Egwain chvíli trvalo, než si její slova přebrala. Ano, samozřejmě. Bair a Amys se včera v noci musely pokusit proniknout do snů Aes Sedai, ale Aes Sedai si své sny chránily. Litovala, že se to sama nenaučila, než opustila Věž. „Když to zvládnu. Kde v paláci mají pokoje?“ Až se Rand vrátí a ona půjde za ním, pomůže jí, když nevrazí omylem do jejich pokojů, až ho bude hledat. Zvláště do Nesuniných. Sarene si jednu konkrétní novicku možná pamatovat nebude, ale Nesune zcela určitě ano. Vlastně by si ji mohla pamatovat i jedna z těch, které neznala. O Egwain z al’Vereů se ve Věži hodně mluvilo.
„Odmítly Berelaininu nabídku na stín dokonce i pro jedinou noc.“ Amys se zamračila. Mezi Aiely byla nabídka pohostinství vždy přijímána. Odmítnout, dokonce i mezi nepřáteli na život a na smrt, byla hanba. „Zůstávají u ženy jménem Arilyn, urozené paní mezi zabijáky stromů. Rhuark si myslí, že Coiren Saeldain znala tuhle Arilyn už před včerejškem.“
„Jedna z Coireniných špehů,“ prohlásila Egwain s jistotou. „Nebo šedého adžah.“
Několik moudrých rozzlobeně mumlalo. Sorilea si znechuceně odfrkla nahlas a Amys si těžce, zklamaně povzdechla. Ostatní měly jiný názor. Corelna, zelenooká jestřábice se silně prošedivělými lněnými vlasy, pochybovačně vrtěla hlavou, kdežto Tialin, hubená zrzka s ostrým nosem, na Egwain hleděla s otevřenou nevírou.
Špehování neustále porušovalo ji’e’toh, ačkoliv jak se to srovnávalo s chozením ve snu a nahlížením do snů jiných lidí, kdykoliv se těm, co to uměly, zachtělo, na to Egwain nedokázala přijít. Nemělo smysl poukazovat na to, že Aes Sedai se ji’e’toh neřídí. To moudré věděly. Prostě jim to přišlo zatěžko uvěřit nebo pochopit, u Aes Sedai i u kohokoliv jiného.
Ať už si ony myslely cokoliv, Egwain by se vsadila, že má pravdu. Galldrian, poslední cairhienský král, měl před svým zavražděním rádkyni Aes Sedai. Niande Moorwyn byla téměř neviditelná i předtím, než po Galldrianově smrti zmizela docela, ale jednu věc Egwain zjistila, totiž že občas navštěvovala venkovské sídlo urozené paní Arilyn. Niande byla šedá.
„Zřejmě pod střechu umístili sto strážných,“ prohodila po chvíli Bair. Hlas měla velmi mírný. „Říkají, že město je pořád neklidné, ale já myslím, že se bojí Aielů.“ Na značném počtu tváří se objevily znepokojivě zaujaté výrazy.
„Stovku!“ vyjekla Egwain. „Ony si přivedly sto mužů?“
Amys jen zavrtěla hlavou. „Víc než pět set. Timolanovi zvědové zjistili, že jich většina táboří necelý den cesty na sever od města. Rhuark o tom mluvil, a Coiren Saeldain říkala, že ti muži jsou čestná stráž, ale většinu nechaly mimo město, aby nás nepolekaly.“
„Ony si myslí, že doprovodí Car’a’carna do Tar Valonu.“ Sorilea mohla hlasem štípat kámen, a vedle jejího výrazu působil její tón ještě měkce. Egwain si nenechala pro sebe obsah Elaidina dopisu Randovi. Moudrým se to líbilo stále méně pokaždé, když to slyšely znovu.
„Rand není tak hloupý, aby jejich nabídku přijal,“ prohlásila Egwain, ale nesoustředila se na to. Pět set mužů mohlo tvořit čestnou stráž. Elaida si docela dobře mohla myslet, že Drak Znovuzrozený bude něco takového očekávat, že mu to dokonce zalichotí. Napadla ji spousta věcí, ale musela být opatrná. Špatné slovo mohlo přimět Amys a Bair – nebo hůř, Sorileu, uhýbat před Sorileou bylo jako snažit se vylézt ze šípkového houští – aby jí daly rozkazy, které by nemohla poslechnout, avšak ona pořád musela udělat to, co mohla udělat jen ona sama. „Soudím, že náčelníci na ty vojáky za městem dohlížejí.“ Půl dne cesty na sever – spíš celý den, jelikož oni nebyli Aielové – bylo příliš daleko, aby to znamenalo větší nebezpečí, ale trocha opatrnosti nikdy nezaškodí. Amys kývla. Sorilea se na Egwain podívala, jako by se zeptala, jestli bylo v poledne na obloze slunce. Egwain si odkašlala. „Ano.“ Náčelníci by takovou chybu neudělali. „No. Navrhuju tohle. Když některá Aes Sedai půjde do paláce, některá z vás, která umí usměrňovat, by měla jít za ní a zajistit, aby tam nenechala žádnou past.“ Přikyvovaly. Dvě třetiny žen tady ovládaly saidar, některé jen asi jako Sorilea, jiné se vyrovnaly Amys, která byla silná jako kterákoliv Aes Sedai, jakou kdy Egwain poznala, přibližně stejné poměry panovaly mezi moudrými jako celkem. Jejich schopnosti se od Aes Sedai lišily – v něčem víc, v něčem o hodně, ale všeobecně to bylo jen trochu jiné – nicméně by měly být schopné vyčenichat nevítané dary. „A musíme se ujistit, že jich je jenom šest.“
Musela to vysvětlit. Čítaly mokřiňanské knihy, ale dokonce ani ty, které uměly usměrňovat, skutečně neznaly obřady, které vyrostly kolem zacházení Aes Sedai s muži, již dosáhli na saidín. Mezi Aiely se muž, jenž zjistil, že dokáže usměrňovat, považoval za vyvoleného a odešel na sever do Morny honit Temného. Žádný se nikdy nevrátil. Vlastně Egwain obřady neznala také, dokud neodešla do Věže. Příběhy, které slyšela předtím, se málokdy podobaly pravdě.
„Rand dvě ženy naráz zvládne,“ dokončila. Tohle věděla jistě. „Mohl by zvládnout dokonce i šest, ale kdyby jich bylo víc, než kolik řekly, aspoň by to byl důkaz, že lhaly, i když jenom v tom, že něco vynechaly.“ Při jejich zamračení sebou málem trhla. Když jste lhaly, vyvolaly jste toh vůči tomu, komu jste zalhaly. V jejím případě to však bylo nezbytné. Bylo.
Po zbytek snídaně se moudré rozhodovaly, která půjde do paláce dnes a kterým náčelníkům lze svěřit výběr mužů a Děv, aby pátrali po dalších Aes Sedai. Někteří by mohli váhat jakkoliv se postavit proti Aes Sedai. Moudré to neřekly tak otevřeně, ale z toho, co říkaly, často kysele, to bylo víc než zřejmé. Jiní si možná budou myslet, že na jakoukoliv hrozbu Car’a’carnovi, dokonce i od Aes Sedai, je nejlepší odpovědí oštěp. Pár moudrých se k tomuto názoru zřejmě také klonilo. Sorilea tvrdě zadupala všechno, co bylo víc než nejasný náznak, že potíže by se vyřešily, kdyby tu Aes Sedai už nebyly. Nakonec byli Rhuark a Mandelain z Daryne jediní, na nichž se dokázaly shodnout.
„A ať určitě nevyberou žádné siswai’aman,“ připojila Egwain. Ti by se určitě při nejmenším náznaku nebezpečí uchýlili k oštěpům. Svou poznámkou si vysloužila hodně pohledů, bezvýrazné i ironické. Žádná moudrá nebyla hloupá. Jedna věc jí dělala starosti. Žádná se nezmínila o tom, co byla zvyklá slýchat, kdykoliv padla zmínka o Aes Sedai: že Aielové jednou Aes Sedai zklamali a budou zničeni, udělají-li to znovu.
Kromě téhle poznámky se Egwain debaty ani nezúčastnila a zabývala se druhou miskou kaše se sušenými hruškami i švestkami, čímž si od Soriley vysloužila pochvalné kývnutí. Jí se však nejednalo o Sorilein souhlas. Měla hlad, ale hlavně doufala, že ony zapomenou na její přítomnost. Zřejmě to fungovalo.
Snídaně i rozhovory skončily a ona se vydala do svého stanu, ale skrčila se u vchodu a pozorovala hlouček moudrých, které se pod vedením Amys vydaly do města. Když pak zmizely v nejbližší bráně, Egwain znovu vylezla. Všude byli Aielové, gai’šainové i ostatní, ale moudré byly všechny uvnitř, a když se, nijak rychle, vydala k městské hradbě, nikdo se po ní nepodíval podruhé. Pokud si jí někdo všiml, tak si musel myslet, že se jenom vydala na další ranní rozcvičku. Zvedl se vítr a od Předbrání odháněl vlny prachu a starého popela, ale ona šla dál. Prostě jenom další rozcvička.