Děvy byly zpátky v široké chodbě i se Sulin a Urienem s jeho Rudými štíty, ale nebyli sami. V chodbě se za strážemi tlačili lidé. A někteří byli i uvnitř kruhu stráží. Aviendha stála spolu s delegací moudrých, Amys, Bair a Melain, a samozřejmě Sorileou, Chaelin, Miagomou z Kouřové vody se stopami šedi v tmavě rusých vlasech, Edarrou, Neder Shiande, která nevypadala o moc starší než on, ačkoliv v modrých očích měla ten na pohled neotřesitelný klid a rovná záda, čímž se rovnala ostatním. Byla s nimi i Berelain, ale nikoliv Rhuark či některý z kmenových náčelníků. Co jim Rand chtěl říci, to jim řekl, a Aielové se k věcem neustále dokola rozhodně nevraceli. Ale proč zde tedy byly moudré? Nebo Berelain? Zelenobílé šaty, které měla dnes ráno, příjemně odhalovaly značnou část jejích bledých ňader.
Pak tu byli Cairhieňané, za kruhem Aielů. Colavaere, ve středních letech, nápadně krásná, s tmavými vlasy upravenými do složitých kudrn a vodorovnými barevnými pruhy na šatech od vysokého, zlatem vyšívaného límce až hluboko pod kolena, takže měla ze všech přítomných zdaleka nejvíc pruhů. Dobraine s pevným, hranatým obličejem a vyholenými silně prošedivělými vlasy nad čelem po vojenském způsobu, s kabátem odřeným od řemení kyrysu. Maringil, rovný jako svíčka, s bílými vlasy po ramena. On si čelo neoholil a jeho tmavý hedvábný kabátec, s pruhy, podobně jako měl i Dobraine, až po kolena, se hodil třebas na bál. Za nimi se tlačily asi dva tucty dalších, většinou mladší muži a ženy, z nichž jen málokdo měl vodorovné pruhy níž než do pasu. „Milost provázej pána Draka,“ mumlali a klaněli se s rukou na srdci či předváděli pukrlata, a „přítomnost pána Draka je pro nás ctí.“
Tairenové měli také svoji skupinu, vznešení pánové i paní bez nižší šlechty, ve špičatých sametových kloboucích a hedvábných kabátcích s nabíranými rukávci se saténovými pruhy, v šatech jasných barev se širokými krajkovými okružími a těsnými čepečky s perlami či drahokamy, prokazovali svou úctu slovy: „Světlo sviť na světlého Draka.“ Meilan stál samozřejmě nejvíc vepředu, hubený, tvrdý a bez výrazu, se šedivou špičatou bradkou. Těsně za ním se vážně tvářila Fionnda s očima jako z ocele, což jí však kupodivu neubíralo na kráse, kdežto dolíčky pružné Anaiyelle na kráse rozhodně ubíraly. Maraconn, modrooká vzácnost mezi Taireny, ani plešatý Gueyam nebo Aracome, jenž vedle rozložitého Gueyama vypadal dvakrát štíhlejší, byť stejně ocelově pevný, se rozhodně neusmívali. Oni – a Meilan – byli zapletení s Hearnem a Simaanem. Rand se o těch dvou včera nezmínil, ani o jejich zradě, ale byl si jist, že se o ní tady ví, a stejně jistý si byl tím, že jeho mlčení mělo význam podle toho, jak si to ten který pán přebral. Začali si na tyhle jeho příchody do Cairhienu zvykat a dnes ráno pozorovali Randa, jako by mohl náhle vytáhnout příkazy k jejich uvěznění.
Popravdě řečeno, téměř každý někoho pozoroval. Hodně lidí nejistě sledovalo Aiely, často s různým úspěchem zakrývali hněv. Jiní skoro stejně pozorně hleděli na Berelain. Randa překvapilo, když si všiml, že dokonce i muži, dokonce i Tairenové, se při pohledu na ni tváří spíš zamyšleně než chlípně. Většina se však dívala na něj. Byl tím, kým byl a čím byl. Colavaere přelétla chladným pohledem od něj k Aviendze, kde se zatvářila rozhořčeně. Byla mezi nimi zlá krev, i když se zdálo, že Aviendha na to zapomněla. Colavaere rozhodně nikdy nezapomene na to, jak ji Aviendha ztloukla poté, co ji objevila v Randových pokojích, rovněž nezapomene na to, že se o tom veřejně vědělo. Meilan a Maringil si uvědomovali jeden druhého, i když se pohledu na sebe vyhýbali. Oba chtěli cairhienský trůn a oba považovali toho druhého za svého hlavního soupeře. Dobraine sledoval Meilana a Maringila, ačkoliv proč, to mohli ostatní jen hádat. Melain studovala Randa, zatímco Sorilea studovala ji a Aviendha se mračila do podlahy. Jedna mladá žena s velkýma očima ve skupince Cairhieňanů měla vlasy volné a ostříhané po ramena, místo oblaku složitých kudrn, a tmavé jezdecké šaty se šesti barevnými pruhy měla přepásané opaskem s mečem. Mnozí z ostatních se nenamáhali skrýt opovržlivé úsměvy, když se na ni podívali. Ona si toho skoro nevšimla a střídavě s hlubokým obdivem pokukovala po Děvách a s hlubokým strachem po Randovi. Rand se na ni upamatoval. Selanda, jedna ze zástupu krásek, o nichž si Colavaere myslela, že připoutají Draka Znovuzrozeného k jejím plánům, dokud ji Rand nepřesvědčil, že by to nefungovalo. S nevyžádanou Aviendžinou pomocí, naneštěstí. Rand doufal, že se ho Colavaere bojí natolik, aby zapomněla na pomstu Aviendze, ale přál si, aby dokázal Selandu přesvědčit, že se nemá čeho bát. Nemůžeš se zalíbit každému, říkala Moirain. Nemůžeš každému vyhovět. Tvrdá žena.
Na dovršení všeho samozřejmě Aielové sledovali všechny, kromě moudrých. A z nějakých důvodů taky kromě Berelain. Mokřiňany vždycky sledovali s podezřením, ale ona mohla docela dobře být další moudrou.
„Všichni mi prokazujete čest.“ Rand doufal, že nemluví příliš suše. Zpátky k představení. Napadlo ho, kde je asi Egwain. Nejspíš se povaluje v posteli. Napadlo ho, že ji najde a naposledy se pokusí... Ne, kdyby mu to neřekla, nevěděl, jak by ji mohl přinutit. „Naneštěstí si s vámi dnes dopoledne nemůžu promluvit. Vracím se do Caemlynu.“ Andor byl problém, který musel řešit teď. Andor a Sammael.
„Tvoje rozkazy budou splněny, můj pane Draku,“ řekla Berelain. „Dnes ráno, aby ses mohl přesvědčit.“
„Moje rozkazy?“
„Mangin,“ dodala. „Dnes ráno mu je sdělili.“ Většina moudrých měla prázdný výraz, ale Bair a Sorilea otevřeně nesouhlasily. Kupodivu se však dívaly na Berelain.
„Nechci se hned dívat na každého vraha, kterého pověsí,“ pronesl Rand zcela chladně. Popravdě řečeno na to zapomněl, nebo to spíš odsunul do koutku mysli. Věšení člověka, jehož máte rádi, není něco, co byste si chtěli pamatovat. Rhuark a ostatní kmenoví náčelníci se o tom dokonce ani nezmínili, když s nimi mluvil. Další pravdou bylo, že z téhle popravy nehodlal dělat něco zvláštního. Aielové museli žít podle zákonů jako všichni ostatní. Cairhieňané a Tairenové to museli vidět a pochopit, že když neprotěžuje své oblíbené Aiely, rozhodně nebude protěžovat ani je. Využíváš každého, pomyslel si poněkud znechuceně. Aspoň doufal, že to byla jeho myšlenka. Kromě toho se nechtěl dívat na žádné věšení, natož Manginovo.
Meilan se rozhodně zatvářil zamyšleně a Aracomovi se na čele zaperlil pot, i když to mohlo být horkem. Colavaere zbledla a tvářila se, jako by ho viděla poprvé v životě. Berelain vrhla lítostivý pohled na Bair a Sorileu, která přikývla. Mohly jí tvrdit, že odpoví tak, jak odpověděl? Nemyslel si to. Výrazy ostatních přecházely od údivu k uspokojení, ale Rand si zvlášť všiml Selandy. S vykulenýma očima úplně zapomněla na Děvy. Jestli se předtím na Randa dívala ustrašeně, teď byla k smrti vyděšená. No budiž.
„Ihned odcházím do Caemlynu,“ sdělil jim Rand. Řadami Cairhieňanů a Tairenů proběhlo tiché šumění, skoro jako by to byly vzdechy úlevy.
Nebylo překvapením, že ho všichni doprovodili až ke komnatě vyhrazené pro cestování. Kromě Berelain zadržely Děvy a Rudé štíty všechny ostatní mokřiňany vzadu. Cairhieňany k němu Aielové pouštěli zvlášť neradi, a Rand byl rád, že dnes ráno zadrželi i Taireny. Vyvolalo to hodně mračení, ale nikdo nic neřekl, ne jemu. Dokonce ani Berelain, která ho následovala spolu s moudrými a Aviendhou, s níž tiše rozmlouvala a občas se tiše zasmály. Z toho se mu zježily vlasy na hlavě, Berelain si povídá s Aviendhou. A smějí se?