Naštěstí se tohle téma neobjevilo. Naneštěstí se znovu vynořila otázka jejího zdraví. Moudré neznaly léčení, ani jak s pomocí jediné síly zkontrolovat něčí zdraví. Místo toho ji zkoušely svými vlastními metodami. Některé jí byly povědomé z doby, kdy studovala u Nyneivy, aby se mohla stát vědmou. Dívat se do očí, poslechnout si srdce dutou trubičkou. Jiné byly výhradně aielské. Dotýkala se palců u nohou, až se jí točila hlava, skákala na místě nahoru a dolů, až měla dojem, že jí to vyrazí oči z hlavy, a běhala kolem stanu moudrých, až se jí jiskřilo před očima, a pak jí gai’šain nalil vodu na hlavu, musela vypít tolik, kolik udržela, zvednout si sukně a běžet znova. Aielové hodně věřili na tvrdost. Kdyby byla o krok pomalejší, kdyby se zastavila dřív, než jí Amys řekla, že může, prohlásily by, že ještě pořád není dost zdravá.
Když Sorilea konečně kývla a řekla: „Jsi zdravá jako Děva, holka,“ Egwain se potácela a lapala po dechu. Děva by v tomhle stavu nebyla, tím si byla Egwain jistá. Přesto pocítila pýchu. Nikdy se nepovažovala za měkotu, ale velmi dobře věděla, že než začala žít u Aielů, byla by už v půlce zkoušky padla na břicho. Ještě jeden rok, pomyslela si, a budu běhat stejně dobře jako Far Dareis Mai.
Na druhou stranu nebyla ve stavu na návrat do města. Připojila se k moudrým v potním stanu – pro jednou ji nenutily lít vodu na rozpálené kameny, dělala to Rodera – a těšila se ve vlhkém horku, jak se jí uvolňovaly svaly, a odešla jen proto, že se k nim připojili Rhuark a dva další kmenoví náčelníci, Timolan z Miagomů a Indirian z Codarrů, vysocí, mohutní prošedivělí muži s tvrdými vážnými tvářemi. Egwain se vrhla ven ze stanu příliš rychle, aby si kolem sebe stačila omotat loktuši. Vždycky když to udělala, čekala, že uslyší smích, ale Aielové zřejmě nikdy nechápali, proč spěchá z potního stanu, kdykoliv tam vstoupí nějaký muž. K aielskému humoru by se hodilo, kdyby to udělali, jenže oni si to naštěstí nespojili, za což byla velmi vděčná.
Posbírala si své šaty, které měla položené na úhledné hromádce u potního stanu, a spěchala zpátky do svého. Slunce se pomalu sklánělo k obzoru a po lehkém jídle byla připravená usnout. Byla příliš unavená, aby ji vůbec napadl Tel’aran’rhiod. Příliš unavená, aby si zapamatovala většinu snů – to bylo něco, čemu ji učily moudré – ale většina těch, co si zapamatovala, byla o Gawynovi.
25
Když udeří blesk a prší
Z nějakého důvodu, když ji v šedé předzvěsti svítání přišla Cowinda vzbudit, se Egwain cítila osvěžená. Osvěžená a připravená se jít podívat, co by mohla ve městě zjistit. Protáhla se a byla na nohou. Při umývání si pobrukovala, spěšně se oblékla, málem si ani pořádně neučesala vlasy. Byla by zmizela z tábora bez toho, aby plýtvala časem na snídani, ale zahlédla ji Sorilea a tenhle nápad jí okamžitě zarazila. Což, jak se ukázalo, bylo jenom dobře.
„Neměla jsi potní stan opustit tak brzy,“ řekla jí Amys, když od Rodery brala mísu s ovesnou kaší a sušeným ovocem. V Amysině stanu se tlačilo na dva tucty moudrých a Rodera, Cowinda a bíle oděný muž jménem Doilan, další Shaido, se snažili všechny obsloužit. „Rhuark toho o tvých sestrách hodně vyprávěl. Třeba bys nám mohla říct ještě víc.“
Po měsících předstírání Egwain ani nepotřebovala myslet, aby věděla, že Amys měla na mysli poselstvo Věže. „Povím vám, co vím. Co říkal Rhuark?“
Například že přišlo šest Aes Sedai a dvě z toho jsou červené, ne jedna – Egwain nemohla uvěřit Elaidině nadutosti, nebo možná blbosti, že vůbec poslala byť jedinou – ale aspoň tomu velela šedá. Moudré, většinou ležící v kruhu jako paprsky kola, přičemž některé stály či klečely mezi nimi, obrátily oči k Egwain, jakmile vyjmenovaly posly.
„Obávám se, že znám jenom dvě,“ začala Egwain dost opatrně. „Aes Sedai je, koneckonců, hodně, a já nejsem hotovou sestrou ještě tak dlouho, abych jich znala víc.“ Přikyvování, tohle předpokládaly. „Nesune Bihara má otevřenou mysl – ale v tom, co řeknete, najde i tu nejmenší chybičku. Vidí všechno, všechno si pamatuje. Stačí jí podívat se na stránku a dokáže zopakovat slovo od slova, nebo rozhovor, který slyšela před rokem. Občas ale mluví sama se sebou, vykládá, co si myslí, aniž by si to uvědomila.“
„Rhuark říkal, že ji zajímala Královská knihovna.“ Bair zamíchala kaší a dívala se na Egwain. „Říkal, že ji slyšel mumlat něco o zámcích.“ Ostatní ženy si začaly brumlat, ale utišila je Sorilea, když si hlasitě odkašlala.
Egwain nabrala lžící kaši – měla v ní kousky sušených švestek a nějaké sladké bobule – a zamyslela se. Kdyby Elaida Siuan vyslechla předtím, než ji nechala popravit, pak by věděla, že tři zámky byly rozbity. Rand měl dva schované – Egwain by moc ráda věděla kde, ale on v poslední době nějak nikomu nevěřil – a Nyneiva a Elain našly jeden v Tanchiku a přinesly ho do Salidaru, jenomže Elaida se o nich neměla jak dozvědět. Jedině že by měla špehy v Salidaru. Ne. Tohle byla spekulace na jindy, teď nebyla k ničemu. Elaida musela ostatní zoufale hledat. Poslat Nesune do druhé největší knihovny na světě po Bílé věži dávalo smysl, takže spolkla sušenou švestku a pověděla jim to.
„Včera v noci jsem říkala to samé,“ zavrčela Sorilea. „Aeron, Colindo, Edarro, vy tři půjdete do knihovny. Tři moudré by měly být schopné zjistit, co se zjistit dá, dřív než Aes Sedai.“ Následovaly tři protažené obličeje. Královská knihovna byla obrovská. Sorilea však byla pořád Sorilea, a i když si tři jmenované ženy povzdechly a bručely, hned odložily misky s kaší a odešly. „Říkalas, že znáš dvě,“ pokračovala Sorilea, než ty dvě opustily stan. „Nesune Biharu a kterou ještě?“
„Sarene Nemdahl,“ odvětila Egwain. „Musíte pochopit, že ani jednu moc neznám. Sarene je jako většina bílých – vše si logicky zdůvodňuje a občas ji překvapí, když někdo jedná upřímně – ale je vzteklá. Většinou to drží pevně v sobě, ale když ve špatnou chvíli šlápnete na špatný místo, dokáže... vám utrhnout hlavu dřív, než stačíte mrknout. Poslouchá však, co jí říkáte, a přizná, pokud se zmýlí, i když předtím vybuchne. No, aspoň když se uklidní.“
Strčila si do pusy lžíci s bobulemi a kaší a snažila se prohlížet moudré, aniž by to bylo příliš nápadné. Žádná si jejího zaváhání zřejmě nevšimla. Málem řekla, že vás Sarene pošle drhnout podlahy, než stačíte mrknout. Obě ženy znala jenom jako novicka z lekcí. Nesune, štíhlá Kandořanka s ptačíma očima, poznala, když někdo přestal dávat pozor, i když k vám byla zády. Učila několikrát i Egwain. Sarene ji učila jenom dvakrát o podstatě reality, ale bylo těžké zapomenout na ženu, která vám se smrtelnou vážností vykládá, že krása a ošklivost jsou stejná iluze, přičemž měla obličej, po kterém se každý muž otočí.
„Doufám, že si vzpomeneš na víc,“ řekla Bair a naklonila se k ní, opřená o loket. „Zdá se, že jsi naším jediným zdrojem informací.“