„Ve městě jsou Aes Sedai,“ vysypala ze sebe Egwain, jakmile se dostala dovnitř, „míří ke Slunečnímu paláci. Musí to být poselstvo od Elaidy k Randovi.“
Berelain půvabně vstala. Egwain musela, i když nerada, přiznat, že ta žena je velice půvabná. A její jezdecké šaty měly docela slušný střih, protože ani ona nebyla natolik hloupá, aby na slunci jezdila v tom, co obvykle nosívala. Ostatní se zvedly s ní. „Zdá se, že se musím vrátit do paláce,“ povzdechla si. „Světlo ví, jak se budou cítit, když tam nebude nikdo, kdo by je uvítal. Amys, jestli víš, kde je Rhuark, mohla bys mu poslat zprávu, aby se tam se mnou sešel?“
Amys kývla, ale Sorilea řekla: „Neměla by ses na Rhuarka tolik spoléhat, holka. Rand al’Thor dal Cairhien na starost tobě. Přepustíš většině mužů prst, a oni chňapnou po celé ruce dřív, než si to uvědomíš. Dáš kmenovému náčelníkovi prst, a on popadne celou paži.“
„To je pravda,“ zamumlala Amys. „Rhuark je stínem mého srdce, ale je to pravda.“
Berelain vytáhla z opasku tenké jezdecké rukavičky a začala si je natahovat. „Připomíná mi mého otce. Občas až příliš.“ Na okamžik se lítostivě zamračila. „Ale dává mi velmi dobré rady. A ví, kdy se má vytahovat a jak moc. Myslím, že když se na ně podívá Rhuark, udělá to dojem i na Aes Sedai.“
Amys se hrdelně zasmála. „Je působivý. Pošlu ti ho.“ Políbila Berelain zlehka na čelo a obě tváře.
Egwain zírala. Takhle líbala matka syna či dceru. Co se to děje mezi Berelain a moudrými? Nemohla se samozřejmě zeptat. Taková otázka by zahanbila ji i moudré. I Berelain, ačkoliv ta by se to nedozvěděla, a Egwain by nijak nevadilo zahanbit Berelain tak, až by jí vypadaly všechny vlasy.
Když se Berelain otočila k odchodu, Egwain jí položila ruku na paži. „Musíš s nima jednat opatrně. Nebudou Randovi přátelsky nakloněný, avšak špatný slovo, špatnej pohyb z nich může udělat otevřený nepřátele.“ To byla docela pravda, ale ne to, co potřebovala říci. Raději by si nechala vyrvat jazyk, než by požádala Berelain o laskavost.
„Už jsem s Aes Sedai jednala, Egwain Sedai,“ podotkla druhá žena suše.
Egwain se zdržela hlubokého nadechnutí. Musela to udělat, ale nedovolí, aby tahle ženská viděla, jak těžké to je. „Elaida nechce pro Randa nic dobrýho, je jako lasička s kuřetem, a tyhle Aes Sedai jsou od Elaidy. Jestli zjistí, že po Randově boku je nějaká Aes Sedai, tady, kde na ni můžou, tak by mohla brzy prostě zmizet.“ Dívajíc se do Berelaininy bezvýrazné tváře se nemohla přinutit říci víc.
Berelain se po delší době usmála. „Egwain Sedai, udělám pro Randa, co bude v mých silách.“ Úsměv i tón jejího hlasu byly... vtíravé.
„Holka,“ ozvala se ostře Sorilea a Berelain kupodivu na tvářích naskočily rudé skvrny.
Aniž se Berelain podívala na Egwain, řekla opatrně neutrálním hlasem. „Ocenila bych, kdybys to neříkala Rhuarkovi.“ Vlastně se nedívala na nikoho, ale snažila se ignorovat Egwain.
„Neřekneme,“ pospíšila si s odpovědí Amys, takže Sorilea zůstala stát s otevřenou pusou. „Neřekneme.“ Opakování bylo míněno pro Sorileu, ozýval se v něm důraz i žádost, a nejstarší moudrá nakonec kývla, byť neochotně. Berelain si skutečně vydechla úlevou, než vyšla ze stanu.
„To dítě má odvahu,“ zasmála se Sorilea, jakmile byla Berelain pryč. Znovu přeskládala podušky a poplácala místo vedle sebe pro Egwain. „Měly bychom jí najít správného manžela, muže, který by se jí vyrovnal. Jestli mezi mokřiňany takový existuje.“
Egwain si otřela ruce a obličej vlhkým ručníkem, který jí podala Rodera, a uvažovala, jestli je to dost slušný úvod, aby se mohla na Berelain zeptat ve vší počestnosti. Přijala pak šálek ze zeleného porcelánu Mořského národa a zaujala místo v kroužku moudrých. Kdyby některá z ostatních Sorilee odpověděla, mohlo by to stačit.
„Jsi si jistá, že tyhle Aes Sedai chtějí Car’a’carnovi ublížit?“ zeptala se místo toho Amys.
Egwain zrudla. Myslet na klepy, když bylo třeba vyřídit důležitější věci. „Ano,“ odpověděla rychle, a pak pomaleji: „Alespoň... Nevím, jestli mu chtějí skutečně ublížit. Totiž ne schválně.“ Elaidin dopis se zmiňoval o „poctách a úctě", které si zaslouží. Kolik si podle bývalé červené sestry zaslouží muž, který dokáže usměrňovat? „Ale nepochybuju, že ho budou chtít nějak ovládnout, aby dělal to, co bude chtít Elaida. Nejsou to jeho přítelkyně.“ Kolik Aes Sedai bylo jeho přítelkyněmi? Světlo, potřebovala si promluvit s Elain a Nyneivou. „A nebude jim záležet na tom, že je Car’a’carn.“ Sorilea si kysele odfrkla.
„Myslíš, že se pokusí ublížit tobě?“ zeptala se Bair a Egwain kývla.
„Kdyby zjistily, že jsem tady...“ Snažila se zakrýt zachvění tím, že se napila mátového čaje. Ať už jako páku na Randa, nebo jako přijatou bez dohledu, udělaly by všecko, aby ji odvlekly do Věže. „Nenechají mě na svobodě, jestli se jim to podaří. Elaida nebude chtít, aby Rand naslouchal jiné než jí.“ Bair a Amys si vyměnily zachmuřené pohledy.
„Odpověď je prostá.“ Sorilea mluvila, jako by se už všechny dohodly. „Zůstaneš u stanů a ony tě nenajdou. Moudré se Aes Sedai v každém případě vyhýbají. Jestli s námi zůstaneš ještě několik let, uděláme z tebe skvělou moudrou.“
Egwain málem upustila šálek. „Lichotíš mi,“ řekla opatrně, „ale dřív či později budu muset odejít.“ Sorilea nevypadala přesvědčeně. Egwain se naučila, jak si stát na svém s Amys a Bair, tedy jistým způsobem, ale Sorilea...
„Tak brzy ne, myslím,“ řekla jí Bair s úsměvem, který jejím slovům ubral ostří. „Ještě se musíš hodně učit.“
„Ano, a dychtíš se dostat zpátky k učení,“ dodala Amys. Egwain se snažila nečervenat a Amys se zamračila. „Vypadáš divně. Nepřepínala ses dopoledne? Byla jsem si jistá, že ses dost vzpamatovala –“
„Ale ano,“ vyhrkla rychle Egwain. „Vážně. Už pár dní mě vůbec nebolela hlava. To ten prach, utíkala jsem sem. A ve městě je víc lidí, než jsem si pamatovala. A byla jsem vzrušená, moc dobře jsem nesnídala.“
Sorilea kývla Rodeře. „Přines kousek perníku, jestli ještě zbyl, a sýr a ovoce, které najdeš.“ Píchla Egwain do žeber. „Žena by na sobě měla mít nějaké maso.“ A to říkala žena, která vypadala, jako by ji nechali na slunci, dokud se skoro neusušila.
Egwain jídlo ani nevadilo – ráno byla na jídlo příliš vzrušená – ale Sorilea sledovala každé sousto, které polkla, a díky tomu bylo polykání kapku obtížné. A taky chtěla probrat, co by se mělo podniknout s Aes Sedai. Jsou-li tyhle Aes Sedai Randovi nepřátelsky nakloněné, bude třeba je hlídat na každém kroku, a taky najít způsob, jak ochránit jeho. Dokonce i Sorilea byla trochu podrážděná při představě, že by měly proti Aes Sedai vystoupit otevřeně – nebála se, znepokojovalo ji však protivení se starým zvyklostem – udělají však, cokoliv bude třeba, aby ochránily Car’a’carna.
Egwain se zase bála, že by mohly Sorilein návrh, aby zůstala u stanů, změnit v rozkaz. Pak by se tomu nedalo nijak vyhnout, nemohla by se vyhnout padesáti očím, leda by zůstala ve vlastním stanu. Jak že to Rand cestuje? Moudré udělají, co bude nutné, pokud se to nedotkne ji’e’toh. Moudré si ho možná tu a tam vykládaly jinak, ale svých výkladů se držely stejně pevně jako kterýkoliv Aiel. Světlo, Rodera byla Shaido, jedna z tisíců lapených v bitvě, během níž byli Shaidové vyhnáni od města, ale moudré se k ní chovaly stejně jako k ostatním gai’šainům, a pokud Egwain viděla, Rodera se chovala stejně jako ostatní gai’šainové, až do posledního kousku. Nepůjdou proti ji’e’toh bez ohledu na to, jak potřebné by to mohlo být.