„V Illianu jsem nikdy nebyla,“ prohlásila Egwain a spěšně se rozhlédla kolem sebe, aby se přesvědčila, jestli je nějaký Aiel dost blízko, aby ji slyšel. Několik se jich podívalo jejím směrem, ale žádný nebyl na doslech. Náhle jí došlo to, co říkal. Podívala se na jeho zelený kabát ve stejném odstínu, jaký měli vojáci. „Ty jsi s nima. S Aes Sedai z Věže.“ Světlo, jak byla hloupá, že si to neuvědomila ve chvíli, kdy ho spatřila.
Jeho výraz změkl. Před chviličkou byl velmi tvrdý. „Velím čestné stráži, kterou Aes Sedai přivedly, aby doprovodila Draka Znovuzrozeného do Tar Valonu.“ Jeho hlas byl zvláštní směsicí ironie, hněvu a únavy. „Aspoň jestli se k tomu rozhodne. A jestli je tady. Slyšel jsem... že se objevuje a zas mizí. Coiren je rozčilená.“
Egwain skočilo srdce do krku. „Já... musím tě požádat o laskavost, Gawyne.“
„Cokoliv kromě tohohle,“ řekl prostě. „Neublížím Elain nebo Andoru a nestanu se Dračím spřísahancem. Cokoliv jiného, co bude v mé moci, je tvoje.“
Lidé se po nich otáčeli. Každá zmínka o Dračích spřísahancích přitahovala pozornost. Čtyři muži s tvrdými tvářemi a biči vozků stočenými přes rameno se na Gawyna zlobně zamračili a zapraskali klouby, jako to někteří muži dělají před rvačkou. Gawyn se na ně jenom podíval. Nebyli to malí muži, ale pod jeho pohledem je chuť do pranice rychle přešla. Dva se dotkli klouby čela, než vyklouzli do řeky lidí. Pořád se však po nich dívalo příliš mnoho lidí, příliš mnoho se snažilo předstírat, že neposlouchá. S tím, jak byla oblečená, přitahovala Egwain pozornost, aniž by řekla jediné slovo. K tomu muž s rudozlatými vlasy, vysoký, který vypadal jako strážce, ta kombinace nemohla pozornost nepřitahovat.
„Musím s tebou mluvit o samotě,“ řekla. Jestli se nějaká žena spojila s Gawynem jako se strážcem, tak ji... Zvláštní, že v tom pomyšlení nebyla žádná skutečná vášeň.
On ji bez dalšího slova odvedl do nedalekého hostince U dlouhána, kde hodil kulaťoučké hostinské zlatou korunu, čímž získal téměř uctivou úklonu a malou soukromou jídelnu s tmavým deštěním, naleštěným stolem a židlemi a suchými květinami v modré váze na krbu. Gawyn zavřel dveře a nastala chvíle nejistého ticha, když zůstali o samotě. Světlo, že byl ale úžasný, docela jako Galad, a to, jak se mu vlasy kroutily kolem uší...
Gawyn si odkašlal. „To horko je zřejmě každý den horší.“ Vytáhl šátek a otřel si obličej, pak ho nabídl jí. Náhle si uvědomil, že je už použitý, a znovu si odkašlal. „Myslím, že mám jiný.“
Ona vytáhla svůj, zatímco si prohledával kapsy. „Gawyne, jak můžeš sloužit Elaidě po tom, co udělala?“
„Molodci slouží Věži,“ odpověděl škrobeně, ale nejistě svěsil hlavu. „Děláme to od... Siuan Sanche...“ Na chvíli měl v očích led. Jenom na chvilku. „Egwain, máti vždy říkávala: ‚Dokonce i královna musí poslouchat zákony, které vydává, jinak neexistuje právo.'“ Rozzlobeně potřásl hlavou. „Nemělo by mě překvapovat, že jsem tě našel tady. Měl jsem vědět, že budeš tam, co al’Thor.“
„Proč ho tolik nenávidíš?“ V jeho hlase se rozhodně ozývala nenávist, leda by nikdy žádnou nepoznala. „Gawyne, on je skutečně Drak Znovuzrozený. Musel jsi slyšet, co se stalo v Tearu. On –“
„Mně je úplně jedno, i kdyby byl sám vtělený Stvořitel,“ zavrčel. „Al’Thor zabil moji matku!“
Egwain málem vypadly oči z důlků. „Gawyne, ne! Ne, on to nebyl!“
„Odpřisáhneš to? Kdes byla, když zemřela? Každý o tom mluví. Drak Znovuzrozený dobyl Caemlyn a zabil Morgasu. Nejspíš zabil i Elain. Nemůžu o ní nic zjistit.“ Všechen hněv z něj vyprchal. Sesul se, sklopil hlavu, zaťal pěsti a zavřel oči. „Nemůžu nic zjistit,“ zašeptal.
„Elain je v pořádku,“ řekla Egwain a překvapilo ji, že stojí těsně před ním. Natáhla ruku a znovu sama sebe překvapila, když mu prohrábla vlasy a zvedla mu hlavu. Bylo to právě takové, jak se pamatovala. Prudce ucukla, jako by se spálila. Byla si jistá, že by se červenala, až by jí tváře málem hořely plamenem, kdyby nebylo... Gawyn zrudl. Ovšem. On si taky vzpomněl, ačkoliv to byl jenom jeho sen. Z toho jí skutečně měly zahořet tváře, ale nějak to mělo opačný účinek. Gawynův ruměnec ji uklidnil, dokonce se usmála. „Elain je v bezpečí, Gawyne. Tohle můžu odpřisáhnout.“
„Kde je teď?“ Měl zmučený hlas. „Kde byla? Její místo je teď v Caemlynu. No, ne v Caemlynu – ne, dokud by se tu mohl objevit al’Thor – ale v Andoru. Kde je, Egwain?“
„To... to ti nemůžu říct. Nemůžu, Gawyne.“
S bezvýraznou tváří si ji prohlížel, pak si povzdechl. „Pokaždé, když tě vidím, jsi víc a víc Aes Sedai.“ Jeho smích zněl nuceně. „Víš, že jsem si myslíval, jak se stanu tvým strážcem? Jak je to hloupé.“
„Ty budeš mým strážcem.“ Neuvědomila si, že mluví, dokud to nevyslovila, ale pak okamžitě poznala, že je to pravda. Ten sen. Gawyn před ní klečí, aby mohla uchopit jeho hlavu. Mohlo to znamenat sto věcí nebo žádnou, ale ona věděla.
Zazubil se na ni. Ten pitomec si myslel, že žertuje! „Já ne. Myslím, že spíš Galad. I když budeš muset ostatní Aes Sedai odhánět klackem. Aes Sedai, služky, královny, komorné, obchodnice, selky... Viděl jsem, jak se na něj všechny dívají. Nesnaž se mi tady tvrdit, že si nemyslíš, že je –“
Nejjednodušší způsob, jak umlčet tyhle nesmysly, bylo položit mu ruku na ústa. „Já nemiluju Galada. Miluju tebe.“
Pořád se snažil předstírat, že je to vtip, a usmíval se pod jejími prsty. „Nemůžu být strážcem. Budu Elaininým prvním knížetem mečů.“
„Jestli může být andorská královna Aes Sedai, kníže může být docela dobře strážcem. A ty budeš můj. Nacpi si to do palice. Mluvím vážně. A miluju tě.“ Zíral na ni. Aspoň se už neusmíval. Ale neříkal nic, jenom civěl. Odtáhla ruku. „No? Copak mi na to nic neřekneš?“
„Když si tak dlouho přeješ něco slyšet,“ začal pomalu, „a pak to najednou, bez varování, uslyšíš, je to, jako když do vyprahlé hlíny udeří blesk a zároveň prší. Jsi ohromená, ale nemůžeš slyšet dost.“
„Miluju tě, miluju tě, miluju tě,“ opakovala mu s úsměvem. „Tak co?“
Místo odpovědi ji objal a políbil. Bylo to stejně úžasné jako ve snech. Bylo to lepší. Bylo... když ji konečně postavil na zem, držela se ho dál. Nějak jí nefungovala kolena. „Moje paní Aielanko Egwain Aes Sedai,“ pravil, „miluji tě a nemůžu se dočkat, až se se mnou spojíš.“ Opustil posměšnou formálnost a dodal měkčím tónem: „Miluji tě, Egwain z al’Vereů. Říkalas, že chceš laskavost. Jakou? Měsíc do náhrdelníku? Okamžitě nechám zlatníka pracovat. Chceš hvězdy do vlasů? Budu –“
„Neříkej Coiren a ostatním, že jsem tady. Vůbec se před nima o mně nezmiňuj.“
Čekala váhání, ale on prostě odvěticlass="underline" „Ode mne se o tobě nedozvědí. Ani od nikoho jiného, jestli k tomu budu moct něco říct.“ Na chvíli se odmlčel, pak ji uchopil za ramena. „Egwain, nebudu se tě ptát, proč jsi tady. Ne, jenom poslouchej. Vím, že tě Siuan zapletla do svých plánů, a chápu, že zachováváš věrnost muži ze své vesnice. Na tom teď ale nezáleží. Měla bys být v Bílé věži, studovat. Vzpomínám si, jak všechny vykládaly, že jednou budeš velmi silná Aes Sedai. Máš nějaký plán, jak se vrátit bez... potrestání?“ Beze slova zavrtěla hlavou a on spěchal dál. „Možná napadne něco mne, když ne tebe. Vím, že jsi neměla jinou možnost než Siuan poslechnout, ale pochybuji, že Elaida tomu bude přikládat nějakou váhu. Dokonce stačí se před ní o Siuan Sanche jenom zmínit, aby ti skoro dala useknout hlavu. Ale najdu nějaký způsob. Přísahám. Slib mi ale, že neuděláš... žádnou hloupost.“ Na chvíli stiskl ruce, až to skoro bolelo. „Jenom mi slib, že budeš opatrná.“