některé přecházely plavně z jednoho postoje do druhého, nicméně svázanými pruty se oháněly váhavě. Všechny však jako plášť halilo zachmuřené odhodlání, ačkoliv když si některá uvědomila, že udělala chybu, zachmuřenost ustoupila lítostivému smíchu.
Chlapík s tuhými zády tleskl a funící ženy se opřely o cvičné meče a některé pohybovaly rukama, jak na takovou činnost nebyly zvyklé. Přihrnuli se sem sluhové, klaněli se napravo nalevo a na podnosech nabízeli džbány a poháry. Pokud to však byli sloužící, na Cairhien měli dost nezvyklou livrej. Měli na sobě bílou. Šaty či kabátce a spodky, vše čistě bílé.
„Co je to?“ zeptal se Rand. Rhuark znechuceně zavrčel.
„Na některé cairhienské ženy udělaly Děvy značný dojem,“ promluvila s úsměvem Berelain. „Chtějí se stát Děvami. Ale myslím, že meče, ne oštěpu.“ Sulin se rozčileně narovnala a Děvy si začaly vyměňovat znamení ve znakové řeči. Působilo to rozhořčeně. „Jsou to dcery z urozených domů,“ pokračovala Berelain. „Nechávám je tady, protože jejich rodiče by to nedovolili. Ve městě je teď asi tucet škol, kde se ženy učí zacházet s mečem, ale mnohé z nich se musí z domu vyplížit, aby se mohly zúčastnit výcviku. Nejsou to samozřejmě jenom ženy. Na většinu mladších Cairhieňanů zřejmě Aielové udělali velký dojem. Přejímají ji’e’toh.“
„Překrucují ho,“ zavrčel Rhuark. „Hodně se jich vyptává na naše způsoby, a kdo by nepoučil někoho, kdo se chce naučit, co je správné? Dokonce i zabijáka stromů.“ Div že si neodplivl. „Oni si ale vezmou to, co jim řekneme, a změní to.“
„Vlastně to ani nezmění,“ namítla Berelain. „Jenom přizpůsobí, myslím.“ Rhuark maličko zvedl obočí a ona si povzdechla. Havienova tvář byla zpodobněním urážky, když viděl, jak někdo vyzval jeho vládkyni. Ani Rhuark, ani Berelain si toho však zřejmě nevšimli. Soustředili se na Randa. Ten měl pocit, že tenhle spor vedou často.
„Mění to,“ zopakoval schválně Rhuark. „Ti hlupáci tam dole v bílém tvrdí, že jsou gai’šainové. Gai’šainové!“ Ostatní Aielani začali mumlat. Děvy znovu zakmitaly prsty. Havien se zatvářil trošičku znepokojeně. „V jaké bitvě nebo nájezdu byli chyceni? Jaké toh musejí splácet? Potvrdilas můj zákaz soubojů ve městě, Berelain Paeron, a oni přesto pořádají souboje, kdykoliv si myslí, že na to nikdo nepřijde, a ten, kdo prohraje, oblékne bílou. Když jeden uhodí druhého a jsou oba ozbrojení, udeřený prosí o souboj, a je-li odmítnutý, oblékne si bílou. Co to má co společného se ctí a povinností? Mění všechno a dělají věci, že by se i Shařan červenal. Mělo by se to zarazit, Rande al’Thore.“
Berelain umíněně stiskla rty a zaťala ruce do sukní. „Mladí muži pořád bojují.“ Její tón byl natolik blahosklonný, až jste málem zapomněli, že je sama mladá. „Avšak od chvíle, co začalo tohle, v souboji nikdo neumřel. Vůbec nikdo. Už sama tato skutečnost stojí za to, aby jim bylo dovoleno v tom pokračovat. Kromě toho jsem zastrašila otce a matky, některé dost mocné, kteří chtěli, abychom jejich dcery poslali domů. Neodmítnu těm mladým ženám, co jsem jim jednou slíbila.“
„Nechej si je, jestli chceš,“ řekl Rhuark. „Ať se naučí meč, jestli po tom touží. Ale ať přestanou tvrdit, že se řídí ji’e’toh. Ať si přestanou oblíkat bílou a vydávat se za gai’šainy. To, co provádějí, je urážkou.“ Mrazivé modré oči upíral na Berelain, ale ona svýma velkýma tmavýma neustále sledovala Randa.
Rand zaváhal jen na chvíli. Myslel si, že chápe, co mladé Cairhieňany žene k ji’e’toh. Dvakrát za zhruba dvacet let je Aielové porazili, museli tedy uvažovat o tom, jestli v tom není nějaké tajemství. Nebo si možná mysleli, že porážky jenom dokazují, že aielský způsob je lepší. Aielové byli zřejmě rozhořčení tím, co považovali za výsměch své víře, ale pravdou bylo, že některé způsoby, jak se mohl Aiel stát gai’šainem, nebyly o nic méně podivné. Například mluvit s mužem o jeho tchánovi či se ženou o její tchyni – druhým otcem a druhou matkou po aielském způsobu – bylo považováno za natolik urážlivé, aby to ospravedlnilo tažení zbraní, pokud se o nich dotyční nezmínili první. Pokud se vás uražená strana místo toho dotkla poté, co jste promluvili, bylo to podle ji’e’toh stejné jako dotknout se ozbrojeného nepřítele bez toho, abyste mu ublížili. Tak bylo získáno mnoho ji a vyvoláno mnoho toh, avšak dotčený mohl požadovat, aby se stal gai’šainem a tak umenšil čest druhého a vlastní povinnost a závazky. Podle ji’e’toh musela být správná žádost o to, stát se gai’šainem, ctěna, takže muž či žena mohl skončit jako gai’šain jen proto, že se zmínil o něčí tchyni. Těžko to bylo hloupější než to, co prováděli Cairhieňané. Ve skutečnosti to však končilo u jedné věci. Rand ustanovil do vedení Berelain. Musel ji podpořit. Tak to bylo prosté. „Cairhieňané vás urážejí už jen tím, že jsou Cairhieňané, Rhuarku. Nechte je být. Kdo ví, možná se nakonec naučí dost, abyste je přestali nenávidět.“
Rhuark kysele zabručel a Berelain se usmála. K Randovu překvapení se na okamžik tvářila, jako by chtěla na Rhuarka vypláznout jazyk. Samozřejmě to byla jen jeho představivost. Byla sice jen o pár let starší než on, ale vládla Mayene už v době, kdy on ve Dvouříčí pásl ovce.
Rand poslal Cormana a Haviena zpátky k jejich strážím a vydal se dál s Rhuarkem a Berelain po boku, zbytek je těsně následoval. Procesí. Chyběly ještě bubny a trubky.
Za ním se znovu ozval třesk cvičných mečů. Další změna, byť jen malá. Dokonce ani Moirain, která dlouho studovala Dračí proroctví, nevěděla, jestli nové Rozbití světa, které zahájí, znamená, že uvede nový věk, rozhodně však přinášel změny, tak nebo tak. A zdálo se, že stejně tolik jich přivádí náhodou jako cíleně.